Článek
Čtyřicetiletý Arthur Duperrault, optometrista z města Green Bay ve Wisconsinu, dlouho snil o tom, že vezme svou rodinu na exotickou plavbu po Karibiku. Několik let šetřil peníze, aby si mohl dovolit týdenní pronájem jachty a uniknout s manželkou a třemi dětmi z mrazivé zimy do teplých vod Baham.
Na podzim 1961 se mu tento sen splnil. Duperraultovi – Arthur, jeho osmatřicetiletá manželka Jean a děti Brian (14 let), Terry Jo (11 let) a René (7 let) – odletěli na Floridu, kde si pronajali dvoustěžňovou 18metrovou jachtu jménem Bluebelle. Kapitánem byl zkušený námořník Julian Harvey, válečný veterán z druhé světové války a Koreje. Harvey souhlasil, že je za honorář povede plavbu, a na palubu vzal i svou novou manželku Mary Dene Harveyovou (34 let).
Jachta Bluebelle vyplula z Fort Lauderdale 8. listopadu 1961. Během následujících čtyř dnů prožívala rodina idylickou dovolenou: navštívili ostrovy jako Bimini a Sandy Point, kde šnorchlovali v azurových vodách a kupovali suvenýry na památku.
Arthur Duperrault zářil spokojeností – při zastávce v posledním bahamském přístavu 12. listopadu se svěřil místnímu komisaři Rodericku Pinderovi, že tahle plavba je „dovolená jednou za život“ a plánují se sem opět vrátit před Vánoci.
Téhož večera si všichni na palubě pochutnali na kuřeti a salátu – poslední společné večeři během vysněné cesty. Krátce nato odešla jedenáctiletá Terry Jo spát do spodní kajuty, zatímco zbytek rodiny a manželé Harveyovi zůstali vzhůru na palubě.
Noční můra na moři
Toho dne, 12. listopadu 1961, probudil Terry Jo kolem jedenácté hodiny večerní křik a těžké kroky na palubě. Zřetelně slyšela hlas svého čtrnáctiletého bratra Briana volajícího: „Pomoc, tati!“. Vyděšená dívka se po chvíli odhodlala vstát ze svého lůžka a vyjít zjistit, co se děje.
Když vystoupila po schůdcích, naskytl se jí otřesný pohled – v hlavní kajutě zahlédla na podlaze nehybná těla své matky a bratra, obklopená kalužemi krve. Všude bylo ticho a tma, jen z paluby doléhal zvuk spěšných kroků.
Než Terry Jo stačila cokoli udělat, objevil se před ní kapitán Harvey s kýblem v ruce. Dívka se ho v šoku zeptala, co se stalo, ale odpovědí jí byla prudká facka. „Okamžitě zalez zpátky dolů!“ zakřičel na ni Harvey a surově ji strčil zpět do podpalubí.
Terry Jo, vyděšená k smrti, uposlechla – vrátila se do své kajuty a schoulila se na lůžku. Po zhruba čtvrthodině si všimla, že podlahou její kabiny začíná proudit voda smíšená s naftou. Loď se zjevně potápěla. Nahoře slyšela bouchání a rány, jako by do trupu někdo něco zatloukal.
Náhle se v její kajutě zjevil Harvey znovu – v pravici držel pušku. Na malý okamžik si pohlédli do očí. Kapitán však nezmáčkl spoušť. Beze slov se otočil a opět zmizel. V podpalubí zůstala tma, stoupající voda a olej už sahaly dívce po kotníky.
Terry Jo pochopila, že musí jednat, jinak se utopí. Opatrně otevřela dveře kajuty a brodila se studenou vodou zpět na palubu. Loď Bluebelle se rychle nakláněla a její příď už začínala mizet pod hladinou. V měsíčním světle Terry Jo zahlédla, že na levoboku se houpá nafukovací záchranný člun – lodní dinghy – a vedle stojí kapitán Harvey. „Uvolnil se člun?“ zeptal se jí ostře. „Nevím,“ odpověděla dívka popravdě.
Harvey jí přikázal, ať přidrží lano od člunu, než si něco odskočí vyzvednout. Sotva však odešel, mokré lano začalo prokluzovat Terryinýma roztřesenýma rukama a dívka nebyla schopná jej udržet. Když se kapitán vrátil, člun už unášely vlny pryč od lodi. Harvey neváhal – vrhl se do vody a zoufale plaval za vzdalujícím se záchranným člunem. Tímto skokem ale opustil potápějící se Bluebelle i Terry Jo, kterou ponechal svému osudu.
Osamělá dívka si v kritické situaci vzpomněla na malý korkový plovák, který byl připevněn na palubě jako improvizovaný záchranný prostředek. Voda jí už sahala po pás, ale Terry Jo se podařilo plovák odvázat.
Nakonec plovák shodila na moře a skočila za ním. Podařilo se jí vyškrábat na ten drobný plovoucí rám v posledním okamžiku – jachta Bluebelle se vzápětí potopila do hlubin Atlantského oceánu i se všemi mrtvými na palubě.
Čtyři dny utrpení na otevřeném oceánu
Terry Jo zůstala naprosto sama uprostřed nočního oceánu, vzdálená desítky kilometrů od nejbližší pevniny. Jejím jediným útočištěm byl chatrný korkový plovák o rozměrech pouhých cca 60×150 cm. Byla bosá a na sobě měla jen lehkou bílou halenku a růžové kalhoty – žádnou obuv, ani vestu, ani deku.
Neměla kapku vody, žádné jídlo ani prostředky k přivolání pomoci. Zranění sice neutrpěla, ale brzy se začaly ozývat následky podchlazení a dehydratace. V noci jí byla nesnesitelná zima – promáčené oblečení ji neochránilo před studeným větrem. Ve dne naopak tropické slunce nemilosrdně pálilo její nechráněnou kůži.
Už první hodiny na moři byly zoufalým bojem: Terry Jo se musela přidržovat nestabilního plováku, který se houpal na vysokých vlnách, a bojovala s únavou, žízní a strachem. Její rty brzy popraskaly a kůže se spálila až do masa.
Navzdory naprostému vyčerpání se Terry Jo odmítla vzdát. V duchu si opakovala, že musí přežít, a opakovaně se modlila za záchranu. Jak dny plynuly, její utrpení se stupňovalo. Čas pro ni postupně ztratil význam – střídaly se krutě chladné noci a spalující dny, horizont byl prázdný a naděje pohasínala.
Někdy měla halucinace a zdálo se jí o jídle a pití, jindy upadala do jakési apatie a polospánku. Přesto se stále držela naživu, byť jen velmi chatrně. Netušila, že mezitím už po ní pátrají lodě a letadla v domnění, že by někdo mohl katastrofu Bluebelle přežít.
Po nekonečných 82 hodinách – tři a půl dne od potopení jachty – byla Terry Jo na pokraji smrti. Bylo dopoledne 16. listopadu 1961, když posádka řecké nákladní lodi Captain Theo plující v Severním průlivu Providence u Baham zpozorovala v dálce drobný bílý objekt na hladině.
Druhý důstojník Nicolaos Spachidakis zahlédl mezi vlnami cosi, co považoval nejprve za malý převrácený člun nebo bójku – ale při pohledu dalekohledem rozeznal děvčátko v bílém oděvu, nehybně ležící na titěrném voru. Okamžitě zalarmoval kapitána Styliana Coutsodontise a loď změnila kurz, aby neznámý objekt dostihla.
Když se obrovská nákladní loď přiblížila, posádka nemohla uvěřit vlastním očím: na malém korkovém plováku uprostřed oceánu seděla osamocená blonďatá dívka a slabě mávala paží na znamení zoufalé prosby o pomoc.
Posádka zjistila, že děvčátko je ve vážném stavu – dezorientovaná, malátná, téměř neschopná řeči. Okamžitě jí nabídli vodu a trošku pomerančové šťávy, zatímco její vysušené a osolené tělo omývali vlhkými ručníky od krusty soli a rty jí natřeli vazelínou. Dívka dokázala chraplavě říct jen své jméno – Terry Jo Duperraultová, 11 let – a že pluje už několik dnů od potopení lodi.
Brzy poté vyčerpáním přestala komunikovat a upadla do polokomatózního stavu. Kapitán Coutsodontis ihned rádiem vyrozuměl americkou Pobřežní stráž. Během hodin dorazil k lodi vojenský vrtulník, který kriticky dehydratovanou a spálenou Terry Jo vyzvedl a transportoval do nemocnice v Miami.
Záchrana přišla skutečně za pět minut dvanáct – lékaři konstatovali, že kdyby strávila na moři ještě několik dalších hodin, nejspíš by vyčerpání a selhání orgánů nepřežila.
V nemocnici Mercy Hospital v Miami zahájili lékaři a sestry dlouhou práci na pomalém zotavování dětské trosečnice. Trvalo více než dva dny, než byla vůbec schopná promluvit s policií či vyšetřovateli.
Teprve 20. listopadu 1961, osm dnů po tragédii, poskytla Terry Jo Duperraultová vyšetřovatelům plné svědectví o masakru své rodiny. Nikdo do té doby netušil, že na palubě došlo k násilnému zločinu – kromě jediného muže.
Kapitánova lež
Julian Harvey, kapitán jachty Bluebelle a pachatel hrůzného činu, se totiž domníval, že Terry Jo je mrtvá. Poté, co nechal loď potopit, byl sám zachráněn už 13. listopadu – tedy tři dny před nalezením Terry Jo. Druhý den po masakru, kolem poledne 13. listopadu, zahlédla posádka amerického tankeru Gulf Lion malý člun s mužem, který zběsile mával a křičel: „Pomozte mi! Mám na palubě mrtvé dítě!“.
Tanker trosečníka vyzvedl na palubu a v jeho člunu skutečně nalezl mrtvé tělíčko sedmileté René Duperraultové, stále oblečené v záchranné vestě. Zachráněný muž se představil jako Julian Harvey, kapitán pronajaté jachty Bluebelle.
Harvey úřadům vylíčil srdceryvný příběh o nešťastné náhodě. V neděli večer 12. listopadu prý jachtu zasáhla náhlá prudká vichřice, která zlomila oba stěžně; padající stožár proboural trup lodi a zranil jeho manželku Mary i pana Duperraulta. Došlo k poruše palivové nádrže a nafta se vylila do podpalubí.
Loď prý zachvátil požár, který znemožnil Harveyovi dostat se ke zbytku posádky uvězněné v podpalubí. Kapitán líčil, jak se v poslední chvíli musel sám zachránit skokem do dinghy a přihlížel, jak se Bluebelle potápí v plamenech. Tvrdil také, že v moři našel bezvládnou René, vytáhl ji do člunu a marně se pokoušel oživit.
Holčičku si pak prý nechal u sebe na člunu „z úcty k ní“, až do svého nalezení tankerem. (Pitva později prokázala, že René se utopila.) Harvey sehrál roli zdrceného kapitána, který v bouři přišel o ženu i všechny pasažéry.
Harvey měl u sebe zásoby vody, jídla i záchranné vybavení, což na člověka prchajícího na poslední chvíli z hořící lodi bylo podezřele připravené. Vykazoval však klidné, věcné chování a vyšetřovatelé neměli přímý důkaz o opaku. Harvey byl tedy dopraven do Nassau k výslechu, a následně 15. listopadu převezen do Miami na plánované formální šetření Pobřežní stráže.
Ještě 16. listopadu ráno – v době, kdy byla Terry Jo teprve na cestě do miamské nemocnice a její přežití nebylo veřejně známo – Harvey zopakoval svou vymyšlenou historku americkým vyšetřovatelům.
Odhalení pravdy a smrt pachatele
Zlom nastal 17. listopadu 1961 během pokračujícího výslechu. Vyšetřovatelé Harveyho informovali, že Terry Jo Duperraultová byla předchozí den nalezena živá a že její zdravotní stav se lepší. Tato zpráva zasáhla kapitána jako blesk z čistého nebe.
V místnosti údajně zbledl a zareagoval zvoláním: „Ó můj bože!“ – vzápětí však rychle dodal: „To je ale úžasné, že?“. Důstojník pobřežní stráže mu sdělil, že ještě toho dne začne oficiální vyšetřování potopení jachty a smrti všech pasažérů. Harvey tvrdil, že je unavený, a požádal o krátkou přestávku, aby si odpočinul a mohl si zavolat s rodinou své ženy. Bylo mu vyhověno – z výslechu odešel a už se nikdy nevrátil.
Julian Harvey zamířil rovnou do přístavní čtvrti Miami, kde se pod falešným jménem ubytoval v motelu Sandman na Biscayne Boulevard. Na pokoji napsal několikastránkový dopis na rozloučenou a poté v koupelně spáchal sebevraždu – rozřezal si žíly na stehnech, kotnících a prořízl i krční tepnu žiletkou.
Když pokojská o pár hodin později objevila jeho tělo, ležel vedle něj zakrvácený vzkaz, adresovaný starému příteli. V dopise Harvey neuvedl žádné přiznání či vysvětlení masakru, jen si stěžoval: „Už jsem byl příliš unavený a nervózní. Nedokázal jsem to dál snést“.
Závěrem žádal přítele o péči o svého dospívajícího syna z předchozího manželství a vyslovil přání být pohřben na moři. Tak skončil život muže, který se dopustil jednoho z nejotřesnějších zločinů v dějinách námořní plavby.
Harveyho smrt zabránila tomu, aby mohl stanout před soudem, ale úřady případ důkladně vyšetřily. Oficiální zpráva americké Pobřežní stráže z dubna 1962 uzavřela případ s jednoznačným závěrem: kapitán Julian Harvey zavraždil Arthura a Jean Duperraultovy, jejich děti Briana a René i svou manželku Mary (Dene) Harveyovou, a poté úmyslně potopil jachtu Bluebelle.
Následné šetření motivů odhalilo mrazivý plán a temnou minulost kapitána Harveyho. Vyšlo najevo, že Harvey měl vážné finanční potíže a krátce po sňatku s Mary uzavřel pojistku na její život ve výši 20 000 dolarů, která v případě smrtelné nehody vyplácela dvojnásobek.
Vyšetřovatelé dospěli k závěru, že Harvey zamýšlel na moři zavraždit svou manželku a předstírat nehodu, aby získal pojistku, přičemž nic netušící turisté mu měli posloužit jako důvěryhodní svědkové náhodného „pádu přes palubu“. Plán mu ale nevyšel – zřejmě byl při činu přistižen.
Kapitán proto v panice nejspíš zabil i Arthura a následně – aby se zbavil všech svědků – zavraždil také Jean, čtrnáctiletého Briana a nakonec utopil malou René. Poté se snažil zahladit stopy – stáhl plachty, pravděpodobně poškodil trup lodi (což byly ty rány, které Terry Jo slyšela) a Bluebelle záměrně potopil.
Terry Jo Duperraultová se po zotavení z traumatického zážitku vrátila do rodného Wisconsinu. V jednom okamžiku přišla o oba rodiče i sourozence, a stala se tak úplným sirotkem. Ujala se jí rodina – zbytek dětství prožila v péči tety a prarodičů ve městě De Pere u Green Bay.
V dospělosti se Tere Jo provdala a založila vlastní rodinu – porodila tři děti. Co je pozoruhodné, rozhodla se zůstat nablízku oceánu: celý život pracovala a žila v pobřežních oblastech a nakonec se usadila v městečku Kewaunee ve Wisconsinu na břehu Michiganského jezera.
Po tragédii zůstala plachou, tichou ženou, která se vyhýbala publicitě. Teprve v 80. letech se odhodlala promluvit a setkat se s lidmi spojenými s jejím příběhem. V září 1988 přijala pozvání do televizní show Oprah Winfreyové, kde se po 27 letech setkala s kapitánem Coutsodontisem z lodi Captain Theo, jenž jí zachránil život.
S odstupem téměř půlstoletí pak Tere Jo Fassbender (rozená Duperrault) detailně vylíčila svůj příběh světu. Ve spolupráci s psychologem Richardem Loganem se rozhodla sepsat vlastní memoáry – v roce 2010 vydala knihu Alone: Orphaned on the Ocean (volně přeloženo „Sama: sirotek na oceánu“), která popisuje poslední plavbu její rodiny, vražedné běsnění kapitána Harveyho i její strastiplné dny na moři a život poté.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Bluebelle_(ship)
https://archive.newportbeachlibrary.org/NBPL/0/edoc/1206933/1962-04-25%20-%20Newport%20Beach%20Daily%20Pilot.pdf
https://news.google.com/newspapers?dq=the+bluebelle+sink&id=T0c0AAAAIBAJ&pg=5386%2C5543991
https://cdnc.ucr.edu/?a=d&d=SRPD19611121.1.7
https://time.com/archive/6871882/the-sea-the-bluebelles-last-voyage/
https://www.cbsnews.com/news/book-em-alone-orphaned-on-the-ocean/
https://www.today.com/news/murder-rampage-left-girl-orphaned-adrift-2D80555998
https://web.archive.org/web/20100508195412/http%3A//www.aolnews.com/nation/article/survivor-tere-duperrault-fassbender-breaks-silence-on-the-bluebelle-tragedy/19467262
https://www.mentalfloss.com/article/581655/murder-at-sea-terry-jo-duperrault
https://allthatsinteresting.com/terry-jo-duperrault
