Článek
Londýn, 1968. Ve foyer slavnostní filmové premiéry je česká herečka Olga Schoberová představena britské královně Alžbětě II., princi Philipovi a mladému princi Charlesovi. Fotoaparáty problikávají, novináři si dělají poznámky – pětadvacetiletá filmová hvězda z Prahy patří k nejsledovanějším osobnostem večera.
Pro cizinu je exotickou senzací: blond sex symbol zpoza železné opony, který se ocitl v lesku vysoké společnosti. Jen pár let předtím přitom o Schoberové téměř nikdo nevěděl a doma v Československu zůstávalo její jméno v zahraničních magazínech spíše skryté.
Byl to vrchol jedné éry. Jaro 1968 přineslo československé společnosti uvolnění a herečkám jako Schoberová otevřelo dveře do světa. O několik měsíců později však naděje Pražského jara rozdrtily okupační tanky a s nimi skončila i doba, která podobný úspěch umožnila.
Pro Olgu Schoberovou znamenal rok 1968 zlom i osobně. Zatímco v zahraničí stoupala její popularita, její první manželství se rozpadalo – a jen pár let nato se rozhodla od filmu odejít úplně.
Plakát, který ji proslavil
Olga Schoberová se narodila v březnu 1943 v protektorátní Praze do rodiny úředníků. Po střední ekonomické škole nastoupila jako administrativní pracovnice v podniku Technomat. Ještě ve dvaceti letech tak neměla s filmem nic společného. Zlom přišel náhodou – Olžina starší sestra Eva tehdy působila jako modelka a jednoho dne poslala na fotografování místo sebe právě plachou, ale pohlednou Olgu.
Nabídky pro mladší ze sester na sebe nenechaly čekat. Roku 1963 se dvacetiletá Schoberová objevila na reklamním plakátu propagujícím plzeňské pivo. Právě tenhle plakát jí změnil život: zaujal filmového režiséra Antonína Kachlíka, který Olze okamžitě nabídl roli ve svém připravovaném snímku.
Filmový debut Bylo nás deset (1963) ještě prošel bez velkého rozruchu. Hned následující rok ale Schoberovou čekal projekt, který z ní udělal známou tvář. Režisér Oldřich Lipský ji obsadil do výpravné filmové parodie Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964).
V bláznivé komedii z Divokého západu ztvárnila Schoberová půvabnou Winnifred Goodmanovou, dceru majitele salónu, o jejíž ruku bojuje hrdinný pistolník Joe i padouch Horác. Role měla odlehčený, mírně parodický charakter – přesně odpovídala tomu, jakou pozici si Schoberová v tehdešní kinematografii začala budovat.
Nebyla dramatickou herečkou, ale okouzlujícím zjevem, který dodával filmům kouzlo exotiky a nadsázky. Diváky si získala půvabem i civilním projevem a Limonádový Joe se stal hitem sezóny.
Česká Bardotka
Ve druhé polovině šedesátých let byla Olga Schoberová už nejznámějším ženským sexsymbolem českého filmu. Tehdejší tisk ji překřtil na „českou Brigitte Bardot“ – přirovnání k legendární francouzské star mělo vystihnout její krásu a styl, který do československých poměrů vnášel závan světovosti. Schoberová si často zahrála postavy se zahraničně znějícími jmény a vystupovala v parodiích na západní žánry.
V úspěšné komedii Kdo chce zabít Jessii?(1966) ztvárnila komiksovou superhrdinku Jessii, která se omylem dostane do reality. Na plátně vypadala jako dokonalá kreslená pin-up hrdinka – vysoká, plavovlasá a nebezpečně krásná. Nemusela říct jediné slovo (její postava „mluvila“ jen kreslenými bublinami), a přesto se opět stala středem pozornosti. Podobně jako v předchozích filmech i tady byla Schoberová obsazena především pro svůj zjev a kouzlo, které režiséři využívali jako hlavní atrakci.
Zájem o půvabnou herečku postupně překročil hranice Československa. V březnu 1964 se jednadvacetiletá Olga objevila na obálce prestižního amerického magazínu Playboy. Stala se tak vůbec první českou ženou, která zdobila titulní stranu tohoto časopisu pro pány.
Playboy tehdy pracoval s fotografiemi, které v Evropě pořídil Herman Leonard, a Schoberovou prezentoval pod zkráceným jménem „Olinka“. Že je na americké obálce dívka z Prahy, to bylo v době studené války něco neobvyklého – včetně toho, že běžný československý čtenář se o tom prakticky neměl kde dozvědět. Západní časopisy jako Playboy se za socialismu oficiálně neprodávaly, a tak tato zvláštní pocta proběhla doma bez povšimnutí. Pro zahraniční filmové producenty však bylo jméno Schoberové rázem zajímavé.
Od poloviny šedesátých let dostávala nabídky také z mezinárodních projektů. Objevila se v několika dobrodružných a akčních filmech natáčených v západní Evropě – například ve westernu Tajemství čínského karafiátu (1964) či v dobrodružném snímku Zlatokopové z Arkansasu (1964). V titulcích těchto filmů figurovala pod anglicky znějícím pseudonymem Olinka Berova, aby její exotické příjmení bylo pro zahraniční publikum snadno vyslovitelné.
Díky těmto produkcím se seznámila s americkým hercem a kaskadérem Bradem Harrisem, představitelem svalnatých hrdinů v evropských filmech. Schoberová s ním v polovině dekády několikrát hrála ve stejných projektech – a jejich profesní vztah přerostl v soukromý.
V roce 1967 si Olga Schoberová a Brad Harris řekli své ano. Svatba české filmové hvězdy a hollywoodského siláka působila jako titul z červené knihovny, ale realita tak romantická nebyla. Manželství uzavřené v době největší slávy Schoberové vydrželo jen necelé dva roky.
Před královnou
Na začátku roku 1968 byla Schoberová na vrcholu – profesně i společensky. V pětadvaceti měla za sebou řadu populárních rolí doma a objevovala se stále více i v zahraničních produkcích. Západní tisk o ní psal jako o oslnivé „Barbie z Východu“ a britské studio Hammer Films jí svěřilo hlavní úlohu v dobrodružném filmu Její pomsta (1968). Šlo o volné pokračování slavného snímku She, kde původně zářila Ursula Andressová.
Nyní ji zastoupila Schoberová, opět pod jménem Olinka Berova. Na film samotný kritika sice příliš vřelostí neplýtvala, ale pro mladou herečku znamenal průnik do britské kinematografie a společenské smetánky. Když se na jaře 1968 konalo v Londýně slavnostní představení snímku, Schoberová byla jako jedna z hvězd večera představena královně Alžbětě II. a členům královské rodiny.
Tehdejší fotografie z foyer Royal Albert Hall zachycují českou herečku uprostřed hloučku elegantně oděných hostů a novinářů. V britském prostředí vzbuzovala Schoberová upřímnou zvědavost – charizmatická blondýnka z komunistické země, která se suverénně pohybuje na červeném koberci vedle slavných osobností, nebyla zrovna obvyklý úkaz.
Zatímco v Londýně tleskalo publikum Olze Schoberové, doma v Československu se schylovalo k dramatickým změnám. Srpnová invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 zastavila proces uvolňování poměrů a utnula mnohé naděje tamních umělců na mezinárodní spolupráci. Schoberová v té době pendlovala mezi Prahou a zahraničím – a jako by vycítila, že nastává čas rozhodnout se pro jednu stranu.
Její vztah s Bradem Harrisem nevydržel ani do konce roku 1968. Novomanželé, kteří spolu dočasně žili v západním Německu, se odloučili a oficiálně rozvedli v roce 1969. V té době už měla Schoberová v náručí malou dceru Sabrinu. Veřejně se k politickým událostem nevyjadřovala, přesto i její kariéra pocítila novou realitu normalizace: výrazných filmových příležitostí v tuzemsku ubývalo a ty zahraniční byly s nástupem přísného režimu hůře dosažitelné.
Odchod ze scény
Začátek sedmdesátých let zastihl Olgu Schoberovou na životní křižovatce. Po rozvodu zůstala nějaký čas v Praze, kde ještě dokončovala rozdělané projekty, ale vnitřně už zvažovala, zda pokračovat v herecké dráze. Další osudovou volbou se pro ni stal Američan John Calley – vlivný filmový producent, s nímž se seznámila zřejmě při jednom ze svých pobytů v USA.
Calley patřil k mocným mužům Hollywoodu: pracoval jako šéf výroby ve filmovém studiu Warner Bros a měl pověst charismatického elegána z branže. Schoberová si tohoto o 13 let staršího muže vzala v roce 1972 za manžela. Prakticky tím ukončila svou hereckou kariéru. Ve 29 letech stála před rozhodnutím, zda se dál věnovat filmu, nebo žít po boku movitého manažera v Americe – a zvolila druhou možnost.
V následujících letech se objevovala na veřejnosti už jen zřídka. Věnovala se rodině, vychovávala dceru a žila střídavě ve Spojených státech a v Evropě. Návrat před kameru dlouho odmítala, ačkoli její někdejší kolegové či režiséři o obnovení spolupráce stáli. Nakonec udělala dvě nečekané výjimky.
Poprvé kývla na malou roli v komedii Adéla ještě nevečeřela (1977). Stylizovaná retro parodie režiséra Oldřicha Lipského přímo navazovala na poetiku Limonádového Joe – obsadit Schoberovou do epizodní úlohy proto dávalo smysl. Pro diváky to bylo milé překvapení: po letech znovu viděli někdejší sexsymbol na stříbrném plátně, byť jen na moment.
Sama herečka ale zůstávala nadále mimo dosah showbyznysu. Napodruhé se nechala zlákat až v první polovině 80. let, kdy vznikl koprodukční dobrodružný film Vrak (premiéru měl 1984). Tam ztvárnila jednu z vedlejších postav. Po této zkušenosti se Olga Schoberová rozhodla definitivně uzavřít kapitolu herectví.
Její druhé manželství s Johnem Calleym vydrželo bezmála dvacet let. V roce 1992 se dvojice rozvedla a Schoberová se natrvalo vrátila domů do Prahy. V té době už její jméno žilo spíše v legendách než na filmovém plátně. Po sametové revoluci 1989 se česká kulturní scéna otevřela světu a mnozí dříve odsunutí umělci se drali zpět do popředí – Olga Schoberová mezi nimi překvapivě chyběla.
V líbivých devadesátých letech, které přály nostalgii po „starých dobrých časech“ českého filmu, by pro ni možná bylo místo v televizních pořadech, v porotách soutěží krásy nebo v reklamách. Ona se ale vědomě rozhodla jinak.
V následujících dekádách poskytla Olga Schoberová jen minimum rozhovorů a na veřejnosti se ukazovala výjimečně. Působí dojmem člověka, který si slávu vyčerpal v mládí a další už nepotřebuje. Média o ní čas od času referovala spíše jen prostřednictvím vzpomínek kolegů nebo nostalgických článků.
Sama herečka nezapře určitý ostych: „V době, kdy jsem byla populární, jsem si to neuvědomovala. Jedině teď, když se dívám na fotografie, tak si říkám: ‚Proboha, vždyť já jsem byla skutečně hezká,‘“ prohlásila v jednom ze svých vzácných vyjádření po letech. Stárnutí na očích veřejnosti se cíleně vyhýbá. „Byla jsem jen hezká a to je všechno. A proto si teď spokojeně můžu žít,“ dodala s nadhledem v interview při svých 75. narozeninách.
Dnes žije Olga Schoberová spokojeně v ústraní v rodné Praze. O nabídky vystoupit v televizi nebo si zahrát v retrosnímcích už nestojí. Svůj podíl na filmové historii vnímá střízlivě a s odstupem. Pro českou kinematografii zůstává symbolem jedné éry – éry, kdy i za železnou oponou zazářila hvězda, jež okouzlila svět a pak tiše zhasla podle vlastního rozhodnutí.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Olga_Schoberová
https://www.i60.cz/clanek/diskuze/33354/ceska-bardotka-olga-schoberova-byla-jsem-hezka-a-to-je-vsechno
https://zena-in.cz/clanek/nasi-nejkrasnejsi-herecce-sedesatych-let-rikali-ceska-bardotka
https://www.csfd.cz/tvurce/1307-olga-schoberova/prehled/
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/530046/ceska-bardotka-olga-schoberova-slavi-75-byla-jsem-hezka-proto-ted-muzu-v-klidu-zit.html
https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/84658/olga-schoberova-70-ma-fobii-z-lidi-boji-se-ukazat-vrascitou-tvar.html
https://hammerhouseofhorror.fandom.com/wiki/Olinka_Berova
