Článek
Venkovská hospoda, několik tónů zahraných na křídlovku a muž, kterému jediná melodie během okamžiku otevře dveře do dávno pohřbeného mládí. Padesátiletý Július Vašek sedí ve filmu Romance pro křídlovku v roli stárnoucího učitele Vojty a v hráči na křídlovku poznává svého někdejšího soka v lásce Viktora. Před desítkami let oba milovali stejnou dívku, křehkou Terinu. Teď už je všechno pryč. Zůstala jen vzpomínka na léto, první lásku a smrt.
Mladého Vojtu v návratech do minulosti hraje Jaromír Hanzlík, zestárlého Vojtu právě Július Vašek. Kolotočáře Viktora, kterému byla Terina přislíbena, ztvárnil Štefan Kvietik.
A právě tato role podivuhodně předznamenává i samotný Vaškův osud. Herec, který dokázal na plátně ztělesnit samotu a bolest několika pohledy a téměř beze slov, skončil po desetiletích slávy podobně: zklamaný odchodem z milovaného divadla, poznamenaný smrtí ženy a stále více uzavřený před okolním světem.
Útěk z právnické fakulty
Narodil se 29. prosince 1926 v Nových Zámcích na jižním Slovensku a dětství prožil v nedalekém Mojzesově.
Na školním hřišti udivoval vrstevníky i učitele tělocviku svou dynamikou a rychlostí. Začal se závodně věnovat lehké atletice a vypracoval se ve velmi dobrého sprintera.
Podle vzpomínek jeho dcery Claudie byl dokonce republikovým mistrem ve sprintu na 200 a 400 metrů.
Vedle atletiky v něm však dřímal ještě docela jiný, mnohem tišší a niternější talent. Chtěl se věnovat výtvarnému umění a jeho snem bylo studium malby.
Na přijímací zkoušky do Prahy se však podle dcery nakonec ani nedostal. Rodina neměla peníze na cestu.
Místo výtvarné školy se proto zapsal na práva v Bratislavě. U paragrafů a zákoníků však vydržel pouhé dva semestry.
Jeho vnitřní umělecký neklid se nedal zastavit. Právnické studium opustil a přihlásil se na bratislavskou Státní konzervatoř na dramatický obor.
Studium herectví dokončil v roce 1949. Nenastoupil však okamžitě do Nové scény. První sezonu 1949–1950 strávil v zájezdovém Dedinském divadle a teprve potom přešel na bratislavskou Novou scénu.
Od roku 1950 se z ní stal jeho profesionální domov na dlouhé čtyři desetiletí. Vedle herectví tam později také režíroval inscenace pro děti a mládež. Jeho výtvarné nadání navíc úplně nezmizelo – dochovaly se například jeho kresby pro divadelní materiály.
Režiséři na Slovensku i v Čechách si velmi brzy všimli, že Július Vašek disponuje naprosto unikátním a neopakovatelným typem zevnějšku. Měl ostře řezanou, asketickou tvář, pronikavé oči, vysoké čelo a štíhlou postavu.
Jeho tvář nenesla stopy líbivého filmového hrdiny, prvoplánového milovníka ani bodrého venkovana. Vyzařovalo z něj vnitřní napětí, nebezpečí, nepřístupnost a temné, magnetické charisma.
Filmový debut si neodbyl už v roce 1949 ve Vlčích dírách, jak se někdy chybně uvádí. Před kamerou debutoval až ve filmu Drevená dedina z roku 1954. O několik let později se objevil například ve válečném dramatu Kapitán Dabač.
Režiséři ho začali často obsazovat do rolí gardistů, německých vojáků, zrádců, kriminálníků nebo mužů pohybujících se na hraně psychického zhroucení. Tento profesní cejch však nevystihoval celý jeho herecký rejstřík.
V divadle dokázal hrát stejně přesvědčivě postavy kladné, komediální i hluboce introvertní. Divadelní historikové jeho typ charakterizují spíše jako muže explozivně vzdorovité, ale zároveň křehce citlivé. Nejlépe působil právě v rolích, v nichž se obě tyto polohy mohly spojit.
Romance pro křídlovku
Skutečná nesmrtelnost v české kinematografii přišla v polovině šedesátých let. Režisér Otakar Vávra připravoval filmovou adaptaci slavné lyrické básně Františka Hrubína Romance pro křídlovku.
Obsadil ho jako padesátiletého Vojtu, zestárlou podobu mladého studenta, kterého v retrospektivních scénách hraje Jaromír Hanzlík. Viktora – majitele střelnice a Vojtova dávného soupeře o Terinu – hrál slovenský herec Štefan Kvietik.
Právě na setkání zestárlého Vojty s Viktorem je vystavěn celý rámec filmu. Několik tónů křídlovky vrací Vojtu o třicet let zpátky do léta, kdy jako mladý student poznal Terinu. Dívku miloval, ale byla přislíbena Viktorovi. V jediném krátkém období se v jeho životě spojila první láska se smrtí dědečka a následnou zprávou, že zemřela také Terina.
Vašek jako starší Vojta nemusel křičet ani dělat teatrální gesta. Hrál muže, který už všechno prožil a jehož největší drama se odehrává uvnitř. Právě jeho zestárlá tvář dává Hanzlíkovu mladickému příběhu tragický rámec: divák od začátku ví, že Vojta přežil, ale něco v něm během onoho léta navždy zůstalo.
Film měl premiéru 3. března 1967 a získal řadu ocenění. Na Mezinárodním filmovém festivalu v Moskvě obdržel Zvláštní cenu poroty a Stříbrnou medaili, později také Stříbrnou sirénu na přehlídce v Sorrentu.
Pro Júliuse Vaška se stal jednou z nejvýraznějších českých filmových rolí jeho kariéry.
Další výrazná postava přišla o několik let později. V roce 1970 ho režisér Martin Hollý obsadil do tatranského dramatu Medená veža a o rok později také do volného pokračování Orlie pierko.
Roli podivínského, mlčenlivého a hluboce zraněného horského samotáře jménem Matúš Sobek, přezdívaného Prašivec, zahrál s úplně jinou energií než své filmové padouchy. Postava Prašivce se stala jednou z nejznámějších rolí jeho života.
Vašek byl v sedmdesátých letech mimořádně vytíženým hercem. Hrál například tajemného Karola Neumanna v českém špionážním filmu Případ mrtvého muže, Miša v komedii Pacho, hybský zbojník nebo Šimona Pančuchu v rozsáhlém televizním Červeném víně.
Objevoval se ve válečných dramatech, kriminálkách, historických filmech i televizních inscenacích.
Jeho výrazným znakem byl intenzivní, expresivní projev. Dokázal přesvědčivě ztvárnit muže psychicky nevyrovnané, vnitřně rozpolcené a morálně nejednoznačné.
V bratislavském divadle Nová scéna mezitím vytvořil desítky dramatických i komediálních postav a postupně se zařadil mezi nejvýraznější osobnosti souboru.
Zdálo se, že právě tady také svou dlouhou hereckou kariéru jednou důstojně uzavře. Nestalo se.
Výpověď po čtyřiceti letech
Rok 1990 přinesl Júliusu Vaškovi jednu z nejtěžších profesních ran jeho života. Po čtyřiceti letech na Nové scéně dostal společně s dalším dlouholetým členem souboru Ivanem Krivosudským výpověď. Dobové a pozdější životopisné zdroje ji spojují s neshodami s tehdejším vedením divadla.
Ještě po patnácti letech o výpovědi mluvil jako o události, která ho velmi ranila. Ztráta divadla, kde strávil prakticky celý profesionální život, se pro něj stala jedním ze zdrojů pozdějšího zklamání. Neznamenalo to ovšem, že by roku 1990 okamžitě přestal hrát.
Ještě během devadesátých let přijímal filmové a televizní role. Objevil se například ve filmech Gemini, Poslední přesunnebo v televizním Herodesovi a Herodias. Pracoval také v rozhlase. Divadelní kapitola však byla uzavřena.
Další, ještě bolestnější rána přišla o mnoho let později. Július Vašek byl dvakrát ženatý. Z prvního manželství měl dceru Claudii, z druhého manželství s výrazně mladší Alenou dceru Vieru.
Jeho druhá manželka Alena zemřela v roce 2003 ve věku pouhých třiapadesáti let. Její smrt Vaška hluboce zasáhla.
Po smrti manželky se začal stále výrazněji uzavírat před okolním světem a odmítal další herecké nabídky. O jeho posledních letech se proto začal vytvářet obraz zatrpklého a osamělého muže, který přišel o divadlo, životní partnerku i většinu svých nejbližších kolegů.
Sám v roce 2005 připomínal, že jeho nejbližšími hereckými přáteli bývali Ivan Krivosudský, Viliam Polónyi a Vlado Müller. Řada z nich už tehdy nežila. Neměl už přílišnou chuť udržovat kontakty s uměleckým prostředím.
Herecké nabídky přicházely dál, on je však stále častěji odmítal.
Na svého filmového partnera z Romance pro křídlovku ale Jaromír Hanzlík nezapomněl. Na počátku roku 2009 přijal Július Vašek pozvání do pořadu Slovenské televize Takí sme boli. A právě tam se znovu setkal s Jaromírem Hanzlíkem.
V posledních měsících života už Júliuse Vaška trápily vážné zdravotní problémy. Dne 1. května 2009 v Bratislavě po dlouhé a těžké nemoci zemřel. Bylo mu dvaaosmdesát let.
Zdroje:
https://www.skcinema.sk/arl-sfu/en/detail/?idx=sfu_un_cat-0%2A000125
https://spravy.stvr.sk/2021/12/vo-filmoch-stvarnoval-najma-negativne-postavy-julius-vasek-by-oslavil-95-rokov/
https://www.teraz.sk/kultura/film-julius-vasek-patril-do-generaci/235519-clanok.html
https://www.teraz.sk/najnovsie/herec-julius-vasek-vyrocie/82831-clanok.html
https://www.novinky.cz/clanek/kultura-zemrel-slovensky-herec-julius-vasek-40225545
https://www.pravda.sk/spravy/kultura/clanok/32109-herec-odisiel-spomienky-ostavaju/
https://www.pravda.sk/spravy/kultura/clanok/32117-posledna-rozlucka-s-juliusom-vaskom-bude-vo-stvrtok
https://www.dobrenoviny.sk/c/89666/julius-vasek-patril-do-generacie-s-nezamenitelnym-hereckym-prejavom
