Článek
„It was good and nothing good is ever lost.“ (Bylo to dobré a nic dobrého se nikdy neztratí.) Rosamunde Pilcher z knihy Hledači mušlí
Všechno to začalo v Brně na letišti. Protože by klasický kufr v obytném voze byl nepraktický, musela jsem si s sebou vzít krosnu, která ale měla spoustu popruhů a přezek. Tím pádem jsem musela své zavazadlo dát odbavit jinde, než kam šli moji přátelé, a to do dveří s cedulí Nadrozměrná a jiná zavazadla.
Trochu mě to vyvedlo z míry, ale zvládla jsem to. Už v noci jsem měla cestovní horečku. Byla to po několika měsících práce zasloužená dovolená a chtěla jsem si ji užít naplno. Dali jsme si pivo a připili si na šťastnou cestu. Odlétali jsme sice s hodinovým zpožděním, ale na Stansted jsme přiletěli v pořádku.
V Londýně jsme měli domluvené ubytování u kamarádky. Vezli jsme jí nějaké dárečky. Následující den jsem si prošla místy, které mám ráda. Začala jsem v Covent Garden, prohlédla jsem si trhy a pokračovala dál k Národní galerii na Trafalgar Square.
Potom jsem prošla kolem Big Ben a procházela se podél Temže. Kolem London Eye, Tate Modern… u mostu Lambeth Bridge jsem šla po promenádě Queen's Walk až ke slavnému Tower Bridge.
Bylo teplo, pod mrakem, a šlo se mi výborně. Přešla jsem most a vydala se po druhé straně zpět. Minula jsem Tower, pak Whitehall Gardens, prošla jsem bránou Admiralty Arch a cca za 15 minut jsem byla u Buckingham Palace. A právě tam jsem se nechala vyfotit stejně, jako před čtyřmi lety.
V Hyde Park jsem si na lavičce snědla sendvič a natáhla si nohy, už jsem v nich ty nachozené kilometry cítila. Večer jsem se pak metrem vrátila na Hampstead, kde jsme si udělali fajn večer. Dávali jsme si dobroty z Čech i ze Slovenska na anglickém porcelánu a v anglických skleničkách.
Druhý den jsme si prošli společně ještě nějaké památky a odpoledne vyrazili na párty s bývalými pracovními kolegy naší kamarádky M. Seznámila jsem se tam s lidmi z různých konců světa a bylo to moc fajn.
S nadšením jsem přivítala příležitost zlepšit si angličtinu, proto jsem poslouchala a komunikovala naplno. Ostatní pili pivo nebo něco jiného, já si chutí dala Guinness a zavzpomínala na Irsko.
Večer nás M seznamovala s naším plánem cesty, který dopředu naplánovala. Náš itinerář: Londýn – Tintagel – St. Ives – Trewellard – St. Just – Sennen Cove – Land’s End – Portloe – Gorran Haven – Polperro – Londýn.
Třetí den ráno jsme se vypravili pro náš vůz, který jsme si předem rezervovali. Wow, to bylo tedy auto! Hrálo všemi barvami a na zadních dveřích byl nápis „Don’t be ashamed of who you are… that’s your parents job!“ (Nestyď se za to, kdo jsi… to je úkol tvých rodičů!).
Už po cestě z Londýna na dálnici, jsme upoutávali pozornost, lidé si nás v tom barevném autě prohlíželi a mávali nám!
Cestou se M a P střídali v řízení a dělali jsme si přestávku na jídlo. Navečer jsme přijeli do našeho prvního kempu u Tintagel v severním Cornwallu. Bylo to úžasné, klidné místo.
Po krátkém odpočinku a občerstvení jsme se dali do přípravy auta na spací režim. Sedačky ve voze jsme sklopili, dali na ně dřevěné prkno a rozložili matraci. A pak jsme přichystali spaní nahoře ve stanu, který se uvolňuje pojistkami na střeše vozu. Když jsme měli hotovo, dali jsme si večeři a potom jsme zašli na pivo.
První noc byla dlouhá a dobrodružná. Vadilo mi, že když ležím, tak mám nad sebou málo místa, a také neznámé zvuky a světla… První noc je pro mě těžká, a to bez rozdílu, ať už spím v luxusní posteli nebo na zemi na karimatce.
Povídaly jsme si s A, nakonec nevím jak, jsem usnula. Ráno jsem chtěla vstát, sedla jsem si a než jsem si uvědomila, kde jsem, tak jsem se praštila pořádně do hlavy.
První ráno v kempu, Tintagel, Cornwall
Začátek čtvrtého dne. Začalo svítat, a protože jsem potřebovala pohyb, tak jsem na sebe něco hodila a šla se projít. Byla tam ohrada s koňmi, kolem louky, pastviny, všude klid, nádherné ráno z části zahalené v mlžném oparu.
Udělali jsme si čaj/kávu a dali si pořádnou snídani. Potom jsme absolvovali celou tu proceduru, abychom sbalili auto zpátky do cestovního režimu. P a M, kteří spali ve stanu nahoře, vstávali zvesela. P povídal, že to nahoře bylo jako na větrné hůrce a prý tam byla celkem i zima.
Pokračovali jsme dál. Zastavili jsme na parkovišti a vydali se k hradu Tintagel, který je známý svými ruinami a legendami o králi Artušovi a nachází se na pobřeží. Moc pěkné místo. Vydali jsme pěšky dále do přístavu.
Pak jsme odjeli na pláž, kde jsme se (ti nejodvážnější) vykoupali. Voda byla ledová, měla jsem co dělat, abych tam vydržela. Prvních 14 sekund bylo vražedných, než si na to moje tělo zvyklo. I navzdory teplému létu, to bylo studené jako v Irsku, prostě jako led.
V městečku Tintagel jsme si dali na jídlo specialitu, což je Cornish pasty (masová nebo zeleninová směs, upečená v těstě ve tvaru půlměsíce). A jeli jsme dál.
Druhé místo přespání bylo v kempu Mount Douglas Farm Campsite v St. Ives. Pořád jsem si nemohla zvyknout na to, že spím v autě, v omezeném prostoru, sice to nebylo až tak náročné, jako spát třeba v zimě v záhrabu, ale stejně se mi na to těžko zvykalo.
Pátý den po snídani jsme se vypravili do přístavního města St. Ives, které leží na pobřeží Keltského moře. Před některými domy byly úžasné zahrady lemované obrovskými, nádhernými hortenziemi.
Malebnými uličkami plnými obchůdků jsme přišli až do přístavu. Koupila jsem si tam v jednom obchůdku košíček s různými druhy mušlí a mořskými hvězdicemi a P si koupil termosku.
Další místo, kam jsme si zajeli, bylo místo mezi St. Ives a St. Just, které se jmenuje Trewellard. Je tam důl, ve kterém se těžila spousta minerálů, nejvíce však cín a měď.
Poté jsme zastavili v městečku St. Just. Já jsem navštívila shop s výprodejem knih a hledala jsem tam knihy od mojí oblíbené Rosamunde Pilcher. Škoda, že ty, které mi chybí do sbírky, zrovna neměli, alespoň jsem si popovídala s milou paní prodavačkou.
V potravinách jsem si koupila oblíbené čokolády Galaxy a také Jamesona na zahřátí. Sama to nechápu, že jsem si vzala do Anglie pouze jednu jedinou mikinu (černou, s logem oblíbené slovenské, dnes už bohužel neexistující skupiny The Paranoid).
Potom jsme jeli dál a vydali se na pláž Sennen Cove. Zchladili jsme se ve vodě a hladoví jsme si dali ve stánku na jídlo tradiční Fish and Chips. Hladoví racci kolem kroužili a my jsme si pomlaskávali, mňam! K tomu pivo a večeře to byla výtečná.
Cesta na pláž, Sennen Cove
Ubytování bylo v kempu právě kousek od pláže Sennen Cove, a to v Mayon camping. Ostatně jako vždy zázemí kempu bylo perfektní, čisté a příjemné. Uvařili jsme si polévku, těstoviny s masem a zeleninou a zašli si na pivo.
Protože jsem chtěla vyzkoušet spaní ve stanu nahoře, tak jsme se prohodili. Zrovna tu noc foukalo, tak to bylo opravdu jako na houpačce. Líbilo se mi, že je tam velký prostor, spousta místa, dalo se tam na výšku i stát. Měla jsem na sobě svoji jedinou mikinu a také bundu, protože můj spacák byl obyčejný, koupila mi ho A v Londýně za pár liber.
Šestý den. Ranní rituály jsme zvládli v čase, který byl o polovinu kratší. Tím myslím sbalení stanu a uvedení sedaček v autě do cestovního režimu. Dali jsme si snídani, pak jsem si nalila čaj do termosky a vydali jsme se na cestu.
Přijeli jsme na Land‘s End. Je to mys a rekreační komplex, nejzápadnější bod hrabství Cornwall. Nachází se asi 13 kilometrů jihozápadně od města Penzance na západním konci silnice A30.
Land's End, západní výběžek Cornwall
Počasí bylo podmračené, ale naštěstí nepršelo moc. Prošli jsme se kolem pobřeží a užívali si výhledy. Mě zaujaly různé barvy vřesů a P obdivoval zvířectvo, které tam měli v ohradách.
Ubytovali jsme se v kempu poblíž. Po večeři jsme si povídali a pak šli spát.
Sedmý den. Po snídani jsme si udělali zastávku v rybářské vesničce Portloe. Je umístěna na poloostrově Roseland, jižní Cornwall. Po procházce jsme si dali čaj a kávu v místní kočičí kavárně, bylo to tam moc příjemné.
Cestou zpět jsme si prohlédli knížky v místní telefonní budce, začalo nám pršet a tak jsme se schovali v místním kostele. Tuto vesničku jste mohli vidět v některém z filmů natočených podle romantických příběhů od Rosamunde Pilcher.
A jeli jsme dál. Úzkými uličkami jsme přijeli do vesničky do Gorran Haven. Kde nám začalo pršet. P napadlo, že si zahrajeme na hoňku, a tak jsme běhali přes kaluže na pobřeží. Byl totiž zrovna odliv. Šíleně mokří jsme pak nasedli do auta, a zatopili jsme, abychom aspoň cestou trochu oschli.
Poslední přenocování v camper vanu jsme strávili v kempu blízko vesnice Gorran Haven.
V noci byl pěkný slejvák, M s P opustili stan nahoře, který jsme jim pomáhali rychle sbalit a přišli k nám dovnitř do auta. Všichni jsme byli promáčení. P spal na předních sedačkách a M spala s námi.
Navzdory dešti a mokru jsme si nedali pokazit náladu. Ráno nás probudilo sluníčko a první jasné sluneční paprsky odnesly naše noční deštivé vzrůšo pryč.
Osmý den po snídani jsme sbalili auto do cestovního režimu a vyrazili dál.
Zastavili jsme v rybářské vesnici s přístavem Polperro. Tato vesnice je známá turistická destinace, hlavně během letních měsíců. Prošli jsme si to tam, uchvátili nás ty staré rybářské domy, malebný přístav a pěkné pobřeží. Toto místo je taktéž známo z jednoho filmu natočeného podle Rosamunde Pilcher.
Malebný přístav Polperro před deštěm
A protože toho ještě nebylo dost, tak jsme se na zpáteční cestě do Londýna zastavili v pobřežním městečku Looe v jihovýchodním Cornwallu. Město má tu zajímavost, že je rozděleno na dvě části řekou Looe. Je tam malý přístav a spousta krásných obchůdků.
A pak už jsme jeli zpátky do Londýna. Přespali jsme u kamarádky a další den jsme odletěli do ČR.
Doma jsem se pak ještě v noci asi týden budila, protože jsem si myslela, že spím v camper vanu, a že se o něco bouchnu, když se jen tak pohnu. Navzdory tomu to bylo fajn, užili jsme si společně na cestách krásy Cornwallu, viděli spoustu nádherných míst, a ano, jela bych znovu.
Zdroje:
