Článek
„Nejvýznamnějším uměním učitele je probouzet v žácích radost tvořit a poznávat.“ Albert Einstein
Už jako malá holka jsem hrála na zobcovou flétnu, hrála si s diářem, tužkou a s papírky na kancelář. Na základní škole jsem si dlouhé chvíle četla a zapisovala si čtenářský deník, vlastně dva. Ráda jsem trávila volný čas sama. Na dvoře s kočičkami a pejskem, kterého jsme měli. Nebo za zahradou v lesíku, kde byla malá skála, tam jsme si s ostatními dětmi hrály na indiány.
Ptali se mě, čím chci být. Měla jsem ráda svět knih. Knihovnicí jsem se ale nestala.
Jezdila jsem na tábory jako vedoucí, vedla kroužek dívek, kdy jsme se scházely každý pátek. Hrála jsem na kytaru, zpívaly jsme, tvořily a povídaly si…
Se svým ekonomickým vzděláním jsem pracovala nejdříve jako zapisovatelka u soudu, pak jako obchodní referentka, asistentka, plánovačka výroby.
Mezery mezi prací jsem vyplnila hlídáním dětí: v Německu, Švýcarsku a Irsku.
Můj další sen, odjet od Itálie se mi nepodařilo uskutečnit, protože se mi po návratu domů naskytla příležitost začít pracovat v Mateřské škole jako učitelka. Byla to ta stejná školka, kterou jsem jako malá holčička navštěvovala, ve které jsem byla vyfocená den poté, kdy jsem si ostříhala své vlasy.
Tato práce byla výzva, vzhledem k tomu, že jsem se pokoušela najít si práci v kanceláři, při které bych využila své jazyky a certifikáty. Nicméně jsem do toho šla.
První dva roky jsem měla skvělou paní ředitelku, která nikdy nezvýšila hlas, děti ji milovaly a která mě toho hodně jako začínající učitelku naučila.
Začala jsem dálkové studium na soukromé střední škole. Bylo to vyčerpávající. Nicméně jsem se toho spoustu při studiu od svých nových spolužaček naučila a úspěšně zakončila své vzdělání a posunula se dál.
Dalších osm roků jsem už měla jinou kolegyni. To, co bylo dřív dobré, už dál dobré nebylo. A tak jsem nakonec řešila syndrom vyhoření a dala výpověď.
Vzala jsem si tři měsíce volna, abych odjela pryč, cestovala a vyléčila svou duši. Splnila jsem si sen, navštívila jsem čtyři země, mezi nimi i milovanou Itálii.
Po návratu domů jsem ještě dalších pár měsíců pracovala sama na sobě. Poslouchala jsem webináře a cvičila, chodila na elektrogymnastiku…
Podařilo se mi najít si skvělou práci jako učitelka v jiné mateřské škole. Mám po zkušební době. Jsem součástí skvělého pracovního kolektivu a úspěchem je také to, že mám třídu víceméně šťastných a spokojených dětí.
A na závěr ještě jeden citát, který napsal Konfucius „Vyberte si práci, kterou milujete a nikdy nebudete muset pracovat jediný den ve svém životě.“
