Článek
Nedávno jsem si položila otázku, jestli mám dost času na sebe, na věci, které mě baví a jestli umím trávit čas i tak, že vlastně nedělám vůbec nic. Jestli vůbec mám čas k odpočinku.
Každý den jsme zahlceni informacemi, povinnostmi, hlavou se nám honí spousta věcí, řešíme problémy a neustále si stěžujeme, že nic nestíháme. Jsme k zastižení na sociálních sítích, na kterých sledujeme, kde se co šustne, abychom byli v obraze. A proto díky mobilům, tabletům, počítačům a také televizím jsme nakonec zcela zahlcení, nesoustředění a celkově přetížení. Týká se to všech věkových kategorií.
Generace mých rodičů měla život jiný, mnohem náročnější, bez všech vymožeností dnešní doby. Musela sklízet uhlí do sklepa – aby bylo čím topit a bylo v domě teplo a tekla teplá voda. Prát a vyvařovat dětské plínky a ostatní oblečení protože nebyly automatické pračky ani sušičky.
Vařilo se téměř každý den, nebyly mikrovlnky, varné konvice… Nebyly počítače ani mobily, jen pevná linka. Takže když někdo někam jel, ostatní se na jeho návrat těšili, sešli se pak a dlouho si povídali zážitky.
U nás na vesnici se od jara do podzimu pracovalo v zahradě. V létě probíhalo zavařování všech druhů ovoce a zeleniny. Jezdilo se na výlety škodovkou bez klimatizace, spalo se pod stanem, protože nebyly peníze na ***** hotel.
V zimě probíhaly zabijačky, všichni pomáhali. Bruslilo se na rybníku. Bývaly obrovské závěje sněhu, na poli nebo v zahradě se lyžovalo.
Všechno chutnalo tak nějak lépe, bez éček, a škodlivin… Bylo víc pohody a legrace. Občas se mi po tom zasteskne.
Naopak je i pár věcí, které mi nechybí. Ráda cestuji, a proto jsem nesmírně ráda, že mohu vyrazit tam, kam se mi zrovna zachce. Jsem ráda, že se můžu učit jazyk, který chci, že to nemusí být jenom ruština.
Jak s tím vlastně souvisí volný čas a odpočinek? To jsou za mě dvě hodně důležité věci: aby člověk byl odpočatý a v pohodě. Sama dobře vím, že pokud mi některá z těchto dvou věcí chybí, tak jsem podrážděná a nespokojená. Přirovnám to třeba k pocitu hladu. Když mám hlad, najím se, tak jsem v pohodě. Když se nenajím, tak jsem podrážděná a nepříjemná a místo abych život prožívala, tak ho jenom přežívám.
Odpočívat můžeme aktivně nebo pasivně. Aktivní odpočinek pro mě jsou procházky, jízda na kole, bruslení na ledu nebo plavání. Pasivní odpočinek pro mě znamená lehnout si, dívat se na obrovskou žlutou, ale jinak zcela prázdnou stěnu v pokoji, nebo na bílý strop. Přitom nechávám myšlenky volně plynout, sním, jsem ve svém světě bez toho, aniž by mě někdo rušil. Bohužel tuto činnost neprovozuji tak často, jak bych chtěla. Každý den je nový začátek, kdy můžeme začít znovu pracovat sami na sobě.
Přeji vám, ať máte příležitost se zastavit a odpočívat, ať si najdete čas pro sebe v tomto hektickém světě.
