Geniální komik s talentem od Boha a věčný bohém, co si rád přihnul: Oldřich Kaiser slaví 70 let!

Charismatický komik s tváří anděla dokázal během 70. až 90. let rozesmát celé Československo, zatímco v zákulisí sváděl souboj se svými vnitřními démony.

Oldřich Kaiser se narodil 16. května 1955 v Liberci do rodiny, která v něm od dětství podporovala zvídavost a talent. Už jako malý kluk byl nezastavitelný živel – miloval pozornost a s oblibou bavil své okolí nečekanými kousky. Netrvalo dlouho a jeho všestranný talent ho přivedl k herectví.

Po studiích na brněnské konzervatoři a pražské DAMU si mladý Kaiser rychle získal pověst zázračného dítěte divadla. Ještě během studia hostoval na prestižních prknech Divadla na Vinohradech, kam v roce 1978 nastoupil do stálého angažmá jako jeden z nejmladších členů souboru.

Už ve svých dvaceti letech stihl debutovat před filmovou kamerou – režisér Karel Kachyňa ho obsadil do hlavní role ve snímku Láska (1973). Další role na sebe nenechaly čekat. Tehdejší diváci si ho oblíbili v menších, ale výrazných úlohách: například jako mladého doktora Peterku v populárním seriálu Nemocnice na kraji města.

Kritici i kolegové oceňovali jeho mimořádné herecké nadání – Kaiser uměl být romantickým hrdinou se stejně přirozenou lehkostí, s jakou vzápětí vykouzlil bláznivou grimasu komedianta. Právě komediální talent ho však lákal čím dál víc. Koncem 70. let už bylo jasné, že na české scéně roste nový bavič, který se nebojí žádné výzvy.

V 80. letech Oldřich Kaiser zazářil naplno. Z tehdejšího „princátka“ romantických filmů se vyklubal král komedie, který rozdával radost miliónům televizních diváků. Roku 1980 vstoupil Kaiser i do manželského života – oženil se s hereckou kolegyní Naďou Konvalinkovou. Práce měl nad hlavu: na divadelních prknech exceloval, ale skutečnou celonárodní slávu mu přinesla televize.

Osmdesátá léta byla érou velkolepých estrád a zábavných pořadů, které k obrazovkám pravidelně lákaly celou rodinu. Právě v nich Kaiserovy vlohy explodovaly naplno. Z Divadla na Vinohradech sice v roce 1985 odešel (později se ukázalo, že v tom sehrál roli i jeho recesistický přístup k povinnostem), zakotvil však v pražském Studiu Ypsilon, jež bylo pro jeho nekonvenční humor jako stvořené.

V té době byl Kaiser na vrcholu sil – přecházel z role do role s neuvěřitelnou energií a zdálo se, že neexistuje nic, co by nezahrál. Sám cítil, že rutina romantických milovníků ho svazuje, a tak utekl ke komedii, kde mohl naplno popustit uzdu své fantazii.

K osmdesátým létům neodmyslitelně patří legendární dvojice Kaiser – Lábus. Oldřich Kaiser a jeho spolužák z DAMU Jiří Lábus si k sobě našli cestu už během studií a brzy zjistili, že spolu na jevišti dokážou divy. Jejich humor se skvěle doplňoval – Kaiser byl často tím spontánním střelcem, který přicházel s bláznivými nápady, zatímco Lábus pohotově přihrával a rozehrával situace do absurdna. V televizi vytvořili nezapomenutelné duo, které se stalo symbolem československé zábavy 80. let.

Vrcholným prostorem pro jejich společné vystoupení byly zábavné estrádní pořady typu Televarieté, zejména kultovní show Možná přijde i kouzelník. Diváci si dodnes pamatují, jak Kaiser s Lábusem každý týden napjatě „čekali na kouzelníka“ spolu s kolegou Jiřím Kornem a mezitím servírovali jednu skeč za druhou.

Jejich scénky vstoupily do dějin humoru – kdo by neznal třeba šílenou Hodinu dějepisu, v níž Kaiser coby svérázný učitel zkoušel nebohého žáka Lábuse z dějin, nebo groteskní výstup Klíště, kde se Kaiser přisaje na svého kolegu jako obtížný hmyz? Publikum řičelo smíchy i u dalších čísel jako Lúďa v pubertě, Sněhurka po Kaiserovsku či slavné „Jste slabší, máte padáka!“, kde zazněla dodnes citovaná hláška. Díky televizi se Kaiser a Lábus stali miláčky národa – jejich obličeje byly známé v každé domácnosti a každé nové číslo netrpělivě očekávaly miliony lidí.

Úspěch na obrazovce dvojice zúročila i jinde. Kromě televizních estrád spolu nahráli populární rozhlasový seriál Tlučhořovi, kde jen ve dvou hlasech ztvárnili celou potrhlou rodinku. Jejich kreativita neznala mezí a zdálo se, že tato dvojka je nezastavitelná.

Kaiserova charismatická osobnost byla uprostřed toho všeho nepřehlédnutelná – na jevišti dokázal improvizovat tak, že kolikrát rozesmál i svého parťáka Lábuse a muselo se točit nanovo. Kolegové o něm mluvili jako o „živelné pohromě“ – v tom nejlepším slova smyslu. Oldřich Kaiser byl zkrátka fenomén, který udával tón československé (a později i české) televizní zábavy té doby.

Zatímco na scéně se Kaiser klaněl jako uznávaný umělec, v zákulisí o něm kolovaly divoké historky. Jeho manželství s Naďou Konvalinkovou působilo navenek idylicky – krásná herečka a vtipný charismatický komik byli považováni za příkladný pár umělecké scény.

Jenže ani velká láska neznamenala, že život s Kaiserem bude snadný. Starší a zkušenější kolegyně Květa Fialová prý Konvalinkové už na začátku vztahu radila, ať si tak komplikovaného muže nebere. Naďa však byla beznadějně zamilovaná a věřila, že společný humor a cit všechny potíže překonají.

Vzali se a Konvalinková mu dlouhé roky vytvářela láskyplný domov, tolerovala jeho výstřednosti i bujarý životní styl. V roce 1983 se jim narodila dcera Karolína a zdálo se, že Kaiser má vše – úspěšnou kariéru i šťastnou rodinu.

Jenže Oldřichova nekonformní povaha se projevovala i mimo kamery. Byl to bohémský král večírků, který miloval společnost, adrenalin a legraci za každou cenu. Kolegové vzpomínají, jak po představeních často místo odpočinku vyrazil do noční Prahy a dokázal do svítání bavit celý stůl v baru svými geniálními improvizacemi.

Někdy ale jeho vtípky překročily únosnou mez. Už v 80. letech okusil první průšvihy: z vinohradského divadla dostal vyhazov poté, co si z vedení krutě vystřelil. Tehdy měli herci odjet na zájezd a Kaiser, posilněný alkoholem, obvolal hotel, kde měli bydlet, a všechny rezervace ze šprýmu zrušil. Navrhl, že soubor bude místo toho spát ve školní tělocvičně. Ředitel divadla ale pro tenhle druh humoru neměl pochopení – výsledkem bylo Kaiserovo okamžité propuštění.

Takové historky ještě budily úsměv, byly to klukoviny geniálního srandisty. Jenže Kaiserovu duši začaly stále víc obestírat temnější stíny. Z bezstarostného šprýmaře se pomalu stávala rozervaná duše, která hledala útěchu ve sklence. Alkohol, zpočátku jen součást bujarého života, se nenápadně měnil v každodenního společníka.

Devadesátá léta přinesla svobodu a nové možnosti, ale pro Oldřicha Kaisera znamenala také volný pád do náruče démonů. Jak sám později přiznal, právě v této dekádě ho naplno dostihl ďábel jménem alkohol. Ze začátku možná pomáhal zahánět stres a únavu, postupně si však vybral krutou daň na hercově spolehlivosti i zdraví.

Kaiser začal mít problémy s disciplínou – sem tam zmeškal zkoušku, jindy dorazil na představení v podnapilém stavu. V Divadle Ypsilon, kde našel útočiště po vyhazovu z Vinohrad, s ním dlouho měli trpělivost, vždyť to byl jejich žolík. Ale když absencí a excesů přibývalo, musel i odtud nedobrovolně odejít.

Přesto byl Kaiser v první půli 90. let pořád obrovská hvězda a získal ještě jedno velké angažmá – v roce 1993 se stal členem činohry Národního divadla. Zlatá kaplička si od něj slibovala, že její jeviště obohatí jeho umělecký génius.

On tam skutečně zazářil v několika inscenacích, jenže démon alkoholu ho pronásledoval i tam. Když se opakovalo, že kvůli jeho stavu ruší představení, Kaiser raději sám v roce 1999 od Národního odešel, než aby čelil otevřené ostudě. Bylo to smutné loučení – herec světového formátu se musel vzdát prestižní scény kvůli vlastní slabosti.

Jeho osobní život se mezitím hroutil. Naďa Konvalinková s ním statečně vydržela čtvrt století, ale ani její andělská trpělivost nebyla nekonečná. Veřejnost se začala dozvídat o Kaiserových aférkách a skandálech, které se už nedaly utajit. Bulvární titulky křičely o tom, jak byl slavný komik přistižen v ostravském domě neřesti.

Během jednoho nočního tahu zašel Kaiser s přáteli do místního nevěstince, kde se v náladě promenádoval nahý mezi spoře oděnými slečnami a bavil celé osazenstvo. Paparazzi byli u toho a fotografie opilého herce ve společnosti lehkých žen šokovaly národ. Pro Konvalinkovou to byla poslední kapka – vidět otce své dcery na stránkách bulváru v takové situaci bylo příliš. Po 25 letech manželství následoval bolestný rozvod.

A to nebyl jediný průšvih. Kaiserova opilecká eskapáda jednou dospěla tak daleko, že musela zasahovat policie. V roce 2004 (jak symbolické rozloučení s „divokými devadesátkami“) ho strážníci v pražském klubu zastihli notně podroušeného dlouho po zavírací době a hodlali ho vyvést ven. Jenže rozjařený herec se rozhodl předvést ještě jedno číslo – v náhlém záchvatu skočil jednomu policistovi na záda a křičel, že je „klíště“.

Ano, tentýž Kaiser, který kdysi na obrazovce rozesmával rodiny oním skečem o klíštěti, teď tu scénku zopakoval v realitě, k ohromení policistů i přítomných novinářů. Než ho zpacifikovali, stihl ještě druhého policistu kopnout. Případ se řešil jako přestupek, ale ostuda byla obrovská. Démon alkoholu definitivně ovládl Kaiserův život a málem zničil i jeho pověst geniálního baviče.

Ve stejné době se psalo i o dalších bizarních incidentech: například jak Kaiser v návalu vzteku rozbil výlohu vlastní kavárny pouliční lampou, když jeho podnikání nevyšlo. Nebo jak při natáčení filmu Non Plus Ultras rozjařený ukázal před zaplněnými tribunami fotbalového stadionu divákům svůj holý zadek. Tyto zprávy se staly smutnou protiváhou k dřívějším oslavám jeho talentu. Zdálo se, že klaun, který rozesmával zástupy, zůstal sám se svými démony.

Na počátku nového tisíciletí stál Oldřich Kaiser na křižovatce. Fyzicky i psychicky byl na dně – kvůli alkoholu přišel o prestižní práci, rodinu i dobré jméno. Málokdo věřil, že se z toho dokáže ještě vymanit. Jenže skutečný talent a charisma se nedají jen tak zničit.

Kaiser našel v sobě zbytek sil a rozhodl se bojovat. Opakovaně nastoupil na léčení závislosti a pomalu se dostával zpátky do života. Pomohla mu i nová láska – písničkářka Dáša Vokatá, která do jeho života vstoupila v roce 2012 a ukázala mu, že i v šedesáti letech může člověk začít znovu a jinak.

Po jejím boku Kaiser sekl s pitím a stal se z něj zcela jiný muž. Kdo by to byl tušil, že někdo tak slavný může najít štěstí u ženy, která ani netušila, jakou hvězdou kdysi byl? I to je důkaz Kaiserovy podivuhodné životní cesty – nakonec potkal člověka, před kterým nemusel být slavným komikem, ale prostě jen Oldou.

Bez alkoholu a se získaným klidem se Kaiser vrátil k milované práci. Jeho herecké mistrovství nezmizelo – naopak dostalo novou hloubku. Začal znovu excelovat ve filmu i na divadle, tentokrát už bez skandálů.

Svou pověst skvělého herce potvrdil třeba ve filmech jako Masaryk, Zahradníkův rok či Po strništi bos, za něž získal prestižní ocenění Český lev. Z někdejšího bouřliváka se stal uznávaný veterán české herecké školy, který mladším kolegům dokazuje, že i po těžkých pádech lze opět vstát.

Dnes se na Oldřicha Kaisera vzpomíná především jako na nezapomenutelného baviče a charismatického umělce, jenž zanechal nesmazatelnou stopu v televizní zábavě.

Zároveň je Kaiser živoucím důkazem toho, jak tenká může být hranice mezi genialitou a sebedestrukcí. K jeho dnešním narozeninám mu přeji vše nejlepší.

Zdroje:

https://www.respekt.cz/tydenik/2025/15/umi-oldrich-kaiser-zahrat-ze-je-nejlepsi-herec

https://cs.wikipedia.org/wiki/Oldřich_Kaiser

https://www.reflex.cz/clanek/zpravy/101234/vasnivy-entomolog-a-skvely-komik-oldrich-kaiser-slavi-65-narozeniny.html

https://dvojka.rozhlas.cz/legendy-zabavy-oldrich-kaiser-9110743

https://www.super.cz/clanek/celebrity-pres-obavy-o-jeho-zdravi-oldrich-kaiser-prevzal-oceneni-za-nejlepsiho-herce-s-profesi-ale-pry-konci-1512973

https://www.denik.cz/ostatni_kultura/zivot-oldricha-kaisera-provazi-nevsedni-talent-i-boj-s-alkoholem-20150514.html