Článek
Matthew Perry vstoupil do povědomí stovek milionů diváků jako Chandler Bing – sarkastický vtipálek ze seriálu Přátelé, který svým humorem léčil každý trapas. Jeho veřejná tvář byla plná pohotových hlášek a šarmantního úsměvu, což z něj udělalo miláčka publika po celém světě.
V zákulisí však Perry sváděl zoufalý zápas s vlastními démony. Zatímco na obrazovce rozdával smích, v soukromí často trávil noci osamělý v temné místnosti plné drog a prázdných lahví – „ve společnosti nikoho jiného než dealerů“.
Ve dne dokázal na scéně rozesmát kolegy i diváky, ale po natáčení zůstával tváří v tvář prázdnotě, kterou se snažil utopit v opiátech a alkoholu. Byl to krutý paradox: muž, který bavil svět, sám prožíval tiché osobní peklo.
Pád do závislosti
Sláva přišla rychle a Perry ji přijal s nadšením – ve 24 letech získal roli Chandlera Binga a rázem se ocitl mezi hollywoodskou elitou. Úspěch mu však nepřinesl klid, v jaký doufal. Už od mládí trpěl vnitřní nejistotou a osamělostí, které se pokoušel zahnat alkoholem; poprvé se opil ve čtrnácti a pocit euforie ho uchvátil natolik, že v 18 už pil každý den.
Sláva problém násobila – obdiv fanoušků nedokázal zaplnit prázdnotu uvnitř. Během natáčení Přátel začal Perry kombinovat alkohol s léky proti bolesti. Zprvu věřil, že to má pod kontrolou, ale závislost postupovala plíživě a neúprosně.
Na vrcholu seriálové slávy jeho spotřeba dosáhla extrému: denně spolykal až 55 tablet Vicodinu a zapíjel je téměř litrem vodky. V důsledku toho jeho tělesná váha kolísala o desítky kilogramů – v jednu chvíli vinou prášků zhubnul na 58 kg, jindy naopak kvůli nadměrnému pití nabral přes 100 kg.
Perry později přiznal, že v té době už nevěděl, jak přestat. „Kdyby ke mně domů přišla policie a pohrozila, že půjdu do vězení, pokud se dnes napiju, stejně bych si začal balit kufry. Nemohl jsem přestat – ta nemoc je progresivní. Čím jste starší, tím je to horší,“ popsal bezmoc své závislosti.
Drogy a alkohol postupně ovládly každý aspekt jeho života. Perry sám říká, že během tří sezón Přátel (zhruba třetí až šesté řady) si z natáčení vůbec nic nepamatuje. Před kamerou sice stál, natáčel epizody – ale později v rádiovém rozhovoru šokovaně přiznal, že má „okno“ a děj celé stovky epizod je pro něj ztracen v mlze opiátového rauše.
Situace zašla tak daleko, že kolegové i tvůrci seriálu si jeho problému nemohli nevšimnout. Herci a producenti Přátel se v jednom bodě dokonce sešli v hercově šatně, aby mu společně vyjádřili obavy z toho, kam směřuje.
Perry navzdory tomu všemu pokračoval v práci a navenek se snažil nic neukázat – nikdy nechodil na plac pod vlivem, „nejvýš s kocovinou“, a vtipkoval, že „to vypadá, jako by Chandler nikdy nepřišel do práce opilý“.
Ale iluze normality se rozplývala: „Snažil jsem se to skrývat… Jenže my to cítili,“ řekla mu tehdy přímo Jennifer Aniston, když ho navštívila v karavanu na place. „Víme o tom,“ vyslovila nahlas to, co on sám si ještě nechtěl připustit. Tahle konfrontace ho zasáhla jako rána palicí – Jennifer, blízká přítelkyně, mu tím zároveň prokázala laskavost.
Perry své závislosti dlouho tajil, balil je do humoru, ale uvnitř něj rostl strach a stud. Připadal si jako dva rozdílní lidé: na jedné straně milovaný komik, na druhé straně zlomený muž, který se bez pilulek ani nezvedne z postele.
Každý den se pro něj změnil v nekonečnou honbu za další dávkou – ráno otevřel oči a už řešil, kde sežene svých 55 Vicodinů na den. Vymýšlel lži pro lékaře, fingoval bolesti hlavy i úrazy, dokonce kradl prášky z cizích lékárniček během veřejných prohlídek realit.
Stal se profesionálním lhářem a stratégem v jednom – to vše jen proto, aby unikl příšerným abstinenčním bolestem, které ho pronásledovaly, když hladina opiátů v krvi klesla.
Každý večer pak řetěz prášků zapil vodkou a usínal s vyhlídkou, že další ráno začne ten kolotoč nanovo. Byla to temná spirála zoufalství, již sám herec popsal slovy: „Byl jsem zavřený v temné místnosti, obklopený jen dealery, a úplně sám.“
Boj o život
Nakonec přišel nevyhnutelný pád. Perryho tělo začalo vypovídat službu. V roce 2000, na vrcholu jeho závislosti, bylo při pohledu na televizní obrazovku jasně vidět, jak se mění – jednou pohublý a propadlý (prášky), jindy opuchlý a kulatější (alkohol). Sám herec poznamenal, že stačí sledovat jeho váhu sezónu po sezóně a přesně uvidíte, čím zrovna procházel.
Nakonec se dostal na hranu smrti. Ve 49 letech mu prasklo tlusté střevo v důsledku nadužívání opioidů – vnitřnosti doslova nevydržely dlouholetou zátěž. Do nemocnice ho přivezli v kritickém stavu. Následovalo dvoutýdenní kóma a zoufalý boj lékařů o jeho život.
Rodině lékaři oznámili, že má jen dvouprocentní šanci na přežití. Perry skončil na přístroji ECMO, který na čas převzal funkci jeho srdce a plic – skutečná poslední záchrana, kterou obvykle nikdo nepřežije. On to dokázal.
Po dvou týdnech se zázračně probral z kómatu a zjistil, že strávil pět měsíců na jednotce intenzivní péče. Devět měsíců musel žít s vývodem, protože jeho tělo nebylo schopné samo fungovat.
Tato hrůzná zkušenost ho fyzicky i psychicky poznamenala – na břiše mu zůstalo čtrnáct jizev po nouzových operacích, trvalá připomínka toho, kam až ho démoni dostali. „Stačí se podívat dolů na své jizvy a hned vím, proč zůstat střízlivý,“ říkal později trpce.
Pro rodinu a přátele to byla budíčkem. U Perryho nemocničního lůžka se střídali jeho nejbližší a herec dodatečně se slzami v očích vyprávěl, jak jeho matce a otci lékaři tehdy sdělili, že do rána možná nepřežije. Sám Perry tu hrůzu vnímal jen zprostředkovaně – probudil se až po týdnech, zesláblý, s otevřenou otázkou, jak a jestli vůbec bude dál žít.
V jednom měl jasno: dostal další šanci, přestože ostatní, kdo tu noc leželi na přístrojích vedle něj, zemřeli. „Pět lidí tehdy napojili na ECMO. Čtyři zemřeli, já jediný přežil. Proč právě já? To přece nemůže být náhoda,“ přemítal později s pocitem jakési osudovosti. Po tak těsně vyhraném boji o život v něm začala klíčit naděje, že přeci jen dokáže z té nekonečné smyčky závislosti vystoupit.
Perry podstoupil odvykací léčbu hned několikrát – vlastně kdykoli se ocitl na pokraji sil, nastoupil do rehabilitačního centra, dal si do pořádku tělo, a zkusil znovu žít bez látkové berličky. Jenže drogová závislost je zákeřná v tom, že jakmile usnete na vavřínech, plíživě se vrátí.
Perryho život se tak proměnil v cyklus pádů a vzepětí. Jak sám spočítal, na odvykací léčbě byl nejméně patnáctkrát a detox musel podstoupit asi pětašedesátkrát. Od svých 26 let žil střídavě v luxusních rehabilitačních klinikách a pak zase venku, kde na něj číhal starý známý démon.
Za terapie utratil celé jmění – odhadem kolem 9 milionů dolarů (přes 200 milionů korun) – a v jednu chvíli dokonce otevřel vlastní centrum střízlivého bydlení pro závislé, aby pomohl sobě i jiným.
Ačkoli se vždy po léčbě dušoval, že tentokrát už vytrvá, realita byla složitější. Jeho střízlivost byla křehká a každé klopýtnutí mohlo vše zbořit. Přesto měl i období vítězství: během deváté sezóny Přátel zůstal čistý – poprvé za mnoho let nebral drogy ani nepil. Cítil se skvěle a osud jako by mu to potvrdil: právě v období, kdy se mu dařilo abstinovat, získal svou jedinou hereckou nominaci na Emmy za roli v Přátelích (celkem byl za svou kariéru nominován pětkrát).
„To o něčem svědčí, nemyslíte?“ komentoval sám pro sebe hořkosladce tuto zkušenost. Jenže i po tomto úspěchu následoval opětovný pád – závislost se vrátila a kolotoč pokračoval dál.
Svůj život Perry často přirovnával k existenčnímu boji o přežití. Každé ráno byl malým vítězstvím – probudil se a rozhodl se zkusit vydržet střízlivý. Každý večer byl zklamáním, když opět selhal. Přátelé kolem něj tápali, jak mu pomoci, a mnohdy jediné, co mohli, bylo být nablízku a podpírat ho, dokud se znovu nepostaví na nohy.
„Bylo to jako u tučňáků – když je jeden zraněný, ostatní ho obklopí a podepřou, dokud zase nemůže chodit. Přesně tohle pro mě dělali,“ popsal dojatě podporu svých kolegů z Přátel. Sám však věděl, že rozhodující bitvy se odehrávají v jeho nitru – a tam byl často bezmocný a sám.
Vykoupení
Po třech dekádách života na horské dráze se Matthew Perry rozhodl odhalit celou pravdu. V říjnu 2022 – dostatečně střízlivý a pevný, jak sám říkal – vydal otevřené memoáry s příznačným názvem Friends, Lovers and the Big Terrible Thing (Přátelé, milenky a ta velká, příšerná věc).
V knize bez příkras popsal všechny vzestupy a pády, s tragikomickou upřímností se vyznal ze své bolesti, studu i naděje. „Nechtěl jsem nic vynechat. Všechna má tajemství jsou tam,“ prohlásil o autobiografii. Tím „velkým, příšerným ďáblem“ v názvu je samozřejmě závislost, která jako červená nit protkala celý jeho dospělý život.
Perry se na stránkách zpovídá z momentů absolutního zoufalství – například přiznává, že kdyby náhodou zemřel, šokovalo by to lidi, ale asi by je to nepřekvapilo, protože všichni viděli, jak hluboko klesl. Píše o vině, kterou cítil vůči rodině a přátelům, jež zklamal, a o hanbě, že nedokázal být silnější.
Zároveň však kniha nese zvláštní příslib vykoupení. Perry v ní s pokorou děkuje za to, že vůbec přežil: „Jsem vděčný, že jsem naživu. Ani nevíte jak.“ A klade si otázku, proč právě jemu se dostalo tolika druhých šancí – věřil, že to musí mít nějaký smysl.
Nejsilněji z memoárů vystupuje Perryho touha dát svému utrpení smysl. Opakovaně zdůrazňuje, že chce varovat ostatní a pomáhat těm, kdo bojují s podobnou nemocí. Dokonce prohlásil, že až jednou zemře, nestojí o to, aby se jako první zmiňovalo, že hrál v Přátelích. Raději by byl připomínán pro to, kolika lidem pomohl dostat se ze spárů závislosti.
„Nejlepší na mně je, že když za mnou přijde alkoholik nebo feťák a poprosí o pomoc, můžu říct ano – a opravdu mu pomoci,“ vysvětloval v jednom rozhovoru. Právě tohle poslání považoval za své skutečné dědictví, mnohem důležitější než hereckou slávu. Memoáry tak dnes mnozí vnímají nejen jako jeho osobní zpověď, ale do jisté míry i jako rozloučení – závěrečnou zprávu světu, ve které shrnul svůj odkaz a vzkázal ostatním: „I v té největší tmě lze najít naději. Jsem toho důkazem, protože jsem tu pořád s vámi.“
Osamělý konec
Poslední kapitola Perryho života bohužel nenapsala vytoužený hollywoodský happy end. Navzdory veškeré snaze zůstával doživotním závislým, každý den ohrožený pádem. V roce 2023 se zdálo, že se mu daří – byl střízlivý a na sociálních sítích působil uvolněně.
Jenže 28. října 2023 přišla zpráva, které se všichni báli. Matthew Perry byl nalezen mrtvý ve svém losangeleském domě, bezvládně ležel ve vířivce. Přivolaní záchranáři už jen konstatovali smrt. Bylo mu pouhých 54 let.
Ačkoliv první zprávy z místa činu hovořily o tragické nehodě a absenci drog na místě, pitevní zpráva zveřejněná později odhalila smutnější pravdu. Příčinou smrti byly akutní účinky ketaminu, které vedly k bezvědomí a následnému utonutí. Ukázalo se, že Perry, ačkoliv se snažil léčit, byl stále v osidlech látek, které mu měly původně pomáhat.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Matthew_Perry
https://people.com/tv/matthew-perry-opens-up-about-addiction-new-memoir/
https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/2433339
https://www.extra.cz/tragicky-pribeh-chandlera-z-pratel-za-lecbu-dal-ctvrt-miliardy-bral-55-prasku-denne-a-tri-roky-nataceni-si-nepamatoval-26581
https://www.britannica.com/biography/Matthew-Perry
https://www.bbc.com/news/entertainment-arts-67253920
https://www.gq.com/story/matthew-perry-men-of-the-year-2022
