Mikuláš Černák: Vzestup a pád nejmocnějšího a nejkrutějšího bosse slovenského podsvětí

Mikuláš Černák, obávaný „boss bossů“ slovenské mafie 90. let, shlížel na vyděšeného polského uprchlíka Grzegorze Szymaneka, kdysi jednoho z nejbohatších lidí Polska. Szymanek prchal před zákonem kvůli obřím daňovým podvodům, ale padl do rukou Černákova gangu.

Teď klečel v jehličí, okolní ozbrojenci mlčky přihlíželi. „Setkáme se v pekle!“ pronesl Černák chladně verdikt a vrazil Polákovi hlaveň pistole do úst. Zazněl výstřel. Podle pozdější výpovědi Černák dokonce podal zbraň svému pobočníkovi Jánu Kánovi, aby Szymaneka dorazil ranou do srdce – Černák tuto verzi potvrdil, Kán popřel. V každém případě byla chladnokrevná poprava naplněna. Tělo podnikatele našli zakopané poblíž chaty.

Tato demonstrativní vražda uzavřela krvavou kapitolu Černákova řádění. Jak se ale z nenápadného automechanika stal nejmocnější šéf slovenského podsvětí? Černákův příběh je temnou sondou do divokých 90. let na Slovensku – éry, kdy po pádu komunismu bujela mafie, tekla krev nevinných i rivalů a podsvětí prorůstalo s nejvyšší politikou.

Mikuláš Černák se narodil 9. prosince 1966 v Brezně na středním Slovensku. Byl vyučeným automechanikem a zpočátku vedl obyčejný život – v 80. letech pracoval jako řidič autobusu v rodném kraji, v 19 letech se oženil. Koncem totality si také stihl odsedět několik podmínek za drobné krádeže a ublížení na zdraví. Po revoluci v roce 1989 ucítil šanci, jak se rychle prosadit. V turbulentních porevolučních letech proniklo do ulic bezpráví a zákon slábl; zrodil se prostor pro organizovaný zločin.

Roku 1992 zemřel Černákovi otec a Mikuláš se vrátil z krátké práce v Německu zpět do Brezna. Okolo sebe shromáždil pár kamarádů z rodného Horehroní. Ještě to nebyl obávaný klan – byli to tři mladí muži a Černák zprvu ani nebyl jejich šéfem.

Přirozenou autoritu měl zpočátku starší Martin Láboš z Telgártu, kterého Černák znal od mládí. Třetím do party byl Miloš Kaštan, rovněž kamarád ze střední školy. Spojovalo je drsné prostředí jejich kraje a touha po zbohatnutí za každou cenu.

Od roku 1993 začal Černák podnikat jako živnostník. V létě 1995 už s komplici zakládá první společnost Sargon Fit Studio Shark s.r.o. – nenápadnou zástěrku pro nekalé kšefty.

„Tady někde začíná období mého života, které jsem u soudu sám označil za temnou minulost a nástup do vlaku organizovaného zločinu,“ vzpomínal později Černák. Z původně drobných deliktů se stala lavina zločinů, která nabírala na síle.

Trojice pod Lábošovým vedením zpočátku páchala finanční podvody – fakturační triky, daňové úniky, úvěrové podvody, obchodování s kradenými auty a zbožím. Jak Černák později přiznal, sem tam jim pomohli známí kamarádi z vlaku Horehronská strela, jímž jezdívali – i ti se postupně přidávali do vznikajícího gangu.

Zlom nastal, když se rozhodli zajistit si příjem z výpalného. Založili si vlastní bezpečnostní službu Security 3M (později SBS Security 3), která měla působit legálně, ale ve skutečnosti sloužila k výběru výpalného od podnikatelů. Černákovci v ní zaměstnali své gorily a rozehráli vysloveně středověkou hru na výběrčí „ochrany“. Ve městě Banská Bystrica a okolí záhy ovládli vše podstatné: kluby, bary, herny i firmy musely platit za klid. Kdo by vzdoroval, poznal násilí.

„S jídlem roste chuť,“ říká se – a Černákova skupina toho byla důkazem. Jejich aktivity v polovině 90. let rychle překročily únosné meze. Z vyděračů se stali také nájemní vrazi. První vraždu si gang objednal už v roce 1992: Černák tehdy pomáhal jen zahladit stopy po zastřelení nepohodlného svědka Ladislava Bojkuna, jehož zlikvidoval mafiánský zabiják Alojz Házy údajně kvůli osobní mstě.

Sám Černák poprvé vraždil na zakázku v listopadu 1993 – tehdy zastřelil ukrajinského vymahače výpalného Jaroslava Orose v Banské Bystrici, na objednávku vyděšeného místního podnikatele. Odměnou prý tehdy gangu stačil kamion vodky, kterou pak prodali – tak „levná“ byla smrt v divokých 90. letech.

Postupně se rozrůstá Černákův seznam smrti – dlouhá řada jmen, která musela zmizet. Neštítil se likvidovat ani nejznámější postavy podsvětí. Na Černákův vrub padá například odstranění bratislavských mafiánských bossů Jozefa „PAPAS“ a Vladimíra „TUTI“ Danišových, průkopníků tamního podsvětí, kteří v roce 1995 zahynuli po výbuchu nálože v zaparkovaném autě.

Jeho lidé také zavraždili dva známé kulturisty, bratry Grolmusovy. Pro peníze či pro pomstu šlo prostě z cesty každé nepohodlné jméno. Do mafiánských účtů se připletl dokonce i bývalý přednosta okresního úřadu v Popradu Vladimír Bachleda – toho si Černákovci v roce 1997 „odpracovali“ na objednávku bratislavského mafiána Petera Steinhübela.

Mrazivým dokladem Černákovy brutality byl případ dvou mužů Gustáva Slivenského a Rudolfa Hodossyho, které jeho komando podezřívalo ze zabití jednoho člena gangu. V březnu 1997 Černák osobně v popradském hotelu pobodal bývalého policistu Slivenského, načež jeho lidé oběti usekli hlavy a vystavili je na kapotě auta na výstrahu. Strach a hrůza šly krajem – zprávy o odřezaných hlavách obletěly Slovensko jako symbol, že mafiánská válka eskaluje.

Do konce roku 1997 se Mikuláš Černák propracoval na pozici nejmocnějšího mafiánského bosse v zemi. Jeho slovo mělo váhu od Bratislavy až po východní Slovensko. Udržoval spojenectví i s šéfy jiných gangů – dokonce absolvovali společné dovolené u moře.

Fotografoval se po boku obávaného dunajskostredského bossa Tibora Pápaye (Papa Joe). Když se mu to hodilo, neváhal spolupracovat ani s konkurenční bratislavskou skupinou Sýkorovci vedenou Róbertem Lališem (Kýbl). Právě přes Lališe Černák zosnoval jednu ze svých nejznámějších vražd: odstranění východoslovenského bosse Róberta Holuba.

Holub býval Černákův spojenec, ale jejich přátelství nevydrželo – Holub věděl příliš mnoho a navíc stál v cestě jeho vlivu na východě. Černák se proto s Lališem dohodl, že Holuba zlikviduje „poprava“ v režii sýkorovců.

První pokus Holub přežil (přestřelku u košické benzínky v září 1997), stejně tak druhý o dva dny později v bratislavském hotelu Danube, kam ho Černák osobně vylákal a seděl s ním u stolu, když maskovaní střelci zahájili palbu. Holub unikl se zraněními do nemocnice – tam však přišla třetí šance.

V noci z 4. na 5. října 1997 najatý zabiják Jozef Roháč zastřelil Holuba přímo na nemocničním lůžku. Za tuhle nevídanou vraždu v přímém přenosu zaplatil Černák svým vykonavatelům půl milionu korun. Do uvolněného „trůnu“ v Košicích pak dosadil vlastního člověka. Tím Černák kontroloval podsvětí napříč Slovenskem – byl pomyslným králem mafie, který neměl obdoby.

Černák a jeho muži chtěli stále víc. Kromě vybírání výpalného a nájemných vražd pronikli i do zdánlivě legálních sfér ekonomiky. Založili například stavební firmu Renox, jež dokonce získala státní zakázky – třeba rekonstrukci okresního úřadu v Krupině.

Na slavnostním poklepávání základního kamene tam tehdy nechyběl ani tehdejší ministr vnitra Gustáv Krajči. Černák se později chlubil, že k této lukrativní zakázce dopomohly kontakty přes regionálního bosse vládního HZDS. O tom, jak vysoko sahaly nitky jeho vlivu, svědčí i styky se Slovenskou informační službou (SIS).

Sám Černák uvádí, že se několikrát setkal s někdejším náměstkem SIS Jaroslavem Svěchotou. Při jednom takovém setkání za Černákem údajně stál sám premiér Vladimír Mečiar – zajímalo ho, kdo se popral v Černákově baru.

Svěchota mu přinesl vzkaz od předsedy vlády, ať pomůže vyšetřit incident, při němž byli v Černákově podniku napadeni poslanec HZDS Karol Konárik a vysoce postavený policista. Černákova arogantní odpověď Svěchotovi byla příznačná: „Pane doktore, vyřiďte svému šéfovi Mečiarovi, že mu nebudu nic zjišťovat – to já osobně nakopal jeho poslance i s tím policajtem do zadku, když se mi tu začali ohánět imunitou a cpát se do uzavřené společnosti.“

Mafiánský boss se nebál ani veřejné prezentace po boku politických špiček. Když v Banské Bystrici otevíral svůj nový luxusní klub Shark, seděl na čestném místě primátor města Igor Presperín – oficiálně jako vážený host. Neoficiálně se ale oslavy účastnili i holohlaví muži se samopaly, kteří střežili Černákovo bezpečí.

Sám Černák později připustil, že měl zkorumpované lidi „na správných místech“. Peníze a zastrašování zajistily gangu spřízněnce v řadách policistů, státních úředníků, ba dokonce i mezi prokurátory a soudci. Peníze z organizovaného zločinu si nacházely cestu k politikům a vlivným podnikatelům, takže boss dlouho působil nedotknutelně.

Jenže Černákova neomezená vláda překročila všechny meze a nakonec vyprovokovala tvrdou reakci státu. Přelomovým momentem se stala léta páně 1997 aféra s firmou Drukos. Majitel této velké nebankovní společnosti, podnikatel František Mojžiš, veřejně oznámil, že ho Černákovi lidé vydírají.

Ze strachu převedl veškerý majetek své firmy na charitativní nadaci církve a vše nahlásil úřadům. Tahle zpráva způsobila poprask: najednou bylo zřejmé, že mafiáni nejsou jen stínovým světem mezi sebou, ale že se odvážili sáhnout na známého byznysmena.

Černák překvapivě zareagoval pokusem o mediální protiofenzivu – koncem listopadu 1997 svolal s Kaštanem neobvyklou tiskovou konferenci. Před novináři v dobře střiženém obleku suverénně prohlašoval, že on sám nikoho nevydírá: „Vidíte tu někde bosse podsvětí?“ ptal se posměšně kamer a popíral Mojžišova obvinění.

Jen o pár týdnů později se však smyčka definitivně utáhla. V prosinci 1997 slovenská policie obvinila Mikuláše Černáka, Jána Kána, Miloše Kaštana a několik jejich lidí z trestných činů vydírání a násilného vymáhání dluhů. Na hlavy mafiánského klanu byly vydány zatykače.

Černák s Kánem se rozhodli reagovat po svém: 20. prosince 1997 se i se svým právníkem teatrálně dostavili na policejní ředitelství v Banské Bystrici a dobrovolně se přihlásili do vazby – prý po telefonátu s vysoce postaveným činitelem ministerstva vnitra, který jim měl slíbit shovívavost.

Následovala absurdní scéna: dva nejhledanější muži Slovenska trvali na svém zadržení, zatímco zaskočení policisté sháněli kompetentního důstojníka. Nakonec vyšetřovatel odvezl Černáka a Kána k výslechu vlastním starým žigulíkem. Třetí z hlavního tria, Kaštan, mezitím uprchl do Česka – ukrýval se ještě přes rok, než byl v březnu 1999 dopaden v Praze.

Pro Mikuláše Černáka tak začalo období, které již neměl strávit na svobodě – s výjimkou jediné epizody. Od Vánoc 1997 seděl ve vazbě, kde nakonec strávil nepřetržitě téměř osm let. Jeho procesy se totiž vlekly neuvěřitelně dlouho, jak to ostatně v tak složitých kauzách bývá.

Dokonce hrozilo, že vyprší zákonná lhůta vazby a boss se dostane ven dřív, než padne konečný verdikt. To už ale demokratická garnitura po roce 1998 nehodlala připustit. Nový premiér Mikuláš Dzurinda veřejně ujišťoval, že „Černák z basy nevyjde“. Pro jistotu politici narychlo změnili zákon, aby bylo možné vazbu prodloužit o další dva roky. Státní moc si uvědomovala, že pustit tak nebezpečného muže by mohlo znamenat návrat starých pořádků.

První velký soudní proces s Černákem a spol. odstartoval roku 2000 u Krajského soudu v Banské Bystrici. Šlo o tzv. „monstr proces“ – obžaloba zahrnovala celou škálu skutků od vydírání až po vraždy. Jenže pro nedostatek přímých důkazů a svědků mnohé vraždy nešlo tehdy prokázat.

V září 2001 byl Černák překvapivě zproštěn obžaloby z vraždy polského podnikatele Szymaneka i z braní rukojmí – tyto skutky zůstaly neobjasněny, zejména když klíčový svědek Róbert Holub již nebyl naživu. Místo doživotí tak padl „jen“ trest za prokázané vydírání dvou podnikatelů.

V roce 2002 Nejvyšší soud potvrdil Černákovi 8,5 roku vězení za dvojnásobné vydírání – prokázalo se, že nutil vyděračskými metodami podnikatele Vladimíra Rybárika převést podíl v púchovské betonárce a hotelíér Mariána Karcela připravit o penzion v Nízkých Tatrách.

Černák si neodpustil ani tam použít násilí; Karcelovi muži měli při pohrůžkách mířit pistolí na malou holčičku, aby její dědeček penzion přepsal na gang. Takové metody ale tentokrát nezůstaly bez trestu. Černák dostal oněch 8,5 roku, zatímco jeho kolega Kaštan 7 let. Další obvinění – včetně několika mafiánských vražd – ale tehdy ještě skončila fiaskem pro obžalobu.

Díky relativně mírnému trestu se Černákovi naskytla šance dostat se brzy ven. Ve vazbě byl od roku 1997 a polovinu trestu si tak fakticky odseděl už na podzim 2002. Jeho právníci zažádali o podmínečné propuštění a soud jim vyhověl. V listopadu 2002 tak Mikuláš Černák skutečně opustil brány věznice na svobodu. Nezdolný boss si okamžitě vyrazil užít čerstvý vzduch – třeba na lyžovačku ve Vysokých Tatrách.

Jenže jeho provokativní návrat neušel pozornosti veřejnosti ani politiků. Náhodou ho na sjezdovce zahlédl expremiér Dzurinda, kterého dopálilo, že jeden z nejhorších zločinců už zase brázdí svahy. Podal na Černáka trestní oznámení za údajné porušení podmínek. To sice samo o sobě k navrácení za mříže nevedlo, ale případem se začal zabývat i ministr spravedlnosti Daniel Lipšic.

Ten formálně napadl rozhodnutí soudu o předčasném propuštění – argumentoval tím, že u tak závažného zločince bylo možno pustit jej nejdříve po odpykání dvou třetin trestu, ne poloviny. A skutečně, nadřízený soud mu dal za pravdu. Černákovo propuštění bylo zrušeno a v srpnu 2003 byl bývalý boss zadržen policií v Praze, kam se mezitím uchýlil. Putoval zpět do slovenské věznice, tentokrát už s vyhlídkou, že ven jen tak nevyjde.

Mezitím se začala výrazně obracet karta. Při Černákově prvním procesu ještě většina svědků z podsvětí odmítla svědčit nebo si „nic nepamatovala“. Jenže jak ubíhal čas, mafiánská bratrstva se drolila a loajalita slábla. Navíc do hry vstoupily výpovědi klíčových svědků – někdejší Černákovi nejbližší se rozhodli spolupracovat s policií výměnou za mírnější tresty.

V roce 2005 přišel zásadní zlom: Miloš Kaštan, Černákova pravá ruka, se vyšetřovatelům rozpovídal. Vylíčil detailně řadu vražd, kterých byl gang účasten. Dokonce označil místa, kde zakopali těla několika obětí. A nebyl sám – zpočátku proti Černákovi vypovídal i Ján Kán, druhý blízký kumpán.

I když Kán později u soudu začal mlžit a tvrdit „nepamatuji si“, prvotní svědectví už policii posloužilo. Díky nim mohli žalobci znovu otevřít případy starých nevyřešených mordů. Černák byl postupně obviněn z dalších vražd. Slovensko se chystalo na další velký proces, tentokrát už se všemi trumfy v rukou státu.

Druhé kolo Černákových soudních tahanic vyvrcholilo o několik let později u Krajského soudu v Prešově. Tentokrát byla důkazní situace mnohem silnější – kromě svědectví Kaštana a dalších se našly i exhumované důkazy v podobě nalezených ostatků obětí. Mikuláš Černák nakonec stanul před soudem obviněn z celkem šesti vražd.

Šlo o průřez jeho „kariérou“ nájemného zabijáka: od zlikvidování policejního informátora Jozefa Filipa (zastřeleného u obce Liptovská Teplička v září 1994), přes chladnokrevnou vraždu člena konkurenčního gangu Jozefa Štefana (prosinec 1994, Černák jej zastřelil a nechal i s autem shořet), až po spoluúčast na popravách dunajskostredských gangsterů Milana Sipose a Emila Potaschka (březen 1997, jejich těla se našla s prostřelenými hlavami).

Nechyběla ani hrůzná vražda ex-policisty Slivenského, kterému Černákovci uřízli hlavu – a dokonce se řešil i starší případ objednávky vraždy hospodského Miroslava Vlčka z Telgártu, který se provinil tím, že svědčil proti Černákovu bratrovi. Obžaloba tak vykreslila obraz Černáka jako masového vraha, jenž má na svědomí životy soupeřů z podsvětí, nepohodlných svědků i vlastních lidí.

Verdikt padl v roce 2009 (pravomocně stvrzen v roce 2010 odvolacím soudem): Mikuláš Černák byl uznán vinným v plném rozsahu a odsouzen k doživotnímu trestu vězení. Soud prohlásil, že se dopustil šesti vražd a dalších závažných zločinů včetně vydírání. Tím se uzavřela jedna z největších kauz organizovaného zločinu v novodobé historii Slovenska.

Černák, tehdy měl čerstvě přes čtyřicítku, putoval do přísně střežené věznice Ilava, aby tam zbytek života pykal za svoje činy. Při vynesení rozsudku nehnul brvou – konečně dopadl tak, jak mnozí předvídali, přesto to trvalo dlouhých dvanáct let od jeho zatčení. Prokurátor i veřejnost rozsudek uvítali jako vítězství spravedlnosti a konec jedné temné éry.

Ještě během procesu došlo k pozoruhodné konfrontaci mezi bývalými druhy. Na začátku roku 2014, kdy probíhalo odvolací řízení, stanul u soudu i Ján Kán. Černák nevydržel a přímo v soudní síni na něj zakřičel: „Dobře víš, že v Prešově jsem byl odsouzen i za vraždy, které jsi spáchal ty! Byl ses aspoň podívat za mojí mámou, jestli něco nepotřebuje, za ty roky, co hniju v base?“

Na povrch tak vyplula hořkost ze zrady uvnitř mafiánské rodiny. Černák dával najevo, že nese vinu i za skutky, které údajně vykonal někdo jiný – v tomto případě Kán. Ten jen sklopil hlavu. Z bývalých nerozlučných parťáků byli úhlavní nepřátelé. Pro slovenskou veřejnost to byl symbolický moment: omerta, zákon mlčení mafie, definitivně padla. Gangsterské bratrství se obrátilo proti sobě a spravedlnost mohla slavit triumf.

Za mřížemi se z kdysi suverénního bosse stal doživotní vězeň číslo 001130 – Mikuláš Černák nastoupil výkon trestu v nejtěžší nápravné skupině. Zpočátku se držel zpátky a nevyjadřoval se. Veřejnost na něj téměř zapomněla, zatímco on si odpykával své doživotí v Ilavě. Po pár letech ticha ale přišel nečekaný obrat.

V roce 2015 Černák prolomil mlčení. Rozhodl se, že „vyklopí“ policii všechno, co ví o fungování mafie a nevyřešených zločinech. Možná v tom hrál roli pocit, že ho někdejší kolegové zradili a nechali v tom samotného. Možná ho motivovala i vidina, že pomůže objasnit další případy výměnou za naději na zmírnění trestu. Každopádně začal spolupracovat a usvědčovat další zločince.

S kriminalisty objížděl Slovensko a ukazoval tajné hroby obětí, o nichž dosud nikdo netušil. Detailně popsal, kdo s ním které vraždy spáchal. Uvedl, že chce pomoci odhalit zákulisí až 36 starých mafiánských vražd z 90. let. Od člověka, který roky statečným policistům zatvrzele vzdoroval a vysmíval se spravedlnosti, to byl obrat o 180 stupňů.

Ve stejném roce 2015 vydal Černák dokonce vlastní knihu pamětí s příznačným názvem Prečo som prelomil mlčanie („Proč jsem prolomil mlčení“). Sype si v ní popel na hlavu, popisuje svůj život v mafii a poprvé veřejně lituje některých skutků. Stále však nezapře své ego.

„Jsem sice zločinec, ale mám svou hrdost a takovou tu darebáckou čest,“ píše v memoárech. Tvrdí také, že mu záleží na tom, co se o něm říká – jako by si budoval nový obraz sebe sama, tentokrát jako kajícníka, který pomáhá spravedlnosti. I tak mnohým jeho obětem nebo jejich rodinám jen stěží mohly jeho řádky přinést útěchu.

Vězeňská léta plynula a někdejší neomezený pán středního Slovenska vedl život za mřížemi, kde mu z moci zbyly jen vzpomínky. Občas prosákly zprávy, které připomněly jeho někdejší slávu i pád: například roku 2019 unikla fotografie, na níž se s Černákem v ilavské věznici nechali vyfotit slavný rapper Rytmus a zápasník MMA Attila Végh.

Vzbudilo to skandál – jak je možné, že doživotně odsouzený vrah se ve vězení fotí s celebritami? Ukázalo se, že to bylo v rámci jakési osvětové akce pro odsouzené, ale na veřejnosti to vyznělo jako nežádoucí glorifikace gangstera.

Podobně se koncem roku 2023 vynořila kuriózní historka: v jedné z věznic si údajně Mikuláš Černák, který tam vypomáhal v kuchyni, ostře vyměnil názory s mediálně známým vězněm Marianem Kočnerem (odsouzeným podnikatelem z jiného případu), když si Kočner stěžoval na kvalitu palačinek. I po letech tak Černák v očích veřejnosti zůstává postavou opředenou mýty – ať už jako démonický zabiják, nebo jako napravený hříšník, který teď sekýruje ostatní vězně.

Pravdou zůstává, že podle slovenských zákonů smí doživotně odsouzený požádat o podmínečné propuštění po 25 letech výkonu trestu. U Černáka tato lhůta nastala koncem roku 2023. A skutečně, Černák o podmínečné propuštění požádal. Soud bude zvažovat, zda lze muže odsouzeného za bezprecedentní sérii vražd a vydírání ještě někdy pustit na svobodu. Černák vzkazuje, že se změnil, že už není tím bossem zla, kterým býval. Ne každý mu ale věří – v paměti národa jsou jeho zločiny příliš hluboko zapsány.

Zdroje:

https://www1.pluska.sk/krimi/osudy-mafianov-niektori-su-mrtvi-ini-base-dalsi-uziva-slobodu-chodi-kostola

https://zmudrig.sk/kto-je-mikulas-cernak-a-za-co-sedi/

https://www.expres.cz/zpravy/mikulas-cernak-vrah-mafian-zlociny-film.A240819_113735_dx-zpravy_lare

Webové stránky Venclíkovi: Mikuláš Černák: Nejbrutálnější mafiánský BOSS Slovenska

https://g.cz/krvave-devadesatky-mikulas-cernak-slovensky-capo-di-tutti-capi-moje-obeti-by-zaplnily-autobus-rikaval/

https://talk.youradio.cz/porady/kdo-je-zabil/mikulas-cernak-pribeh-bosse-cely-dokument