Článek
Na sociálních sítích se před časem objevily fotografie tohoto bizarního stavebního počinu. Betonový most se na nich tiskne k řadě obytných domů v gízské čtvrti Omráníja tak těsně, že mezi balkóny a novou silnicí nezůstala prakticky žádná mezera. Záběry okamžitě vzbudily bouři – šok, pobouření i posměch.
Někteří Egypťané na internetu sarkasticky žertovali, že obyvatelé mohou ze svých oken začít prodávat projíždějícím řidičům benzín nebo občerstvení. Jiným ale do smíchu nebylo: pro obyvatele postižených domů byl pohled na přibližující se nadjezd zdrojem zděšení a bezmoci.
„Ten most nás připravil o slunce i vzduch. Mezi naším balkónem a mostem není žádná mezera, jsme úplně zablokovaní,“ stěžoval si jeden z místních, Hání Sobhí, jehož rodina v domě bydlí už řadu let. Ve tváři měl výraz člověka, který stále nechápe, jak se něco takového mohlo stát právě jemu. Celý život pracoval na tom, aby si mohl dovolit byt v této čtvrti – a teď mu doslova roste před okny zeď z betonu.
Z balkónu v al-Omráníji to vypadá, jako by se nová estakáda natahovala přímo k domu – betonové pilíře a nosníky se tyčí jen několik desítek centimetrů od oken. Obyvatelé vyšších pater dříve viděli dolů na ulici: mohli z balkónu dohlédnout na děti vystupující ze školního autobusu nebo na prodavače zeleniny postávajícího na rohu.
Teď už ale nevidí vůbec nic – jen šedivou silnici vedoucí těsně kolem jejich oken. Kdysi živá ulice se ponořila do stínu. Místní přirovnávají most k neomalenému sousedovi, který se k nim nastěhoval bez pozvání a zabral celý prostor.
Když dálnice míjí balkón
Jak k této zvláštní a tísnivé situaci vůbec došlo? Příběh mostu krále Salmána – jak se nový nadjezd oficiálně nazývá – začal o něco nenápadněji. V rámci ambiciózního projektu rozšíření dopravní sítě v Káhiře se v roce 2019 rozběhla stavba 12 kilometrů dlouhého silničního spojení zvaného Tera’ t al-Zomor neboli Osa krále Salmána.
Tento projekt měl propojit severní a jižní část Gízy a napojit se na dálniční okruh kolem metropole. Cíl byl jasný: ulevit chronicky ucpané káhirské dopravě vybudováním nového průtahu, který zkrátí cestu na městský okruh. Zdálo se to jako další z mnoha infrastrukturních iniciativ posledních let, kdy se egyptská vláda pod vedením prezidenta Abdala Fattáha Sísího snaží modernizovat zemi mohutnou výstavbou silnic, mostů a celých nových čtvrtí.
Stavba mostu krále Salmána zpočátku místní obyvatele příliš neděsila. Úředníci je ujišťovali, že vznikající estakáda povede v bezpečné vzdálenosti od obytných budov. „Říkali nám, že most bude od domů vzdálen čtyři až pět metrů,“vzpomíná jeden z obyvatel. To by samo o sobě nebylo ideální, ale většina lidí to brala jako nutnou daň za veřejně prospěšný projekt.
Jenže jak měsíce ubíhaly, betonové pilíře rostly a mostní konstrukce se rozšiřovala přesně v místech, kde ji nikdo nečekal. „Později jsme s úžasem zjistili, že je to ve skutečnosti 40 až 50 centimetrů,“ popisuje tentýž muž moment šoku, kdy se rezidenti poprvé podívali z okna do očí obludné stavbě. Namísto několika metrů zeje mezi jejich balkóny a nadjezdem jen úzká škvíra – mnohem menší než délka lidské paže.
Když se betonová masa přiblížila natolik, že by z balkónu šlo na nový most téměř skočit, začali lidé bít na poplach. Obrazy mostu „líznutého“ k obytným domům se rozšířily po internetu a vyvolaly otázky, jak něco takového mohlo projít schvalovacím procesem. Místní politici a aktivisté mluvili o „architektonickém zločinu“, který ohrožuje bezpečnost obyvatel a hrubě zasahuje do nedotknutelnosti jejich domovů.
Poslanec Muhammad Fu’ád vyzval k přehodnocení projektu s tím, že most v této podobě porušuje bezpečnostní normy, narušuje soukromí lidí a vystavuje je nebezpečí. Kromě rizika kolize měli strach i z hlukové a emisní zátěže: desítky tisíc aut denně projíždějících pár decimetrů od oken znamenají nepřetržitý hluk a mračna výfukových plynů přímo v bytě.
Beton a lidská důstojnost
Kontroverze kolem mostu v Omráníji se stala víc než jen lokální kauzou – otevřela také širší debatu o tom, jak se v Egyptě plánuje rozvoj měst a kdo za něj platí cenu. Káhira, obývaná asi 20 miliony lidí, trpí už desítky let chaotickým urbanistickým vývojem: město bobtná do všech stran a nekontrolovaná výstavba často předbíhá infrastrukturu.
Vznikají celé čtvrti takzvaného „neformálního“ bydlení – ašwáíját, zástavby bez dostatečných povolení, která však poskytla domov milionům lidí v zemi, kde populace roste závratným tempem. Egypt každoročně přibírá kolem 1,6 milionu obyvatel a Káhira je jedním z nejhustěji zalidněných měst na světě.
Z geografického pohledu je to město vklíněné mezi poušť a řeku – většina obyvatel se tísní podél úzkého údolí Nilu a v deltě, protože 95 % území státu tvoří neobyvatelná poušť. To všechno vytváří extrémní tlak na dostupné území, dopravní tepny i služby.
Dopravní zácpy v Káhiře patří k nejhorším na světě. Mnozí lidé tráví hodiny denně popojížděním v ucpaných ulicích a volají po nových silnicích, které by chaosu ulevily. Není divu, že egyptská vláda se snaží situaci řešit – a to často rychlými, ráznými kroky.
Pod vedením prezidenta Sísího tak v posledních letech vyrůstají kilometry nových dálnic a estakád v rekordním čase. Vládní „mega-stavební tažení“ zahrnuje také výstavbu celých nových městských čtvrtí, přeměnu neformálních slumů na plánované projekty a dokonce budování zcela nového administrativního hlavního města uprostřed pouště.
Tyto projekty mají přinést modernizaci a vyřešit dlouhodobé problémy – například vznik „Nové Káhiry“ slibuje odlehčit přelidněnému centru a nabídnout lepší životní podmínky mimo chaotický starý velkoměstský organismus.
Jenže tento důraz na modernizaci má i svou odvrácenou stranu, jak ukazuje příklad mostu v Omráníji. Výstavba infrastruktury se často děje ve zrychleném režimu, bez dostatečného ohledu na stávající komunity či historické a společenské hodnoty. Občas tak dochází k situacím, kdy pokrok doslova naráží na lidskou důstojnost – a někdy i na lidské obydlí.
Most krále Salmána není první případ, kdy se egyptské stavby setkaly s odporem veřejnosti kvůli své bezohlednosti. Například nedávno vyvolala rozhořčení demolice částí káhirského historického hřbitova, tzv. Města mrtvých, kvůli výstavbě nové dálniční spojky – buldozery tam zbouraly stovky starobylých hrobek, aby udělaly místo víceproudým silnicím. Tento zásah do kulturního dědictví popudil egyptskou veřejnost i odborníky natolik, že někteří otevřeně protestovali, což je v dnešním Egyptě spíše výjimečné.
Sísího vláda buduje sice nové silnice a mosty „pro veřejné dobro“, ale současně kvůli nim bez váhání boří staré čtvrti, kácí aleje stromů či přesouvá hřbitovy. Pro zastánce rychlé modernizace je to nutná daň za lepší budoucnost a plynulejší dopravu v přelidněném městě. Kritici však poukazují, že takový postup přehlíží lidský rozměr a práva obyvatel, kteří jsou z procesu rozhodování prakticky vyloučeni.
Nečekané probuzení
Egyptské úřady reagovaly na aféru dvojím způsobem: jednak ujišťovaly, že nikdo z dotčených nepřijde zkrátka, a zároveň hájily samotný projekt s tím, že chyba není na straně mostu, ale domů. Generál Mahmúd Násir, šéf vládní Agentury pro rozvoj, veřejně prohlásil, že domy, kolem nichž most vede, porušily územní plán a zasahovaly do vyhrazeného pásma pro silnici. Jinými slovy – podle úřadů stály „nelegálně“ tam, kde už dávno měla vést silnice.
„Žádný poškozený nezůstane bez odškodnění, pokud jeho dům byl legální,“ ujišťoval Násir v televizi. Vláda schválila vyplacení čtvrt miliardy egyptských liber (asi 16 milionů USD) na kompenzace pro ty, jejichž majetek stavební práce poškodily. Ovšem mělo to háček: náhradu dostanou jen ti, kdo se dobrovolně vystěhují.
Kdo by snad chtěl zůstat a žít dál vedle nového mostu, na žádné peníze nemá nárok. A pokud byl dům z hlediska úřadů „černou stavbou“ – tedy postavený bez všech náležitých povolení – nepočítejte s ničím už vůbec. Ty nejvíce postižené budovy úřady beztak plánují časem zbourat. Úředníci vzkázali, že jakmile bude most hotov, konfliktní domy čeká demolice– a pokud byly bez povolení, jejich majitelé nedostanou ani libru.
Pro Háního Sobhího, který se v Omráníji narodil a celý život tu žije, to byly hořké zprávy. Jeho dům není žádná načerno postavená chatrč – rodina má řádné povolení od roku 2009, platí daně, elektřinu, vodu. Přesto teď slyší, že dům „překáží“ velkému národnímu projektu. „Nemůžu se dívat na jeden nebo dva domy a kvůli nim ignorovat zájem celé země… Tohle je projekt v národním zájmu,“ prohlásil ostatně i ministr dopravy Kámil al-Vazír.
Hání by snad i přijal rozumnou nabídku na přestěhování. Ale vše proběhlo tak náhle a necitlivě, že lidé dodnes tápou, na co mají nárok. Mnozí dodnes nedostali žádné oficiální oznámení, jen ústní příkaz k vystěhování bez jasného příslibu náhradního bydlení. Někteří se snaží bránit – obrátili se na právníky, psali dopisy úřadům, dokonce společně sepsali petici adresovanou prezidentu Sísímu, v níž ho prosí o zastavení bourání a férové zacházení s obyvateli.
Úřední mašinérie ale zatím běží dál. Na domech se objevily značky znamenající „určeno k demolici“. Když se obyvatelé pokusili uspořádat tichý protest u svých domů – jen tak stát s transparenty po páteční modlitbě – objevily se okamžitě hlídky pořádkové policie, které jim daly najevo, že jakékoli veřejné shromáždění je nežádoucí.
Atmosféra strachu a nejistoty jen umocňuje psychické utrpení lidí, kteří mají během pár týdnů ztratit střechu nad hlavou. „Nechceme peníze, chceme jen jiné místo k životu – důstojné bydlení výměnou za to naše,“ říkají rezignovaně obyvatelé postižených domů. „Tohle není jen byt. Je to domov, útočiště pro rodinu. A my nemáme kam jít.“
Zdroje:
https://zawia3.com/al-omraneya/
https://www.reuters.com/article/world/a-bridge-too-close-cairo-flyover-angers-residents-idUSKBN22V1S6/
https://thearabweekly.com/historic-cairo-cemetery-faces-destruction-new-highways
https://www.newarab.com/news/too-close-home-new-egypt-bridge-triggers-outrage
https://egyptwatch.net/2020/05/17/highway-bridge-built-50-centimetres-from-residential-buildings-draws-criticism/
https://www.reuters.com/article/world/a-bridge-too-close-cairo-flyover-angers-residents-idUSKBN22V1S6/
