30 000 zachráněných životů: Umělci v americké armádě nasadili proti Hitlerovi nafukovací tanky

Září 1944, okolí Met ve východní Francii. Za linie nedaleko fronty se pod rouškou tmy přesouvá malá skupina amerických vojáků. Při svitu kapesních svítilen vybalují z náklaďáků podivný náklad – velké složené plachty s gumovými rukávy.

O několik desítek minut později už na okraji lesa „stojí“ řada tanků připravených k boji. Zblízka vypadají nepřesvědčivě: jsou to jen lehké nafukovací atrapy, které několik mužů snadno uzvedne. Na dálku však věrně připomínají siluetu skutečných strojů M4 Sherman. V poli mezi nimi vojáci rozmisťují přenosné reproduktory.

Krátce po půlnoci se temnotou rozeznívá specifický hluk – zvuk motorových kolon, těžkých pásů drtících zem a vzdálené střelby. Z amplionů občas zaskřípá i přísný hlas velitele, který „vojákům“ na linii domlouvá. Vše pečlivě sehrané tak, aby německý pozorovatel uvěřil, že před sebou má americkou obrněnou divizi chystající se k útoku.

Jde o příslušníky utajeného 23. velitelství zvláštních jednotek americké armády, kteří dostali jedinečný úkol: klamat nepřítele pomocí dokonalých vojenských iluzí. Neoficiálně si vysloužili přezdívku Ghost Army, „armáda duchů“. V těchto dnech sehrávají jedno ze svých nejriskantnějších představení.

Dělostřelectvo ani ostrou municí tahle „armáda“ nedisponuje – jejím arzenálem jsou gumové makety, reproduktory a vysílačky. Pokud by Němci lest prohlédli, výsadkáři ani pěchota by z nafukovacích tanků nevystoupili. Úzká hrstka iluzionistů by proti skutečné přesile stála s prázdnýma rukama.

Myšlenka takové jednotky se zrodila z potřeby obelstít nepřítele jinak než běžnou silou. Spojenci na vlastní kůži poznali, jak draze se platí každý postup proti německé obraně. Již dříve v bojích v severní Africe vyzkoušeli Britové k oklamání protivníka makety tanků a jiné triky – a s úspěchem.

Na sklonku roku 1943 proto americké velení schválilo vytvoření speciálního útvaru, který by se klamnými operacemi zabýval na plný úvazek. V lednu 1944 byla jednotka aktivována pod názvem 23rd Headquarters Special Troops. Ve vojenské historii šlo o zcela novou kategorii „umělecké“ bojové jednotky, která kombinovala prostředky vizuální, zvukové i rádiové kamufláže.

Do neobvyklého útvaru armáda záměrně nabírala neobvyklé rekruty. Místo ostřílených frontových vojáků byli k 23. velitelství povoláni zejména mladí výtvarníci, architekti, designéři a také zvukoví technici či specialisté z rozhlasu. Většinu čekal úplně první bojový zážitek – ještě nedávno studovali na uměleckých školách jako Pratt Institute nebo Cooper Union.

Na základně u města Pine Camp ve státě New York procházeli výcvikem, jak vést válku beze zbraní: učili se stavět nafukovací atrapy, promítat na dálku zvukové kulisy a precizně imitovat rádiový provoz velkých jednotek. Byla to jednotka plná tvořivosti a nápadů, kombinující inženýrské know-how se smyslem pro trik.

Později se tradovalo, že měla i neobyčejně vysoké průměrné IQ. Ne náhodou se mezi mladými vojáky našla jména, která se po válce proslaví v umění – patřil k nim například budoucí módní návrhář Bill Blass nebo malíř Ellsworth Kelly.

V květnu 1944 se tato nová jednotka válečných iluzionistů přesunula do Anglie a připravovala se na zapojení do invaze v Normandii. Veškeré její vybavení – od nafukovacích tanků přes stovky audiozáznamů až po vysílací techniku – podléhalo přísnému utajení.

Muži z Ghost Army měli uskutečnit sérii operací, které měly zmást německé velení o skutečném postupu a síle spojeneckých jednotek. Na evropské bojiště vstoupili necelé dva týdny po dni D.

Už 14. června 1944 vysadil vyloďovací člun u pláží v Normandii sedmnáctičlenný průzkumný tým z Ghost Army, aby vytvořil první fingované dělostřelecké postavení a odlákal německou palbu od skutečných jednotek postupujících ve vnitrozemí.

První velká příležitost ukázat umění „armády duchů“ přišla v srpnu 1944 při osvobozování francouzského přístavu Brest. Ten se sice nachází na poloostrově Bretaň, daleko od hlavního proudu postupu spojenců z Normandie, ale německá posádka v Brestu vzdorovala déle, než se čekalo.

Situace se protahovala a americký generál George S. Patton spěchal se svou 3. armádou na východ, aby místo obléhání Brestu využil průlomu v Norman­dii a co nejrychleji pronikl do srdce Francie. Ghost Army dostala za úkol generála podpořit klamavou akcí: přesvědčit Němce, že Pattonovy tankové divize se chystají posílit útok na Brest.

V rámci operace s krycím názvem Brittany nasadili členové 23. velitelství u Bretaně kolem padesáti nafukovacích maket tanků a rozmístili zvukové aparatury nedaleko frontové linie. Imitovali přesun velkých posil a dokázali tak v německých velitelích vyvolat mylný dojem, že americká převaha v okolí narůstá.

Patton zatím s hlavními silami nepozorovaně manévroval daleko na východ. Německé velení uvěřilo iluzi: část nepřátelských jednotek zůstala vázána v Bretani a Patton mohl mezitím nerušeně postupovat rychle do vnitrozemí Francie.

Na podzim 1944 se americká 3. armáda generála Pattona přiblížila k pevnostnímu městu Mety u hranic s Německem. Němci zde kladli houževnatý odpor. V září, uprostřed Pattonovy ofenzivy, vznikla v americkém postupu nebezpečná mezera – mezi dvěma útočícími divizemi zůstal několikakilometrový nezajištěný úsek fronty.

Právě sem zamířila Ghost Army se svými nafukovacími tanky, aby vytvořila dočasnou „výplň“. Několik dnů budila u Metz zdání, že mezera je ve skutečnosti plně obsazena připravenou americkou jednotkou. Nahrávky z reproduktorů od rána do noci vysílaly klapot pásů, povely velitelů i dunění děl.

Vojáci klamné jednotky dokonce pomocí vysílaček odvysílali vymyšlené depeše, jež měly nepřítele zmást. Sedm dní držela tahle hrstka specialistů linii jen s pomocí iluze – než stihl dorazit opravdový posilový sbor. Na německé straně mezitím k útoku nedošlo. Patrně neměli tušení, že jim v cestě stojí pouhé atrapy. I díky tomu se bitva o Metz obešla bez průlomu nepřítelem v tomto nebezpečném úseku.

Ke konci roku 1944 čekal „armádu duchů“ nový typ úkolu. V prosinci zahájil nacistický režim poslední velkou ofenzivu na západní frontě, známou jako bitva v Ardenách. V hustých lesích a závějích sněhu v Belgii a Lucembursku zatlačil německý útok spojence do defenzivy. Ikonickým bodem zoufalé situace se stalo město Bastogne, kde vojáci americké 101. výsadkové divize uvízli v obklíčení.

Generál Patton dostal rozkaz změnit směr postupu a spěchal svým vojskům na pomoc, aby vysvobodil obklíčené obránce. Vše se odehrávalo v obrovském chaosu frontové linie a Němci netušili, odkud mohou přijít protiútoky. Ghost Army dostala za úkol v tomto zmatku podpořit operaci záchrany – opět trikem.

Její specialisté z éteru vysílali smyšlené rádiové zprávy a fingovali veškerou komunikaci tak, aby Němci z odposlechů mylně vyhodnotili směr spojeneckého protiútoku. Tato neviditelná pomoc měla odlákat pozornost německého velení jinam a krýt skutečný manévr.

Koncem prosince 1944 Pattonovy jednotky Bastogne skutečně dosáhly a prolomily obklíčení – i díky tomu, že nepřítel do poslední chvíle tápal a nerozmístil včas posily na ohroženém směru. K úspěchu přispěla i pečlivě připravená dezinformace z rádia, za níž nestál nikdo jiný než vojáci „armády duchů“.

V téže době působila ještě jedna sesterská jednotka válečných iluzionistů v jižní Evropě. V lednu 1945 se malý oddíl o zhruba dvou stech mužích přesunul do Itálie, aby podpořil spojenecké operace na Apeninském poloostrově. Tam pod označením 3133. signální servisní rota podnikl dvě klamné akce proti německým jednotkám ustupujícím Apeninami. Hlavní těžiště „armády duchů“ ovšem zůstalo v západní Evropě, kde se schylovalo k průlomu do samotného Německa.

Na jaře 1945 už spojenecká vojska stála na západním břehu Rýna a chystala se proniknout do nitra poražené Třetí říše. Před nimi však ležela poslední velká přírodní překážka – široký tok řeky Rýn.

Němci hodlali bránit přechody přes řeku do posledního muže a spojenci očekávali tuhý odpor. V polovině března se proto rozběhla důkladně plánovaná klamná operace, která měla Němce přimět soustředit obranu na špatném místě. Pro Ghost Army to byla zároveň finální a největší akce celé války.

Na levém břehu Rýna, poblíž německého města Viersen, se v těchto dnech roku 1945 „opevnila“ zdánlivě mohutná armáda. V týlu se kupily kolony „tanků“ a nákladních aut, u improvizovaných stanovišť šuměla vysílačka a po polních cestách se přesouval „štáb“.

Ve skutečnosti šlo o pečlivě zinscenovaný přelud: 1 100 mužů Ghost Army předstíralo, že jsou dvě celé americké divize chystající se překročit řeku deset mil jižně od skutečného místa chystaného útoku. Nafukovací technika tu opět hrála hlavní roli – vojáci narychlo vztyčili přes 600 maket tanků, obrněných vozidel i děl a strategicky je rozmístili tak, aby je z výšky zahlédli nepřátelští průzkumní piloti.

Vybudovali také falešná velitelská stanoviště a tábory. Vojenská vozidla Ghost Army dostala narychlo namalovaná označení, která odpovídala smyšleným jednotkám, a samotní muži si na uniformy našili insignie vybraných pěších divizí.

V polních holičstvích se vojáci nechávali ostříhat na krátko, aby vypadali jako nováčci čerstvě doplněné jednotky. Večer pak záměrně vyráželi do místních hospod a bezstarostně se bavili s civilisty o „nadcházejícím útoku u Viersenu“. Doufali přitom, že mezi posluchači mohou být tajní informátoři nacistů, kteří jejich dezinformaci předají dál.

Iluze vizuální a živé byly podpořeny mistrně provedeným zvukovým představením. Speciální jednotka zvukařů z Ghost Army měla k dispozici výkonné ampliony a několik hodin autentických terénních nahrávek. Během operace Viersen pouštěli do okolí zvuky přesunů vojenské techniky, budování pontonových mostů i palby dělostřelectva.

Charakter hluku průběžně upravovali, aby odpovídal představovaným jednotkám – například ráno se ozývaly zvuky těžkých tanků „doprovázené“ hrubším hlasem velitele, zatímco večer hrála zvuková kulisa spíše menší motory džípů a hlasy unavených vojínů u večeře. Z éteru zároveň proudila zinscenovaná rádiová komunikace údajného velitelství dvou amerických divizí, které se chystají na mohutný přechod řeky.

Dvojice špičkových telegrafistů Ghost Army dokázala při vysílání morseovkou přesně napodobit „rukopis“ klíčových spojeneckých radiových stanic – Němci tak neměli důvod pochybovat o pravosti odposlechnutých zpráv. Celá akce trvala několik dní a vyžadovala bezchybné utajení a koordinaci.

Výsledkem bylo, že německé velení skutečně uvěřilo v existenci nebezpečné síly u Viersenu a stáhlo tím směrem část svých jednotek. Když 9. americká armáda 23. března 1945 zahájila skutečný přechod Rýna o několik kilometrů severněji, ocitla se na oslabeném úseku obrany a přepravila se přes řeku téměř bez odporu. Vojenská lest splnila účel: v posledních týdnech války ubylo díky ní obětí na obou stranách.

Operace Viersen byla posledním a zároveň největším vystoupením „armády duchů“. V průběhu necelých deseti měsíců nasazení v Evropě uskutečnila Ghost Army celkem 21 klamných operací různých měřítek. Mnohé z nich proběhly těsně u frontové linie a riziko pro jejich aktéry bylo značné.

Několik vojáků jednotky utrpělo při misích zranění a tři muži zaplatili za úspěšné klamy svým životem. V porovnání se ztrátami jiných bojových útvarů to bylo jen nepatrné číslo – právě to však vypovídá o přínosu „armády duchů“.

Jejím posláním bylo pokud možno zabránit boji, kdekoli to úskok umožnil. Podle pozdějších odhadů dokázaly triky Ghost Army uchránit před smrtí až 30 000 amerických vojáků, kteří by jinak padli v přímém střetu.

Navzdory úspěchům zůstával příběh Ghost Army dlouho přísně utajený. Vojáci jednotky se museli zavázat, že o své roli ve válce nebudou mluvit – jejich operace spadaly do tajných materiálů, které americká armáda neodtajnila po celá desetiletí.

I nejbližší rodiny se od mnoha veteránů nedozvěděly, co přesně ve válce dělali. Lest podobného druhu mohla být znovu využita v případných budoucích konfliktech, a tak spisy „armády duchů“ ležely uzamčeny v archivech ještě dlouho po roce 1945. Veřejnost začala poznávat skutečnost až s odstupem: jednotka byla oficiálně odtajněna teprve v 90. letech.

Tehdy už většina z 1 100 mužů Ghost Army byla v důchodovém věku. Z někdejších mladíků se stali veteráni, kteří pomalu mohli promluvit o svých zážitcích a zveřejnit kresby, fotografie i záznamy z válečných let. Jejich vzpomínky upoutaly historiky i dokumentaristy.

V roce 2013 vznikl celovečerní dokument The Ghost Army, který příběh jednotky zpracoval a představil přeživší členy širšímu publiku. Postupně vyšlo také několik knih, jež popisují neuvěřitelné operace této utajené jednotky.

Dočkali se nakonec i oficiálního poděkování. V roce 2022 schválil americký Kongres zákon, který udělil všem členům 23. velitelství zvláštních jednotek za druhé světové války vyznamenání – Kongresovou zlatou medaili. Předání proběhlo symbolicky 21. března 2024 v budově Kapitolu ve Washingtonu, téměř přesně 79 let od založení Ghost Army.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Ghost_Army

https://www.smithsonianmag.com/history/how-the-ghost-army-of-wwii-used-art-to-deceive-the-nazis-180980336/

https://www.nationalww2museum.org/visit/exhibits/traveling-exhibits/ghost-army-combat-con-artists-world-war-ii

https://www.nationalww2museum.org/war/articles/ghost-army-canvas-and-camouflage

https://www.pbs.org/newshour/show/wwii-ghost-army-soldiers-receive-congressional-gold-medal

https://www.washingtonpost.com/history/2024/03/18/ghost-army-wwii-congressional-gold-medal/

https://apnews.com/article/ghost-army-congressional-gold-medal-ceremony-world-war-ii-7a2deaf1686bca3194d46c77fa0bccb9

https://ghostarmy.org/