Článek
„Každý, kdo se přestane učit, je starý, ať je mu dvacet nebo osmdesát. Každý, kdo se stále učí, zůstává mladý.“ Henry Ford
Chtěla jsem se naučit jazyk, a proto jsem zaplatila agentuře, aby mi našla rodinu, ve které bych hlídala děti - nejlépe někde na předměstí Dublinu.
Bylo to jedenáct let poté, co jsem pobývala v Německu jako au-pair a za tu dobu se toho hodně změnilo. Google překladač a slovník v telefonu mi umožnily i bez velkých znalostí angličtiny komunikovat s irskou rodinou.
Na letiště do Blavy mě jela vyprovodit celá rodina.
Seznamování s první rodinou
Do Irska jsem přiletěla zrovna na Bílou sobotu. Na letišti v Dublinu mě vyzvedla paní, která svým vzhledem připomínala filmovou hvězdu Anne Hathaway. Nádherná Irka. Jmenovala se Lizzy, pracovala jako učitelka na prvním stupni základní školy. U nich doma na mě čekaly dvě děti s tatínkem.
Kufry jsem si dala do pokoje, trochu si vydechla, a vzápětí jsme všichni společně jeli na velikonoční hostinu k Lizzyiným rodičům. Sešla se tam celá rodina, všichni mě zdravili a chtěli si se mnou povídat. Hostina byla úžasná: předkrm z lososa, krůta a brambory… Děti na zahradě hledaly čokoládová vajíčka, a pak jsme všichni venku na trávě hurling, jejich národní sport s míčkem a pálkou.
Tu noc jsem v krásném pokoji na obrovské bílé posteli spala, jako když mě do vody hodí. Byl to pokoj jako pro princeznu, po stranách postele krásné noční stolky a na nich lampy.
Další den jsme všichni jeli společně na výlet do Hill of Tara (Hora králů), což je nejstarší irská památka. Procházeli jsme se po těch zelených kopcích a všude na nás dýchala historie a mystika.
Dva první týdny vůbec nepršelo, bylo krásně teplo a slunečno. Rodina bydlela v krásném velkém domě uprostřed polí. Otec rodiny Matthew, byl zemědělec, staral se o obrovské stádo býků, a také stádo oveček, které se páslo za domem.
Děti: Mikey 2,5 a Mark 4 roky byli fajn. Marka jsem autem vozila do školky, doma jsem pak hlídala Mikeyho a připravovala jim jednoduché snídaně a obědy.
Ve volném čase jsem jezdila autem na nádraží a pak vlakem do centra Dublinu poznávat památky, muzea, nebo chodit do kina.
Mým oblíbeným místem se stal Temple bar, část města s neutichající živou hudbou. Zachutnal mi i místní Guinness, v jehož pivovaru jsem byla na prohlídce.
Kulturní život v Dublinu
Viděla jsem divadelním představení filmu „Once“, irskou klasiku „Riverdance“ i muzikál „We will rock you“ od kapely Queen.
Také jsem cestovala po celém ostrově: od Belfastu v Severním Irsku přes Galway na západním pobřeží až na jih po Cork, Waterford nebo Killarney. Nechyběly ani výlety k Irskému moři do Bray, Malahide či do pohoří Wicklow Mountains.
O cestování po ostrově si můžete přečíst v těchto článcích:
V létě mne přijela navštívit kamarádka
Vyzvedla jsem ji na letišti a během těch pár dnů, které se mnou strávila, jsem jí ukázala Trim – největší normanský hrad v Irsku, pobřeží Howth a Bray. Také jsme se jely podívat na Brú na Bóinne – vyhlášené megalitické památky. V Dublinu jsme si pak spolu přiťukly Guinessem za poslechu živé hudby.
Druhá rodina
V Irsku jsem nakonec pracovala ve dvou rodinách. Tu druhou jsem si našla sama na inzerát v obchodě Spar v Dunboyne, v městečku, kam jsem chodila na lekce angličtiny.
Matka druhé rodiny se jmenovala Alicia a pracovala jako zdravotní sestra, otec Fergal, byl majitel a manažer své vlastní firmy. Bydleli také na samotě v obrovském domě, na venkově, nejbližší soused byl asi míli daleko.
Fergal hrál na housle, a když nám večer udělal koncert (buď jen on sám, nebo se svými kamarády muzikanty), tak jsme tančili. Byla nádhera poslouchat irskou hudbu a s dětmi Leah 2 a Fionn 4 roky jsem si hrála, zpívala a o letních prázdninách jsem pak s celou rodinou letěla na dovolenou do Španělska. A o tom je právě tento článek:
Irové jsou srdeční a milí lidé, svou povahou mi připomínali Moraváky
Za těch 26 měsíců, co jsem tam žila, jsem nasbírala plno krásných příhod a poznala úžasné lidi z celého světa – od Ameriky po Vídeň. S některými jsem dodnes v kontaktu.
Ráda vzpomínám na všechny druhy zelené barvy, která se na ostrově vyskytuje
Na jednom z víkendových výletů po Ring of Kerry jsem při představování zpívala ostatním účastníkům českou hymnu, v angličtině povídala o tom, jakou superschopnost bych chtěla mít.
Přiznávám, bylo to těžké, ale zvládla jsem to. Každá taková zkušenost posouvala moji angličtinu dál.
Znovu jsem si dokázala, že učit se jazyk přímo v cizí zemi je to nejlepší, co mě mohlo potkat
Pokud se i vy chcete naučit jazyk, řešit problémy s chladnou hlavou, být odvážní a poznat svět, jste pro takové dobrodružství jako stvoření.
