Dva muži a jedno tělo. Zrození siamských dvojčat, která se oženila se dvěma sestrami a měli 21 dětí

Pojmenovali je Chang a Eng, což v překladu z thajštiny znamená „levá“ a „pravá“. Už jen to naznačuje, že se jejich výjimečná fyzická situace stane jejich celoživotním osudem i záhadou pro lékaře.

V té době panovalo přesvědčení, že děti se závažnými tělesnými deformacemi jsou buď předzvěstí špatného znamení, nebo obětí kletby. Pro rodinu by to mohlo znamenat společenskou ostrakizaci. Přesto matka Changa a Enga odmítla kluky odložit nebo skrývat. Dva malí bratři se tak od prvních let učili společně chodit, sedat si i běhat, přestože byli spojeni krátkým pruhem tkáně v oblasti hrudní kosti. Kupodivu se i naučili plavat – museli, protože žili u řeky a okolí jim moc nevěřilo, že by toho mohli být schopní.

Naštěstí se postupně ukázalo, že oba chlapci nejsou nijak mentálně postižení; naopak byli zvídaví, inteligentní a projevovali i slušnou tělesnou koordinaci, kterou se učili nepřetržitě zdokonalovat.

V roce 1829 si jich všiml skotský obchodník Robert Hunter, který do té doby slyšel pověsti o „podivných synech z vesnice blízko Bangkoku“. Když na vlastní oči spatřil, jak dokážou běžně fungovat navzdory srostlé hrudi, byl naprosto fascinován. V Evropě i Americe tehdy vrcholil zájem o takzvané „freak shows“ – putovní show, kde byli předváděni lidé s výjimečnými odchylkami. Hunter rozpoznal příležitost a navrhl, že zařídí chlapcům cestu do Spojených států, kde by mohli vystupovat.

Rodiče, kteří se potýkali s ekonomickými problémy, nakonec souhlasili. Viděli v tom šanci, aby se chlapci možná dostali i k lepšímu životu. A tak Chang a Eng pod Hunterovým vedením ve svých osmnácti letech vypluli do Nového světa.

Dne 1. dubna 1829 Chang i Eng podepsali smlouvu, ve které jim bylo slíbeno vyplácení mzdy, hrazení všech výdajů a zároveň byla stanovena podmínka, že jim bude do pěti let zajištěna zpáteční cesta do Siamu. Negramotní chlapci, odtržení od domova a ovládaní dospělými, kteří je nahlíželi jako na majetek, byli prakticky Hunterem a jeho společníkem Coffinem považováni za otroky.

Coffin dokonce vzal s sebou konzervační roztok, aby ochránil svou investici, a plánoval dvojčata předvádět jak za života, tak i mrtvá. „Doufám, že se nám tato kuriozita vyplatí,“ psal ve dopise své manželce Susan, která nakonec převzala většinu denních povinností spojených s péčí o dvojčata.

V Americe se z Changa a Enga stala senzace. Lidé byli uhranutí „dvěma mladíky v jednom těle“. Zrodil se termín „siamská dvojčata“, který vžil až dodnes pro označení jakýchkoli srostlých dvojčat. Přestože se publikum na představeních někdy chovalo necitlivě a bratry považovalo spíš za atrakci než za lidské bytosti, Chang a Eng pochopili obchodní potenciál. Vystupovali na pódiích, nechávali se fotit a vydělávali slušné peníze. „Lístek na ně“ stál v té době 50 centů, což je po započtení inflace cca 15 dolarů.

Zároveň se objevili první američtí lékaři, kteří je zkoumali a uvažovali o možné operaci k oddělení, ale v 19. století byla taková operace příliš riskantní. Navíc Chang a Eng zvažovali, zda by tak obří zásah přežili a zda by poté nebyl jeden z nich ochrnutý. Nakonec došli k závěru, že se oddělit nenechají. Když dvojčata dosáhla 21 let, rozhodla uniknout z Coffinovy a Hunterovy správy a vydat se vlastní cestou.

V polovině 30. let 19. století nashromáždili bratři dost peněz a přestali vystupovat. Rozhodli se usadit v Mount Airy v Severní Karolíně a vybudovat si tam spořádaný život. K překvapení všech koupili menší farmu, pustili se do zemědělství a žili tak poklidně, jak to jen jejich situace dovolovala. Záhy se stali místní atrakcí, ale také získávali pomalu respekt sousedů, kteří viděli, že jsou bratři schopní zvládat mnoho běžných činností.

Pak nastal další neuvěřitelný obrat: Chang i Eng se zamilovali. A ne do jedné ženy, ale do dvou sester jménem Adelaide a Sarah. Po nějaké době si je dokonce oba bratři vzali za manželky. Zprvu žili v jednom společném domě, jenže nastalo napětí. Představte si dva manželské páry, kdy muži jsou spolu srostlí – jak řešit soukromí, když se chtějí věnovat každý své manželce? Po řadě sporů vzniklo řešení: postavili si dvě sousední usedlosti a bratři se mezi nimi střídavě pohybovali podle domluveného harmonogramu.

Neuvěřitelné je, že Chang a Eng společně měli (se svými manželkami) dohromady 21 dětí. Podle záznamů byli schopní i přes srostlost vést relativně oddělený manželský život. Samozřejmě to přinášelo spoustu choulostivých situací: když měla například Adelaide porod, Eng byl nutně přítomen v místnosti, ačkoliv to nebylo jeho dítě. A totéž naopak. Manželky se s tím musely naučit žít.

Přes všechny komplikace se Bunkerovi stali poměrně váženými občany. Děti vyrůstaly s dvojicí netypických otců. Okolí se sice nejspíš bavilo představou, jak všechno logisticky funguje, ale bratři si vysloužili respekt a byli dost hrdí na to, že dokázali vybudovat stabilní prostředí.

Když v roce 1861 vypukla americká občanská válka, Bunkerovi jako otrokáři přišli o pracovnice a pracovníky na farmě, což tvrdě zasáhlo jejich hospodářství. Aby uživili rodiny, začali znovu cestovat a vystupovat na různých show, ale to už byl Chang v horší kondici a zdravotní obtíže se zhoršovaly. Navíc se u něj rozvinul sklon k alkoholu, což ještě víc odebíralo energii oběma bratrům.

V noci 17. ledna 1874 Chang zemřel ve spánku následkem mrtvice či respiračního selhání. Eng se probudil, zjistil, že bratr nereaguje, a upadl do šoku. Protože byli stále srostlí, Eng nemohl bratra nikam odnést a do několika hodin i on sám podlehl vyčerpání a stresu. Bylo jim 62 let, což je i vzhledem k tehdejší medicíně neuvěřitelně vysoký věk.

Pitva ukázala, že je pojí kus tkáně, avšak každý měl vlastní orgány. Dnes by nejspíš šlo provést úspěšnou separaci, tehdy to však bylo zhola nemožné a riskantní. Chang a Eng Bunkerovi se stali symbolem pro srostlá dvojčata – a termín „siamská dvojčata“ se rozšířil i do jiných jazyků.

Po jejich smrti mohla začít nová fáze posedlosti jejich cenným tělem. Lidé nabízeli vysoké částky za jejich tělo; Filadelfská lékařská fakulta dokonce navrhovala exhumaci za účelem pitvy. Vdovy sice souhlasily s provedením pitvy, ale trvaly na tom, aby dvojčata před rozčleněním zůstala spojená a jakékoliv vyšetřování spojovací pásky nepoškodilo její vzhled.

Zjištění byla poté zveřejněna ve Filadelfském lékařském čase a široce publikována. Tělo Bunkerových a jejich životy se tak opět staly středem intenzivního zájmu. Poté, co lékařský výzkum skončil, byla jejich těla konzervována, zbavena jater, plic a dalších vnitřních orgánů, a odeslána zpět do Severní Karolíny.

Zdroje:

https://www.battlefields.org/learn/biographies/chang-and-eng-bunker

https://en.wikipedia.org/wiki/Chang_and_Eng_Bunker

https://embryo.asu.edu/pages/chang-and-eng-bunker-1811-1874

https://www.abc.net.au/news/2024-03-23/drt-chang-eng-bunker-siamese-twins/103586472

https://www.lrb.co.uk/the-paper/v41/n17/lynne-vallone/for-the-sake-of-the-dollars