Článek
Aby člověk pochopil nezkrotnou energii, tvrdohlavost a živelnost bratrů Tesaříkových, musí se vrátit do zákopů druhé světové války. Jejich otec byl totiž živoucí legendou československého vojenského odboje. Generálmajor Richard Tesařík starší patřil k nejodvážnějším velitelům, jaké tato země za války měla.
Narodil se v Praze, dětství však prožil převážně v Příbrami. Po okupaci odešel v roce 1939 do Polska a následně se dostal do Sovětského svazu, kde se stal jedním z prvních vojáků formující se československé jednotky pod velením Ludvíka Svobody. Byl to rozený válečník, pozdější tankista a chlap s horkou krví, který neuznával strach.
V březnu 1943 velel pěší četě v krvavé bitvě u Sokolova. Později přešel k tankovým jednotkám a při osvobozování Kyjeva v listopadu téhož roku velel tankové rotě. Za mimořádnou statečnost obdržel nejvyšší sovětské vyznamenání: zlatou hvězdu Hrdiny Sovětského svazu.
Osudový zásah však dostal na podzim roku 1944 v karpatském pekle při Karpatsko-dukelské operaci. Jeho tank zasáhla německá pancéřová pěst. Tesařík se z hořícího stroje dostal živý, ale utrpěl těžká zranění a popáleniny a přišel o levé oko. Ale přežil.
Od té doby nosil přes levé oko černou pásku a stal se ikonickým jednookým velitelem tankistů. Po vyléčení se dokonce znovu vrátil k jednotce a válku dokončil v aktivní službě. Po válce patřil k nejznámějším československým frontovým hrdinům.
Přesně na první svátek vánoční, 25. prosince 1945, se mu v Ostravě narodil prvorozený syn, který dostal po otci slavné jméno Richard.
Vězení místo slávy
Poválečná vojenská kariéra Richarda Tesaříka staršího byla zpočátku mimořádně úspěšná, ale jeho prudká povaha a opakované konflikty s nadřízenými mu postupně začaly ničit život. Tesařík byl členem komunistické strany, zároveň však patřil k lidem, kteří měli velký problém podřizovat se autoritám jen proto, že seděly výš v hierarchii.
Po konfliktu s ministrem obrany Alexejem Čepičkou musel v roce 1952 opustit ministerstvo a byl převelen do Trenčína. O rok později přišla mnohem tvrdší rána. V prosinci 1953 byl zatčen a uvězněn v Ruzyni.
Nešlo však o vykonstruovaný politický proces za odpor proti režimu. Tesařík čelil problémům kvůli ztrátě tajného dokumentu a také kvůli dopravnímu incidentu, při němž při řízení pod vlivem alkoholu zranil chodce.
Ve vězení strávil několik měsíců. V srpnu 1954 byl propuštěn a později dostal za nedbalost pouze podmíněný trest. Jeho kariéra tím kupodivu neskončila. Už v listopadu 1954 převzal velení tankové divize a v červnu 1956 byl dokonce povýšen do hodnosti generálmajora.
Následovaly další vysoké velitelské funkce. Na konci padesátých let byl vyslán na prestižní Akademii generálního štábu ozbrojených sil SSSR v Moskvě. Ani tam však jeho výbušná povaha dlouho nevydržela.
Dostával se do konfliktů s ostatními důstojníky a po několika incidentech byl v únoru 1960 ze studia odvolán zpět do Československa. V listopadu téhož roku přišel definitivní konec.
Generál Tesařík byl vyloučen z komunistické strany a propuštěn z aktivní vojenské služby. Hrdina od Sokolova, Kyjeva a Dukly nastoupil do civilu. Pracoval u ČSAD nejprve jako provozní dispečer a později jako odborný pracovník pro bezpečnost práce. V posledním období působil také v letňanské Avii.
S nuceným koncem své vojenské dráhy se nikdy úplně nesmířil. Začal dokonce studovat práva, údajně proto, aby se mohl s armádou soudit. Jeho zdraví se však rychle zhoršovalo.
Dne 27. března 1967 zemřel v pouhých jednapadesáti letech. Oficiální vojenské prameny uvádějí jako příčinu smrti srdeční infarkt.
Africké rytmy na Hanspaulce
Richardův otec měl se synem původně úplně jiné plány. Nechtěl z něj nutně dalšího vojáka. Přál si, aby vystudoval medicínu. Richard však měl pro svůj život úplně jiné představy. Místo medicíny, vojenského drilu a kariéry, kterou by mu nalinkoval někdo jiný, propadl hudbě.
Jeho královstvím a svobodnou republikou se stala Praha, především prostředí Dejvic a Hanspaulky, z něhož postupně vyrostla jedna z nejsilnějších generací českých muzikantů.
V hospodách a klubech se tu potkávali Ivan Hlas, Ondřej Hejma, bratři Tesaříkovi a desítky dalších hudebních nadšenců. Richard po gymnáziu absolvoval vojnu a v roce 1969 nastoupil jako kulisák do Národního divadla. Později tam přišel pracovat i Vladimír.
Richard u divadla vydržel čtrnáct let a poté se nějaký čas živil mytím oken. Jeho srdce však ve dne v noci bilo pro hudbu. Společně s mladším bratrem Vladimírem a kamarády Ondřejem Hejmou a Juliem Novotným-Kuzmou založili v roce 1975 kapelu s neobvyklým názvem Yo Yo Band.
Začínali jako čistě vokální kvarteto zpívající černošské spirituály, soul a gospelové písně. Byli hluboce fascinováni afroamerickou hudbou, složitými rytmy a bohatou polyfonií. V šedivém a zkostnatělém normalizačním Československu působila jejich živá hudba jako zjevení z jiné planety.
Bratři Tesaříkovi měli dokonale odlišné hlasy, které do sebe zapadaly: Richard zpíval hlubším, syrovějším a zemitým hlasem, zatímco Vladimír přidával výše položený vokál a zároveň hrál na klávesy. Byla to pěvecká symbióza dvou pokrevních bratrů, která se stala základem zvuku celé kapely.
Průkopníci českého reggae
V průběhu osmdesátých let prodělal Yo Yo Band zásadní stylovou proměnu. Bratři Tesaříkovi opustili původní čistě vokální podobu souboru, postupně kolem sebe postavili klasickou kapelu a začali patřit k vůbec prvním výrazným domácím interpretům reggae, latinskoamerických rytmů a soulu.
Normalizační hudební svět ovšem nebyl jednoduchý. Aby mohli oficiálně koncertovat, museli stejně jako další profesionální hudebníci projít tehdejšími kvalifikačními „přehrávkami“. Bratři se však nenechali odradit.
Skutečná celonárodní exploze popularity přišla na počátku devadesátých let po sametové revoluci. V roce 1993 vydal Yo Yo Band přelomové album Karviná. Titulní píseň i megahit Rybitví se staly absolutními rádiovými hymnami celé země.
Písničky Yo Yo Bandu si zpívaly děti i dospělí a jejich dvojsmyslné texty, které by před rokem 1989 jen těžko prošly do oficiálního nahrávání, dokonale zapadly do uvolněné atmosféry devadesátých let. Album Karviná trhalo prodejní rekordy: prodalo se ho kolem 150 tisíc kusů, získalo platinovou desku a kapela si odnesla tři ceny České Gramy, předchůdce dnešních Andělů.
Bratři Tesaříkovi vyprodávali koncerty a stali se jednou z nejvýraznějších kapel porevoluční hudební scény.
Osudový pád na asfalt a boj o každou vteřinu
Na přelomu tisíciletí už měla kapela za sebou nejslavnější období devadesátých let, ale dál pravidelně koncertovala a bratři spolu vystupovali také v muzikálech. Vladimír zpíval, hrál na klávesy a skládal hudbu, zatímco Richard byl výrazným frontmanem, textařem a showmanem na pódiu.
Byli spolu celý život. Pak však přišel osudný začátek léta roku 2003. Byla sobota 31. května 2003 a Vladimír Tesařík využívá pěkného počasí k projížďce na kole. Večer má spolu s Richardem vystupovat v muzikálu Galileo.
Pětapadesátiletý Vladimír projíždí pražskou Stromovkou. Z neznámých příčin však z kola spadne. Nemá helmu. Dokáže ještě zavolat své manželce. Richardovi potom do telefonu řekne, že má zřejmě zlomenou klíční kost a že mu teče krev z ucha.
Pak přijíždí sanitka. Během převozu do Ústřední vojenské nemocnice ve Střešovicích Vladimír upadne do kómatu. Zranění, které zpočátku vypadalo především jako zlomená klíční kost a úraz hlavy, se ukáže jako mnohem vážnější.
Lékaři ho udržují v umělém spánku. Opakovaně se ho snaží probudit. Jeho stav se však komplikuje. Podle dobových informací se přidává sepse a celkové selhání organismu. Lékaři bojují o jeho život devět dní. V pondělí 9. června 2003 Vladimír Tesařík umírá.
Pro Richarda to byla nepředstavitelná rána. Ztratil nejen milovaného bratra, ale také člověka, s nímž téměř třicet let budoval společnou kapelu.
Po Vladimírově tragickém odchodu stála před kapelou zásadní otázka, zda může Yo Yo Band bez jedné ze svých klíčových osobností vůbec dál existovat. Richard Tesařík však rozhodl velmi rychle.
Už krátce po bratrově smrti oznámil, že skupina činnost nepřeruší a odehraje všechny sjednané koncerty. Zároveň řekl jasně: Za Vladimíra nikoho brát nebudou. Yo Yo Band bude hrát dál. Kapela pokračovala s dosavadními muzikanty a Richard se dál stavěl k mikrofonu.
Neuvěřitelný příběh rodu Tesaříků však hudbou neskončil. Do třetí generace se přenesl mimořádný sportovní talent. Richardův syn Štěpán Tesařík, narozený 6. července 1978, začínal s házenou a později přešel k atletice.
Od roku 1992 působil v Dukle Praha a postupně se vypracoval v jednoho z nejlepších českých čtvrtkařů a překážkářů své éry. Jeho parádní disciplínou se stal mimořádně náročný běh na 400 metrů překážek.
První velký mezinárodní úspěch přišel v roce 2000, kdy byl členem české štafety na 4 × 400 metrů, která na halovém mistrovství Evropy v Gentu získala zlatou medaili.
O dva roky později skončil na mistrovství Evropy v Mnichově šestý v běhu na 400 metrů překážek a byl také členem štafety, která obsadila čtvrté místo. Vrchol jeho sportovní kariéry přišel v srpnu roku 2004.
Pouhý rok po tragické smrti svého strýce Vladimíra nastoupil Štěpán Tesařík na olympijském stadionu v řeckých Aténách do bojů na Letních olympijských hrách 2004. Reprezentoval Českou republiku v individuálním běhu na 400 metrů překážek.
Do semifinále se neprobojoval a v celkovém pořadí obsadil 23. místo. Přesto dokázal něco, o čem většina sportovců pouze sní.
Richard Tesařík oslavil 25. prosince 2025 osmdesáté narozeniny. Současně měl Yo Yo Band za sebou půlstoletí existence. Ani po osmdesátce však frontman jedné z nejdéle fungujících českých kapel neodešel do tichého ústraní. Stále zpíval, objevoval se na pódiích a ještě v roce 2026 mluvil o hudbě, rodině a životě se svou typickou směsí nadhledu, humoru a živelnosti.
Poslední kapitola přišla v neděli 6. září 2026. Richard Tesařík po nemoci zemřel. Bylo mu osmdesát let. Zprávu o jeho smrti oznámil syn Štěpán. Rodina požádala veřejnost o respektování soukromí.
Zdroje:
https://www.idnes.cz/kultura/hudba/hudebni-lecitel-vladimir-tesarik.A030616_183358_hudba_lf
https://www.novinky.cz/clanek/kultura-zemrel-vladimir-tesarik-ze-skupiny-yo-yo-band-260307
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/zemrel-hudebnik-a-zpevak-vladimir-tesarik_200306092308_mkopp
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1186000189-13-komnata/209562210800021/
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zpevak-richard-tesarik-o-brachovi-se-mi-obcas-zda-jakoby-se-nic-nestalo-166878
https://praha.rozhlas.cz/richard-tesarik-vudci-osobnost-skupiny-yo-yo-band-7322191
https://dvojka.rozhlas.cz/hudebni-zacatky-tesariku-sousedi-volali-policajty-kdyz-jsme-jim-zazpivali-8136234
https://www.olympijskytym.cz/athlete/stepan-tesarik
https://www.mo.gov.cz/avis/publikace/akropole/profily/tesarik.pdf
