Článek
V rozlehlém domě na samotě u Santa Fe v Novém Mexiku panovalo v únoru 2025 hrobové ticho. Dva ze tří psů manželského páru dokázali přežít, třetí zůstal zavřený v přepravce v koupelnové skříni nedaleko své mrtvé paní a postupně podlehl hladu a dehydrataci.
V jiné části domu ležel na podlaze pětadevadesátiletý muž, v jehož žaludku při pitvě nenašli žádné jídlo. Když o téměř dva týdny později přijeli policisté, naskytl se jim pohled na tragédii, jakou nevymyslel ani ten nejtemnější hollywoodský scénář. Tím bezmocným starcem s pokročilou Alzheimerovou chorobou byl Gene Hackman – muž s dvěma Oscary, který kdysi definoval drsnou tvář amerického filmu.
Na zprávách o úmrtích celebrit v požehnaném věku bývá cosi uklidňujícího: dožil se pětadevadesáti, odešel pokojně ve spánku, obklopen rodinou. Jenže realita v domě Genea Hackmana žádný klid nenabídla. Byla to plíživá, mrazivá tragédie, která se odehrávala za zavřenými dveřmi bez svědků téměř dva týdny.
Jeho druhá manželka, bývalá klavíristka Betsy Arakawa, která se o stárnoucího a nemocného herce starala, začala v posledních dnech svého života hledat na internetu informace o chřipce, covidu, závratích, krvácení z nosu a dýchacích potížích.
Dne 12. února ráno navíc kontaktovala soukromou zdravotní službu v Santa Fe. Sdělila, že se necítí dobře a je zahleněná, a domluvila si návštěvu na časné odpoledne. Na schůzku už nepřišla.
Zabila ji naprosto bizarní a krutá diagnóza: hantavirový plicní syndrom. Vzácná, agresivní infekce přenášená především kontaktem s výměšky nakažených hlodavců. Při pozdější kontrole nebyl hlavní obytný dům vyhodnocen jako vysoce rizikový, stopy po hlodavcích však vyšetřovatelé nalezli v některých vedlejších stavbách na pozemku.
Betsy zemřela pravděpodobně 12. února nebo krátce poté. Přesný okamžik její smrti určit nešlo. V té chvíli zůstal v obřím domě její manžel. Sám.
Pitva a data z kardiostimulátoru později ukázaly, že Hackman pravděpodobně zemřel až o několik dní později – kolem 18. února. Kardiostimulátor tehdy zaznamenal poslední abnormální srdeční rytmus, podle něhož vyšetřovatelé odhadli den jeho smrti. Měl pokročilou Alzheimerovu chorobu a velmi vážné kardiovaskulární onemocnění.
Když vyšetřovatelé skládali dohromady jeho poslední dny, hlavní soudní lékařka vyslovila děsivou možnost: kvůli těžkému rozpadu kognitivních funkcí je dost dobře možné, že Gene Hackman vůbec netušil, že žena, která pro něj byla nejbližším člověkem, leží mrtvá v jiné části domu.
Mávnutí z projíždějícího auta
Když bylo Geneovi třináct let, hrál si před domem kamaráda v Danville ve státě Illinois. Rodina byla na mizině, rodiče se neustále hádali a atmosféra doma byla k nevydržení. Vtom kolem projelo auto. Za volantem seděl jeho otec Eugene Ezra Hackman. Nezastavil.
Jen na chlapce krátce mávl rukou z okénka a odjel. Hackman později vzpomínal, že okamžitě pochopil, co ten nepatrný pohyb znamená. Bylo to sbohem. Otec rodinu definitivně opustil.
Později, když už stál na vrcholu filmového světa, Hackman novinářům říkal, že právě tenhle okamžik možná ovlivnil i způsob, jakým se později díval na herectví. Uvědomil si, jak obrovský význam může mít jeden zdánlivě bezvýznamný lidský pohyb.
Právě z této citlivosti k nepatrným gestům později vystavěl svůj nenapodobitelný styl. Matka Anna Lyda zůstala s dětmi a pracovala mimo jiné jako servírka.
Když spolu jednou seděli v kině, řekla desetiletému Geneovi, že by ho jednou ráda viděla dělat totéž, co herci na plátně. Tohoto okamžiku se však nikdy nedočkala.
V roce 1962, kdy se Gene ještě protloukal jako nepříliš známý divadelní a televizní herec, zemřela při požáru, který podle dostupných pramenů nešťastně způsobila její vlastní zapálená cigareta. Do hercova průlomu ve filmu Bonnie a Clyde, který z něj konečně udělal respektovanou tvář, zbývalo pět let.
Dva břídilové bez šance na úspěch
Začátky přitom vůbec nenasvědčovaly tomu, že by se z něj kdy stala hvězda. V šestnácti letech lhal o svém věku, aby mohl nastoupit k námořní pěchotě. U mariňáků strávil čtyři a půl roku, mimo jiné jako radista a hlasatel vojenského rozhlasu. Zvykl si na vojenský dril i tvrdou disciplínu, ale armáda z něj vnitřní neklid nevyhnala.
Když se ve svých sedmadvaceti letech přihlásil na hereckou školu Pasadena Playhouse, byl tam za zjevení. Proti uhlazeným mladším spolužákům působil starší, neforemnější, měl hrubé rysy a k typu hollywoodského krasavce měl daleko.
Na škole se potkal s dalším outsiderem, mladším studentem jménem Dustin Hoffman. Podle legendy, kterou oba později opakovali, je jejich spolužáci označili za dvojici s nejmenší šancí na úspěch.
Hackman ostatně v Pasadeně skutečně neuspěl: po prvním semestru dostal mimořádně špatné hodnocení a školu musel opustit. Predikce se zpočátku plnila do puntíku.
Hackman se odstěhoval do New Yorku a zažíval roky čistého ponížení. Stěhoval těžký nábytek, jezdil s náklaďákem, prodával dámské boty a bral nejrůznější pomocné práce, jen aby uživil rodinu a mohl dál zkoušet herectví.
Právě tehdy ho potkala scéna jak z laciného dramatu. Pracoval jako dveřník před restaurací Howard Johnson's na Times Square, oblečený v absurdně působící bílé uniformě se zeleným lemováním.
Kolem procházel muž, který ho kdysi verboval k námořní pěchotě. Poznal ho. A procedil jen:
„Hackmane, ty jsi ale ubohej parchant.“
Hackman později přiznal, že právě tenhle okamžik byl jedním z bodů, které v něm probudily obrovský vzdor. Ta chvíle absolutního ponížení se stala jeho motorem.
Šerifové, bouchači a dva Oscary
Během následujících tří dekád odpověděl všem pochybovačům tím nejbrutálnějším způsobem, jaký Hollywood znal.
Za roli Bucka Barrowa v Bonnie a Clyde (1967) shrábl první nominaci na Oscara. O čtyři roky později přišla Francouzská spojka a jeho detektiv Jimmy „Pepek“ Doyle – cholerický, rasistický, věčně nasraný newyorský polda v kloboučku, který žene pontiac pod nadzemkou v jedné z nejslavnějších automobilových honiček dějin.
Výsledek? Zlatá soška za hlavní roli a status ikony. Následovaly desítky rolí, které formovaly americkou kinematografii. Paranoiou sžíraný odposlechář v Coppolově mistrovském Rozhovoru, cynický padouch Lex Luthor v Supermanovi, agent FBI s jižanskými kořeny v Hořícím Mississippi.
A pak přišel rok 1992 a western Nesmiřitelní. Clint Eastwood mu svěřil roli brutálního šerifa Billa Daggetta – muže, který staví dům, do kterého mu teče, zakáže ve svém městě střelné zbraně a každého, kdo jeho autoritu zpochybní, dokáže před zraky ostatních nemilosrdně zmlátit. Druhý Oscar byl doma.
Hackman nikdy nehrál hrdiny bez kazu. Jeho specialitou byli chlapi z masa, kostí a hříchů. Unavení, drsní, zranění, často odporní, ale vždy stoprocentně uvěřitelní.
Jenže filmový triumf si vybral daň v soukromí. První manželství s Faye Malteseovou se po třiceti letech rozpadlo. Hackman později připouštěl, že kvůli neustálému natáčení nemohl být doma se svými třemi dětmi tak často, jak by chtěl, a že jeho sláva pro ně zároveň nebyla jednoduchým břemenem.
Až s příchodem výrazně mladší pianistky Betsy Arakawy našel klid. Poznali se v osmdesátých letech a vzali se v roce 1991. O třináct let později udělal Hackman něco, co v Hollywoodu téměř nikdo nedělá: v čtyřiasedmdesáti letech natočil komedii Starostovy starosti, sebral se a prakticky odešel do důchodu.
Žádné pompézní rozlučky, žádné velké comebacky. Konec. Zavřel se za branami svého domu v Santa Fe, psal historické romány, maloval a žil tichým životem daleko od Hollywoodu.
Dva týdny zapomnění
Poslední roky byly kruté. Tělo vypovídalo službu a mysl se začala propadat do mlhy pokročilé Alzheimerovy choroby. Jak přesně jeho nemoc ovlivňovala každodenní fungování před posledními dny, veřejnost nevěděla. Pitva však později ukázala, že změny na mozku odpovídaly pokročilému stadiu Alzheimerovy choroby.
Betsy byla člověkem, se kterým sdílel svůj každodenní život. Pak zasáhl virus přenášený hlodavci. Betsy byla ještě ráno 12. února aktivní. Hledala informace o zdravotních potížích, zavolala soukromé zdravotní službě a objednala se na 13:15.
Na schůzku nedorazila. Později ji našli mrtvou v koupelně. Nedaleko v koupelnové skříni zůstala v přepravce fenka Zinna, kterou Betsy jen několik dní předtím přivezla domů po veterinárním zákroku. Zvíře se z přepravky nedokázalo dostat.
Veterinární pitva později dospěla k závěru, že pravděpodobně zemřelo dehydratací a hladem. Dva další psi se mohli po domě a pozemku pohybovat volněji a přežili. A Gene Hackman žil v domě ještě několik dní.
Podle soudní pitvy neměl v žaludku žádné jídlo, zároveň však nebyl výrazně dehydratovaný. Kardiostimulátor nevypověděl službu. Naopak. Právě jeho záznam poskytl vyšetřovatelům jeden z nejdůležitějších údajů celé tragédie: 18. února zaznamenal abnormální srdeční rytmus, který je považován za pravděpodobnou stopu okamžiku Hackmanovy smrti.
Hlavní příčinou bylo těžké kardiovaskulární onemocnění. Alzheimerova choroba byla významným přispívajícím faktorem. Teprve 26. února přijeli k domu pracovníci údržby, kteří měli na pozemku běžnou práci.
Nemohli se dovolat majitelům, a proto přivolali pracovníka místní ostrahy. Ten přes okno zahlédl tělo a zavolal na tísňovou linku. Policisté našli Betsy v koupelně a Hackmana v jiné části domu, v prostoru u vstupu poblíž kuchyně. Těla byla od sebe oddělena pouhými několika místnostmi.
Zdroje:
https://apnews.com/article/e94e79b8785f0ed7d73cceb52a5f637e
https://apnews.com/article/af52b4943d854b52a5da36100113bc1b
https://www.reuters.com/world/us/hackman-wife-lay-dead-days-possibly-weeks-says-sheriff-2025-02-28/
https://www.santafecountynm.gov/news/detail/santa-fe-county-announces-release-of-public-records-concerning-the-deaths-of-gene-hackman-and-betsy-arakawa-hackman-offers-condolences-to-family
https://www.cbsnews.com/news/gene-hackman-death-investigation-update-new-mexico/
https://www.theguardian.com/film/2025/feb/27/gene-hackman-obituary
https://www.theguardian.com/film/2002/jan/27/1
https://www.vanityfair.com/news/2004/03/gene-hackman-dustin-hoffman-hollywood
