Článek
Kořeny hluboké lidské moudrosti, neuvěřitelné pokory a ryzího charakteru Jozefa Kronera sahaly do nejchudšího a nejdrsnějšího kouta severního Slovenska. Narodil se 20. března 1924 v malém železničářském strážním domku v obci Staškov na Kysucích do rodiny železničáře Ľudovíta Kronera a jeho ženy Márie.
Byl jedním z neuvěřitelných dvanácti dětí, které vyrůstaly v malém domku u železniční stanice.
Život na Kysucích byl v meziválečném období nesmírně tvrdý, krutý a neúprosný. Kroner později vzpomínal na skutečný hlad i na matku, která stála nad mísou horkých brambor a tiše plakala, když děti znovu prosily o další jídlo. Sám přiznával, že jako dítě někdy hlady téměř omdléval.
Jozefův otec byl železničář, ale zároveň zanícený ochotnický divadelník. Matka zase krásně zpívala a umělecké nadání se později projevilo u několika jejich dětí.
Ochotnické divadlo bylo v rodině Kronerových od Jozefova dětství naprostou samozřejmostí. Herectví se později věnovali například jeho bratři Ľudovít a Ján či sestra Mária, další sestra Zuzana se prosadila jako insitní malířka.
Malý Jozef byl drobný, hubený chlapec s velkýma, zvědavýma očima. K divadlu se dostal už jako dítě a během pobytu v Trenčíně se zapojil také do katolického ochotnického souboru vedeného dominikány.
Rodina byla natolik chudá, že podle jeho vlastní vzpomínky rodiče neměli peníze ani na to, aby ho dali pořádně vyučit.
V roce 1941 absolvoval v Trenčíně učňovský a kreslířský kurz. Následně pracoval jako dělník a kreslič a po válce přešel do Považských strojíren v Považské Bystrici, kde se později stal vedoucím dílny.
Celé dny trávil v dělnickém prostředí, ale po večerech dál s obrovskou vášní utíkal k ochotnickému divadlu.
Z montážní haly do Martina
Jeho mimořádný, živelný a zcela přirozený talent však nebylo možné přehlédnout ani mezi dělníky. V Považské Bystrici se vedle zaměstnání intenzivně věnoval Divadlu pracujících.
V roce 1948 dostal čtyřiadvacetiletý dělník a kreslič nabídku na profesionální angažmá v divadle v Martině, dnešním Slovenském komorním divadle, které tehdy později působilo také pod názvem Armádní divadlo. Kroner přitom nikdy nevystudoval profesionální hereckou školu.
V Martině prožil osm neuvěřitelně plodných, náročných a formativních divadelních let. Ztvárnil zde desítky dramatických i komediálních postav a velmi rychle se stal miláčkem publika.
Zde také potkal svou celoživotní partnerku, půvabnou a talentovanou herečku Terézii Hurbanovou, se kterou uzavřel manželství a vychoval dceru Zuzanu Kronerovou, která se později stala rovněž skvělou a uznávanou herečkou.
V roce 1956 přišel logický a zasloužený vrchol jeho divadelní dráhy: společně s manželkou přijal angažmá v Činohře Slovenského národního divadla v Bratislavě.
Na první slovenské divadelní scéně působil téměř tři dekády, až do roku 1984, a vytvořil nezapomenutelné kreace ve světovém i domácím dramatickém repertoáru.
Byl hercem absolutní a ryzí pravdivosti, který z hloubi duše odmítal jakákoli falešná jevištní gesta, přetvářku nebo patetické manýry. Hrál celým svým tělem, každou vráskou ve tváři a jeho charakteristický hlas dokázal v zaplněném hledišti vyvolat mrazení v zádech i salvy upřímného smíchu.
V roce 1964 si slavná režisérská dvojice Ján Kadár a Elmar Klos vybrala Jozefa Kronera pro hlavní roli filmové adaptace tragické novely Ladislava Grosmana Obchod na korze.
Příběh obyčejného, nerozhodného, ale v jádru dobrého truhláře Tóna Brtka, který se nechá rodinou zlákat k arizaci malého galanterního obchůdku staré vdovy Lautmannové, se stal jedním z nejzásadnějších počinů československé kinematografie šedesátých let.
Kroner do své postavy vložil veškerou svou životní zkušenost s lidskou malostí, strachem, bezmocí i morálním selháním. Jeho dechberoucí herecký koncert s legendární polskou Idou Kamińskou doslova fascinoval celý filmový svět.
Film vstoupil do kin v roce 1965 a okamžitě vyvolal velký mezinárodní ohlas. Na mezinárodním filmovém festivalu v Cannes v roce 1965 získali Jozef Kroner a Ida Kamińska Zvláštní čestné uznání za herecké výkony.
O rok později přišel absolutní celosvětový triumf. Dne 18. dubna 1966 se v sále Santa Monica Civic Auditorium v Kalifornii konal 38. ročník udílení cen americké Akademie filmového umění a věd.
Když slavný americký herec Gregory Peck otevřel obálku a oznámil vítěze kategorie nejlepší cizojazyčný film, zaznělo anglické jméno filmu The Shop on Main Street.
Československo získalo za Obchod na korze svého historického Oscara za nejlepší cizojazyčný film a cenu na pódiu převzal režisér Ján Kadár.
Oscarový ceremoniál, na který ho nepustili
Na oscarový večer se Jozef Kroner připravoval. Podle pozdějších svědectví si nechal na slavnostní cestu ušít dokonce nové obleky a počítal s tím, že spolu s dalšími tvůrci filmu odletí do Spojených států.
Jenže nakonec neodletěl. Československé úřady rozhodly, že už v Americe jednou byl a místo něj pojede pracovnice státního Filmexportu. Kroner tak zůstal doma, zatímco v Santa Monice Gregory Peck oznamoval vítězství Obchodu na korze a Ján Kadár přebíral sošku.
Byla to podivná směs obrovského triumfu a typické absurdity tehdejšího režimu. Herec, jehož výkon pomohl filmu získat největší světové ocenění, u největší chvíle jeho zahraničního úspěchu osobně být nesměl.
Ačkoli Obchod na korze zajistil Kronerovi věčnou slávu v učebnicích světového filmu, pro miliony českých a slovenských televizních diváků zůstává navždy zapsán docela jinou, nesmírně lidskou, hřejivou a humornou postavou.
V polovině sedmdesátých let začal režisér Petr Tuček natáčet podle půvabných moravských povídek Zdeňka Galušky dnes již legendární komediální seriál Slovácko sa nesúdí. Celkem vzniklo dvanáct dílů ve dvou sériích natáčených v letech 1975 a 1984.
Roli moudrého, lstivého, životem protřelého a věčně usměvavého stařečka Pagáče nabídl právě slovenskému herci Jozefu Kronerovi.
Byla to mimořádně odvážná režijní volba, protože seriál vyžadoval přirozené zvládnutí specifického slováckého nářečí.
Společně s vynikajícím českým hercem Oldřichem Velenem v roli nerozlučného kamaráda Jury Kláska vytvořili neopakovatelnou dvojici lidových filozofů, která baví celé generace diváků po celá desetiletí.
Jeho repliky v klobouku a vyšívaném lajblíku zlidověly po celém Československu. Kroner vdechl stařečkovi Pagáčovi neuvěřitelnou lidskou dobrotu, jiskrný vtip a hlubokou selskou moudrost.
Jeho televizní a filmová popularita v sedmdesátých a osmdesátých letech doslova neznala hranic. Stal se jedním z nejoblíbenějších představitelů lidových hrdinů.
V roce 1976 zazářil v legendární televizní komedii Sváko Ragan podle prózy Ela Šándora. Příběhy svérázného Samka Ragana patří dodnes k nejznámějším televizním rolím Jozefa Kronera.
V roce 1983 vytvořil další monumentální dramatický portrét ve velkolepé historické sáze Juraje Jakubiska Tisícročná včela. Postava starého zednického mistra Martina Pichandy, který v sobě nese sílu, hrdost i tragédii slovenského života na přelomu epoch, patřila k absolutním vrcholům jeho pozdní herecké tvorby.
Kroner se neztratil ani v moderní polistopadové kinematografii devadesátých let. V roce 1992 ho režisérka Věra Chytilová obsadila do své kultovní hořké porevoluční komedie Dědictví aneb Kurvahošigutntag.
Jeho nezapomenutelná postava listonoše Košťála, který se později stane Bohušovým řidičem, patří k výrazným vedlejším figurám filmu.
Byl geniálním hercem, který vůbec nepotřeboval hlavní role, aby ovládl celé filmové plátno: stačila mu jediná minuta před kamerou, jedno mávnutí rukou a pronikavý, šibalský pohled zpod hustého obočí.
Ticho u řeky a rybářský prut
Mimo záři filmových reflektorů a televizních kamer byl Jozef Kroner nesmírně skromným, tichým, hloubavým a citlivým mužem. Jeho největší celoživotní láskou a útočištěm se stal sportovní rybolov a pobyt v přírodě.
U vody nacházel vytoužený vnitřní klid, únik před mediálním stresem a prostor pro přemýšlení. Rybářství mu vyplňovalo velkou část volného času prakticky po celý život.
Své bohaté rybářské a lidské zážitky přetavil do několika půvabných a čtenářsky úspěšných knih. Napsal například Herec na udici, Herec nielen na udici, S kamerou a s udicou, Neobyčajný testament a dětskou knihu O rybke Beličke.
V těchto literárních textech se s dojemnou upřímností vyznal ze své celoživotní lásky k přírodě, k rodným Kysucím, k obyčejným pracovitým lidem a k poctivému lidskému řemeslu.
V devadesátých letech se jeho zdravotní stav postupně zhoršoval. Na začátku března 1998 skončil v bratislavské nemocnici, kde byl podle dobového nekrologu hospitalizován se zápalem plic. Ve čtvrtek 12. března 1998 Jozef Kroner v Bratislavě zemřel. Bylo mu sedmdesát tři let. Do jeho čtyřiasedmdesátých narozenin zbývalo pouhých osm dní.
Zdroje:
https://www.filmovyprehled.cz/en/revue/detail/how-to-win-the-lottery-academy-awards-for-the-czech-film-industry
https://www.aktuality.sk/clanok/KR3j95P/obchod-na-korze-preslavil-sabinov-aj-tona-brtka-jozef-kroner-si-vsak-pre-oskara-ist-nemohol/
https://www.aktuality.sk/clanok/H8U8YfT/originalna-soska-oscara-sa-stratila-kronera-na-udelovanie-cien-komunisti-ani-nepustili-pribeh-obchodu-na-korze/
https://history.noviny.sk/osobnosti/904039-herectvo-nestudoval-no-ako-hold-za-jeho-vykon-pre-nim-poklakol-jiri-voskovec-100-vyrocie-narodenia-jozefa-kronera
https://www.ceskatelevize.cz/porady/893032-slovacko-sa-nesudi/
https://mzv.gov.cz/washington/en/culture_events/culture/past_cultural_events/golden_60s_of_cinema_the_shop_on_main.html
