Článek
Byl začátek června 1992 a Československo stálo před volbami, které měly rozhodnout o dalším směřování země. Společnost stále žila ve stínu nedávno padlého režimu. Lidé věděli, že Státní bezpečnost měla rozsáhlou síť spolupracovníků, ale většinou netušili, kdo do ní patřil.
Pak se v časopise Rudé krávo, který vycházel také pod označením Necenzurované noviny, objevily první části seznamu. V číslech 13 až 15 Petr Cibulka zveřejnil rozsáhlý přepis jmen z registračních protokolů StB.
Na první pohled šlo o strohý dokument. Jméno. Datum narození. Krycí jméno. Kategorie. Často datum zahájení a ukončení evidence. Jenže pro čtenáře tehdejších novin to nebyla obyčejná tabulka. Byla to exploze.
Lidé začali hledat sousedy, kolegy, šéfy, učitele, příbuzné i známé osobnosti. Zjišťovali, zda se někdo z jejich okolí neobjevuje pod označením agent, rezident, důvěrník nebo držitel propůjčeného bytu. Seznamy šly na dračku. A s nimi se šířila jedna nebezpečně jednoduchá otázka: Kdo na koho donášel?
Sedmnáct disket a Petr Cibulka
Přepisy jmen nevznikly přímo v Cibulkově redakci. Jejich původ vedl do prostředí parlamentní Komise pro vyšetřování událostí 17. listopadu 1989, která se na počátku devadesátých let zabývala okolnostmi policejního zásahu na Národní třídě.
Členové komise při práci objížděli regiony a získávali údaje z registračních pomůcek StB. V Praze se pak záznamy přepisovaly do databází. Nešlo o hotové svazky s podrobným obsahem, ale o rozsáhlé seznamy, které mohly naznačit, že k určité osobě StB vedla konkrétní typ evidence.
Podle pozdějších svědectví a investigace zveřejněné po více než třiceti letech vynesli dva členové komise data na sedmnácti disketách. Jeden z nich, Lubor Kohout, svou roli veřejně potvrdil. Druhý člověk si přál zůstat anonymní.
Do souboru se dostala i další databáze, kterou měl tehdejší náměstek ministra vnitra Jan Ruml. Byla zašifrovaná. S jejím rozluštěním pomohl student Matematicko-fyzikální fakulty David Eleder. Diskety pak do Brna vezli Kohout, tehdejší studentský aktivista Pavel Žáček a Stanislav Červinka. Cibulka dostal materiál, který se rozhodl zveřejnit.
Dnes je snadné vidět jen důsledky. Tehdy ale šlo o rozhodnutí učiněné v atmosféře obav, že se lidé spojení s represivním aparátem mohou vrátit do politiky, státní správy nebo veřejného života dřív, než se společnost vůbec dozví, kdo byli.
Čísla, která vypadala jako rozsudek
Cibulkův první soupis obsahoval přibližně 160 tisíc záznamů. V dalších vydáních se seznamy rozšiřovaly o další kategorie a celkový počet položek překročil dvě stě tisíc. Takové číslo člověka ochromí. Problém byl, že veřejnost tehdy většinou netušila, co jednotlivé zkratky znamenají a jak rozdílné příběhy se mohou skrývat za stejným řádkem.
V registrech byli vedeni například agenti, rezidenti, kandidáti tajné spolupráce, informátoři, držitelé propůjčených nebo konspiračních bytů, důvěrníci a další osoby, s nimiž StB nějakým způsobem pracovala. Ne všechny kategorie přitom vypovídaly stejně.
Agent byl podle vnitřních předpisů StB tajný spolupracovník, který plnil konkrétní úkoly, předával informace a pracoval v utajení. Rezident byl zkušenější spolupracovník, který mohl řídit nebo obsluhovat další tajné spolupracovníky. Držitel propůjčeného bytu měl zase poskytovat prostor pro utajené schůzky příslušníků StB s jejich spolupracovníky.
To jsou závažné kategorie. Ani u nich však samotný záznam bez dochovaného svazku automaticky neříká, co přesně člověk udělal, kolik informací předal, komu ublížil nebo za jakých okolností ke spolupráci přistoupil. A pak tu byli důvěrníci.
Důvěrník nebyl automaticky agent
Právě kategorie důvěrníků se stala jedním z největších zdrojů pozdějších sporů. V některých obdobích StB považovala důvěrníky za osoby, které jí poskytovaly dílčí informace nebo pomoc. Nebyli však automaticky totéž co agenti či rezidenti.
Směrnice se v průběhu let měnily. V roce 1972 byl důvěrník popsán jako člověk, který kontrarozvědce dobrovolně poskytuje omezené informační poznatky nebo pomocné služby, ale nemůže nahrazovat tajného spolupracovníka při nejdůležitějších operativních úkolech.
To neznamená, že každý důvěrník byl nevinný. Někteří mohli vědomě pomáhat represivnímu aparátu. Znamená to ale, že jedna zkratka v seznamu nemůže odpovědět na otázku viny. A právě to seznamy nedokázaly vysvětlit.
Člověk v nich mohl být aktivním a přesvědčeným konfidentem. Mohl spolupracovat kvůli kariéře, výhodám, cestování nebo osobnímu prospěchu. Mohl podlehnout vydírání, vyhrožování či tlaku na rodinu. Mohl něco podepsat a později StB neposkytnout prakticky žádnou použitelnou informaci. V tištěném seznamu ale všichni vypadali skoro stejně.
Největší otřes nastal ve chvíli, kdy lidé v seznamech našli osoby, které považovali za morální autority nebo veřejné symboly odporu proti komunismu.
Objevila se například jména kardinála Františka Tomáška, herečky Vlasty Chramostové nebo hudebníka Jima Čerta. Neznamenalo to automaticky, že byli vědomými a aktivními agenty StB. Jenže společnost na čekání neměla náladu ani nástroje.
V hospodách, kancelářích i rodinách se vedly rychlé soudy. Kdo byl agent. Kdo byl oběť. Kdo se vymlouvá. Kdo lže. Veřejnost dostala obrovský kus neúplných informací, ale prakticky žádnou metodiku, jak s nimi zacházet.
Zveřejnění mělo podle Cibulkových zastánců přinést očištění společnosti. Místo toho přineslo také strach, podezíravost a spory, které se u mnoha rodin a profesních skupin táhly další roky.
StB po sobě zanechala chaos
Celý problém ještě zhoršilo to, že StB na konci roku 1989 ve velkém skartovala dokumenty. Řada svazků zmizela. U jiných se dochovaly jen registrační údaje, ale ne vlastní obsah spolupráce.
Archiv bezpečnostních složek proto dodnes upozorňuje, že evidenční záznamy jsou orientačním vodítkem, ne samostatným rozsudkem. K pochopení případu je nutné číst zachované dokumenty, porovnávat různé prameny a respektovat i pravomocné soudní rozsudky, které u některých osob určily neoprávněnost evidence.
Cibulkovy seznamy rozpoutaly řadu soudních sporů. Někteří lidé se domáhali ochrany osobnosti, jiní chtěli prokázat, že jejich evidence byla neoprávněná, další vysvětlovali okolnosti své minulosti.
Badatel Radek Schovánek dnes shrnuje, že seznamy byly u příslušníků StB a řady agentů věrohodným zdrojem. Zároveň ale zdůrazňuje, že v tak rozsáhlém souboru existují i omyly a u několika jmen se spolupráci nepodařilo prokázat.
Samotná StB přitom pracovala se záznamy, které měly sloužit jejím vlastním potřebám, ne budoucímu férovému posuzování jednotlivých lidských osudů. Režim dokázal lidi evidovat bez jejich vědomí, prověřovat kandidáty tajné spolupráce, vytvářet kompromitující materiály a některé osoby do sítí vtahovat nátlakem.
Po pádu režimu pak zůstaly registratury, které byly důležité, ale samy o sobě nedokázaly odvyprávět celý příběh. Částečné otevření archivů přišlo až v roce 1996, zpočátku především pro osoby, které StB pronásledovala. Další zásadní změny následovaly po roce 2002 a zejména od roku 2003, kdy se možnost nahlížet do dokumentů výrazně rozšířila.
Dnes jsou jmenné evidence a řada archivních materiálů dostupné prostřednictvím Archivu bezpečnostních složek. Ani dnešní přístup ale není úplnou odpovědí na všechno. Některé svazky byly zničeny a některé dokumenty chybějí.
Cibulkovy seznamy byly neúplné, místy chybné a bez potřebného kontextu. Přesto otevřely téma, které se tehdejší společnost pokoušela odložit: kolik lidí pomáhalo totalitní moci přežít a co s tím dělat po jejím pádu.
Jejich zveřejnění nebylo jednoduchým vítězstvím pravdy ani jen bezohledným honem na čarodějnice. Bylo obojím zároveň. Přineslo důležité informace, ale také ublížilo lidem, jejichž příběh se nevešel do jednoho řádku.
Zdroje:
https://neovlivni.cz/doznani-po-30-letech-vynesl-jsem-seznamy-stb/
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/odhaleni-po-30-letech-novinarka-zverejnila-kdo-vynesl-cibulkovy-seznamy-lidi_2411180600_cen
https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/cibulkovy-seznamy-jsou-pravdive-v-tech-160-tisicich-jmenech-se-najde-ale-i-par_2410191208_edr
https://scriptum.cz/cs/periodika/necenzurovane-noviny-ty-ruda-kravo
https://www.abscr.cz/jmenne-evidence/
https://www.abscr.cz/jmenne-evidence/evidencni-zaznamy-a-archivni-pomucky-vysvetlivky-zkratky/vysvetlivky-k-evidencnim-pomuckam/
https://www.ustrcr.cz/uvod/rozkazy-smernice/smernice-aop-evidenci-stb/
