Článek
„Každý, kdo se přestane učit, je starý, ať je mu dvacet nebo osmdesát. Každý, kdo se stále učí, zůstává mladý.“ Henry Ford
Na smaragdový ostrov jsem odletěla, když jsem potřebovala ve svém životě pauzu, po ukončení jedné práce, abych se prostě rozhodla, kterým směrem jít dál. Chtěla jsem se naučit jazyk, proto jsem zaplatila agentuře, aby mi našla rodinu, ve které bych hlídala děti a to nejlépe někde na předměstí Dublinu.
Bylo to jedenáct let poté, co jsem pobývala v Německu jako au-pair. Za tu dobu se toho hodně změnilo. Google překladač a nainstalovaný slovník v telefonu mi umožnily i bez velkých znalostí angličtiny komunikovat s irskou rodinou.
Na letiště do Blavy mě jela vyprovodit celá rodina. Když jsem do Irska přiletěla, byla zrovna sobota velikonoční. Na letišti v Dublinu mě vyzvedla paní, která svým vzhledem připomínala filmovou hvězdu Anne Hathaway. Nádherná Irka. Jmenovala se Lizzy, pracovala jako učitelka na prvním stupni ZŠ. U nich doma na mě čekaly dvě děti s jejich tatínkem.
Kufry jsem si dala do pokoje, trochu si vydechla, a všichni jsme společně jeli na velikonoční hostinu k Lizzyiným rodičům. Byla tam celá rodina, všichni mě zdravili a chtěli si se mnou povídat. Hostina byla úžasná: předkrm z lososa, krůta a brambory… Děti na zahradě hledaly čokoládová vajíčka, a pak jsme všichni hráli venku na trávě s míčkem a pálkou hurling, jejich národní sport.
Tu noc jsem spala, jako když mě do vody hodí v krásném pokoji na obrovské bílé posteli, obklopené z obou stran stolečky a lampičkami… byl to pokoj jako pro princeznu. Další den jsme všichni jeli společně na výlet do Hill of Tara (Hora králů), což je nejstarší irská památka. Procházeli jsme se po těch zelených kopcích a všude na nás dýchala historie a mystika.
Dva první týdny vůbec nepršelo a bylo krásně teplo a slunečno. Rodina bydlela v krásném velkém bílém domě uprostřed polí. Otec rodiny Matt, byl zemědělec, staral se o obrovské stádo býků, a také stádo oveček, které se páslo za domem. Děti, Mikey 2,5 a Mark 4 roky byli fajn kluci. Do školky jsem Marka vozila autem, a pak jsem doma hlídala Mikeyho, připravovala jim jednoduchá jídla na snídani a k obědu.
Jezdila jsem ve svém volném čase autem na nádraží a pak vlakem do centra Dublinu, poznávat město, jeho památky, muzea, chodit do kina a mým oblíbeným místem se stal Temple bar, což byla část města, kde hrála živá hudba. Zachutnal mi místní Guinness, v jehož pivovaru jsem byla na prohlídce. Byla jsem na divadelním představení filmu „Once“, na irské klasice „Riverdance“ a také na muzikálu „We will rock you“ od kapely Queen. Také jsem jezdila na výlety do různých měst. Belfast v severním Irsku, Galway na západním pobřeží, na jihu Cork, Waterford, na jihozápadě Killarney. Na východ k pobřeží Irského moře do Bray, Malahide, Portmarnock, Wicklow mountains…
V létě mne přijela navštívit kamarádka. Vyzvedla jsem ji na letišti a během těch pár dnů, které se mnou strávila, jsem jí ukázala Trim – největší normanský hrad v Irsku, pobřeží Howth a Bray. Také jsme se jely podívat na Brú na Bóinne – vyhlášené megalitické památky. V Dublinu jsme si spolu přiťukly Guinessem a poslechly si živou hudbu v Temple bar pub.
V Irsku jsem nakonec pracovala ve dvou rodinách. Tu druhou jsem si našla sama na inzerát v obchodě Spar v Dunboyne, v městečku, kam jsem chodila na angličtinu. Byla to rodina se dvěma dětmi, matka Alicia, zdravotní sestra, otec Fergal, majitel a manažer své vlastní firmy. Bydleli také na samotě v obrovském domě, na venkově, nejbližší soused byl asi míli daleko. Otec rodiny hrál na housle, a když nám večer udělal koncert (buď jen on sám, nebo se svými kamarády muzikanty), tak jsme tančili. Byla nádhera poslouchat irskou hudbu a s dětmi Leah 2 a Fionn 4 roky jsem si hrála, zpívala a o letních prázdninách jsem pak s celou rodinou letěla na dovolenou do Španělska.
V Irsku jsou lidé srdeční a milí, přirovnala bych je k lidem jako u nás na jižní Moravě. Za těch 26 měsíců, co jsem tam pracovala, žila a poznávala místní kulturu, mám plno krásných příhod, poznala jsem plno úžasných lidí, s některými jsem stále v kontaktu. Jsou to lidé z různých konců světa, např. Ameriky, Anglie, Německa, Vídně, Španělska… ale také místní.
Ráda vzpomínám na všechny druhy zelené barvy, která se na ostrově vyskytuje. A nakonec ještě zmíním, jak se mi podařilo na procházce po pobřeží několikrát za sebou zmoknout. Vůbec jsem si nelámala hlavu s tím, že není se kam schovat, prostě jsem si to užila naplno. Když pak vyšlo slunce, usušila jsem se. Tak je to i v životě, vždycky po každém dešti, vyjde slunce a udělá se duha.
Na jednom z víkendových výletů na jihozápad Irska tzv. Ring of Kerry jsem při představování zpívala ostatním účastníkům českou hymnu, v angličtině povídala o tom, jakou supervlastnost bych chtěla mít. Přiznávám, že to bylo pro mě těžké, ale přesto jsem to zvládla. Každá taková zkušenost posouvala moji angličtinu dál.
Dokázala jsem opět sama sobě, že naučit se jazyk v cizí zemi je to nejlepší, co se mi mohlo přihodit. Pokud se chcete i vy naučit jazyk, naučit se řešit své problémy, být odvážní, spoléhat sami na sebe, poznat svět… tak jste jako stvoření pro takové dobrodružství.
