Článek
Hana Vítová, vlastním jménem Jana Lašková, bývala jednou z nejzářivějších hvězd stříbrného plátna. Narodila se roku 1914 do muzikantské rodiny – oba rodiče byli operní pěvci Národního divadla.
Jako dívka mívala melancholický, zasněný pohled modrých očí a jemnou tvář lemovanou havraními vlasy. Rodiče si pro ni vysnili dráhu operní pěvkyně nebo učitelky, a tak nastoupila na konzervatoř. Divadlo ji však zlákalo dřív, než školu dokončila.
Už v 19 letech stála na jevišti a ztvárnila první role. Štěstí jí přálo: talentované zpěvačky si všiml skladatel Jaroslav Ježek a doporučil ji do Osvobozeného divadla. Tam o ní rozhodli přímo Voskovec a Werich – potřebovali mladičkou herečku pro roli umělé dívky Sirael ve své hře Golem.
„No a pak tam byla Hana Vítová… nechtěla se jmenovat Lašková, tak jsme přemýšleli, jak by se měla jmenovat. A zrovna šel kolem Nezval a zamával na nás… a tak mě napadlo: ,Co kdybyste se jmenovala Vítová?´ …A ona na to přistoupila,“vzpomínal Jan Werich na zrod jejího uměleckého jména. Z Jany Laškové se stala Hana Vítová a během pár měsíců ji znal celý národ.
Ve třicátých letech zazářila v desítkách filmů. Její herecký i pěvecký talent si publikum zamilovalo – a režiséři ji obsazovali do rolí krásných dívek, které často trpí pro nenaplněnou lásku - kvůli její jemné tváři a smutným očím.
Zpočátku hrála v nenáročných romancích a komediích, ale toužila ukázat hlubší herecké schopnosti. Dočkala se v dramatických úlohách jako Noční motýl (1941), kde ztvárnila osudovou barovou zpěvačku Martu.
Čtyřicátá léta znamenala vrchol její kariéry – krásou i charismatem se mohla rovnat tehdejším ikonám, jako byly Adina Mandlová či Lída Baarová. Na rozdíl od nich však Vítová po válce nečelila obvinění z kolaborace.
Přesto jejímu vzestupu náhle zlomila vaz jiná ironie osudu: nový poválečný režim už o elegantní hvězdy prvorepublikového stylu nestál. Z filmového nebe postupně mizela.
Její osobní život bohužel kopíroval tragické role, které hrála na plátně. První láskou Vítové byl operetní zpěvák Jára Pospíšil. Prožili spolu romantické období – kvůli ní dojížděl přes celou republiku, jen aby ji na pár hodin viděl.
„Na nádraží mě Hanička už čekala, vzali jsme se za ruce… dali si jednu dvě hubičky a já v jednu už zase seděl v rychlíku, abych nezmeškal večerní představení,“ líčil Pospíšil ve svých pamětech zamilované schůzky na peróně. Vzali se v roce 1935, Haničce bylo pouhých 21 let.
Mladé manželství ale dlouho nevydrželo – herečka i zpěvák dávali přednost kariéře, a po patnácti měsících se rozvedli. Hana na svého prvního muže nikdy nezanevřela; ještě po letech o něm mluvila s úctou jako o skvělém člověku a kamarádovi.
Podruhé se vdala během války, kdy její hvězda stoupala nejvýš. V Divadle Oldřicha Nového se seznámila s pohledným Bedřichem Rádlem, šéfredaktorem filmového časopisu. Ten byl natolik okouzlen slavnou herečkou, že kvůli ní opustil svou první ženu – herečku Světlu Svozilovou.
24.1.1914- 3.3.1987 HANA VÍTOVÁ- herečka a zpěvačka 30.a 40.let 20.století.VĚNUJME TICHOU VZPOMÍNKU této úžasné herečce.
Posted by Božena Wolfová on Monday, March 3, 2025
Hana Vítová si Rádla vzala v roce 1942, v nejisté době protektorátu. Brzy po válce, roku 1946, se manželům narodila vytoužená dcera Bedřiška. Vítová byla štěstím bez sebe: rodinný život pro ni vždy hodně znamenal a jako matka jen zářila. Jenže to, před čím ji varovalo okolí, se naplnilo.
Bedřich Rádl nebyl stvořený pro věrnost – jeho zálety pokračovaly i po svatbě. Veřejnost šuškala, že co udělal své první ženě, může klidně udělat i Haně. A přesně to se stalo. Rádl si našel mladičkou milenku, herečku Natašu Tanskou, a nakonec požádal o rozvod.
Bylo to v roce 1955, kdy už manželství stejně drtily i jiné problémy: poválečné politické čistky připravily Rádla o místo šéfredaktora a Hana sama dostávala ve znárodněné kinematografii jen druhořadé role. Manželé Rádlovi rázem ztratili práci, peníze i lásku.
Rozvod však Hanu Vítovou neosvobodil – čekalo ji další ponížení. Neměla kam jít. V padesátých letech nebylo pro bývalou filmovou hvězdu snadné získat byt, a tak zůstala po rozvodu bydlet s exmanželem v jedné domácnosti. Co hůř, Bedřich Rádl si do společného bytu nastěhoval svou novou ženu Natašu Tanskou.
Hana s nimi musela denně stolovat u jednoho stolu. Podle pamětníků dokonce pro exmanžela a jeho milenku vyvařovala a pečovala o celou neobvyklou rodinu. I když se snažila tak nemohla zabránit, aby dusná atmosféra nepoznamenala dospívající Bedřišku. Když se Rádl později rozvedl i s Tanskou a přivedl si další partnerku, dcera to už nesla velmi těžce.
Bedřiška vyrůstala v neklidném rodinném prostředí a v pubertě ji potkala první velká láska. Bohužel zůstala jen platonická. Zamilovala se do ženatého herce Jiřího Suchého, který o citech mladé obdivovatelky neměl tušení. Dívka se trápila v beznaději – a její křehká psychika to neunesla.
V létě 1966 došlo k tragédii. Hana Vítová se toho dne vrátila domů právě ve chvíli, kdy se Bedřiška zamkla v koupelně a ve vaně si podřezávala žíly. Zoufalá matka to vycítila. Vytrvale tloukla na dveře, až se jí podařilo je vylomit. V tu chvíli už krev stékala na dlaždičky, ale Bedřiška ve svých zmatených citech pokračovala dál.
Prudce odstrčila matku a rozběhla se k oknu. Ani výkřik zoufalství nedokázal zastavit to, co následovalo. Dívka skočila dolů před očima své matky. Bedřišku s těžkými zraněními převezli do nemocnice, ale po několika hodinách svým zraněním podlehla.
Následky pro Hanu Vítovou byly zdrcující. Definitivně se uzavřela do sebe. Přestala komunikovat s okolím, vyhýbala se lidem. Zůstala úplně sama. Ve stejné době (rok 1966) navíc zemřel i její blízký přítel, kapelník R. A. Dvorský, s nímž ještě do poloviny 60. let jezdila zpívat na estrádní vystoupení po venkově.
Jakoby osud chtěl, aby neměla už vůbec nikoho. Hana, dříve činorodá a společenská žena, propadla alkoholu, kterým se marně snažila zahánět děsivé vzpomínky. Její život ve středním věku se proměnil v tichý únik: odešla z Prahy na venkov a definitivně zanevřela na herectví.
S filmem i divadlem skončila. Aby se uživila, začala pracovat doma jako překladatelka cizích jazyků – ovládala angličtinu, němčinu i ruštinu, překlady však publikovala pod pseudonymem Jana Rádlová, aby využila aspoň ozvuk slavného jména svého bývalého muže.
Kromě toho si drobně přivydělávala vymýšlením otázek do populárních vědomostních kvízů v televizi a rozhlase. Nic z toho ale nedokázalo vyplnit prázdnotu v jejím životě.
V dalších letech se stáhla téměř do ústraní. V roce 1970 Hanu Vítovou postihla vážná autonehoda, která završila její trýzněný osud i po fyzické stránce. Utrpěla těžké zranění, po němž ochrnula na jednu nohu a v obličeji jí zůstala rozsáhlá jizva.
Následovala nekonečná léčba a rehabilitace – celých sedm let strávila s přestávkami v nemocnicích a lázních, absolvovala několik operací a dlouhé měsíce se znovu učila chodit. Trvalé následky ale nezmizely. Její dřívější půvab jako by i navenek poznamenal stín tragédie.
Po návratu domů se pohybovala už jen s obtížemi a bolestmi. Další rány osudu přišly, když ztratila svého posledního partnera, s nímž krátce nacházela oporu – zemřel a Hana opět zůstala sama. Není divu, že se utápěla v alkoholu stále hlouběji.
Do veřejného dění se téměř nezapojovala, přesto se s ní diváci ještě jednou setkali. V roce 1986 – rok před smrtí – vystoupila Hana Vítová v televizním pořadu Kavárnička dříve narozených, věnovaném legendám první republiky. Byla to její poslední rozloučení s publikem.
Zazpívala tam svůj dávný hit „Život je jen náhoda“. Mnozí cítili v jejím hlasu tichou předtuchu. Během natáčení se herečce přitížilo a musela na chvíli do nemocnice, kde jí lékaři udělali rentgen plic. Byla silná kuřačka a výsledky vyšetření nevěstily nic dobrého. Hana to dobře věděla – odmítla si poležet v nemocnici a vrátila se ještě ten den do studia dokončit vystoupení.
V ruce držela zalepenou obálku s rentgenovým snímkem, kterou potají vtiskla moderátorovi Ondřeji Suchému do dlaní. „To je dárek pro vás, Ondřeji, vezměte si to na památku, já stejně dobře vím, co tam je,“ pronesla s trpkým úsměvem. Byl to její způsob, jak říct nahlas to, co všichni tušili – že jí dochází čas. Dne 3. března 1987 Hana Vítová zemřela. Bylo jí 73 let.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hana_V%C3%ADtov%C3%A1
https://zeny.iprima.cz/smutne-tajemstvi-herecky-hany-vitove-dcera-se-zabila-kvuli-jirimu-suchemu-82444
https://www.lifee.cz/historie-a-tajemno/utrpeni-hany-vitove-prvorepublikova-herecka-zila-se-svym-ex-a-jeho-mladou-manzelkou-v-jednom-byte_524200.html
https://www.lifee.cz/tragicke-chvile-v-zivote-hany-vitove-sebevrazda-dcery-autonehoda-i-smutne-rozlouceni-s-werichovou-pisni-dc13b
https://www.vlasta.cz/clanek/hana-vitova-slavna-ale-nestastna-dcera-spachala-sebevrazdu-pred-jejima-ocima-20250525.html
https://www.prozeny.cz/clanek/zdravi-a-zivotni-styl-zaujalo-nas-krasna-chytra-talentovana-i-nestastna-hana-vitova-sebevrazda-dcery-a-smrt-v-opusteni-100213
https://zeny.iprima.cz/hana-vitova-se-kvuli-sebevrazde-dcery-upila-k-smrti-pred-jejimi-zraky-vyskocila-z-okna-423479
https://www.prazskyden.cz/trapeni-hany-vitove-zaletni-muzi-a-tragicka-smrt-milovane-dcerky/
https://www.kafe.cz/celebrity/smutny-osud-herecky-vitove-po-rodinne-tragedii-dozila-v-osameni-20200514.html
https://zena.aktualne.cz/celebrity/herecka-hana-vitova-mela-smulu-na-muze-na-dno-si-sahla-po-se/r~9e152934b57111eeb1f50cc47ab5f122






