Článek
Příběh bratří Museových začal na přelomu devatenáctého a dvacátého století v chudém zemědělském kraji Franklin County ve Virginii. George se narodil v roce 1890 a Willie přišel na svět v roce 1893 do rodiny černošských nájemních rolníků v komunitě Truevine. Jejich rodina patřila ke generaci černochů vyrůstajících jen několik desetiletí po zrušení otroctví.
Život černošské komunity na americkém Jihu byl v té době plný rasové diskriminace, chudoby a tvrdé práce. Jejich matka Harriett Museová později pracovala jako služebná a pradlena, aby uživila rodinu.
Když se oba chlapci narodili, výrazně se od ostatních dětí lišili. Oba měli albinismus.
Byli to černoši, ale jejich pokožka byla velmi světlá, oči měly bledě modrý odstín a na hlavách jim rostly světlé vlasy. Albinismus navíc ovlivňoval jejich zrak a způsoboval výraznou citlivost na světlo.
V rasově přísně segregované Virginii na počátku dvacátého století, kde platily zákony Jima Crowa, představoval jejich neobvyklý vzhled něco, co okamžitě přitahovalo pozornost.
Do školy prakticky nechodili a od útlého dětství pomáhali na tabákových polích. Jejich práce spočívala mimo jiné v procházení dlouhých řad tabákových rostlin a odstraňování škůdců.
Právě ostré jižanské slunce pro ně kvůli albinismu představovalo mimořádný problém. Harriett se je snažila chránit oblečením a pokrývkami hlavy, ale práce na poli byla pro jejich citlivou pokožku a oči nesmírně obtížná.
Únos, nebo dohoda, která se změnila v únos?
Willie Muse celý život tvrdil, že je jako malé chlapce při práci na tabákovém poli odvedl muž jménem James Herman „Candy“ Shelton, který jim nabídl sladkosti a následně je unesl. Tradiční verze klade tuto událost už do roku 1899.
Novinářka Beth Macy však během více než dvaceti let pátrání nalezla také důkazy naznačující, že Harriett mohla syny nejprve na omezenou dobu svěřit jednomu z kočovných podnikatelů, protože práce na poli byla pro chlapce s albinismem nesmírně obtížná. Pak nad nimi ale ztratila kontrolu.
Jisté je, že nejpozději od roku 1914 do roku 1927 neměla o jejich pobytu žádné zprávy a bratři byli převáděni mezi cirkusovými podnikateli, aniž by mohli svobodně rozhodovat o svém životě.
Pro George a Willieho začala dlouhá léta izolace a kruté psychologické manipulace. Promotéři rozhodovali, kde budou vystupovat, jak budou vypadat a kam poputují jejich výdělky.
Bratři neuměli číst ani psát a během cirkusových let jim nebylo umožněno získat vzdělání. Především však toužili po návratu domů. Jejich manažer proto použil mimořádně krutou lež. Oznámil jim, že jejich matka Harriett zemřela.
Bratři tomu uvěřili. Přesvědčení, že v rodné Virginii už na ně nikdo nečeká, postupně přijali cirkus jako jediný svět, který jim zůstal.
Bílí kanibalové a vyslanci z rudé planety Mars
Cirkusový byznys té doby vyžadoval stále divočejší, bizarnější a senzačnější příběhy. Promotéři si velmi brzy uvědomili, že samotný albinismus nestačí, a začali pro bratry vytvářet neustále nové falešné identity a fantastické životopisy.
Předváděli je například jako Bílé ekvádorské kanibaly (White Ecuadorian Cannibals). Hlasatelé tvrdili divákům, že bratři pocházejí z exotických částí světa a představují podivuhodný lidský druh.
Později nechali jejich světlé vlasy narůst a upravovali je do obrovských pramenů. George a Willie vystupovali také jako Muži s ovčími hlavami (Sheep-Headed Men).
Jindy z nich udělali Monkey Men, údajný chybějící vývojový článek mezi člověkem a opicí, nebo exotické „ministry z Dahomey“.
Nejslavnější falešná identita však zněla Eko a Iko – vyslanci z Marsu (Ambassadors from Mars).
Propagační materiály dokonce tvrdily, že byli nalezeni v Mohavské poušti poblíž trosek mimozemské lodi.
Vydělávali svým manažerům velké peníze, ale sami podle pozdějších soudních dokumentů nedostávali mzdu.
Zatímco cirkusoví podnikatelé vydělávali na jejich vystupování, Harriett Museová žila v Roanoke a pracovala jako služebná a pradlena. Byla chudá a neuměla číst ani psát. Nikdy se však nevzdala naděje, že své syny znovu najde.
Rodinné vzpomínky tvrdí, že se vyptávala na kočovné společnosti a kdykoli se v okolí objevil karneval nebo cirkus, snažila se zjistit, zda v něm její synové nevystupují. V určitém období dokonce zveřejnila inzerát, kterým po nich pátrala.
V roce 1927 se dozvěděla, že do Roanoke přijede největší cirkus Ameriky. Ringling Brothers and Barnum & Bailey. A 14. října 1927 své syny skutečně našla.
Vzpoura pod cirkusovým stanem
Dne 14. října 1927 dorazil do Roanoke obří cirkusový vlak Ringling Brothers and Barnum & Bailey. Čtyři lokomotivy přivezly kolem stovky železničních vozů, více než tisíc zaměstnanců, zvířata, kulisy a konstrukce největší putovní show své doby.
Harriett Museová vstoupila do cirkusu a nejprve zůstala vzadu. Publikum tam nesedělo v řadách jako v běžném divadle – lidé stáli a postupně se přesouvali mezi jednotlivými atrakcemi. Harriett se pomalu protlačila dopředu.
George a Willie mezitím nastoupili na pódium. Jeden držel mandolínu, druhý kytaru a společně začali hrát svou oblíbenou píseň It’s a Long Way to Tipperary.
Podle dochovaných vzpomínek se George podíval do publika. Uviděl svou matku. Přestal hrát, šťouchl loktem do Willieho a řekl mu, že jejich drahá matka stojí před nimi a není mrtvá.
Oba odložili nástroje a seběhli z pódia. Po nejméně třinácti letech se ocitli v náručí ženy, o které jim jejich manažer tvrdil, že už dávno zemřela.
Do scény vzápětí vstoupil Candy Shelton. Požadoval vysvětlení a tvrdil, že bratři patří jemu a že má dokumenty dokazující jeho nárok. Přiběhli také představitelé cirkusu.
A nakonec dorazila policie. Podle dochovaných zpráv se kolem Harriett a jejích synů shromáždilo osm policistů. Ona přesto odmítla ustoupit.
„Jsou to moje děti!“ trvala na svém.
A uspěla.
Policisté nakonec dovolili Georgeovi a Williemu odejít se svou matkou. Dva dny poté si negramotná černošská pradlena oblékla nejlepší šaty, zamířila do centra města a najala bílého právníka, aby se postavil nejslavnějšímu cirkusu Ameriky.
Odchodem z cirkusového stanu však boj za spravedlnost teprve začal. Harriett Museová zjistila, že její synové dlouhé roky pracovali, aniž by dostávali skutečnou mzdu.
S pomocí právníka zahájila právní kroky proti Ringling Brothers a lidem, kteří bratry ovládali. George a Willie ve svých pozdějších soudních podáních tvrdili, že byli drženi proti své vůli a v podstatě z nich byli učiněni otroci.
V řízení u soudu v Richmondu požadovali 50 000 dolarů jako náhradu za léta neplacené práce. První velký soudní pokus však neskončil senzačním vítězstvím.
Žaloba byla zamítnuta kvůli procesní chybě. Právník označil Ringling Brothers za obchodní korporaci, ve skutečnosti však šlo o rodinné partnerství, a soud proto případ v této podobě nemohl projednat. Harriett se ale nevzdala.
Následovala další jednání a v roce 1928 nakonec vznikla dohoda o doplacení části dlužných mezd a nová pracovní smlouva.
Zpátky pod šapitó
Když se situace uklidnila, stalo se něco na první pohled nepochopitelného. George a Willie se rozhodli do cirkusu vrátit.
Cirkusový svět byl jediným profesionálním prostředím, které skutečně znali. Navíc byli talentovanými hudebníky a jejich vystoupení jim poprvé nabízelo možnost vydělávat peníze také pro sebe a svou rodinu.
V zimě roku 1928 se proto znovu vydali na turné s Ringling Brothers. Tentokrát však měli pracovní smlouvu a část jejich výdělků měla být posílána rodině. Jejich mladší bratr Tom dostal práci u cirkusu jako pomocný pracovník.
Ani teď ovšem nebylo všechno idylické.
Candy Shelton zůstal v jejich životě ještě dlouho a podle archivních dokumentů jim nadále část peněz odebíral a snažil se kontrolovat jejich pohyb. Harriett proto musela opakovaně zasahovat a domáhat se dodržování dohod.
Přesto se ekonomická situace rodiny dramaticky zlepšila. Peníze, které Harriett dokázala pro syny uchránit, jí umožnily koupit menší farmu a postupně vytvořit rodině finanční jistotu. Po její smrti posloužily úspory také k pořízení domu v Roanoke, kde bratři později žili.
George a Willie pokračovali ve vystupování desítky let. Objevovali se v Madison Square Garden, cestovali po Spojených státech, na Havaj a vystoupili také v londýnské Olympii.
Na přelomu padesátých a šedesátých let definitivně opustili cirkusový svět a vrátili se do Roanoke. George Muse zemřel v roce 1971 ve věku osmdesáti let. Jeho bratr Willie se dožil mimořádných 108 let. Zemřel 13. dubna 2001, pouhých osm dní po svých narozeninách.
Zdroje:
https://washingtonian.com/2016/10/16/truevine-albino-african-american-brothers-circus-performers/
https://www.theguardian.com/books/2017/mar/15/american-freakshow-the-extraordinary-tale-of-ruevines-use-brothers
https://www.wuwm.com/arts-culture/2016-10-17/truevine-tells-the-tale-of-2-black-albino-brothers-forced-to-work-for-the-circus
https://www.northcountrypublicradio.org/news/npr/498219517/truevine-the-tale-of-2-black-albino-brothers-forced-to-work-for-the-circus
https://www.panmacmillan.com/blogs/history/truevine-by-beth-macy
https://www.publishersweekly.com/9780316337540
https://www.lva.virginia.gov/news/broadside/2016-Fall.pdf
https://www.wosu.org/wyso-stories/2016-12-09/book-nook-truevine-two-brothers-a-kidnapping-and-a-mothers-quest-by-beth-macy
https://www.smithsonianmag.com/history/top-history-books-2016-180961616/
