Článek
Praha 1952. Mladý Ladislav Smoljak sedí na chodbě Filozofické fakulty a čeká na přijímací pohovor ke studiu dějin umění. Původně mířil na divadelní režii, jenže na DAMU ho nevzali. U přijímacích zkoušek patřil k čtyřicítce uchazečů, z nichž brali pouhé dva.
„Bylo nereálné, aby mě přijali,“ vzpomínal po letech s tím, že kromě obrovské konkurence sehrál roli i jeho původ – v osobním posudku měl uvedeno, že je syn živnostníka (otec byl krejčí), což v 50. letech představovalo handicap. Smoljak tak ve svých dvaceti letech stál před rozhodnutím, co bude dělat dál. Zkusil se uchytit „alespoň někde blízko kultury“ a nechal si přihlášku poslat na obor kunsthistorie.
Teď ale na fakultní chodbě zjišťuje od právě odcházejícího studenta, co zkouška obnáší: kandidát musel z okna pojmenovávat slohy pražských staveb. „S hrůzou jsem si uvědomil, že tam budu působit strašně trapně,“ popsal Smoljak moment, kdy si uvědomil, že tudy cesta nevede.
Když ho komise vzápětí vyzvala, raději se omluvil a zkoušku vzdal. Na otázku, kam tedy mají jeho přihlášku postoupit, ho v tu chvíli napadla spásná volba: matematika a fyzika.
Na pedagogickou vysokou školu Smoljak nastupoval bez velkého nadšení, ale s jistotou, že takové studium zvládne. „Matematiku jsem vždy hravě uměl,“ vysvětloval lakonicky, proč zamířil právě na učitelství matematiky a fyziky. Zapsal se tedy na Vysokou školu pedagogickou a několik následujících let strávil nad rovnicemi místo divadelních scénářů.
Přesto později přiznal, že ho exaktní vědy dokázaly zaujmout – zejména astronomie, díky níž se dokonce spřátelil s budoucím známým astrofyzikem Jiřím Grygarem. Po promoci začal Smoljak krátce působit jako odborný asistent na Fakultě technické a jaderné fyziky Univerzity Karlovy.
Brzy ale zjistil, že dráha vědeckého pracovníka ho neláká. „Nechtěl jsem vědecky pracovat, zbytečně jsem tam držel místo někomu, kdo by jadernou fyziku opravdu dělat chtěl,“ říkal upřímně. Rozhodl se proto opustit univerzitu a zamířit do školství.
Koncem 50. let nastoupil jako učitel matematiky a fyziky na střední školu v Brandýse nad Labem. Především ho tam lákal praktický příslib: sháněl byt pro sebe a svou čerstvou manželku, což by v rodné Praze tehdy nebylo snadné. Do Brandýsa tak odcházel s podmínkou, že mu škola poskytne bydlení. Byt skutečně dostal – ovšem jen „takový v uvozovkách“, jak to později popsal.
Jedna místnost neměla okno vůbec, druhá měla okna přímo do rušné silnice, po níž od časného rána brázdily náklaďáky. Vodu neměl v bytě, ale na společné chodbě, a toaletu představoval jen suchý záchod na dvoře, přestože šlo o byt ve městě. V těchto skromných venkovských podmínkách prožil Smoljak s manželkou jen rok, ale připadl právě na dobu, kdy se jim narodilo první dítě – syn David.
Mytí kojence v hrnci ohřívaném na kamnech bylo pro mladou rodinu denní realitou. Po roce se naštěstí uvolnil lepší služební byt po kolegyni. Měl už vlastní kohoutek s vodou i vnitřní WC. Smoljak tak v Brandýse zůstal ještě další dva školní roky. Učil matematiku ve dne a jednou týdně také večerní školu pro pracující, kam docházeli dospělí studenti doplňovat si vzdělání.
Právě prostředí večerních kurzů se mu později nečekaně zúročí v umělecké práci. Tehdy to ale netušil. Sám cítil, že učitelství na maloměstě pro něj bude jen dočasná zastávka. V roce 1961 proto využil první příležitosti vrátit se blíž ke kulturnímu dění. Ve třetím roce brandýského působení už jezdil na poloviční úvazek do Prahy jako redaktor časopisu Kultura a zanedlouho učitelství úplně zanechal.
V hlavním městě následně zakotvil v redakci populárního týdeníku Mladý svět. Mladá generace 60. let Smoljaka pohltila – psal pro ně články, podílel se na anketě o nejpopulárnějšího zpěváka Zlatý slavík a kolem časopisu se seznámil s řadou osobností tehdejší kultury. Nadále ho ale lákalo autorské divadlo. A brzy k němu dostal příležitost.
Zrod Divadla Járy Cimrmana
Na konci roku 1966 uvedlo Československé rádio v rámci recesistického pořadu Vinárna U pavouka nový mystifikační skeč: zprávu o fiktivním českém géniovi, kterého „objevili“ neexistující badatelé. Nápad vznikl ze smyslu pro humor několika přátel, k nimž Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák, Jiří Šebánek a další patřili.
Už následující rok se z rozhlasové hříčky zrodilo skutečné divadlo. 4. října 1967 měla premiéru první hra Akt a 8. listopadu 1967 následovala druhá – Vyšetřování ztráty třídní knihy. Pražské Divadlo Járy Cimrmana – pojmenované po onom neexistujícím vynálezci, dramatikovi a mysliteli – bylo na světě. Soubor tvořili z velké části amatéři bez hereckého vzdělání, zato s nadšením a osobitým humorem.
Akt napsal Zdeněk Svěrák, Vyšetřování ztráty třídní knihy Ladislav Smoljak. Společné autorství Smoljak–Svěrák se výrazně rozvinulo u dalších her. Smoljak navíc začal režírovat divadelní inscenace a občas si na jevišti i zahrál menší role. Už první sezóny přinesly nebývalý úspěch. Cimrmanovské přednášky a absurdní vlastenecké komedie bavily publikum v pražských klubech natolik, že soubor nemusel žádnou hru stahovat z repertoáru – každá novinka se trvale ujala, což bylo v divadelním prostředí nevídané.
Smoljak v 70. letech pokračoval jako hlavní režisér a od roku 1973 také coby umělecký vedoucí souboru. Nelehké období tzv. normalizace, kdy komunistický režim po roce 1968 omezoval svobodu kultury, přečkalo Divadlo Járy Cimrmana bez zákazu, ale nikoli bez tlaku. Muselo fungovat pod hlavičkou různých oficiálních institucí, často měnilo působiště a potýkalo se se schvalováním i připomínkami kulturních komisí.
Hry ze života fiktivního velikána monarchistické éry sice nebyly pro režim přímo politicky nebezpečné, úředníci však dokázali potrápit i je. Sám Smoljak to později s humorem zpracoval ve filmu Nejistá sezóna, kde se parta ochotníků potýká s absurdními požadavky cenzorů. Bylo znát, že autoři vycházeli z vlastních zážitků.
Přes dílčí obtíže ale cimrmanovská představení zůstala stálicí. Během dalších desetiletí Smoljak a jeho kolegové rozšířili legendu Járy Cimrmana o celý divadelní cyklus – od úvodního Aktu přes Cimrmana v říši hudby či Lijavec až po pozdní České nebe – a jejich hry se hrály vyprodaným sálům.
Scénáře pro filmové komedie
Úspěch na divadle otevřel Smoljakovi cestu i k filmu. Poprvé se před kamerou objevil jako herec v roce 1968 v hudební komedii Zločin v šantánu. Další menší roličky přidal začátkem 70. let – mihnul se ve filmu Pane, vy jste vdova! a několika dalších. Mnohem více ho to ale táhlo ke psaní a režii. Roku 1974 spojil síly se Svěrákem jako scenárista filmové komedie Jáchyme, hoď ho do stroje!, na jejímž scénáři se podílel také režisér Oldřich Lipský, a od té doby tato autorská dvojice obohatila českou kinematografii celou řadou populárních snímků.
Jejich příběhy těžily z podobných motivů jako cimrmanovské hry – z jemné parodie všedního života, laskavého absurdna i důvtipných jazykových hrátek. Ladislav Smoljak sám se postupně prosadil i jako filmový režisér. Koncem 70. let debutoval snímkem Kulový blesk, který režíroval společně se Zdeňkem Podskalským, a v následující dekádě natočil několik dodnes oblíbených komedií, na kterých se scenáristicky podílel – mimo jiné Vrchní, prchni! o falešném vrchním, Jára Cimrman ležící, spící o „životě“ cimrmanovského génia nebo poloautobiografickou Nejistou sezónu.
Většinou si v nich střihl už jen drobnou roli, aby měl prostor soustředit se na režii. Výjimkou byla právě Nejistá sezóna (1987), kde ztvárnil jednu z hlavních postav – principála Kydala, vedoucího neprofesionálního divadélka, bojujícího s kulturními komisemi. Publikum dobře chápalo narážky: osudy smyšleného souboru v mnohém připomínaly skutečné zážitky Smoljaka, Svěráka a spol. z doby, kdy jejich vlastní divadlo muselo opatrně manévrovat pod dohledem úřadů. Film se stal úspěšnou tečkou za obdobím komedií z autorské dílny Smoljak–Svěrák v 70. a 80. letech.
Po pádu komunismu v roce 1989 se situace změnila – do českých kin začaly proudit zahraniční filmy a financování vlastní tvorby se přizpůsobilo tržním podmínkám. Smoljaka nelákala představa, že by musel shánět pro své filmy sponzory a fungovat napůl jako podnikatel. K režii už se proto nevrátil. Přesto nezůstal stranou veřejného dění.
Pokračoval s Divadlem Járy Cimrmana, které se v demokratických poměrech dočkalo i mnoha oficiálních poct. Co však Smoljaka těšilo nejvíc, byl neutuchající divácký zájem napříč dalšími generacemi. Jeho hry i filmy postupně zdomácněly – hlášky z cimrmanovských scének a scénářů se doslova vžily do lidové mluvy.
Když se Češi optají na něčí víru, nejednou uslyší žertovnou odpověď: „Jsem bezvýhradný ateista, až se bojím, že mě Pánbůh potrestá.“ Bez nadsázky klasická replika, která padla z jeviště v jedné Smoljakově hře, natolik zlidověla, že ji lidé běžně používají.
Nejistá sezóna až do konce
Ještě po roce 2000 Ladislav Smoljak spolu s kolegy rozšiřoval repertoár svého divadla. Mezitím se cimrmanovský humor natolik vryl do povědomí o českých dějinách, že prosakoval i do zcela reálných situací. Roku 2005 vyhlásila Česká televize anketu Největší Čech o historicky nejvýznamnější osobnost národa.
Vtipálci i skuteční fandové tehdy zahlasovali pro smyšleného Járu Cimrmana v takovém počtu, že mu zajistili první místo – před skutečnými státníky a hrdiny. Organizátoři museli fiktivního kandidáta dodatečně vyřadit, přesto šlo o působivý doklad vlivu, jaký si Smoljakova a Svěrákova tvorba vydobyla. „Nás to skutečně téměř šokovalo,“ komentoval Smoljak fakt, že národ zvolil „největším Čechem“ právě jeho fiktivního génia. „Myslím, že to vypovídá něco o smyslu českého národa pro humor,“ dodal s úsměvem.
V roce 2008 uvedli Smoljak se Svěrákem svou poslední společnou premiéru – hru České nebe, v níž po letech uzavřeli pomyslný cimrmanovský cyklus pohledem na české dějiny z oblak. To už Smoljak bojoval s vážnou nemocí, která ho později částečně upoutala na lůžko. Přesto ještě do posledních chvil dohlížel na chod souboru a rozpracované projekty. Ladislav Smoljak zemřel 6. června 2010 ve věku 78 let.
Zdroje:
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/archiv/nejradeji-si-namet-vymyslime-sami-rika-ladislav-smoljak-139078
https://www.e15.cz/magazin/cimrmanolog-ladislav-smoljak-by-se-dnes-dozil-80-let-724714
https://www.praha3.cz/aktualne-z-trojky/o-praze-3/kniha-cti/ladislav-smoljak-n1073761.htm
https://www.kultura.cz/profile/26072-ladislav-smoljak
https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/8168/ladislav-smoljak
https://radiozurnal.rozhlas.cz/vysetrovani-tridni-knihy-puvodne-zkouseli-narychlo-dnes-se-role-reditele-ujal-6235539
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/cimrmanolog-ladislav-smoljak-odesel-do-ceskeho-nebe-205846
https://www.cimrman.at/smoljak-sverak/
