Článek
Odletěly jsme na Rhodos, do destinace Kolymbia do hotelu Marathon. Kolegyně (dále už jen M) tento hotel vybrala, musely jsme mít všechno all-inclusive, jinak by to bylo pod její úroveň. Můj požadavek byl jediný: aby to bylo kousek od moře a já mohla chodit hodně plavat.
Dopravu z letiště na hotel jsme měly zajištěnou. Na recepci hotelu nám dali klíč a my se šly ubytovat. Byl to pěkný hotel.
Jen s klimou byla potíž (buď to bylo moc ledové, nebo to dokonce topilo), takže pán z recepce náš pokoj navštěvoval často. Byl profesionální, vždycky nám to vysvětlil znovu, ale po dvou dnech nám řekl, ať už na tu klimu raději nesaháme.
Měl pravdu, bylo to rukama. Nejspíš to byla jedna z věcí, na které nemám buňky (jako jsou všechny technické věci, hlavně ty začínající na i-).
Pro začátek jsme se s M naučily, že dobrý den se řekne řecky Καλημέρα (Kaliméra). Používá se jako pozdrav ráno a dopoledne. Pro dobrý večer se používá Καλησπέρα (Kalispera).
První den jsme se vypravily na pláž, kde jsme si pod slunečník daly své věci. Když jsme si trochu zaplavaly, tak šla M na lehátko „chytat bronz“.
Já jsem také šla na lehátko, ale na to nafukovací a s ním rovnou do vody. Pádlovala jsem rukama daleko od břehu a cítila jsem, jak mi svaly na rukou zabírají.
A právě když jsem si to nejvíc užívala, tak se ozvala malá rána a zvuk „ssss“. Naštěstí jsem výborný plavec, tak jsem vyfouknuté lehátko vzala pod paži a plavala s ním až ke břehu. A rovnou jsem si v obchůdku koupila nové.
Na večeři jsem ochutnala spoustu řeckých specialit: Suvlaki (špíz s rajčaty), Dolmades (závitky z vinných listů plněné rýží a masem), Pastitsio – zapečené těstoviny… K pití jsme si daly vodu a víno. Já jsem si zamilovala Retsinu (víno s borovicovou pryskyřicí) a na závěr jsme ochutnaly také Ouzo (anýzový likér). Všeho s mírou, tak akorát, aby se nám dobře usínalo.
Druhý den jsme odjely busem do metropole. Město Rhodos je chráněno dvojitými hradbami a mezi nimi se nachází hluboký příkop, ve kterém nikdy nebyla voda.
Rhodos hradby
Prošly jsme si staré město a historické památky. Hippokratovo náměstí je lemované množstvím barů, klubů, restaurací a obchůdků. Uprostřed je fontána zdobená ornamenty.
Sedly jsme si ke stolečku a objednaly si na osvěžení ledový čaj a ledovou kávu. Objevila se nádherná černá kočička, jenže jsem ji musela bohužel zahnat, protože M je alergická na kočky.
Pokračovaly jsme dál, prohlédly jsme si zvenku Palác velmistrů, což je největší turistická atrakce ve starém městě. V rytířské ulici jsou domy, ve kterých bydleli rytíři, a jako zajímavost je, že nad každým domem je vytesán erb rytíře, který tam bydlel.
V jedné uličce jsem si všimla pána, který tam seděl na židličce před svým krámkem, zavedl mě dovnitř a já si tam vybrala jeden z ručně dělaných náramků s řeckými vzory. Hned jsem si ho dala na ruku, byl překrásný.
Přístav Mandraki, kamenný sloup s laní a vzadu Pevnost sv. Mikuláše
Na severu města se nachází přístav Mandraki. U vjezdu do přístavu jsou dva kamenné sloupy s bronzovými sochami, jelena a laně. Na konci mola je pevnost svatého Mikuláše, kam jsme se šly podívat a pak jsme zašly na oběd.
Do italské restaurace Toscana a Tavola. Italské lasagne jsem zapíjela řeckým pivem Mythos a moc jsem si pochutnala.
Třetí den po bohaté snídani jsem se hlavně koupala a M se slunila na lehátku. V poledne jsem si dala v hotelové restauraci Musaku (maso zapečené s lilky a s rajčaty). Výborná mňamka!
Musaku znám z komedie „Moje tlustá řecká svatba“ (2002) a právě na tento film jsem se jednoho Silvestrovského večera dívala se svými přáteli. Pamatuji se, že ten přicházející rok byl pak hodně veselý a optimistický, stejně jako film.
Odpoledne byla M hlavně u bazénu, a protože to není nic pro mě, tak jsem se šla projít po pobřeží, a pak jsem zase plavala. Když jsem si dávala po plavání u baru Mythos (řecké pivo), seznámila jsem se s číšníkem Yiannisem, bylo to fajn. Z repráků vyhrávala řecká hudba.
Po setmění byl na programu Řecký večer, vystoupení s řeckými tanci. Šla jsem tam sama, protože M nebylo dobře. Když jsem si totiž po večeři dávala baklavu (sladký zákusek s oříšky), tak M kousek ochutnala a už jí bylo špatně. Měla slabou alergii na buráky, tak si hned skočila na pokoj pro prášek, který naštěstí zabral, ale už zůstala potom na pokoji.
Tanečníci a tanečnice oblečeni v nádherných šatech (v řeckých národních barvách, bílá a modrá) tančili v rytmu hudby a bylo to naprosto úchvatné. Není nad živou hudbu, jeden mladík hrál na tradiční řecký strunný nástroj buzuki a druhý ho doprovázel na klávesy, nechyběl ani zpěv.
Řecký večer
Po vystoupení jsme byli jako diváci vyzváni, abychom se šli naučit nejznámější řecký tanec „sirtaki“. Tento tanec je známý díky černobílému filmu „Řek Zorba“ (1964).
Bylo to fajn, netrvalo to dlouho a s ostatními jsme pochytili základní taneční kroky. Seznámila jsem se tam s jednou holčinou, která tam byla na dovolené se svojí mamkou. Domluvily jsme se spolu, že si jedno odpoledne zajedeme na jednu vzdálenější pláž, a pak půjdeme na drink.
Čtvrtý den jsme jely s M na výlet do vesničky Lindos. Nachází se v jihovýchodní části ostrova. Je známá svými bílými domečky, ve kterých jsou restaurace, prodávají se v nich suvenýry, jde tam z toho všeho cítit pravá řecká atmosféra.
Na vrcholu se vypíná antická akropole. Můžete tam vyrazit z centra, a to buď pěšky anebo na oslovi. Já jsem chtěla jet na hřbetu oslíka, ale M mi odpověděla „přece nepojedu na smradlavém oslovi“, proto jsem od svého záměru upustila a šla s ní nakonec pěšky.
Když jsme dorazily nahoru k akropoli, sluníčko už pěkně peklo. Lze si tam také zakoupit prohlídku s průvodcem. My jsme si to tam prošly samy kolem antických ruin, Chrámu Athény Lindské a vychutnávaly si dechberoucí výhledy na městečko, na pláže a na pobřeží.
Lindos, Akropole
Kousek od vesnice Lindos se nachází nejkrásnější pláž na Rhodosu, městská pláž Lindos. Tato pláž je známá svým jemným pískem a průzračně tyrkysovou vodou. Nad pláží, když si vyšlápnete kopec, se nachází vyhlídka, ze které je skvělý výhled jak na pláž, tak i město.
Na oběd si M dala řecký salát a já jsem měla gyros v pita chlebu, hranolky a řeckou omáčku Tzatziki. Tzatziki v řecku je opravdová lahůdka.
Po návratu do hotelu jsme si šly zaplavat, a pak jsme šly na večeři.
Pátý den jsme se rozdělily. Došlo k tomu právě u snídaně. M se zase rozčilovala, že je pořád to stejné: vajíčka, párky, nějaká zelenina a ovoce. Říkala jsem si, že tohle nemám zapotřebí, že si to užívám a nenechám si to nikým zkazit.
Šla jsem na pláž, kde jsem plavala, četla si knížku pod slunečníkem, anebo jsem se procházela po pobřeží. Na oběd jsem si dala grilovanou chobotnici se zeleninou.
Odpoledne, kolem druhé, jsme se sešly s mými novými známými, se kterými jsem se seznámila na „Řeckém večeru“ a odjely jsme autem na jejich pláž, která se jim zamlouvá více, než ta naše hotelová. Bylo to tam opravdu hezké. Před odjezdem na večeři jsme si daly drink a užívaly si příjemnou atmosféru.
M zůstala celý den sama, u bazénu. Sešla jsem se s ní až u večeře a její nálada nebyla o moc lepší. Všechno pramenilo z toho, že ta naše „all-inclusive“ dovolená nebyla pro ni dost nóbl. Pořád měla výhrady vůči pití u baru, vůči jídlu a ani pokoj nebyl podle jejího gusta.
Pokoušela jsem se jí vysvětlit, že s těmi přehnanými požadavky a zamračenou tváří to znepříjemňuje i mě, a že by se přes to měla přenést a užít si to tu tak, jak to je.
Šestý den (když jsem se ptala M, tak s námi jet nechtěla) jsem se přidala k mým známým a odjely jsme na výlet za motýly. Jely jsme autem do severní části ostrova.
Údolí Petaloudes, kterému se říká také Údolí motýlů, je domovem tisíců motýlů druhu přástevník kostivalový (Panaxia quadripunctaria). Tyto motýli sem v měsíci červenci a srpnu láká zlatavá pryskyřice stromů.
Vydaly jsme se údolím lemovaného kaskádujícím potokem, kde byl příjemný chládek, po poznávací stezce rovnou za nosem. Stezka končí nahoře u kostelíka Moní Panagías Kalópetras, odkud jsme si vychutnávaly krásné výhledy.
Byla sezóna, lidí hromadu a motýli byli překrásní. I když je to noční motýl, má i denní aktivitu. Motýli lítali rychle a já si to užila nakonec bez focení, nechtěla jsem sebe i ty motýly stresovat a hnát se za každou cenu za pěknou fotkou.
Užily jsme si to i v muzeu, které se nachází v bývalém mlýnu, je to muzeum motýlů z celého světa. Nádhera!
Po návratu do hotelu jsem M našla u bazénu. Možná, že přemýšlela nad mými slovy a možná, že jí chyběla společnost, proto si se mnou při večeři i povídala. Poslouchaly jsme u baru řeckou hudbu a dávaly si nějaké drinky, po kterých jsme si pak vážně promluvily.
Poslední den jsme prožily na pláži, a pak už jsme letěly zpátky domů.
Změnila jsem práci a s M jsem po této dovolené přerušila veškerý kontakt. Naopak jsem získala novou známou, kterou jsem potom jela navštívit do Prahy.
A na závěr ještě citát: „Život je příliš krátký na to, abys neustále něčeho litoval. Takže miluj lidi, kteří s tebou zachází dobře, zapomeň na ty, kteří ne. A věř, že všechno se děje z určitého důvodu.“
Webové stránky Feel Happy - Unikátní sbírka 357 nádherných citátů o životě a lásce, které otevřou srdce i mysl
