Brigitte Bardot byla symbol sexuální revoluce, muže střídala jako ponožky a svého syna opustila

Její život v 50. a 60. letech připomínal filmový thriller plný vášní, skandálů a nečekaných zvratů. Bulvární plátky ji milovaly i nenáviděly – a celý svět nedokázal odtrhnout oči od femme fatale, která bořila tabu a stala se symbolem sexuální revoluce.

Brigitte se narodila roku 1934 do zámožné a přísně katolické rodiny v Paříži. Už jako dítě se dusila pod přehnaně konzervativní výchovou – rodiče jí diktovali přátele, oblékání i každé gesto. Z plaché dívky však vyrostla rebelka toužící uniknout ze „zlaté klece“. Šanci přišla brzy: v patnácti se objevila na obálce časopisu Elle a okouzlila filmového začátečníka Rogera Vadima. Rodiče vztahu s tehdy 22letým Vadimem zpočátku bránili, ale Brigitte hrozila, že raději zemře, než by se lásky vzdala. Svůj život si prosadila sama – v 18 letech utekla před rodiči k oltáři a roku 1952 se za Vadima provdala. Tím odstartovala nejen manželství, ale i odvážnou filmovou kariéru, v níž se rozhodla bořit pravidla stejně sveřepě, jako se vzepřela rodině.

Po několika menších rolích přišel průlom. V roce 1956 obsadil Vadim svou manželku do provokativního filmu „…a Bůh stvořil ženu“ (Et Dieu… créa la femme). Na plátně se objevila dvacetiletá Bardot v roli nespoutané smyslné dívky z ospalého města – a svůdností šokovala svět.

V jedné scéně tančí bosá a divoce se kroutí na stole, v jiné se bez ostychu opaluje v odvážných bikinách. Něco takového dosud kina neviděla. Z Brigitte se přes noc stala mezinárodní hvězda a kritikové jí začali přezdívat „sexy kočička“.

Miliony mužů šílely a ženy napodobovaly její styl; konzervativci však lomili rukama. V USA byl film označen za skandální a někteří puritánští mravokárci dosáhli dokonce zatčení provozovatelů kin, kteří snímek promítali. Bardot se ocitla na titulních stranách novin – zrodil se nový sexsymbol, který bořil hranice toho, co je přípustné.

Popularita však měla i temnější stránku. Během natáčení se rozpoutalo drama i v soukromí – Brigitte se zamilovala do kolegy Jean-Louise Trintignanta, ačkoli byla vdaná za Vadima. Svůj tajný poměr neutajili ani na place ani před tiskem. Když aféra vyšla najevo, následoval skandál: manželství Bardot a Vadima se v roce 1957 rozpadlo a Trintignantova manželka požádala o rozvod. Bulvár měl žně – krásná Brigitte byla rázem vylíčena jako nezkrotná svůdnice, která ničí svazky.

Ona a Trintignant nějaký čas žili spolu jako milenci, jenže vášnivý vztah dlouho nevydržel. Herec musel narukovat k armádě a Bardotina láska nevydržela čekání. Její srdce se brzy zapletlo s dalším mužem, populárním šansoniérem Gilbertem Bécaudem. Série milostných avantýr pokračovala a tisk Brigitte vykresloval jako nenasytnou divu, která střídá muže podle rozmaru.

Koncem 50. let se Bardot ocitla pod obrovským tlakem – byla mladá a svobodná, ale všude pronásledovaná fotografy a kritizovaná moralisty. Když roku 1958 zkrachoval vztah s Trintignantem i Bécaudem zároveň, Brigitte se nervově zhroutila. Poprvé pocítila, že sláva může i zabíjet.

Začaly kolovat zvěsti, že se pokusila všechno skoncovat předávkováním prášky na spaní. Oficiálně to její tiskový mluvčí popřel, ale pravda byla taková, že hvězda balancovala na pokraji života a smrti. Jen silou vůle a díky péči blízkých se z depresí vyhrabala – a co udělala dál? V typickém stylu Bardot: vrhla se střemhlav do další romance.

Tou novou láskou se stal Jacques Charrier, pohledný herec, s nímž natáčela válečnou komedii Babette jde do války. Netrvalo dlouho a pár ohlásil svatbu. Mladý pár vypadal šťastně a tisk na chvíli rozněžněl nad pohádkou o „zkrocení divošky Bardot“. Jenže realita byla mnohem komplikovanější. Brigitte otěhotněla ještě před svatbou, což v té době bylo na veřejnost příliš skandální sousto – obřad proto narychlo uspořádali v červnu 1959, aby se předešlo řečem.

Ani to však bulvár neumlčelo. Svatební den se změnil v chaos: do pařížské radnice vtrhli nezvaní paparazzi, šlapali po novomanželích i hostech a Bardot později vzpomínala, že obřad byl „hrozný, noční můra – fotografové se nám nacpali do obřadní síně a způsobili ostudu“. Svatební polibek tak sledovaly desítky dotěrných objektivů – a to byl teprve začátek nové kapitoly jejího života.

V lednu 1960 porodila Brigitte své první a jediné dítě, syna Nicolase. Obraz šťastné rodinky se ale nekonal. Mateřství ji nenaplňovalo – „tohle nebyl život, který jsem chtěla“, přiznávala tehdy upřímně. Zatímco veřejnost očekávala, že sexbomba sekne s filmem a stane se pečující matkou, Bardot cítila spíš paniku a uvěznění. Trpěla poporodními depresemi a tisk nemilosrdně rozebíral její „selhání“ jako matky.

Každý její krok s kočárkem pronásledovali fotografové, každé zaváhání propírali novináři. Neúprosný bulvár ji líčil jako nemorální ženu neschopnou mateřské lásky. Brigitte se hroutila pod tlakem. Její manželství s Charrierem rychle spělo ke krachu – a pak přišel další zlomový bod.

Dne 28. září 1960, v den svých 26. narozenin, se Bardot ukryla před světem v odlehlé vilce na Azurovém pobřeží. Po natáčení vážného filmu „Pravda“ (La Vérité), kde ztvárnila ženu na pokraji sebevraždy, v sobě nosila tíseň, která hrozila explodovat. A právě tehdy realita smutně napodobila umění. Brigitte byla nalezena polomrtvá po pokusu o sebevraždu – pořezala si zápěstí a otrávila se prášky. Zpráva o zhroucení „nejkrásnější ženy Evropy“ obletěla svět.

Před nemocnicí postávaly davy novinářů a fanoušků v šoku, zda nejznámější sexsymbol své éry přežije. Naštěstí ji lékaři zachránili, ale jizvy – fyzické i duševní – zůstaly. Sama Bardot později hořce poznamenala: „Člověk nemůže uniknout zoufalství, které následuje po velkém štěstí.“ Její život byl zkrátka jako na houpačce: za každou extází přišla krutá daň.

Po zotavení se Bardot rozhodla pokračovat dál, ale už nic nebylo jako dřív. S Charrierem se krátce nato rozvedla (roku 1962) – a manžel získal malého Nicolase do své péče. Brigitte doslova utekla od role manželky i matky, osvobodila se, ale zaplatila tím, že svého syna skoro nevídala. Byla znovu volná, jenže svoboda slavné ženy měla trpkou příchuť.

Normální život pro ni neexistoval: nemohla se projít po Paříži nebo zajít na večeři, aniž by ji pronásledoval dav fotografů a zvědavců. Kolem domu v St. Tropez, kam se stáhla, neustále kroužili paparazzi – někteří neváhali plavat přes zátoku nebo lézt po plotech, jen aby ulovili snímek Bardot opalující se nahoře bez na vlastní zahradě.

Média ji v podstatě uvěznila; kamkoli se hnula, byli u toho. Když se jednou v domě zasekl výtah a s Brigitte v něm uvízla cizí uklízečka, proměnilo se to málem v lynč – žena ji poznala a začala na ni ječet, že „za nemravnost bere miliony, zatímco naši synové umírají ve válce!“ Bardot tehdy poznala i odvrácenou stranu popularity: stala se terčem nenávisti těch, pro něž symbolizovala vše zkažené a dekadentní.

Po skandálním rozvodu ale přišly další úlety, které bulvár miloval. Brigitte navázala románek s hollywoodskou hvězdou Glennem Fordem – francouzská kráska a americký lamač srdcí, to byla senzace transatlantických rozměrů. Přestože byl Ford o generaci starší, užívali si spolu večírky v Paříži a novináři je pronásledovali na každém kroku.

Veřejnost byla pohoršená i fascinovaná: Bardot jako by chtěla dokázat, že se nezmění a nenechá se spoutat žádnými pravidly. V polovině 60. let tak pokračovala v nekončícím kolotoči lásek a rozchodů. Na pár let zakotvila po boku bohémského muzikanta Boba Zagury, s nímž žila mezi roky 1963–65. Jenže klid jí nebyl souzen.

Navzdory soukromým bouřím zůstávala Bardot na vrcholu filmové kariéry a stala se módní ikonou své doby. Miliony žen kopírovaly její styl oblékání i líčení. Brigitte zpopularizovala ležérní, ale svůdný francouzský look – nosila široce odhalené „bardotovské“ výstřihy odhalující ramena, minisukně či minišaty, pruhovaná námořnická trička a baleríny.

Její bujná blonďatá hříva ve stylu natupírovaného choucroute a výrazné černé oční linky se staly symbolem šedesátek. Dívky po celém světě si tupírovaly vlasy do obje­mu a vázaly šátky jako ona. Bardot také odstartovala módní vlnu bikinek – už v 50. letech pohoršila pláž v Cannes, když se ukázala v dvoudílných plavkách, a učinila z nich od té doby žádaný trend.

Její šokující styl – tehdy směs nevinnosti a erotiky – definoval celou éru. Byla múzou pro slavné fotografy, malíře i filmaře. Spisovatelka Simone de Beauvoir o ní v roce 1959 napsala obdivný esej, v níž Bardot nazvala „lokomotivou ženských dějin“ a „první opravdu svobodnou ženou poválečné Francie“. Brigitte prostě ztělesňovala ženskou nezávislost a sexualitu bez omluv – ať to společnost vydýchala, nebo ne.

Na filmovém plátně mezitím Bardot střídala veselé komedie i vážné role. V Godardově dramatu „Pohrdání“ (Le Mépris, 1963) se objevila i zcela obnažená v prologu filmu, čímž znovu posunula hranice možného. Zahrála si vlastně i sama sebe v hořkém filmu „Soukromý život“ (Vie privée, 1962), kde věrohodně ztvárnila slavnou herečku ničenou dotěrnou slávou – jako varování před osudem, který sama prožívala. Jenže ani to ji neuchránilo před dalším kolotočem skutečných skandálů za kamerou.

V roce 1966 se zdálo, že by Bardot mohla konečně nalézt štěstí v náručí pohádkově bohatého muže. Gunter Sachs, německý playboy a fotograf, ji doslova zahrnul růžemi – legendou se stal jeho grandiózní čin, kdy nechal z helikoptéry vysypat stovky rudých růží nad Brigitinou vilou v St. Tropez, aby si získal její srdce.

Romantické gesto zabralo a Bardot se za Sachse bleskově provdala. Francie žasla: bouřlivá kráska spojila život s uhlazeným milionářem – to vypadalo jako moderní pohádka. Jenže bouřlivá krev Brigitte se nedala zkrotit ani tentokrát. Už pár dní po svatbě byl Sachs údajně paroháčem, když Bardot neodolala kouzlu britského zpěváka Mikea Sarnea.

Manželství vydrželo pouhé dva roky; roku 1968 se rozešli a o rok později následoval rozvod. Bardot opět ukázala, že vášeň a dobrodružství jsou pro ni nade vše – sama přiznala, že jakmile v jakémkoli vztahu vyprchala prvotní vášnivost, „sbali­la kufry a šla hledat lásku jinam“. Tato její bezprostřední upřímnost i nestálost dál přiživovala její mýtus.

Po třetím rozvodu už Brigitte rezignovala na instituci manželství, ale rozhodně ne na lásku. Stále byla magnetem na charismatické muže 60. let. Krátce okouzlila i proslulého herce Warrena Beattyho či italského písničkáře Sachu Distela.

Nejvíc pozornosti však vzbudil její románek s provokativním hudebníkem Sergem Gainsbourgem. Tato dvojice jako by symbolizovala ducha šedesátek: krásná skandalistka a ošklivý geniální bouřlivák. Spolu nazpívali něžně hříšné duety jako Bonnie and Clyde a v soukromí tvořili vášnivý, třebaže krátký pár.

Gainsbourg pro ni roku 1967 napsal i erotickou píseň Je t’aime… moi non plus, plnou žhavých vzdechů. Brigitte ji s ním nazpívala – a výsledek byl tak skandální, že z obavy před dalším popraskem požádala, aby nahrávka raději nevycházela. (Gainsbourg pak píseň vydal až s Jane Birkin a způsobil skandál o pár let později.)

Ke konci 60. let už byla Brigitte unavená neustálým kolotočem slávy. Ve 34 letech prohlásila, že se cítí vyčerpaná „životem naplno“. Denně utíkala před houfy fotografů, řešila výhrůžky posedlých fanatiků i pronásledování fanoušků. Uklidnění hledala v alkoholu – jak sama přiznala, v té době vypila denně i dvě láhve šampaňského a tři láhve vína, aby otupila své splíny.

Její život byl extrémní ve všem – jak řekla: „Můj život jsou jen krátké chvíle radosti a nekonečná řada krutých zkoušek. U mě je všechno buď nejlepší, nebo nejhorší, láska nebo nenávist. Nic mezitím.“ Tahle horská dráha ji však nakonec dovedla k rozhodnutí, které opět šokovalo veřejnost.

Roku 1973, na vrcholu slávy, Brigitte Bardot nečekaně ohlásila konec herecké kariéry. Bylo jí pouhých 39 let. Místo pozvolného ústupu odešla rázně a natrvalo ze světel ramp. Svět zůstal v úžasu – kdo by čekal, že žena, která celý život vyhledávala pozornost (anebo spíš před ní utíkala, ale nemohla jí uniknout), se najednou stáhne do ústraní? Bardot svůj krok vysvětlila tím, že už si „odehrála své“ a nechce, aby její fanoušci sledovali její stárnutí na plátně.

Z aktivní hvězdy se tak Bardot proměnila v samotářskou legendu. Odmítla dál živit bulvár novými skandály a místo toho zasvětila svůj další život boji za práva němých tváří – z vášnivé milenky mužů se stala vášnivou ochránkyní zvířat.

V pozdějších dekádách na sebe ještě občas upozornila kontroverzními výroky či soudními přemi (její prostořekost ji neopustila), ale to už je jiný příběh. Pro generaci 50. a 60. let zůstává především ikonou, která změnila pohled na ženu, krásu a slávu.

Brigitte Bardot ve svém životě milovala naplno, trpěla naplno a šokovala naplno. Její příběh je plný skandálů, bouřlivých lásek i pádů na dno – a právě tím fascinuje dodnes. Byla to žena, která se nebála žít podle svého, i když za to platila krutou cenu.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Brigitte_Bardot

https://www.smh.com.au/lifestyle/brigitte-bardots-extraordinary-life-husbands-lovers-and-suicide-attempts-20141015-11679r.html

https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-svetove-celebrity/723947/legendarni-bardotka-slavi-90-prezila-alkoholismus-rakovinu-i-zavislost-na-sexu.html

https://dvojka.rozhlas.cz/brigitte-bardot-z-femme-fatale-mluvci-zivocisne-rise-8836713

https://www.imdb.com/name/nm0000003/bio/

https://www.theguardian.com/film/2023/aug/20/brigitte-bardot-i-dont-understand-why-the-whole-world-is-still-talking-about-me