Článek
Na střeše newyorského mrakodrapu zuří déšť a ze zářícího neonového nápisu srší jiskry. Prostor klesá do tmy, když Christopher Lambert v roli válečníka Connora MacLeoda napřahuje meč proti mohutnému protivníkovi.
Je rok 1985 a v ateliéru londýnských studií probíhá natáčení finálního souboje filmu Highlander. Lambert se pohybuje opatrně na kluzké plošině – ne snad z obav z výšky nebo herecké nejistoty, ale protože bez brýlí stěží rozeznává obrysy svého hereckého partnera.
V téhle scéně, tak jako ve všech akčních záběrech, spoléhá spíš na paměť a nacvičenou choreografii než na vlastní zrak. Přesto působí sebejistě: v očích má upřený výraz odhodlání, který si diváci později spojí s nesmrtelným Highlanderem.
Krátkozraký hrdina s mečem
Christopher Lambert trpí od dětství těžkou krátkozrakostí. Bez silných dioptrických brýlí vidí jen rozmazané tvary na pár kroků. Pro běžný život to znamená závislost na brýlích. A pro filmovou kariéru to představuje neobvyklou překážku. Akční hrdina se s výraznou oční vadou – to není právě kombinace, se kterou by filmová studia běžně počítala.
Lambert však svou oční vadu nikdy nebral jako důvod vzdát se vysněných rolí. Když stanul před kamerou, brýle odkládal a žádné kontaktní čočky na place nenosil. Každou akční scénu tak doslova odehrál „naslepo“, veden jen svou vůlí a tréninkem. Mimo záběr působí Lambert nenápadně: měří 180 cm, na veřejnosti ho často uvidíte v obyčejném oblečení a vždy s dioptrickými brýlemi na nose.
Publikum ho však zná hlavně bez nich – jako ostříleného bojovníka s pronikavým pohledem. Tato iluze vznikla díky kameře a pečlivé práci štábu. Krátkozrakost se stala hercovým tajným protivníkem, o němž diváci neměli tušení.
Od Tarzana k nesmrtelnému Skotovi
Narodil se v roce 1957 v New Yorku do rodiny francouzského diplomata. Dětství však prožil v Ženevě, kde také poprvé stanul na divadelních prknech. Už tehdy nosil silné brýle a v kolektivu působil spíše tiše – žádný typický bouřlivák, kterého byste čekali v akčních filmech. Herectví ho ale přitahovalo. Po studiích zamířil do Paříže zkusit štěstí u filmu.
V počátcích kariéry se objevoval v menších francouzských rolích, kde vadný zrak nepředstavoval zásadní problém. To se mělo změnit s jeho první průlomovou rolí. Ve 27 letech dostal Lambert nečekanou příležitost: v konkurenci stovek uchazečů byl obsazen do titulní role velkofilmu Příběh Tarzana, pána opic (1984). Přestože nebyl příliš známý a navíc pocházel z Evropy, producenty zaujal jeho netuctový vzhled – a zřejmě jim nevadilo ani to, že před kamerou musí odložit brýle.
Při natáčení Tarzana se Lambert vrhl do fyzicky náročných scén v džungli se stejným odhodláním jako později do soubojů s mečem. V jednom rozhovoru vzpomínal, že kvůli roli Tarzana strávil týdny intenzivním tréninkem pohybu a boje pralesního „krále opic“.
Tarzan se stal mezinárodním úspěchem a z neznámého Evropana udělal přes noc filmovou hvězdu. Lambert však odmítl ustrnout u jednoho typu role. Odmítl nabídky na další „svalnaté“ filmy o divočině a vrátil se do Francie hledat odlišné projekty. Už následující rok 1985 zazářil v moderním kriminálním filmu Metro (Subway) režiséra Luca Bessona. Zde sice nebojoval s mečem, ale opět uplatnil fyzické herectví – a dokonce získal Césara, prestižní francouzskou cenu, za nejlepšího herce.
I v Metru přitom natáčel akční scény bez brýlí, často v šeru pařížského podzemí, kde se musel spolehnout na přesné načasování pohybů v úzkých prostorách. Nikdo z diváků nic nepoznal. Lambert se naučil svůj handicap skrývat tak dokonale, že o něm vědělo jen pár lidí z nejužšího štábu.
Skutečný zlom v kariéře přišel záhy. Highlander – příběh skotského horala Connora MacLeoda, který je nesmrtelný a bojuje napříč staletími – byl přesně ten „jiný“ projekt, po kterém Lambert toužil.
K roli se dostal trochu náhodou: původně tvůrci zvažovali známější jména, ale pak vsadili na herce s exotickým profilem. Lambert měl drsný výraz tváře a zároveň jistou zranitelnost, která se k postavě hodila. Jediný háček? Lambert v té době neuměl dobře anglicky – v Tarzanovi toho mnoho nenamluvil – a musel se doučovat jazyk i skotskou výslovnost.
Během příprav na sebe tedy vzal dvojí břemeno: zdokonalit angličtinu a zároveň fyzicky zvládnout náročné souboje tak, aby jeho handicap neohrozil ostatní ani kvalitu filmu. Jak později s úsměvem glosoval režisér Russell Mulcahy, Lambert vnesl do role Highlandera zvláštní, neurčitý přízvuk, který nakonec postavě dodal tajemnost – nikdo prý neřešil, že to vzniklo směsicí francouzštiny a angličtiny.
Na place Highlandera panovala soudržná atmosféra, ale také zdravý respekt – a to nejen k legendárnímu Seanu Connerymu, který ztvárnil mentorujícího Ramireze. Respekt budily i ostré meče, skutečné brnění a efekty s jiskrami, které doprovázely soubojové scény.
Tvůrci filmů někdy hercům v podobných případech nabídnou upravené rekvizity – například tupé či lehčené meče, které minimalizují riziko úrazu. Lambert tohle odmítal. Chtěl pracovat s opravdovou zbraní, cítit její váhu a dopřát scéně maximální autenticitu. Režisér Mulcahy i kolegové si záhy uvědomili, že tahle snaha o realismus v kombinaci s hercovou krátkozrakostí znamená, že se musí dbát na mimořádnou přípravu.
Soubojové choreografie se proto pilovaly do nejmenších podrobností. Lambert trávil dlouhé hodiny tréninkem šermu s profesionálními kaskadéry a trenéry. Každý krok, otočka a švih mečem měly předem dané místo, aby se eliminovala nejistota. Kamera často snímala záběry zblízka – vidíme v nich Lambertovu napjatou tvář, soustředěnou a lehce přimhouřenou.
Co však divák nevidí, je, že herec ty drobné přimhouřené pohyby oka nedělá jen jako herecký výraz, ale protože se zoufale snaží zaostřit na kolegu naproti. V některých scénách byly na zemi či kulisách umístěny nenápadné značky, aby Lambert věděl, kam až může ustoupit nebo kde má máchnout mečem.
Všichni věděli, že pracují s hercem, který má omezení, ale zároveň viděli, že Lambert ze sebe vydává maximum, aby to omezení nebylo znát. Navzdory veškeré opatrnosti se drobným kolizím nešlo úplně vyhnout. Při jednom tréninku špatně odhadl vzdálenost a špička jeho meče škrábla kaskadéra do ruky – naštěstí jen lehce. Jindy si sám herec způsobil pohmožděninu, když v zápalu boje narazil do dekorace, kterou v přítmí přehlédl.
Nic vážného se při natáčení prvního Highlandera nestalo, ale tento skrytý stres provázel skoro každou akcí nabitou scénu. O tom, jak reálné nebezpečí hrozilo, svědčí i situace, která potkala samotného Seana Conneryho: při souboji jeho postavy s padouchem Kurganem (hrál ho Clancy Brown) došlo k neplánované ráně těsně vedle Conneryho krku. Brown se rozpřáhl více, než měl, a skutečná čepel mu sklouzla po ochranném plátu tak prudce, že legendárnímu herci málem opravdu usekla hlavu.
Rána, která nebyla ve scénáři
První Highlander (1986) slavil úspěch nejprve skromně v kinech a pak výrazně na videu, kde se z něj stal kult. Christopher Lambert se pro mnoho fanoušků navždy ztotožnil s postavou nesmrtelného skotského válečníka. Netrvalo však dlouho a vzniklo pokračování. Highlander II se natáčel v roce 1990 v Argentině a provázely ho problémy se scénářem i produkcí.
Lambert do něj šel s určitou nevolí – původní příběh byl původně zamýšlen jako uzavřený – ale nakonec souhlasil, i kvůli opětovnému setkání se Seanem Connerym před kamerou. A také proto, že měl pověst profesionála, který drží slovo. Jeho přístup k natáčení se nezměnil: i ve dvojce trval na autentických soubojích. Tentokrát však došlo na nejhorší.
Během jednoho ze soubojů, kdy se Connor MacLeod střetne s hlavním padouchem, kterého hrál Michael Ironside, došlo k reálnému úrazu. Ironside v zápalu boje seknul mečem o zlomky vteřiny dříve, než měl – a ostrá čepel zasáhla Lambertovu ruku. Naštěstí nešlo o hlubokou ránu. Kdyby meč sklouzl jinak, mohlo to dopadnout mnohem hůř.
Highlander II nakonec doplatil hlavně na chaotický scénář a dodnes je považován spíše za nepodařené pokračování. Pro Lamberta ale znamenal ještě něco: uvědomění hranic. Po incidentu s poraněnou rukou si připustil, že jeho ochota riskovat má své limity. Zbytek natáčení už probíhal s větší opatrností a herec sám souhlasil s tím, když ho občas zastoupil dublér v opravdu nebezpečných záběrech.
Navzdory slabému přijetí filmu zůstal u série dál. Později se objevil ještě v dalších dvou pokračováních (Highlander III a Highlander: Zúčtování). Ty už měly menší rozpočet a ještě skromnější ohlas.
Život po Highlanderovi
Christopher Lambert nikdy nebyl prototypem hollywoodského hezouna nebo svalovce bez bázně a hany. Jeho kouzlo spočívalo v něčem jiném – v odhodlání a v určitém tajemném charisma, které vnesl do svých postav. To vše dokázal uplatnit i mimo sérii Highlander. V polovině 90. let si zahrál například boha Raidena ve filmové adaptaci videohry Mortal Kombat (1995).
Koncem 90. let Lambertova hvězda v Hollywoodu pohasla. Sám přiznal, že vybíral některé projekty špatně, jiné bral z finančních důvodů a kvalita kolísala. Objevil se v řadě průměrných akčních filmů a thrillerů, které zamířily spíš rovnou na videotrh.
Pro francouzské publikum ale zůstal zajímavý – tu a tam se objevil v evropských filmech nebo televizních projektech, kde mohl využít rodný jazyk. Jeho jméno však už navždy nese punc Highlandera. Fanoušci této série dodnes pořádají setkání a projekce, na kterých se Lambert občas ukáže.
V osobním životě si prošel Lambert několika vztahy i manželstvími (jeden čas byla jeho ženou americká herečka Diane Laneová). Tyto epizody soukromí ale vždy držel stranou od své práce.
V průběhu let se věnoval také podnikání – investoval do vinic a pramenité vody ve Francii. Přesto zůstal ve světě filmu aktivní. V novém tisíciletí už velkou roli nezískal, objevuje se spíš v menších filmech a seriálech.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Christopher_Lambert
https://www.mentalfloss.com/entertainment/movies/15-immortal-facts-about-highlander
https://www.csfd.cz/tvurce/1879-christopher-lambert/zajimavosti/
https://www.tmz.com/2009/07/24/wanna-play-swords/
https://celebrity.nine.com.au/latest/christopher-lambert-highlander-star-hospitalised-after-accident-at-hotel/98a57b7e-06cd-48fa-a401-ad25bddba952
