Článek
Silné lano omotané kolem nárazníku starého Chevroletu mělo udržet podomácku zkonstruovaný „balonový stroj“ při zemi, než přijde ten správný okamžik ke startu. V poledne 2. července 1982 se však napjaté lano s prasknutím přetrhlo.
Třiatřicetiletý Larry Walters v tu chvíli ztratil pevnou půdu pod nohama – zahradní hliníková židle, ke které bylo uchyceno 42 velkých meteorologických balonů, se s ním prudce vznesla vzhůru. Walters byl v křesle zajištěný, ale prudké trhnutí bylo tak silné, že mu sklouzly dioptrické brýle z obličeje. Měl naštěstí po ruce náhradní, protože s podobným šokem předem počítal.
V první chvíli vše proběhlo rychleji, než Walters plánoval. Jeho improvizovaný aerostat, který pojmenoval Inspiration I, nabral rychlost stoupání až pět metrů za sekundu – srovnatelnou s malým sportovním letadlem. Během několika minut překonal výšku sto i pět set metrů a stále stoupal.
Walters s sebou na křeslo vzal několik lahví s vodou jako zátěž, vysílačku, malý padák a také vzduchovku Daisy, kterou chtěl později protrhávat balony a řídit tak výšku letu. Teď se ale jen křečovitě držel židle, zatímco vítr ho unášel směrem od pobřeží. Ve výšce kolem 3 000 metrů začal cítit, že teplota citelně klesá a že mu drkotají zuby zimou.
Přesto stále stoupal: barometrický výškoměr na jeho zápěstí nakonec ukázal maximum okolo 16 000 stop, tedy přes 4 800 metrů nad zemí. Walters se ocitl výš než vrchol Mont Blancu – v prostoru, kam smí létat jen licencovaní piloti s kyslíkovou výbavou. On žádný výcvik neměl.
Ve stísněném prostoru zahradního křesílka se Larry Walters pokusil stabilizovat. Vyměnil si brýle, rozhlédl se kolem a zahlédl panorama Los Angeles z nadhledu, o jakém se mu ani nesnilo. Později přiznal, že byl tou vyhlídkou tak unesen, že v tu chvíli nedokázal pořídit ani jedinou fotografii. Když se vzpamatoval, rozhodl se ukončit neplánované stoupání a zahájit sestup.
Opatrně zvedl vzduchovku a začal jednou po druhé prostřelovat některé z nafouknutých balonů nad sebou. Po sedmi ranách se židle skutečně zastavila a pomalu se začala sunout níž. V tu chvíli však přišel další zádrhel: poryv větru vychýlil nestabilní křeslo a Waltersovi vypadla puška z rukou. O většinu kontroly nad letem tak rázem přišel – zbývalo mu ještě 35 balonů plných helia, které teď už neměl jak vypustit. Ve vzduchu ho nic neudržovalo v poloze, jakou chtěl; byl odkázán na samotný únik plynu a změny atmosférických proudů.
Nad jižní Kalifornií mezitím panoval běžný letecký provoz. Posádky dopravních letadel, která křižovala oblohu poblíž Los Angeles, najednou spatřily nezvyklý objekt: ve výšce tří až pěti kilometrů nad zemí se vznášel muž na něčem, co vypadalo jako obyčejná zahradní židle připevněná ke svazku balonů. „Vidím předmět připomínající křeslo… a sedí v něm člověk,“ hlásil překvapený pilot jedné linky řídicí věži.
Pozornost leteckých dispečerů upoutala židle i proto, že se pohybovala v řízeném prostoru oblasti Los Angeles, poblíž koridorů k letištím LAX a Long Beach. Walters naštěstí vybavil svůj stroj i vysílačkou – malým přenosným CB rádiem – takže když se ho záchranáři pokusili kontaktovat, odpověděl. „Z jakého letiště jste vzlétl?“ zněla jedna z prvních otázek.
„Z adresy 1633 West 7th Street, San Pedro,“ odvětil po pravdě Walters a nadiktoval tak úředníkům zeměpisné souřadnice obyčejné zahrady, odkud právě vyletěl. Další dotaz směřoval k identifikaci ze země: „Uveďte barvu balonů.“ Walters se podíval nad sebe na svazek kulových balonů natažených na laně a klidně zahlásil: „Balony jsou béžové. Na jasně modrém nebi by měly být dobře vidět.“
Larry Walters
Po zhruba devadesáti minutách až dvou hodinách ve vzduchu se konečně projevilo pozvolné unikání helia – část balonů začala ztrácet vztlak a Inspiration I klesal rychleji. Walters upouštěl vodu z balastních lahví, aby propad zpomalil. Při sestupu se podvozek jeho létajícího křesla dostal k první pevné překážce: k drátům elektrického vedení v jedné z čtvrtí města Long Beach.
Balony se zachytily do vodičů a způsobily krátký zkrat. Okolí zaznamenalo výpadek proudu asi na dvacet minut, ale Larry Walters měl štěstí – izolované kabely ho nezasáhly a jeho židle zůstala viset na drátech. Na místo vyjeli policisté a hasiči. Než stačili spustit plošinu a Waltersovi pomoci dolů, stačil se nezvaný „pilot“ sám odvázat a slezl z židle na střechu blízkého domu. Na zemi už na něj čekali ohromení zvědavci a také uniformovaní policisté.
Jeden z důstojníků nevěřil vlastním očím a hned se dobrodruha zeptal, proč to udělal. „Člověk přece nemůže jen tak sedět,“ odpověděl zcela vážně Walters a pokrčil rameny. V tu chvíli netušil, že jeho spontánní věta se stane okřídleným rčením. Během krátké chvíle se kolem něj shlukli reportéři. Walters se mezitím vzdal policistům – už věděl, že svým neobvyklým činem bude mít problémy s úřady. S úlevou však zjistil, že v Long Beach nikomu neublížil a kromě pár drátů nic vážného neponičil.
Nápad z dětství
Larry Walters se narodil v roce 1949 v Kalifornii a od dětství ho fascinovalo létání. Jako kluk pozoroval balony a představoval si, že kdyby jich měl člověk dost, musely by ho unést. Letadla a balony ho od té doby nepustily. Doma v Los Angeles začal experimentovat: ve třinácti si dokonce sestrojil jednoduchý generátor vodíku, aby získal vlastní plyn do balonů.
Sen o létání chtěl později proměnit v kariéru vojenského pilota. Po střední škole se přihlásil k letectvu Spojených států, jenže nastoupit k výcviku mu nakonec znemožnila jeho slabá zraková anamnéza. Bez perfektního vidění ho roku 1968 armáda mezi budoucí piloty nepřijala.
Namísto do kokpitu bojového letadla tak Walters nakonec putoval na úplně jinou štaci: sloužil v armádě a byl veteránem války ve Vietnamu. Po demobilizaci ho doma nečekala žádná zářná vyhlídka: živil se jako řidič nákladního auta a vedl nenápadný život v North Hollywoodu.
Představu o létání ale nosil v hlavě dál. Občas se při pohledu na oblohu svěřil blízkým, že ještě něco podnikne. „Ten nápad ve mně zrál přes dvacet let,“ prohlásil později. „Musel jsem to zkusit, jinak bych z toho vážně skončil v blázinci.“
Kolem roku 1982 se Walters konečně rozhodl dotáhnout svůj starý plán do konce. V té době žil s přítelkyní Carol Van Deusenovou v San Pedru, přístavní čtvrti Los Angeles. Carol o Larryho posedlosti věděla a – navzdory vlastním obavám – mu v přípravách pomáhala. Nakonec souhlasila, že svůj dům poskytne jako startovací základnu.
Walters investoval několik tisíc dolarů do nákupu pomůcek: z katalogu U.S. Army Surplus objednal velké meteorologické balony o průměru až tři metry, z místních firem zajistil heliové lahve a v obchodním domě Sears pořídil pevné zahradní křeslo z hliníku. Na trávníku za domem Carol pak s pomocí přátel nafoukl 42 balonů a přivázal je dlouhými lany ke konstrukci křesla.
Vše upevnil provazem k automobilu a svůj zvláštní stroj pojmenoval Inspiration I. Připomínalo to dětský vědecký projekt, ale Walters vše promýšlel vážně: před startem na sebe navlékl výsadkářský padák, na sedadlo si připravil CB vysílačku, mapu a něco k pití. Pro případ nouze si kolem bot přivázal i lehký záchranný kruh – kdyby ho vítr nečekaně zavál nad moře.
Jeho hlavní „zbraní“ se však stala ona malorážková vzduchovka. Pomocí řízeného prostřelování balonů si chtěl během letu udržet zhruba stometrovou výšku nad zemí a takto se nechat větrem unášet přes kalifornskou pevninu až do Mohavské pouště.
Všechno bylo připraveno a Walters – byť bez jakéhokoli pilotního průkazu – si počínal překvapivě metodicky. 2. července 1982 dopoledne seděl v křesle, nervózní, ale odhodlaný. S Carol se naposledy domluvil vysílačkou, že až bude chtít přistát, dá jí vědět, aby pro něj mohla přijet autem. Krátce po poledni pak jeho pomocníci přeřezali první kotevní lano.
Waltersův létající aparát se pomalu zhoupnul do vzduchu. Ve chvíli, kdy mělo spojení balonů a křesla podle plánu vyrovnaně plout nad domem, však přišel ten kritický moment: druhé lano nevydrželo nápor vztlaku a nekontrolovaně prasklo.
Inspiration I se vymkl kontrole a vystřelil vzhůru – mnohem rychleji a výše, než Walters zamýšlel. Carol Van Deusenová zůstala dole na zahradě a v panice křičela do vysílačky, ať to Larry okamžitě sám ukončí. Ten ale neměl jak. Za pár minut byl slyšet už jen praskavý šum v éteru a malá tečka na nebi stoupala dál k oblakům.
Pokuta a večerní show
Zpráva o podivném letu „muže na židli“ se šířila rychlostí blesku. Ještě týž večer se v televizi objevily záběry Waltersova balonového chomáče zaklíněného ve drátech a nechyběly ani záběry samotného „pilota“ v obležení policejních důstojníků. Policie Larryho Walterse na místě krátce zadržela a případ předala Federálnímu úřadu pro letectví (FAA) k prošetření.
Nikdo v tu chvíli netušil, jaké předpisy vlastně tak netypický čin porušuje. „Víme jen, že porušil nějakou část leteckých regulí – a jakmile přijdeme na to kterou, obviníme ho,“ prohlásil s nadsázkou jeden z inspektorů FAA před novináři. Úřady nakonec našly hned několik bodů, které bylo možné na Waltersův let vztáhnout: například provoz nepovoleného typu letounu a ohrožení leteckého provozu kvůli absenci radiové komunikace s řízením letového provozu.
Za každý přestupek hrozila pokuta až 1 000 dolarů. Koncem roku 1982 FAA oznámila, že Waltersovi uloží souhrnný trest 4 000 dolarů. „Dělají to schválně, aby odradili případné následovníky,“ zlobil se Walters, když se o výši sankce dozvěděl. Nakonec však přijal zodpovědnost a proti rozhodnutí se formálně neodvolal. Při závěrečném správním řízení v roce 1983 se mu podařilo úřad obměkčit a výsledná pokuta byla snížena na 1 500 dolarů.
Jeho případ mezitím plnil stránky novin v USA i v zahraničí. Larry Walters se stal rázem známou osobností – symbolem bláznivé odvahy i terčem všelijakých vtipů. Řada lidí ho obdivovala pro odvahu jít za snem, jiní ho považovali za neřízenou střelu a nezodpovědného výstředníka. Jedno se ale nedalo popřít: Waltersův let na zahradním křesle přinesl zvláštní úlevu a úsměv široké veřejnosti.
„Vůbec jsem netušil, že splněním svého životního snu způsobím takový rozruch – a že tím lidi rozesměju,“ komentoval to sám Walters. O svém činu vždy mluvil střízlivě a věcně. Odmítal, že by šlo o kaskadérskou show nebo snad o nezodpovědnou recesi. Tvrdil, že šlo o naplnění soukromé touhy, o nic víc.
Během několika týdnů od incidentu se Larry Walters dočkal poct i ponížení. Televizní producenti ho okamžitě zvali do populárních talk show. Už v srpnu 1982 vystoupil jako host u Johnnyho Carsona v pořadu The Tonight Show. Krátce poté ho do svého nočního pořadu pozval i David Letterman v New Yorku.
Pro Waltersa, který do té doby nikdy necestoval letadlem, to znamenalo první let v běžném dopravním Boeingu – tentokrát ovšem jako řádný pasažér s letenkou. V zákulisí Lettermanovy Late Night show působil plaše a nejistě, ale před kamerou se uvolnil a pohotově odpovídal na moderátorovy pobavené otázky. Po návratu přiznal, že živý rozhovor v televizi pro něj byl paradoxně větší adrenalin než samotný let na balonech.
„Byla to největší legrace mého života,“ hodnotil svoji návštěvu u Lettermana. Z jiných reakcí už tak nadšený nebyl. V Texasu mu například recesistický Bonehead Club of Dallas udělil cenu pro největšího pošetilce roku jakožto člověku, který vymyslel nejpodivnější kousek sezóny.
Walters po návratu domů zvažoval, že by se s létáním mohl živit – jeho jméno na chvíli plnilo média a bylo možné to využít. Brzy ale pochopil, že o vyučeného truckera bez pilotního oprávnění žádná letecká společnost ani výzkumný program nestojí.
Nečekaná sláva však přinesla Waltersovi aspoň krátkodobé uplatnění na jiné frontě: začal pořádat motivační přednášky. Opustil práci u dopravní firmy a zkusil dráhu řečníka na volné noze. Jeho příběh přitahoval zejména školy a skautské oddíly, občas dostal pozvání i na technické festivaly nebo do aeroklubů.
„Byla to jednorázová záležitost, můj celoživotní sen o létání. O další balonování ani pilotní průkaz už nestojím,“ říkal na svých vystoupeních. S odstupem sebeironicky uznával, že létání je přece jen „pro ptáky“ a lidé se mají držet pevné země – pokud tedy nemají opravdu dobrý plán. Jeho vlastní plán podle něj dobrý byl, jen konečný výsledek překročil všechna očekávání.
K přednáškám si někdy nosil kytaru nebo magnetofon a na závěr zahrál obecenstvu recesistickou písničku, kterou o něm složilo folkové duo Gemini. V té se s nadsázkou zpívá o „šestnácti balonech a jednom křesle“ a refrén opakuje poznání, že létat se má nechat ptákům.
Zhruba rok po svém legendárním letu zmizel Larry Walters z titulních stran novin. Přestal přijímat nabídky televizních rozhovorů a žil velmi skromně. Ve svém bytě v North Hollywoodu zůstal dalších několik let, aniž by jakkoli změnil svůj jednoduchý životní styl. Neměl velké dluhy ani rodinu, kterou by musel živit – se snoubenkou Carol se po čase rozešli a Walters zůstal svobodný.
Našel si nový vnitřní klid v přírodě. Pravidelně vyrážel do horských masivů San Gabriel Mountains a dlouhé hodiny trávil sám na horských stezkách. V letech 1988–1990 také působil jako dobrovolník Lesní služby USA – pomáhal s údržbou tras a mapováním terénu v jižní Kalifornii.
„Miluju ten božský klid tam nahoře. Příroda a já, to si rozumíme,“ řekl v roce 1988 reportérovi Los Angeles Times, když s ním dělal rozhovor k pátému výročí jeho letu. Tehdy devětatřicetiletý Walters působil vyrovnaně a zdrženlivě. Přiznal, že dalším leteckým dobrodružstvím se raději vyhne – snad jen na rogalo by si prý jednou troufl, ale netrval na tom. Na závěr skromně dodal: „K životu toho ve skutečnosti moc nepotřebuju.“
O několik let později však Larry Walters všechny překvapil ještě jednou – tragicky a bez varování. 6. října 1993 si vyšel na svou oblíbenou túru do odlehlé části Angeles National Forest severně od Los Angeles. Tentokrát se ale nevrátil. O několik dní později ho přátelé našli bez známek života. Bylo mu 44 let a podle policie šlo o sebevraždu.
Bližší důvody veřejně známé nebyly. Jeho matka Hazel médiím sdělila, že syn neměl žádné vážné finanční ani zdravotní potíže a že u něj podobný krok nikdo nečekal.
Zdroje:
https://www.latimes.com/archives/la-xpm-1993-11-24-mn-60236-story.html
https://www.latimes.com/archives/la-xpm-1988-10-18-me-4616-story.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Lawnchair_Larry_flight
https://www.smithsonianmag.com/air-space-magazine/flying-lawn-chair-180972974/
https://airandspace.si.edu/collection-objects/chair-lawn-larry-walters/nasm_A20181388000
https://www.washingtonpost.com/archive/lifestyle/1982/12/31/fly-now-pay-later/90b1239a-61e4-49ee-984c-cda92caa5b05/
https://historynet.com/larry-walters-lawnchair-larry/
https://www.newyorker.com/magazine/1998/06/01/the-man-in-the-flying-lawn-chair
https://www.wired.com/2009/07/dayintech-0702/
