Článek
Ráno 15. srpna 2004 přivedli v íránském městě Neka na severu země dívku k místu veřejné popravy. Jmenovala se Atefeh Rajabi Sahaaleh. Bylo jí šestnáct let. V oficiálních papírech ale stálo něco jiného. Soud z ní udělal dvaadvacetiletou ženu. To byl rozdíl mezi dítětem a dospělou osobou, kterou už bylo možné popravit.
Její případ se v místních záznamech vešel do několika slov: činy neslučitelné s cudností, mimomanželský styk, opakované provinění.
Matka jí zemřela, když byla malá. Otec propadl drogám a odcházel za prací mimo město. Atefeh zůstávala u velmi starých prarodičů v Neka, vařila, uklízela a starala se o domácnost, ve které sama potřebovala dospělého člověka vedle sebe. Místo toho se dostala do systému, který ji trestal od třinácti let.
Neka
Neka leží v provincii Mazandarán, nedaleko Kaspického moře. Není to Teherán, kde se zahraniční novináři a diplomaté snáze dozvědí, že se něco stalo. Je to menší město, kde se lidé znají, pomluvy se šíří rychle a dívka bez silné rodiny nemá moc místa, kam ustoupit.
Atefeh se narodila 21. září 1987. Rodina se po jejím narození na čas přesunula do Mašhadu. Rodiče se rozešli, matka se znovu vdala a zemřela při autonehodě, když bylo Atefeh asi pět let. Krátce poté se utopil její mladší bratr. Otec se živil jako pouliční prodavač a často odjížděl. Děti nechával u sousedů nebo příbuzných. Nakonec Atefeh skončila u prarodičů v Neka.
Dědečkovi bylo kolem devadesáti, babičce kolem sedmdesáti. Péče, kterou potřebovalo dítě, se obrátila. Atefeh se starala o ně. Lidé, kteří ji později popisovali, mluvili o dívce, která byla živá, hlučná, někdy vzdorovitá a někdy trochu ztracená. Potřebovala oporu a dohled. Místo toho dostala výslechy a rány bičem.
Poprvé ji zatkli ještě jako mladou dívku. Bylo jí třináct. Obvinění se týkalo zkaženosti a mimomanželského vztahu. V místní logice to mohlo znamenat i to, že byla sama s chlapcem nebo mužem. Dostala sto ran bičem.
Pak přišlo další zatčení. A další. Během krátké doby byla třikrát odsouzena za podobná provinění a třikrát potrestána bičováním. V záznamech se objevovala její přiznání. To je u jejího případu zásadní. Íránské právo tehdy počítalo s tím, že pokud se určitý typ deliktu opakuje a trest už byl třikrát vykonán, při čtvrtém odsouzení může přijít smrt.
V případu se objevoval také mnohem starší muž. V pozdějších reportážích a záznamech vystupuje jako Ali Darabi nebo Daroubi, jednapadesátiletý muž, bývalý člen revolučních gard a taxikář.
Atefeh měla říkat, že ji zneužíval. V jednom z pozdějších popisů případu se mluvilo o tom, že vztah začal, když jí bylo třináct. V každé zemi, která bere ochranu dětí vážně, by podobná věc vedla nejdřív k otázce, co dospělý muž dělal s dítětem. V Iránu se pozornost obrátila proti ní.
Starší muž nedostal trest smrti. V Amnesty International se později objevila informace, že muž v jejím případě dostal sto ran bičem a po vykonání trestu byl propuštěn. Atefeh šla před soud znovu a tentokrát už proti ní stály i její předchozí tresty.
Případ vedl soudce Haji Rezai z Neka. Na jaře 2004 odsoudil Atefeh k veřejnému oběšení. Rozsudek pak potvrdila pobočka Nejvyššího soudu v Teheránu a k výkonu trestu dal souhlas šéf justice. Od zatčení do popravy podle pozdějších rekonstrukcí uběhlo jen několik měsíců.
Nikdo řádně neověřil její věk, i když doklady ukazovaly šestnáct let. Nikdo ji důkladně nevyšetřil kvůli možným duševním potížím, přestože sousedé a lidé z okolí posílali soudu prohlášení, že není psychicky v pořádku.
V soudním spise měla být uvedena jako dvaadvacetiletá. Později se objevilo vysvětlení, že soudce její věk odhadl podle vzhledu těla. Její doklady přitom ukazovaly, že se narodila v roce 1987.
Dopisy od sousedů
Na jaře 2004 se lidé z jejího okolí pokusili upozornit soud, že Atefeh není schopná normálně nést odpovědnost za svoje výpovědi. Jedno prohlášení mělo 43 podpisů. Další 44 podpisů. Psali v nich, že trpí duševními a emočními problémy. Soud to v potaz nevzal
Poprava proběhla veřejně v Neka, v části města u ulice Rah Ahan. Rodina neměla být předem informována o přesném čase a místě. Otec ji před vykonáním trestu už neviděl.
Na popravišti měla Atefeh rozdávat své drobné věci dvěma dívkám bez opatrovníka. Pak prosila soudce o odpuštění. Lidem kolem sebe řekla, aby jí odpustili. Bylo jí šestnáct let.
Po popravě se o ní v Íránu psalo jen omezeně. Zprávy byly krátké, neúplné. Případ se dostal ven hlavně díky íránské novinářce Asieh Amini. Pocházela také z Mazandaránu a v roce 2004 narazila na zprávu o dívce z malého města, která byla veřejně oběšena.
Amini začala zjišťovat, kdo Atefeh byla. Mluvila s lidmi z okolí, sledovala soudní rozpory a narazila na věc, která se pak vracela v dalších případech: oficiální zákony říkaly jednu věc, místní soudci a mravnostní soudy se v praxi opírali o vlastní výklad a moc.
Pro íránskou novinářku to nebyla bezpečná práce. Psát o sexuálních deliktech, dětských popravách, kamenování a rozhodování soudců znamenalo jít proti části systému, která nechtěla nic vysvětlovat.
Amini později spoluzaložila kampaň Stop Stoning Forever. Po protestech v roce 2009 musela z Íránu odejít. Usadila se v Norsku a dál psala o ženách a dětech, které íránské soudy posílaly k nejtvrdším trestům.
V roce 2005 odjela do Íránu také britská dokumentaristka Monica Garnsey. Oficiálně by povolení k natáčení takového případu téměř jistě nedostala. Jela proto utajeně a s rizikem, že bude obviněna ze špionáže nebo ilegální novinářské práce.
S týmem se dostala do Neka. Mluvili s lidmi, kteří Atefeh znali. Získávali dokumenty, záznamy a svědectví. Část rozhovorů a scén museli později rekonstruovat, protože přímé natáčení bylo příliš nebezpečné.
Z materiálu vznikl dokument Execution of a Teenage Girl, který odvysílala BBC v roce 2006. Teprve tehdy se příběh dostal výrazněji mimo Írán. Australský pořad Four Corners ho převzal také.
Dokument ukázal to, co oficiální záznam neobsahoval: rodinu, chudobu, věk, staršího muže, předchozí bičování, dopisy sousedů, pochybnosti o psychickém stavu a soudní systém, který se spokojil s verzí výhodnou pro popravu.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Atefeh_Sahaaleh
https://www.theguardian.com/media/2006/jul/27/iran.broadcasting
http://news.bbc.co.uk/2/hi/5217424.stm
https://www.theindianhawk.com/2025/06/iran-child-executioner-curse-atefeh-rajabi-sahaaleh.html
https://www.amnesty.org/ru/wp-content/uploads/2021/06/act500122008en.pdf
