Článek
Miloš Kirschner se narodil 16. března 1927 v pražské Libni. Vyrůstal v rodině úředníka, ale k loutkám měl blízko už jako kluk. Jeho otec byl nadšený amatérský loutkář a mladý Miloš hrál v libeňském loutkovém divadle dávno předtím, než se mu do života připletli Spejbl a Hurvínek.
Po maturitě začal v roce 1946 studovat mezinárodní právo na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. V tehdejším Československu to byla cesta, která mohla vést k diplomatické nebo mezinárodní právní kariéře.
Pak přišel únor 1948. A s ním země, v níž podobné plány mohly skončit jediným špatně vyhodnoceným názorem, kontaktem nebo politickou aktivitou.
Student, kterému režim zhatil plány
V roce 1949 musel Miloš Kirschner studium ukončit kvůli své protikomunistické činnosti. Na začátku padesátých let byl zatčen a odsouzen za protistátní činnost.
Po výkonu trestu ho během vojenské služby zařadili k Pomocným technickým praporům, známým jako PTP nebo Černí baroni. Šlo o vojenské jednotky určené pro muže, které komunistický stát považoval za politicky nespolehlivé. Místo běžné vojenské služby je čekala fyzická práce v dolech, na stavbách, v lomech a na dalších místech, kde stát potřeboval pracovní sílu.
Pro mladého muže, který ještě krátce předtím studoval právo a připravoval se na život v mezinárodním prostředí, musel být tento pád drtivý. Z akademického světa a plánů na diplomatickou budoucnost se ocitl mezi lidmi, které režim trestal hlavně za původ, názory nebo minulost. Jenže právě po návratu z vojenské služby se jeho život vydal směrem, který by nikdo nečekal.
V roce 1951 nastoupil Miloš Kirschner do Divadla Spejbla a Hurvínka. Soubor tehdy vedl Josef Skupa, duchovní otec nejslavnější české loutkové dvojice.
Skupa kolem sebe shromáždil skupinu mladých tvůrců. Vedle Kirschnera do divadla přišli také bratři Miloš a Radko Hakenovi, Miroslav Vomela, Luboš Homola a Jan Dvořák. Skupa věděl, že divadlo nemůže stát jen na jediné osobnosti a že Spejbl s Hurvínkem potřebují pokračovatele. V Kirschnerovi ho našel rychle.
Mladý loutkoherec měl zkušenost z amatérského divadla, uměl pracovat s hlasem, rozuměl rytmu dialogu a dokázal pozorně sledovat Skupovu práci. Zpočátku zůstával před veřejností spíše v pozadí. Skupa ho ale postupně připravoval jako možného nástupce.
Od roku 1952 začal Kirschner anonymně alternovat Spejbla a Hurvínka. Diváci tehdy ještě nevěděli, že hlas jejich oblíbených loutek už někdy nepatří Skupovi, ale mladému muži, kterého režim předtím odepsal jako politicky nespolehlivého.
Hurvínek v osmnácti jazycích
Jedno z prvních významných vystoupení čekalo Kirschnera v roce 1953 na festivalu mládeže v Bukurešti. Josef Skupa měl tehdy vážné zdravotní potíže a Kirschner jej při zahraničních vystoupeních stále častěji zastupoval.
Právě v Rumunsku se ukázala schopnost, která později změnila dějiny Divadla Spejbla a Hurvínka. Kirschner se naučil část replik v rumunštině a Hurvínek poprvé oslovil zahraniční publikum jeho vlastním jazykem.
Kirschner tuto zkoušku zvládl. A začal budovat tradici, díky níž se Spejbl a Hurvínek později stali mezinárodním fenoménem.
V roce 1956 uvedlo divadlo satirickou hru Spejbl na Venuši, kterou napsal dramaturg Jaroslav Janovský a režijně i výtvarně připravil Jan Dvořák.
Právě v této inscenaci vystoupil Miloš Kirschner jako oficiální interpret Spejbla a Hurvínka. Josef Skupa jej ještě téhož roku určil za svého nástupce.
Skupa zemřel v lednu 1957. Tehdy se dokonce objevovaly pochybnosti, zda Spejbl a Hurvínek mohou bez svého tvůrce pokračovat. Část loutkářské veřejnosti měla za to, že by se slavné loutky měly stáhnout z jeviště a zůstat už jen připomínkou jedné neopakovatelné osobnosti.
Kirschner ale ukázal, že tradice nemusí znamenat strnulost. Naopak. Pokud má přežít, musí se proměňovat. Po Skupově smrti se Kirschner stal hlavním interpretem Spejbla a Hurvínka. Vedení divadla se ale oficiálně ujal až v roce 1966.
Kirschner začal psát vlastní scénáře, podílel se na dramatizacích a spolupracoval s dalšími autory. Zkoušel nové formy, rozvíjel předscénové dialogy a postupně vytvářel repertoár, který oslovoval děti i dospělé.
Největší Kirschnerovou specialitou byla cizojazyčná interpretace. Na rozdíl od Skupy se při zahraničních cestách nespokojil s tím, že loutky ukážou hlavně pohyb a vizuální humor. Chtěl, aby mluvily jazykem země, kde právě hrály.
Dialogy Spejbla a Hurvínka postupně připravil v osmnácti jazycích. Divadlo hrálo mimo jiné v němčině, angličtině, francouzštině, ruštině, rumunštině, polštině, maďarštině i japonštině.
Kirschner se na zahraniční výjezdy připravoval velmi pečlivě. Nestačilo mu naučit se text foneticky. Potřeboval znát tempo jazyka, místní reálie a způsob, jakým publikum reaguje na humor. Za čtyřiačtyřicet let své práce s divadlem navštívil Kirschner přibližně třicet zemí světa. V době studené války to byl mimořádný úspěch. Divadlo Spejbla a Hurvínka se stalo jedním z nejznámějších vývozních artiklů československé kultury.
Hurvínkova proměna
Miloš Kirschner postavy výrazně proměnil. Skupův Hurvínek byl často ukřivděný, vzpurný a neustále v konfliktu s autoritativním, omezeným otcem. Spejbl představoval maloměšťáckou, popletenou autoritu, proti níž se dalo bouřit.
Kirschner tuto dynamiku postupně zjemnil. Jeho Hurvínek byl stále chytrý, drzý a pohotový, ale už ne pouze vzpurný kluk. Stal se partnerem pro dialog. Spejbl už nebyl jen terčem posměchu, ale člověkem, který se snaží pochopit svět, i když mu často uniká.
Z konfliktu otce a syna se stalo něco jiného: společné přemýšlení o světě, lidských chybách a obyčejných starostech. Kirschner přidal humoru víc laskavosti. Neznamená to, že by Spejbl s Hurvínkem přestali být satiričtí. Jen se jejich ironie méně opírala o ponižování a více o lidskou nedokonalost. Právě díky tomu dokázali přežít další desetiletí.
Miloš Kirschner zemřel 2. července 1996 v Praze. Bylo mu devětašedesát let. Je pohřben na Olšanských hřbitovech. Od 1. září 1996 se ředitelkou Divadla Spejbla a Hurvínka stala jeho manželka Helena Štáchová, představitelka Máničky a bábinky. Vedla divadlo až do své smrti v roce 2017 a pomohla mu přežít i složité spory o autorská práva a další změny po roce 1989.
Na rodinnou tradici navázal také syn Miloš Kirschner mladší, známý jako Miki. Působí jako výtvarník, scénograf, autor loutek a rovněž režisér některých inscenací Divadla Spejbla a Hurvínka.
Zdroje:
https://encyklopedie.praha2.cz/node/729
https://www.spejbl-hurvinek.eu/index.php?kid=23&page=page
https://spejbl-hurvinek.cz/historie-divadla-sh/
https://www.mujrozhlas.cz/pribehy-z-kalendare/milos-kirschner-muz-ktery-ze-spejbla-hurvinka-udelal-mezinarodni-fenomen
https://temata.rozhlas.cz/s-loutkami-kolem-sveta-milos-kirschner-7983929
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/loutkar-milos-kirschner-by-se-dozil-85-let-268079
https://wepa.unima.org/en/milos-kirschner/
