Článek
Donalda Pleasence se narodil 5. října 1919 v malém městečku Worksop v anglickém hrabství Nottinghamshire do rodiny železničního přednosty stanice. Vyrůstal v přísně metodistickém, hluboce věřícím prostředí.
Už od školních let ho fascinovalo divadlo. Miloval shakespearovské hry, recitoval poezii a obdivoval klasické herce. Po škole však následoval rodinnou tradici a nastoupil jako železniční úředník na nádraží v Swintonu. Po zhruba roce a půl pochopil, že jeho skutečnou vášní je herectví.
V roce 1939 získal své první profesionální angažmá u Jersey Repertory Company. Jenže v září téhož roku vypukla druhá světová válka.
Mladý herec se ocitl před těžkým morálním dilematem. Vychován v metodistické víře odmítal vzít do ruky zbraň a zabíjet jiné lidské bytosti. Oficiálně se proto zaregistroval jako odpírač vojenské služby z důvodu svědomí.
Nějakou dobu vykonával náhradní civilní práci a pracoval také jako dřevorubec. Jenže v roce 1940 začala bitva o Británii a německá Luftwaffe bombardovala Londýn a další britská města. Donald sledoval důsledky náletů a jeho postoj se začal měnit.
Později vzpomínal, že ho silně zasáhla také lhostejnost některých dalších pacifistů k bombardování Londýna. Na podzim roku 1940 změnil své rozhodnutí a dobrovolně vstoupil do britského Královského letectva – Royal Air Force.
Bombardovací mise nad Evropou
Výcvik v RAF byl tvrdý a neúprosný. Pleasence byl vycvičen jako palubní radiotelegrafista a později sloužil u bombardovacího letectva.
Nakonec se dostal k 166. peruti RAF Bomber Command dislokované na základně Kirmington v hrabství Lincolnshire. Létal mimo jiné na čtyřmotorových bombardérech Avro Lancaster. Oficiální bojový rozpis 166. perutě z 31. srpna 1944 skutečně uvádí Flying Officera D. Pleasence jako palubního radiotelegrafistu.
Dne 31. srpna 1944 vyrazila 166. peruť proti skladu raketových zbraní u Agenville v severní Francii.
Pleasence letěl jako radiotelegrafista v Lancasteru, který je v záznamech o ztracených letounech uváděn pod označením NE112, AS-M. Během operace byl stroj ztracen a zřítil se v oblasti Abbeville. Dva členové posádky zahynuli, tři byli zajati a dva unikli.
Donald vyskočil padákem a dopadl na okupované území. Svoboda trvala jen krátce. Němci ho zajali a následovala cesta do zajateckého systému Luftwaffe.
Donald Pleasence nakonec skončil na severu Německa v zajateckém táboře Stalag Luft I v Barthu u Baltského moře.
Tábor byl určen pro zajaté spojenecké letce. Na konci války v něm bylo přes osm tisíc Američanů a více než tisíc Britů a příslušníků dalších sil Commonwealthu.
Poslední válečné měsíce byly pro vězně stále obtížnější. Německo se hroutilo, zásobování bylo problematické a zajatci trpěli nedostatkem potravin, zimou, dlouhým odloučením a psychickým vyčerpáním.
Donald Pleasence velmi dobře věděl, že největším nepřítelem zajatce není jen fyzické strádání, ale také apatie a pocit bezvýchodnosti. Rozhodl se proto využít svou předválečnou divadelní zkušenost.
Zapojil se do táborového divadla a podle životopisných pramenů pomáhal organizovat a hrát divadelní představení pro své spoluvězně.
Na konci dubna 1945 němečtí strážní tábor opustili. Když se vězni ráno 1. května probudili, strážní věže už byly v jejich rukou. Sovětské jednotky dorazily krátce poté a v polovině května byli bývalí zajatci letecky evakuováni zpět na západ. Pleasence se vrátil do Anglie s jedinou pevnou jistotou: chce znovu hrát.
Protivník Jamese Bonda
Po návratu do poválečné Velké Británie začínal Donald Pleasence prakticky znovu. Válečné zkušenosti a zajetí se však staly součástí člověka, kterého pak diváci viděli na jevišti i před kamerou.
Jeho tvář získala zvláštní, znepokojivý výraz. Měl pronikavé, bledé oči, ustupující vlasy a jeho hlas zněl s ledovým, aristokratickým a tichým klidem, ze kterého běhal mráz po zádech.
V padesátých letech se prosadil na londýnském jevišti. Velký úspěch mu přinesla zejména role Daviese v Pinterově Správci – The Caretaker, kterou později zopakoval také ve filmové verzi a po třiceti letech se k ní vrátil na jevišti.
Brzy si ho všimli britští i hollywoodští filmoví producenti. Pleasence byl mistrem vedlejších, ale naprosto klíčových postav.
V roce 1967 přišla role, která ho zapsala do dějin světové popkultury. V bondovce Žiješ jenom dvakrát (You Only Live Twice) ztvárnil úhlavního nepřítele Jamese Bonda, geniálního padoucha s jizvou přes oko a bílou perskou kočkou v náručí jménem Ernst Stavro Blofeld.
Později se stal ikonou hororového žánru díky roli psychiatra doktora Samuela Loomise v kultovní sérii režiséra Johna Carpentera Halloween.
Natočil obrovské množství filmových a televizních rolí. Jedna z jeho nejvýraznějších válečných rolí však přišla už v roce 1963 a měla velmi osobní kořeny.
V roce 1962 začal americký režisér John Sturges v Bavorsku natáčet monumentální válečný epos Velký útěk (The Great Escape).
Film rekonstruoval skutečný hromadný útěk šestasedmdesáti spojeneckých letců z německého zajateckého tábora Stalag Luft III u tehdejšího Saganu, dnešní polské Żaganě, v noci z 24. na 25. března 1944.
V hlavních rolích se sešla největší hollywoodská esa své doby: Steve McQueen, James Garner, Richard Attenborough a Charles Bronson.
Režisér obsadil Donalda Pleasence do role britského poručíka Colina Blythea, zvaného Padělatel (The Forger). Colin Blythe je tichý, vzdělaný milovník ptáků, který v táboře vytváří falešné doklady a další materiály pro připravovaný útěk, přičemž postupně přichází o zrak.
Pleasence měl na rozdíl od většiny svých kolegů jednu zásadní výhodu. Věděl, jak německý zajatecký tábor skutečně vypadá. Během natáčení proto začal upozorňovat na některé věci, které mu připadaly neautentické.
Jenže místo toho, aby se okamžitě stal autoritou celého štábu, přišla mnohem méně spravedlivá reakce. Jeho návrhy podle něj příliš vítané nebyly.
Pleasence po letech vzpomínal, že Američané chtěli vězně ukázat především jako mimořádně statečné a vzdorovité muže. Jeho zkušenost byla mnohem méně romantická: zajatec věděl, že německý strážný je ozbrojený, a podle toho se také choval.
Skutečným technickým poradcem Velkého útěku byl Wally Floody, kanadský pilot a jeden z hlavních tunelářů skutečného Stalagu Luft III.
V devadesátých letech minulého století byl Donald Pleasence žijící legendou britského i světového filmu. Za své umělecké zásluhy byl v roce 1994 jmenován důstojníkem Řádu britského impéria – OBE.
I v pokročilém věku neúnavně pracoval a natáčel nové projekty. Na sklonku života žil v malebném Saint-Paul-de-Vence v jižní Francii, tedy v zemi, nad kterou byl před více než půl stoletím sestřelen.
Krátce před Vánocemi roku 1994 podstoupil operaci, při níž mu byla nahrazena srdeční chlopeň. Zákrok podle jeho agentky překonal dobře a jeho smrt proto přišla nečekaně.
Donald Pleasence zemřel 2. února 1995 doma v Saint-Paul-de-Vence. Bylo mu pětasedmdesát let. Zanechal po sobě pět dcer a obrovské filmové dědictví.
Zdroje:
https://www.bfi.org.uk/features/where-begin-harold-pinter-screen
https://www.canada.ca/en/department-national-defence/maple-leaf/rcaf/2021/03/commemorating-the-great-escape.html
https://www.canada.ca/en/air-force/corporate/reports-publications/on-windswept-heights-2/37-history-1939-1945.html
https://www.portals.livewp.nationalarchives.gov.uk/explore-the-collection/stories/roger-bushell-and-the-great-escape/
https://www.thegazette.co.uk/London/issue/53527/page/13/data.pdf
https://www.upi.com/Archives/1995/02/02/Actor-Donald-Pleasence-dead-at-75/3590791701200/
https://www.washingtonpost.com/archive/local/1995/02/03/deaths/19ae040d-dfea-42b3-a839-9f4cb6d79503/
https://www.bafta.org/awards/television/?award-year=1958
