Článek
Jaroslav Mareš se narodil 24. dubna 1921 v jihočeském Husinci u Prachatic, v rodině písmomalíře a lakýrníka. Na přelomu dvacátých a třicátých let, uprostřed hospodářské krize po první světové válce, se otec rozhodl odjet za prací do francouzského Vernonu, později pracoval ve velkých loděnicích v Rouenu — typický osud tisíců tehdejších českých rodin, které hospodářská krize donutila hledat obživu daleko od domova.
Rodina se za ním do Francie přistěhovala o půl roku později — jenže matka krátce po příjezdu zemřela na tuberkulózu, nemoc, která v tehdejší době představovala jednu z nejčastějších příčin úmrtí, zvlášť u lidí vystavených namáhavým podmínkám cesty a života v cizí zemi.
Malý Jaroslav strávil rok v sirotčinci, než se v roce 1931 s otcem vrátili zpátky do Husince. Otec se znovu oženil, a Jaroslav získal dvě nevlastní sestry. Rodina pak nějakou dobu žila v Českém Brodě, než se chlapcova cesta obrátila směrem k divadlu a herectví — dráha, kterou si zvolil navzdory dětství poznamenanému ztrátou, vykořeněností a citovou nejistotou.
Zasloužilý člen Národního divadla
Zpočátku kariéry dostával Mareš kvůli svému chlapeckému vzhledu a vážnému vystupování spíš méně náročné a charakterové role, typické obsazení pro mladého herce, jehož vzhled ještě neodpovídal rolím dospělých, komplexních postav. Filmový debut absolvoval v roce 1946 ve snímku Nezbedný bakalář.
Od konce čtyřicátých až do šedesátých let vytvořil řadu zajímavých a výrazných filmových rolí, populárním se stal především díky hlavní roli ve filmu Černý prapor z roku 1958 v režii Vladimíra Čecha — snímek, který mu na dlouhou dobu zajistil místo mezi rozpoznatelnými tvářemi tehdejší československé kinematografie.
Za svou dlouhou kariéru vytvořil Jaroslav Mareš přes sto filmových rolí. Diváci si ho mohou pamatovat jako Mirka, syna Gustava Anděla v komedii Anděl na horách, astronauta Milka Wertbowského v Ikarii XB 1, vojáka Karla Wernera ve Hvězdě zvané Pelyněk, okresního tajemníka Skřivánka ve Třech chlapech v chalupě, pistolníka v Limonádovém Joeovi, komedianta Málka v Ukradené vzducholodi.
Dále jednookého generála Hartmana v komedii Pane, vy jste vdova!, výčepního Cyrila Pařízka v detektivce Smrt černého krále nebo řidiče na pile ve filmu Na pytlácké stezce. Objevil se také v seriálech Sňatky z rozumu, Klapzubova jedenáctka, Pan Tau, Arabela, Zlá krev či Malý pitaval z velkého města.
V Národním divadle v Praze nastudoval role ve více než stovce inscenací, na některých spolupracoval i jako asistent režie a autor libreta, čímž prokázal, že jeho talent přesahoval čistě herecké řemeslo.
V roce 1982 získal titul Zasloužilý člen Národního divadla, ocenění, jaké se v tehdejším systému udílelo jen skutečně zasloužilým, dlouholetým členům souboru. Naposledy se na jevišti Nové scény objevil osmého května 1988, v reprízové inscenaci Gorkého hry Jegor Bulyčev a jiní v režii Františka Laurina.
Kontakty, které StB zajímaly
Právě jeho postavení v Národním divadle a širokém uměleckém prostředí přineslo Marešovi blízké kontakty s celou řadou významných osobností — mimo jiné s Vlastou Chramostovou a Rudolfem Hrušínským, dvěma jmény, která Státní bezpečnost pochopitelně zajímala mimořádně intenzivně.
Sama Chramostová měla s StB dlouhou a komplikovanou historii — tajná policie se ji pokoušela získat ke spolupráci už od počátku padesátých let, částečně kvůli jejímu tehdejšímu manželovi, který se stal obětí vnitrostranických mocenských her, a v roce 1957 nakonec podepsala takzvaný vázací akt, přestože se nikdy neprokázalo, že by kohokoliv skutečně udala.
Podobně sledovaným byl i Rudolf Hrušínský, jeden z nejuznávanějších českých herců celé poválečné éry, jehož kontakty a názory tajná policie rovněž systematicky monitorovala. Podle archivních záznamů, které prostudoval web PrahaIN, se Mareše StB od roku 1981 opakovaně pokoušela získat pro spolupráci, v naději, že díky jeho blízkosti k oběma hercům dokáže zprostředkovat informace, ke kterým by se jinak StB jen obtížně dostávala.
Na první schůzce v únoru 1981 Mareš estébákům řekl, že i když ho ze strany vyloučili — byl totiž příznivcem Alexandra Dubčeka a reformního kurzu roku 1968 — v jádru zůstává stále soudruhem. Byla to věta, která na jednu stranu svědčila o jeho složitém, rozporuplném politickém postavení bývalého straníka vyloučeného za sympatie k Pražskému jaru, a na druhou stranu dávala StB naději, že by ho podobným apelem na stranickou loajalitu mohla přesvědčit ke spolupráci.
StB při náboru cíleně sáhla po nejcitlivějších bodech Marešova života. Poukazovali na jeho nelehké dětství — ztrátu matky v cizí zemi, rok strávený v sirotčinci — a na jeho pozdější problémy s alkoholem. Abstinentem se Mareš stal teprve po narození dcery Veroniky, tedy relativně pozdě v životě, a estébáci si byli dobře vědomi, jak křehká a zranitelná byla jeho cesta k této abstinenci.
Byla to typická metoda tehdejší tajné policie — hledat u potenciálních spolupracovníků osobní zranitelnosti, kterých by se dalo využít jako páky k vydírání nebo přesvědčování, ať už šlo o rodinné trauma, závislost, nebo cokoliv jiného, co by dotyčného člověka mohlo přimět ke spolupráci navzdory vlastnímu svědomí.
Podobný přístup StB uplatňovala systematicky u celé řady umělců a intelektuálů, jejichž kontakty s disidentským nebo umělecky nezávislým prostředím byly pro režim zajímavé — hledání osobních slabin bylo mnohem účinnějším nástrojem nátlaku než přímé vyhrožování, protože dokázalo cílovou osobu dostat do pozice, kdy se sama, zdánlivě dobrovolně, rozhodovala, jak moc se se svými řídícími orgány sdílet.
Schůzky, které k udávání nevedly
Mareš s příslušníky StB podle dochovaných záznamů skutečně několikrát mluvil a pár informací jim sdělil — nešlo tedy o situaci, kdy by veškerý kontakt kategoricky odmítal, jak by si mnozí lidé po sametové revoluci pro zjednodušení přáli u podobných příběhů slyšet. Web PrahaIN ale po důkladném prostudování dochovaných archivních materiálů dochází k jednoznačnému závěru — neexistuje žádný doklad, že by na Vlastu Chramostovou nebo Rudolfa Hrušínského skutečně udával.
Jeho zpravodajská hodnota byla navíc mimořádně nízká, informace, které předával, byly takříkajíc zpravodajsky velmi chudé, spíš obecné povědomí a fámy z uměleckého prostředí než skutečně využitelná zpravodajská data. Konkrétním příkladem je jeho výrok o kolegovi Rudolfu Hrušínském — řekl estébákům, že Hrušínského k divadlu přivedla rodina Václava Havla, informace vágní a prakticky nepoužitelná.
Kvůli mizivé zpravodajské hodnotě jeho informací nakonec StB od dalšího pokusu o spolupráci s Marešem upustila. Ironií osudu bylo, že právě stres a nátlak spojený s opakovanými schůzkami s tajnou policií zřejmě přispěly k tomu, že Mareš znovu začal pít — recidiva, která ho v archivních dokumentech StB nakonec definitivně odsoudila k nálepce značně nespolehlivého zdroje.
Byl to hořce ironický výsledek celé operace: metoda, kterou si estébáci zvolili k jeho zlomení, totiž jeho dřívější boj se závislostí, se nakonec obrátila proti jejich vlastnímu zájmu, protože právě tenhle nátlak ho dovedl zpátky k alkoholu, což z něj coby zpravodajského zdroje udělalo ještě méně použitelného spolupracovníka, než jakým byl na začátku.
Pro samotného Mareše to ale znamenalo osobní tragédii daleko přesahující rámec zpravodajské hry — muž, který se po narození dcery dokázal vymanit z dlouholeté závislosti, se kvůli tlaku, jaký na něj vyvíjela tajná policie, propadl zpátky do stavu, ze kterého se s takovými obtížemi dostal, a tahle recidiva mu pravděpodobně poznamenala i zbytek osobního a rodinného života mnohem hlouběji, než jak to zachycují strohé archivní záznamy StB.
Po odchodu na zasloužený odpočinek se Jaroslav Mareš stáhl do naprostého ústraní. Zemřel po dlouhé nemoci na konci října 2003 v Praze, ve věku dvaaosmdesáti let — herec, jehož tvář znaly celé generace diváků z desítek filmů i divadelních inscenací, ale jehož jméno v posledních letech života i po smrti zůstávalo z velké části zapomenuté, bez velkého mediálního ohlasu, jaký by odpovídal jeho dlouholeté profesní dráze.
Zdroje:
https://www.prahain.cz/magazin/herce-z-arabely-skripli-estebaci-jenze-netusili-co-s-nim-provede-lahev-alkoholu-16736.html
https://www.lifee.cz/zapomenuta-hvezda-andela-na-horach-jaroslava-marese-nahanela-kvuli-trpkemu-detstvi-stb-nakonec-ho-dostal-alkohol-9797d
https://www.ceskatelevize.cz/lide/jaroslav-mares/
https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/17561/jaroslav-mares
https://www.fdb.cz/osobnost/2563-jaroslav-mares
https://katalog.cbvk.cz/arl-cbvk/cs/detail-cbvk_us_auth-m0101019-Mares-Jaroslav-19212003/
