Článek
Po příletu nás přivítalo zářivé slunce, palmy a vzduch vonící mořem. Náš pokoj se nacházel v přízemí. Zajímavé bylo to, že byl bezbariérový, bez balkónu a měl jen okénko s výhledem před hotel.
Vypravila jsem se tedy na recepci, abych zjistila, co se děje, protože cestovka nám slibovala pokoj s balkonem. Dozvěděla jsem se, že tento pokoj (pro vozíčkáře - což není ani jedna z nás) jsme dostaly z toho důvodu, že jsme chtěly dvě samostatné postele, místo společné postele.
Pán na recepci zavolal manažera a ten nám ukázal jiný pokoj, který by nám vyměnili, nejdříve ale následující den, a my souhlasily.
Vybalily jsme si jen to nejnutnější a šly k vodě. Dcera mé známé měla zrovna program u bazénu pro děti, a tak jsme ji tam šly pozdravit.
V baru jsme si objednaly drink, ale to, co nám přinesli, nebyla Piña Colada, to se nedalo pít. Proto jsme si místo toho daly raději mojito.
Pak jsme šly na pláž. Když jsem se poprvé ponořila do mořské vody, všechny moje smysly byly jako v sedmém nebi. Miluji plavání nade vše, možná to máte stejné jako já? Všechny starosti a chmury ve vodě odplavou pryč.
Před večeří jsem se ještě prošla po pláži, a pak jsme se vrátily do hotelového pokoje, abychom si daly sprchu a převlékly se. Jídelna hotelu byla v přízemí, plná sympatických číšníků, kteří roznášeli nápoje všech druhů. Měly jsme na sobě večerní šaty a začaly jsme si prohlížet plné švédské stoly: speciality turecké, německé, ale i jiné kuchyně.
Já si vybrala grilované lilky, olivy, papriky, lososa … K tomu vodu a víno, které nám přinesl číšník. Jako sladkou tečku po tomto výborném jídle jsme si daly baklavu.
Po večeři jsme se vydaly na večerní hudební program. Byla to hudební show jednoho populárního zpěváka a jeho skupiny.
Další den po snídani jsem odešla na pláž. Hodně jsem plavala a na oběd jsem si zašla do plážového baru, na rybu s rýží a zeleninou. Seznámila jsem se s číšníkem, který mi doporučil k pití Ayran (tradiční turecký nápoj jogurtového typu). Pije se to brčkem, s třemi kostkami ledu a špetkou soli. Na počest tohoto nápoje od toho dne číšníkovi zůstala přezdívka „Ayranboy“.
Na recepci nám řekli, že se můžeme přesunout do nového pokoje, do prvního patra s balkonem do zahrady. Byl to krásný pokoj, samostatná postel a pak ještě jedna dvojpostel. A na ní ležela lahev šampaňského a turecké cukrovinky od manažera hotelu. Milé překvapení, to jsme ani nečekaly. Vybalily jsme si věci a šly se koupat.
Výhled na náš nový pokoj (vpravo)
Ten večer proběhla slavnostní „Gala night“. Večeře probíhala venku, všude kolem bazénu byly kulaté stoly s bílým ubrusem, a na židlích byly krásné bílé potahy s modrou ozdobou. Uprostřed každého stolu, kolem kterého bylo asi 8 židlí, byly úchvatné vázy s živými květinami.
Na stolech kolem chodníků byla spousta jídla: od ryb, mořských plodů, až po hovězí, kuřecí… zelenina, přílohy… Všechno čerstvé, připravovali to kuchaři přímo na místě.
Dezerty všech barev a tvarů, čokoládová fontána, dorty, baklavy, různé druhy ovoce. Tuto večeři zpříjemnila živá hudba. Podium, na kterém stáli hudebníci, bylo připevněné na konstrukci nad vodou bazénu.
Po výtečné večeři se tančilo. Turečtí číšníci tančili tradiční lidový tanec a zvali hosty, a já se k nim s ostatními přidala. Na závěr programu byl ohňostroj, a kuchaři přivezli na stole zmrzlinový dort.
Třetí den ráno jsme se vydaly na výlet do městečka Side. Cesta autobusem, kterého tu nazývají Dolmuş trvala cca 20 minut. Platí se při výstupu a je to levnější než taxi. Kamarádčina dcera měla volno, tak nám dělala průvodkyni.
Side je krásné historické město na pobřeží. Dříve to bývalo antické město s přístavem, na jehož místě je dnes přístaviště jachet. Na každém kroku na vás dýchne historie v podobě pozůstatků hradeb starověkého města, pozůstatků divadla, Apollonova chrámu, zbytky městských lázní apod.
Počasí bylo nádherné. Na osvěžení jsem si koupila kokosový ořech. K milému překvapení jsem zjistila, že Turci ovládají němčinu. Souvisí to s migrací, která začala v 60. letech 20. století. Mnoho Turků se usadilo v Německu a jejich potomci se narodili a vyrostli v německé společnosti, kde je němčina běžným jazykem.
Koupila jsem sušené čaje z granátového jablka a malé dárečky domů. Ze zvědavosti jsem nakoukla do obchodu se značkovými kabelkami, ale odešla jsem s prázdnou.
Zbytek odpoledne jsem strávila plaváním. Po večeři bylo africké vystoupení, které jsme si s kamarádkou užily.
Čtvrtý den jsem strávila u moře, koupáním, a oběd opět v baru na pláži. „Ayranboy“ mi přinesl k pizze oblíbený Ayran. Plavala jsem, ležela na vodě, potom plavala s lehátkem a nechala se unášet vlnami a opět plavala až do večera. Hodně jsem se natírala opalovákem, ale stejně, jsem si spálila záda, proto jsem pak chodila do vody s tričkem.
Po večeři jsem se vydala s kamarádkou nakupovat. Známá s dcerou si nakoupily spoustu věcí, ale mě nic nelákalo. Až potom mi učaroval jeden kamenný obchod s obuví a kabelkami.
Prodavač mě usadil do křesla, sundal mi botu a nasadil tenisku s kočkami, která se mi líbila. Design byl jako z komixu. Každá bota byla jiná, ale bylo poznat, že patří k jednomu páru. Boty, které se mi nejvíce líbily, neměli v mém čísle.
To ale nebyl problém, nabídli mi turecký čaj v takové té typické turecké skleničce a zavolali do jiného obchodu, aby boty, které tam měli, přivezli.
Boty s kočkami
Užívala jsem si čaj i německou konverzaci. Nakonec jsem odcházela spokojeně se dvěma páry těch suprových tenisek. Na bazaru u jednoho prodavače jsem si koupila skleničky i s podšálky a turecký čaj. Noční nákupy byly fajn.
Pátý den dopoledne jsem se vypravila se známou na veřejnou pláž, byly tam rybky, ale brzy jsme zjistily, že to tam není tak pěkné jako na té naší hotelové, proto jsme se ještě prošly po promenádě a pak se vrátily zpět.
Zůstala jsem na pláži, přes poledne jsem šla do pokoje, kde jsem si po obědě dala šlofíka. Pak jsem šla znovu na pláž, plavala jsem a dávala si drinky. Poslouchala hudbu z baru.
Po večeři byl zábavný večer plný her. Animátoři vyzvali dobrovolníky a soutěžilo se. Nejdříve to byly vědomostní kvízy a pak i taneční soutěž. Vyhrála jsem v taneční soutěži tričko s logem hotelu. Bylo to super!
Šestý den. Vstávaly jsme brzy, protože jsme odjížděly busem do Sealanya – na vystoupení delfínů. Trochu to připomínalo cirkus, cvičená zvířata.
Delfíni, kteří skákali přes obruče, tančili, zpívali, stříkali na lidi vodu apod. Byla jsem ráda, že jsem seděla vzadu, a že to naštěstí netrvalo dlouho a my mohli jet zpátky do hotelu.
Po návratu jsem si vzala osušku a nafukovací lehátko a vyrazila na pláž. To odpoledne jsem pozorovala v hlubinách Karetu a to byl pro mě mnohem větší zážitek. Potom jsem se šla podívat na most na promenádě, kde těch obřích želv ve vodě tam bylo aspoň dvacet.
Želvy pod mostem u promenády
Na večeři jsem si dala pizzu a k tomu vodu a růžové víno. Nebylo suché jako to červené a bílé, které jsem už vyzkoušela. Po večeři jsem si přesedla ke stolu se Slováky, se kterými jsem se seznámila předchozí večer. Všichni si na mé doporučení dali růžové víno, nálada byla skvělá.
Potom jsme se vydali ven k podiu a pěkně to roztáčeli na parketu na turecké a jiné populární songy (nechala jsem si zahrát moji oblíbenou písničku Şımarık od Tarkana). Když jsem si šla pro pití, otřel se mi jemně o ruku ten fotograf, kterého jsem si všimla už v první den.
A když jsem se vracela s drinkem, tak na mě mával, ať si k němu přisednu. Zjistila jsem, že umí obstojně německy. Vyměnili jsme si číslo a domluvili se, že si zítra odpoledne půjdeme zaplavat.
Sedmý den jsem šla na snídani později. Pak jsem plavala a obědvala lososa v baru na pláži a dala si k tomu Ayran. Odpoledne přišel fotograf a spolu jsme plavali ve vlnách a povídali si o jeho práci hotelového fotografa, bylo to moc zajímavé.
V 16 hodin byla v baru na pláži „Cherry party“ s hudbou, pitím a zákusky. Zvláště jeden byl podobný českému koláči s ovocem a drobenkou, byl výborný, dávali si ho s chutí i Němci. Den uběhl a byla tu opět báječná večeře.
Večerní program byla Mongolská show. Po programu jsme se vypravili se známými na večerní nákupy, bylo potřeba dokoupit ještě nějaké dárky domů. Na bazarech zaznívala hlasitá turecká hudba, prodavači popíjeli turecký čaj, který nabízeli kolemjdoucím, noční nákupy jsme si užili.
Noční nákupy
Osmý den. Poslední den a poslední plavání, už teď mi bylo smutno, chtěla jsem se s vlnami rozloučit. Plavala jsem za bóje dozadu, lehla si na vodu, rozpažila ruce a relaxovala, vrývala si každou vteřinu do paměti, každý okamžik ve vodě, volná jako pták.
Protože už byl nejvyšší čas, tak jsem se vrátila na pokoj, dobalila věci a u recepce jsem si dala turecký čaj. V 12.25 nám odjížděl autobus na letiště do Antalye. Let byl ok. A můj skvělý bratříček nás vyzvednul na letišti a přivezl domů, díky Dejvi!
Doma jsem pak sledovala spoustu tureckých seriálů: Recept na lásku (2020), Zasněná láska (2018 – 2019), Příchuť lásky (2017) a také musím zmínit Barvy Palerma (2022-2024), což je Krimi/Thriller/Komedie.
Díky mé kamarádce M jsem si pořídila všechny tři díly knihy v angličtině: The phoenix and the albatross. Turecko mě okouzlilo, ráda se tam ještě vrátím.
Protože jste se mě ptali, proč minule nebyl žádný citát, tak jsem na něho prostě zapomněla. Dnes dávám k dobru pár tureckých přísloví: „Kdyby všichni žili ze své slávy, kdo by pásl krávy?“ „Není hanba, že nevíš, ale že se neptáš.“ „Když se budeš trefovat do každého štěkajícího psa, do cíle nedojdeš.“ A ještě poslední: „Zrcadlo slepému neprodáš.“
Zdroje:
Webové stránky DoplhinPark Sealanya
