Článek
Příjmení u nás nevznikla ze dne na den. Už ve středověku si lidé přidávali ke křestním jménům různá označení, aby odlišili třeba Jana z hájenky od Jana ze mlýna. Od 14. století se druhá jména používala čím dál víc a za vlády Marie Terezie se jejich používání stalo povinným.
Mnohá z těchto nových příjmení zněla podobně jako přezdívky – odrážela povahu, vzhled nebo povolání prvního nositele. Ve vesnicích tak vedle sebe žili pán Malý, soused Veselý i sedlák Pokorný.
Z tohoto folklóru vznikly i příjmení nezvyklá či úsměvná. Celé věty a spojení nejsou výjimkou – dodnes u nás najdeme 218 mužů s příjmením Nepovím a 105 pánů s příjmením Nevím. Některé zkomolené tvary znějí jako rozkaz nebo výzva: třeba Vítámvás (vítám vás), Skočdopole (skoč do pole) či Nechoďdomů.
Jindy příjmení popisovalo čin, kterým se dotyčný „proslavil“. Z 16. století jsou prý doloženi pražští měšťané jménem Hovnojedek či Kolmosral – těžko říct, co tak strašného provedli, ale svým příjmím se zapsali do dějin. Podobně nápaditá příjmení jako Nasralvhrnec ukazuje, že fantazii se meze nekladly ani v barokní době. Tehdejší příjmí – osobní přezdívky – se postupně proměnily v příjmení děděná z generace na generaci. A tak se i velmi neobvyklá jména stala rodinným dědictvím.
Například příjmení Vykydal by mohl nosit hrdina Haškových povídek – a skutečně existuje. V Česku žije přes tisícovku Vykydalových; původ toho jména je přitom prostý. Je odvozené od slovesa vykydat, které znamená vyházet hnůj nebo někoho někam vykázat. Mohlo tedy jít o přezdívku stájníka či metaře, anebo o připomínku nějaké zapomenuté vesnické lapálie.
Podobně Pachlopník zní komicky, ale podle jazykovědců vznikl z lašského výrazu pachlopina neboli větvička – první nositelé byli zřejmě sběrači chrastí v Beskydech. Smrt jako příjmení dnes působí až mrazivě, ale nejspíš označovalo člověka spojeného se smrtí spíše pracovně – třeba hrobníka nebo kata. O tom svědčí i existence příjmení Šterber, odvozeného z německého sterben („zemřít“), a dalších příjmení jako Smrť, Smrtka či Smrťák. Zdánlivě morbidní jména tak často ukrývají úplně obyčejné příběhy lidí a jejich profesí.
Když se význam slov převrátí
Některá stará příjmení ale získala časem nečekaný dvojí význam. Slova, která byla dříve nevinná, dnes znějí hrubě či vulgárně – a přitahují nechtěnou pozornost. Kokot třeba původně znamenal jen kohouta. Dnes je to ovšem velmi peprná nadávka. Podobně s odstupem staletí dopadlo sloveso šukat – ve staré češtině nevinně označovalo pohyb v malém prostoru nebo hledání, jak to známe z klasiky („babička šukala po světnici“).
Dnešní význam toho slova je o poznání jadrnější. Karel Oliva připomíná, že taková příjmení při vzniku nenesla hanlivý význam – prvním pánům Kokotům a Šukalům se nikdo nesmál. Jméno Šukal tak kdysi zřejmě příslušelo někomu, kdo byl věčně v poklusu a něco sháněl, nikoli chronickému prostopášníkovi.
Dnes ovšem příjmení jako Kokot, Šukal, Šoustal, Prcín nebo Hajzl působí minimálně pobavený úsměv, ne-li urážku. K jejich nositelům může okolí přistupovat s předsudky – někdy je považují za vtipálky či hulváty, ještě než je poznají. Není divu, že někteří lidé s takovým příjmením zvažují úřední změnu jména.
Český zákon to umožňuje, pokud je příjmení ostudné či hanlivé. Ve skutečnosti se ale většina lidí nakonec s „jadrným“ příjmením naučí žít – i proto, že jazyk se mění a co bylo sprosté včera, nemusí být sprosté zítra.
Dobrý příklad nabízí historie jedné západočeské obce: víska Mrdákov se raději přejmenovala na Mrákov, protože toto slovo mezitím zlidovělo jako vulgarismus. Původně znamenalo nevinné „vrtět, kývat“, ale vývoj jazyka z něj udělal tabu. Stejný osud potkal i řadu příjmení – jejich nositelé teď nesou břímě slov, která změnila význam k horšímu.
Naopak některé pikantně znějící názvy mate jen naše ucho, zatímco původ je docela nevinný. Například Šukačka – slovo, při němž mnohý zvedne obočí – je jméno osady na Šumavě a vzniklo úplně cudně. Pochází z lužickosrbskéhovýrazu šuka, který znamená koza. V kraji plném pastvin a salaší tak Šukačka jednoduše označovala místo, kde se pásly kozy, a nikoli rejdiště neřesti.
Cizí jazyky, místní nářečí
Česká příjmení v sobě nesou stopy mnoha řečí a národů, které prošly naším územím. Některá neobvyklá jména tak mají cizojazyčný původ. Příjmení Nebojsa zní jako věta v češtině („neboj se!“), ale ve skutečnosti jde o starý slovanský výraz pro člověka nebojácného, dochovaný třeba jako křestní jméno Nebojša v Srbsku.
Možná je tedy dědictvím dávného vojáka z balkánských zemí, který sloužil v habsburské armádě a usadil se u nás – nebo prostě odkazem na předka odvážlivce, kterému okolí říkalo “ nebojsa“, protože se nebál ničeho.
Také příjmení Kokotek mate tělem. Dnes toto slovo působí jako zdrobnělina známé vulgarity, ve skutečnosti však zřejmě pochází z nářečí. V některých oblastech, zejména na Moravě a ve Slezsku, totiž kokot nebyl nadávka, ale označení pro kohouta.
O původu jména Kokotek/Kokotka se tedy můžeme dohadovat – mohlo jít třeba o rodinu chovatele drůbeže. Na Těšínsku dodnes žije mnoho nositelů tohoto příjmení. Zdeňka Kokotková z onoho kraje říká, že občas lidi její jméno komolí a koktají, ale jí samotné už dávno připadá normální.
Různé kouty země oplývají zvláštními výrazy, které se otiskly i do příjmení. Nářečí dokáže vysvětlit třeba příjmení Pachlopník (sběratel větví), Hovád (snad od hovado čili dobytče) či Pacholek (čeledín). Mnohá zdánlivě nesrozumitelná jména tak mají kořeny v místní mluvě předků.
A v neposlední řadě je tu němčina, která ovlivnila češtinu víc, než si uvědomujeme – příjmení jako Fojt (Vogt, rychtář), Šustr (Schuster, švec) nebo Pingitzer (Bingitzer, možná odvozeno od místního jména) připomínají staleté soužití Čechů a Němců.
V některých případech najdeme v matrikách počeštěné formy cizích jmen – tak se z maďarského Kovácse stal Kováč, z polského Nowaka Novák a například z francouzského Desorts posléze Dezort. Mnoho neobvyklých příjmení tak v sobě skrývá stopy migrace a osudy cizinců, kteří se tu usadili.
Zdroje:
https://www.e15.cz/magazin/maji-netradicni-prijmeni-prejmenovat-by-se-nenechali-853109
https://dvojka.rozhlas.cz/vykydal-7547668
https://cnn.iprima.cz/kuriozity-v-ceskych-prijmenich-nejcastejsi-je-novak-najdete-i-jeziska-a-soustala-53006
https://zena-in.cz/clanek/ceska-prijmeni-ktera-vas-vyvedou-z-miry-netvori-je-jen-sprosta-slova-ale-i-citoslovce-nebo-vtipne-zkomoleniny
https://www.prijmeni.cz
