Článek
Je čerstvě plnoletá, má maturitu z ekonomické školy a první zaměstnání v administrativě. Psal se rok 1992 a osmnáctiletá Monika Herodesová nastupuje jako nenápadná sekretářka do podniku Lovochemie v Lovosicích. Je to pro ni velká příležitost – využije zde znalosti ze školy a vstoupí do světa velkého průmyslu, byť zatím jen v podpůrné roli. Netuší, že právě tady, v chemickém závodě severních Čech, se začne psát její životní osud.
Lovochemie se brzy stane místem osudového setkání. Andrej Babiš, o dvacet let starší podnikatel slovenského původu, tehdy do závodu pravidelně dojíždí jako obchodní partner místního vedení. Úspěšný, sebevědomý muž – a mladá, pilná sekretářka z Litoměřic. Při prvním představení oba ještě mají své partnery, Monika dokonce v té době prožívá první vážnou lásku.
„On byl moje první dětská láska, chodili jsme spolu od mých 15 let,“ vzpomínala později na přítele ze sousední vesnice, za kterého se dokonce v devatenácti provdala. Manželství mladinké Moniky však nemělo dlouhého trvání – city časem ochladly do podoby spíše sourozenecké a svazek skončil rozvodem.
Právě v té době mezi Monikou a Andrejem přeskočila jiskra. Setkání v Lovochemii bylo osudové – dva lidé s dvacetiletým věkovým rozdílem, každý z úplně jiného světa, se do sebe zamilovali. Andrej Babiš tehdy ještě byl ženatý se svou první manželkou, s níž měl dvě děti. Moničina rodina neskrývala rozpaky: dcera si našla o generaci staršího muže, navíc zadaného a velmi ambiciózního.
„Z vztahu své dcery nebyla nadšená nejen Moničina maminka, ale ani celá rodina,“ psal později regionální deník o počátcích tohoto kontroverzního páru. Navzdory nesouhlasu okolí Monika u Andreje zůstala. Vsadila na lásku, která se zrodila ve stínu továrních komínů Lovochemie – a tahle sázka předurčila dalších třicet let jejího života.
Život po boku miliardáře
Devadesátá léta byla pro Andreje Babiše dobou strmého vzestupu. Vybudoval z podniku Agrofert obří impérium a stal se jedním z nejbohatších lidí v zemi. Monika stála celou tu dobu nenápadně po jeho boku. Veřejnost o ní téměř nevěděla – Babiš svou partnerku dlouho držel stranou mediálního zájmu a ona sama o publicitu nestála.
Svůj čas věnovala především rodině. Roku 2000 se páru narodila dcera Vivien a o čtyři roky později syn Frederik. Monika se ponořila do role matky, kterou plnila s plným nasazením: „Mou životní pracovní náplní je momentálně výchova dětí. Manžel je zřídkakdy doma… starost o ně a o domácnost je plně na mně,“ popsala v jednom z mála svých vyjádření. Andrej jako by v té době žil dvěma životy – tím veřejným, plným obchodních jednání a rozmachu byznysu, a tím soukromým, kde byl otcem malých dětí a druhem oddané partnerky.
Monika Babišová později prozradila, že s manželovou politickou kariérou nikdy příliš nesouhlasila. Její představa ideálního života byla skromnější: rodina, klidné zázemí, možná i ústraní mimo hektický svět velkých peněz a moci. Sama vyrostla v severočeském městě, v obyčejných poměrech, a přestože po boku miliardáře okusila luxus, určitá část jí zůstávala při zemi.
Při výchově dětí například prosazovala přísnost a řád, zatímco Andrej byl podle jejích slov benevolentnější rodič. Snažila se, aby děti měly co nejvíc normální dětství, ačkoli jejich otec mezitím kupoval luxusní vily ve Francii a budoval honosná sídla.
Právě výstavba rodinné rezidence v Průhonicích u Prahy se pro Moniku stala nečekanou vstupenkou do světa designu. Dům navrhoval architekt Petr Kolář, ale Monika do jeho práce odvážně mluvila – měla jasnou představu o estetice domova. Architekt nakonec ocenil její vkus a povzbudil ji, aby se interiérovému designu věnovala profesionálně.
Monika poslechla. Svou vášeň pro krásné interiéry proměnila v novou roli: začala navrhovat design pro projekty svého muže. Předpokládá se, že právě ona stojí za luxusním interiérem vyhlášené restaurace Paloma v Mougins na Azurovém pobřeží, kterou Babišovi vlastnili a která se pyšnila i michelinskou hvězdou. Monika se podepsala také na stylu farmy Čapí hnízdo – rekonstrukce venkovského areálu nedaleko Olbramovic, který Andrej budoval jako svůj rodinný projekt, nesla její designerský rukopis.
Zatímco Monika tvořila domovy a interiéry, Andrej nepolevoval v pracovním tempu. Čas strávený pohromadě jako rodina byl vzácný. Přece však snili o společné budoucnosti: často zmiňovali plány na poklidný život na francouzské Riviéře, až jednou opustí pracovně-politický kolotoč. „S Monikou jsme plánovali, že budeme žít na jihu Francie, cestovat, poznávat svět,“ psal Andrej Babiš na svém Facebooku v době, kdy byl pracovním tlakem vyčerpaný.
Sliboval veřejně i soukromě, že „s politikou sekne“ a vynahradí manželce léta odříkání. „Pořád ale věřím, že jí to jednou vynahradím a podzim života si spolu užijeme. Teda můj podzim života, ona je pořád mladá holka,“ vzkázal se špetkou humoru i dojetí.
Veřejná tvář
Rok 2011 přinesl zvrat, který Moničin život definitivně přesunul z ústraní do záře reflektorů. Andrej Babiš vstoupil do politiky – nejprve jako hlasitý kritik korupce, pak založil hnutí ANO a v roce 2013 se stal poslancem a po čase ministrem financí. Monika, do té doby neviditelná partnerka, se rázem ocitla v hledáčku médií.
Paparazzi fotoreportéři začali slídit, kdo je žena po boku nového politického fenoménu. Bulvární deníky líčily její běžné denní činnosti, jako byly nákupy v supermarketu, s nečekanou dychtivostí – najednou bylo „senzační zprávou“, co má Monika Babišová v nákupním košíku a že platí kartou. Pro ženu, která se publicitě spíše vyhýbala, to byl šok z neznáma.
Monika se s novou situací vyrovnávala obtížně. Rozhovorům se vyhýbala, oficiální roli žádnou neměla. Přesto pochopila, že musí vedle Andreje vystupovat i navenek – stát se oporou, která bude vidět. Začala jej doprovázet na některé společenské akce a postupně si zvykala na blesky fotoaparátů. Místo, kde se cítila nejjistěji, však bylo jinde: v charitě.
Už v roce 2011, ještě před Andrejovým vstupem do vlády, spoluzaložila Nadaci Agrofert a formálně se stala její předsedkyní. Zaměřila se v ní hlavně na pomoc maminkám samoživitelkám a na znevýhodněné rodiny. Postupem času rozvíjela i další projekty: například od roku 2017 společně s Českou filharmonií vedla program „Hudba do škol“ na podporu hudební výchovy.
V roce 2019 se stala ambasadorkou projektu Kopretina pro prevenci rakoviny děložního čípku. To vše jí dávalo smysl a umožnilo budovat vlastní veřejnou identitu – jako empatické patronky dobročinnosti, odlišné od tvrdého politického obrazu jejího manžela.
Manželé Babišovi tehdy žili dlouhé roky „na hromádce“. Monika s Andrejem sdílela domácnost přes dvě dekády, měli spolu dvě děti, dokonce už od roku 2013 používala jeho příjmení Babišová kvůli jednotě rodiny. Ke svatbě ale stále nedošlo – věčný slib, který se pořád odkládal.
Každý rozhovor s Monikou v těch letech samozřejmě stočil řeč na téma sňatku. „Andrej říká – a já se tomu směju, že vyhrožuje – že se vezmeme na jeho šedesátiny,“ žertovala Monika v roce 2014. Šedesátiny Andreje Babiše přišly a odezněly, avšak svatba stále nikde.
Nakonec se dočkala. Dne 29. července 2017, po 23 letech partnerského života, si Andrej Babiš Moniku vzal za manželku. Svatba to byla velkolepá, přesně v duchu jejich neobvyklého příběhu – odehrála se příznačně na farmě Čapí hnízdo u Olbramovic, tedy na místě, které pro Babiše mělo téměř symbolický význam.
Pro Moniku to byl pohádkový okamžik, který však provázela i hořkosladká ironie osudu: farma Čapí hnízdo se už tou dobou začínala stávat nechvalně proslulou v médiích kvůli podezření z dotačního podvodu. Avšak toho letního odpoledne nic z temných stínů jako by neexistovalo. Monika zářila štěstím a možná cítila i úlevu – po tolika letech po boku Andreje se konečně stala oficiálně paní Babišovou. A právě včas.
Jen několik měsíců po svatbě se Andrej Babiš stal premiérem České republiky. Z Moniky se tak rázem stala manželka předsedy vlády, což je role, na kterou se nelze zcela připravit. Veřejnost začala Moniku vnímat jako jakousi „neoficiální první dámu“ země (byť formálně tento status náleží manželce prezidenta). Najednou měla reprezentativní povinnosti: doprovázela manžela při státních návštěvách, vítala zahraniční lídry a objevovala se po boku Andreje na prestižních akcích.
Paní premiérová
Období let 2017–2021, kdy Andrej Babiš zastával úřad premiéra, bylo pro Moniku Babišovou zkouškou ohněm. Z introvertní ženy v pozadí se musela transformovat do veřejné osobnosti, která reprezentuje Českou republiku na mezinárodní scéně. Absolvovala s manželem řadu zahraničních cest – od summitů v Bruselu po oficiální návštěvy v USA či Izraeli.
Jeden z vrcholů přišel v březnu 2019: návštěva Bílého domu ve Washingtonu. Tehdejší americký prezident Donald Trump přijal Andreje Babiše s chotí a Monice se dostalo pocty, že ji po Oválné pracovně provedla sama Melania Trumpová. Pro ženu, která ještě před pár lety řešila hlavně školní povinnosti dětí, to byla téměř pohádková scéna.
Stála v elegantním kostýmku na půdě Bílého domu, po boku manžela státníka, a usmívala se do objektivů světových fotografů. Reprezentovala svou zemi důstojně – ostatně jazykově vybavená (angličtinu ovládá dobře) a s přirozeným šarmem to zvládala. Andrej Babiš na ni byl pyšný.
Nebyla to však vždy jen idyla. Život pod drobnohledem médií s sebou nesl i kritické momenty. Monika, dosud nezkušená v etiketě vysoké politiky, udělala také pár přešlapů, kterých se bulvár ochotně chytil. K těm nejznámějším patří „selfie z toalet“ v Japonsku. V říjnu 2019 doprovázela premiéra na ceremoniál císařské intronizace v Tokiu – prestižní událost plnou konzervativní etikety.
Monika neodolala pokušení vyfotit se na památku a na sociální sítě nahrála selfie pořízené ve zrcadle dámské toalety během císařského banketu. Žertovný, trochu rozpustilý snímek však u části české veřejnosti vyvolal kritiku. Byl považován za nevhodný a „nedůstojný moment“ během vrcholné společenské akce.
Další zkouškou byla i módní policie – rubriky společenských magazínů a webů hodnotily Moničiny outfity při každé příležitosti. Musela si zvykat, že co si oblékne na novoroční oběd na Hradě či na státní návštěvu, bude druhý den rozebíráno v novinách. Jednou ji chválili za vkusný fuchsiový kostým, jindy zase titulky řešily, zda její róba nepůsobila příliš okázale vedle střídmějších šatů jiné manželky mocného politika.
Monika stále pečlivě střežila své soukromí a nitro. Rozhovory médiím téměř neposkytovala. Výjimkou byl občasný rozhovor pro spřátelený lifestyle magazín či vlastní holding (tehdejší Mafra). V nich Monika působila zdrženlivě, ale upřímně.
Třeba v roce 2014 na dotaz, zda se s Andrejem k sobě hodí, odpověděla s nadhledem: prý podle horoskopu vůbec ne – on Beran, ona Rak – ale život je přesvědčil o opaku. Když se jí ptali, co ji na Andrejovi okouzlilo, prozradila s úsměvem, že to byly „jahody v čokoládě na první schůzce“. Takové drobné osobní detaily na veřejnost pouštěla, ale jinak se spíše držela stranou.
Jedna z mála výjimek, kdy otevřeně promluvila o své roli, přišla v době, kdy Andrej Babiš kandidoval na prezidenta (2022/2023). Monika tehdy připustila, že být první dámou by pro ni byla výzva, ale pojala by ji po svém – soustředila by se na charitu. „Nemám ráda záři reflektorů, a proto bych se jako první dáma snažila věnovat projektům na pomoc potřebným,“ řekla v rozhovoru pro iDNES.
Dodala i osobní ambici: „Chtěla bych, aby za mnou něco zůstalo, aby nebyl jen Andrej skvělým prezidentem, ale i já byla aktivní první dámou“. To byla zcela upřímná výpověď – Monika vždy toužila, aby její činorodost a srdce pro dobro nezanikly vedle manželovy obří postavy. Volby nakonec dopadly jinak. Přesto to byl pohled do její duše: kdyby musela stanout v první linii, chtěla by pomáhat a být užitečná.
Ani prezidentská kampaň se však neobešla bez temnější stránky. Koncem roku 2022 Monika Babišová obdržela anonymní výhrůžný dopis, který obsahoval náboj. Šokující incident vyšetřovala policie jako trestný čin nebezpečného vyhrožování. Monika se ocitla v roli cíle útoku z nenávisti – něco, co doposud zažíval hlavně její muž jako kontroverzní politická figura.
Klíčová hráčka nebo figurka?
Zatímco v médiích plnila Monika Babišová titulky hlavně jako manželka a společenská reprezentantka, v pozadí politicko-byznysové scény sehrávala i mnohem tišší, leč významnou úlohu. Když Andrej Babiš vstoupil do vysoké politiky, musel podle zákona řešit svůj obří střet zájmů – vlastnictví koncernu Agrofert a mediálního domu Mafra. V únoru 2017, těsně před svým nástupem do funkce premiéra, proto převedl majetek do svěřenských fondů.
A právě zde se Monika stala klíčovou postavou: manžel ji jmenoval do rady protektorů svěřenských fondů, tedy do orgánu, který má dohlížet na správu majetku. Evropská komise později ve své auditní zprávě popsala, že Monika vystupuje jako tzv. rodinný protektor – osoba, bez jejíž přítomnosti se kontrolní rada vůbec nemůže usnášet. Jinými slovy, bez Moniky by fondy nemohly rozhodovat.
A protože rodinného protektora jmenuje i odvolává sám Babiš, zůstala jeho manželka pojistkou, že nadále vše ovládá. David Ondráčka z Transparency International k tomu poznamenal, že Monika v těch fondech působí jako „nastrčená bílá kobylka“ – formálně má funkci, ale reálně jen kryje manželův pokračující vliv.
Babišovi příznivci taková slova odmítali, ale faktem je, že Monika figurovala v dokumentech mnoha firem impéria jako osoba s koncovým užitkem (tzv. beneficient) – téměř všude tam, kde kvůli zákonu nemohl být uveden Andrej.
Tato nenápadná rovina Moničina příběhu zůstávala mimo pozornost běžných lidí, ale pro znalce byla zásadní. Ukázalo se, že svatba v červenci 2017 nepřišla jen tak náhodou z romantických pohnutek, ale velmi vhodně zapadla do tehdejší mozaiky Babišových právních a ekonomických kroků. Právě v roce 2017 začal platit tzv. Lex Babiš (zákon o střetu zájmů) a také evropská směrnice proti praní špinavých peněz požadovala evidence koncových vlastníků.
Monika od té doby oficiálně vystupovala jako spolumajitelka či beneficientka většiny Babišových společností – na Slovensku i v Česku se její jméno objevilo ve firemních rejstřících u stovek podniků. Manželova moc se tak opírala i o její loajalitu. A Monika loajální byla. Plnila svědomitě vše, co bylo třeba k ochraně rodinného impéria.
„paní Monika“
Za třicet let po boku Andreje Babiše se z Moniky postupně stala jedna z nejznámějších žen v zemi. Pro značnou část veřejnosti však zůstávala záhadou. Nesnažila se budovat si osobní politický vliv ani se výrazně veřejně projevovat – a možná právě proto si do ní lidé promítali ledacos. Její mediální obraz byl dvojlomný a polarizující.
Pro Babišovy voliče a příznivce byla Monika symbolem věrné, oddané manželky a milující matky, která svému „Andrejkovi“ vytváří zázemí a lidskou tvář. Oceňovali její vystupování – empatické, usměvavé, obyčejné, bez manýr bohatých paniček. Mnohým imponovalo, že Monika pochází „z lidu“ a nikdy se úplně nezbavila jisté prostoty v projevu.
Když o svém muži mluvila, chválila jeho pracovitost a dobrosrdečnost: „On je pracovitý a chytrý, opravdu umí dřít,“ řekla například během prezidentské kampaně v rozhovoru pro server ŽivotvČesku. Takové výroky připomínaly někdejší vyjádření Petry Paroubkové či dalších manželek politiků, které veřejně stojí za svým mužem. V roce 2013 o ní týdeník Reflex psal, že jde ve stopách Petry Paroubkové – i Monika tehdy hájila veřejně charakter svého muže, označila ho za „chytrého, pracovitého lidumila“. Pro jedny to bylo roztomilé a loajální, pro jiné naivní a účelové.
Kritická část veřejnosti – zejména odpůrci Andreje Babiše – naopak Moniku vnímala skrz nejhorší stereotypy: označovali ji za „zlatokopku“, která se provdala za bohatství a moc; za někoho, kdo si užívá luxusu a přitom přihlíží problematickému jednání svého muže. Na internetových fórech a sociálních sítích kolovaly jízlivé poznámky o jejích plastikách či blond vlasech, o drahých kabelkách a zálibě v nákupech.
Nenávist či posměch mířící na Moniku často odrážely spíš postoj k Andrejovi. Byla pro ně snadný cíl: nebránila se, neodpovídala, jako by si řekla, že to nechá plavat.
Na jaře 2024 pak společně učinili rozhodnutí, které mnohé překvapilo, ale zasvěcené ani ne tolik. Po třiceti letech soužití oznámili rozchod. „Naše rodinné vazby zůstávají pevné, ale každý máme svoji vlastní cestu,“ vzkázali v onom strohém, avšak cituplném prohlášení na sociálních sítích. Zdůraznili, že jejich prioritou je harmonie v rodině a dobro dětí, které už jsou dospělé.
Rozchod proběhl důstojně, bez skandálů a špinavého prádla. Monika se odstěhovala z průhonické vily do svého nového domova. Nadále ale komunikují denně kvůli dětem a nadaci – „fungujeme jako rodina, píšeme si každý den,“ prohlásil Babiš v jednom z mála komentářů k jejich separaci.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Monika_Babi%C5%A1ov%C3%A1
https://hlidacipes.org/protektorka-monika-babisova-uzivatelka-konecnych-vyhod-majetku-andreje-babise/
https://www.extra.cz/andrej-babis-otevrene-promluvil-o-rozvodu-s-monikou-i-vztahu-se-zrzkou-anetou-30708
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/babis-monika-andrej-rozchod-babisova.A240419_170034_lidicky_remy
https://cnn.iprima.cz/mnoho-sil-preji-lide-rozchazejicim-se-babisovym-znama-youtuberka-nabidla-expremierovi-rame-434796
https://www.reflex.cz/clanek/zpravy/52098/zena-andreje-babise-jde-ve-stopach-paroubkove-tvrdi-ze-jeji-muz-je-chytry-pracovity-lidumil.html
https://zivotvcesku.cz/jak-sel-cas-s-monikou-babisovou-prvni-svatba-v-devatenacti-letech-ze-sekretarky-se-pak-stala-manzelkou-miliardare/
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-politika-kdo-je-monika-babisova-interierova-designerka-a-byvala-sekretarka-224364
https://www.kellnerfoundation.cz/aktuality/polovicka-pro-dobro
