Článek
Muž s ostře řezanými rysy a pronikavýma modrýma očima se potácí blíž. Má oholenou hlavu, nažehlené sako – a v očích prázdnotu.
Namísto úsměvu však přichází šok: herec se náhle otáčí zády, stahuje kalhoty a vystrčí na ně holý zadek. Než se kdokoli vzpamatuje, obnaží se zepředu – přímo před patnáctiletou dívkou a jejím otcem sedícím opodál. Vteřinu je ticho. Pak zděšené výkřiky, cvakání fotoaparátů, chaos.
Přivolaní policisté spěchají k výtržníkovi, ten se však nezklidní – zuřivě na strážce pořádku křičí a vrhá se proti nim. Ozývají se francouzské nadávky, ostré jako břitva. Trvá to nekonečné minuty, než herce zpacifikují.
Ještě před pár lety tady byl hrdinou. Teď ho policie odvádí v poutech do noci, která se náhle zdá mrazivá. Na mramorové dlažbě před hotelem zůstává ležet zapomenutá festivalová akreditace. Jméno na ní není třeba číst – celý svět ho znal: Samy Naceri, hvězda akčních komedií Taxi a držitel herecké ceny z Cannes. Šokovaný dav kolemjdoucích jen nevěřícně sleduje, jak je jejich oblíbenec odváděn pryč. Zbyl jen otisk dávné slávy a hořká pachuť skandálu.
Z ulice na výsluní
Cannes 2006, slavnostní zakončení festivalu. Na pódiu stojí pětice mužů a přebírá cenu za nejlepší mužský herecký výkon. Jedním z oceněných je Samy Naceri, syn alžírského otce a francouzské matky, narozený a vyrostlý v pařížském předměstí.
Spolu s kolegy právě získal cenu za svůj výkon ve válečném dramatu Indigènes (Den vítězství) – filmu, který připomněl zapomenuté hrdiny druhé světové války z řad severoafrických vojáků bojujících za Francii. Naceri má slzy v očích. „Děkujeme,“ říká do mikrofonu rozechvělým hlasem a v sále zatím stojí i prezident festivalu.
Je to vrchol dlouhé cesty. Cesty, která začala v mnohem syrovějších kulisách než jsou lázně na Azurovém pobřeží. Pařížské předměstí Fontenay-sous-Bois, osmdesátá léta. Mladý Samy je podle všeho enfant terrible už od puberty. V 16 letech utíká ze školy, potlouká se ulicemi a živí se, jak se dá. Maléry na sebe nenechají čekat – miluje rychlá auta, a právě ta se mu poprvé stanou osudnými. Ve dvaceti havaruje, odnáší si znetvořující jizvu na tváři, ale to není to nejhorší.
Rok 1984: Samy Naceri dělá řidiče při loupežném přepadení. Je dopaden a odsouzen na pět let do cely. Během výkonu trestu, kde stráví čtyři roky, poznává tvrdou realitu. Když je propuštěn, něco se v něm změní. Jako by pochopil, že takhle skončit nechce – v sobě má přitom jiný motor: vášeň pro herectví.
V 90. letech zkouší štěstí u filmu a přichází nečekané setkání s režisérem Lucem Bessonem. Besson ho v roce 1994 obsadí do malinké roličky ve svém thrilleru Leon, ale hlavní trhák teprve chystá. Taxi (1998) – bláznivá akční komedie o taxikáři z Marseille, který miluje rychlou jízdu. Samy Naceri dostává hlavní roli řidiče Daniela Moralese a naplno v ní zúročuje svůj šarm pouličního rebela i kluka z lidu.
Po boku mu hraje mladičká Marion Cotillard a film se stává senzací. Z nenápadného frajírka Samyho je rázem miláček Francie. Diváci si zamilovali jeho bezelstný úsměv i bláznivé kaskadérské kousky – a Naceri, do té doby nezkušený herec s kriminální minulostí, si připadá jako v pohádce.
V následujících devíti letech vzniknou další tři pokračování Taxi (1998–2007) a ze Samyho Naceriho je absolutní celebrita. Po ulicích na něj pokřikují „Danieli!“, rozdává autogramy, objevuje se v televizních show. V roce 2000 kráčí v smokingu po červeném koberci v Cannes – tehdy poprvé, s druhým dílem Taxi. Přes tmavé brýle si z pódia prohlíží zástupy fanoušků a užívá si světla reflektorů.
Démoni pod maskou slávy
Sláva je opojná a Samy Naceri si připadá nepřemožitelný. Pod pozlátkem úspěchu se však tiše probouzejí démoni, kterých se nikdy zcela nezbavil. Život na hraně, adrenalin a také výbušná povaha – to vše s ním putuje i na výsluní. Zpočátku se mluví jen o drobných excesech: tu se popere s dotěrným fotografem, onde se opije na večírku. Jenže pak přituhuje.
Rok 2003. Při jedné jízdě v opilosti Samy nabourá cizí auto. Z banální nehody se stane drama – rozzuřený herec napadne spolucestujícího onoho vozu. Skandál je na světě. Soudce nemá pro hvězdné manýry pochopení: Naceri je odsouzen k osmi měsícům odnětí svobody a odebrání řidičského průkazu na 3 roky. Výstraha, jak se zdá, ale nefunguje.
Na filmových plátnech mezitím dál řádí jako sympatický hrdina bez bázně a hany, v reálném životě se ale Samy stává postrachem večírků a barů. V listopadu 2005 je během čekání na opozdilého hosta v jedné pařížské restauraci už notně opilý. Schyluje se k potyčce a Naceri popadne těžký popelník – mrští jím po 22letém mladíkovi. Muž klesá k zemi se zakrvácenou hlavou. Následuje další odsouzení za ublížení na zdraví – Samy stráví dva měsíce ve vazbě, propuštěn je v únoru 2006.
Ještě ani nestačí vydechnout na svobodě a už se blíží vrchol jeho kariéry – festival v Cannes 2006 a ocenění za Indigènes. Úspěch a veřejné uznání tak na okamžik zcela odsunou jeho osobní problémy do pozadí. Sám Naceri věří, že teď už „bude sekat dobrotu“.
Cítí novou zodpovědnost – film o marockém vojákovi mu připomněl i vlastní kořeny a předsudky, s nimiž se potýkal jako syn imigranta. Veřejně vystupuje proti rasismu ve společnosti. Snad právě proto působí to, co přijde vzápětí, jako naprosto paradoxní situace.
V březnu 2006 – pouhých pár měsíců po triumfu v Cannes – zastavuje policejní hlídka na západě Paříže luxusní vůz. Za volantem sedí Samy Naceri. Je bílý den. Herec je silně opilý – v krvi mu koluje 15 sklenek whisky a k tomu prášky. Hlídka ho okamžitě převáží na stanici vystřízlivět. Ráno v cele však Samy nevystřízliví – propadne záchvatu vzteku a deprese.
Chrlí vulgární nadávky a rasistické urážky na prvního strážce zákona, kterého vidí – je to černošský důstojník. Muž, který se ještě nedávno pasoval do role bojovníka proti rasové nesnášenlivosti, teď v opojení alkoholu a léků sám útočí na nevinného.
Po vystřízlivění před soudem kaje hlavu. „Stydím se za ty rasistické urážky. To nejsem já. To není má výchova,“ říká zkroušeně. Soudce však nemá slitování – za tento exces padne šestiměsíční nepodmíněný trest a pokuta 8 000 € (téměř čtvrt milionu korun). Ze soudní síně odchází Samy Naceri v poutech rovnou k výkonu trestu. Za mřížemi není poprvé – a bohužel ani naposledy.
Zpočátku to vypadá, že si opravdu prošel tím nejhorším obdobím a poučil se. Po propuštění dává rozhovory, v nichž tvrdí, že skoncoval s alkoholem a drogami. Jenže démona vzteku zkrotit nedokáže. Krátce po návratu na svobodu se znovu zaplete do krvavé rvačky.
V lednu 2007 se v klubu v Aix-en-Provence nepohodne se sekuriťákem. Výměna ostrých slov eskaluje – vzteklý Naceri tasí kapesní nůž a bodne muže před sebou. Oběť naštěstí přežije, ale herec čelí obvinění z pokusu o vraždu. Senzacechtivý tisk ho rázem překřtí z miláčka publika na zlého muže francouzského filmu.
Samy putuje opět před soud. Verdikt: devět měsíců ztráty svobody, z toho část podmíněně. Po třech měsících v nápravném zařízení je propuštěn s podmínečným dohledem – k jeho drogové závislosti se totiž mezitím přidružily i psychické problémy. Soud nařizuje léčbu. Naceri nastupuje na kliniku, ale nevydrží tam dlouho. Brzy napadne dva ošetřovatele, kteří ho hlídají, a je z léčebny eskortován přímo zpět do své cely.
Po roce 2007 Samy Naceri prakticky mizí z filmového plátna. Tam venku, v normálním světě, se mezitím jeho pověst hroutí. Producenti se ho začínají bát obsazovat – je považován za neřízenou střelu. Příležitostnou práci sice dostane (například malou roli ve filmu Tip Top), ale to je slabý odvar bývalé slávy. On sám cítí, že ho průšvihy postupně stojí vše, co miloval – herectví, rodinu, přátele.
Ještě v roce 2008 se přitom zdálo, že by mohl najít stabilitu: zahrál si ve čtvrtém pokračování Taxi (točilo se po dlouhých pauzách kvůli jeho problémům) a měl šanci odrazit se ode dna. Jenže další skandál na sebe nenechá čekat. V listopadu 2008 Naceri při výjezdu z garáže v Paříži srazí svým vozem policistku, která ho chtěla zastavit. Strážkyně zákona naštěstí vyvázne jen s lehkým zraněním, ale herec se opět ocitá před soudem.
Šest měsíců nepodmíněně – tak zní ortel za neopatrnou jízdu bez řidičského oprávnění a ublížení z nedbalosti. Samy se k soudu ani neobtěžuje dostavit. Jeho právník jen tiše tlumočí omluvy a lítost.
Pád na samé dno
Temné epizody přicházejí ve spirále, která se uzavírá. Leden 2009 přinese jeden z nejhorších. V luxusním pařížském baru sedí Samy se svou bývalou přítelkyní a její kamarádkou. Ve vzduchu je napětí, hádka je na spadnutí. Ženy se ze strachu zamknou na toaletě a volají známému muži o pomoc. Když dotyčný dorazí do baru, Naceri na něj beze slov zaútočí nožem – bodá a nechává zraněného muže krvácejícího na podlaze.
Poté odchází domů, jako by se nic nestalo. Policie ho zatkne o pár hodin později v jeho pařížském bytě. Soud mu vyměří 16 měsíců nepodmíněně. Je to zatím nejdelší trest, který dostal.
Jak už jsme zmínili v úvodu, v květnu 2011 se Naceri znovu objevuje v Cannes, ačkoli po všech průšvizích nemá v žádném filmu už roky významnější roli. Právě tam předvede své poslední „velké číslo“, kdy se veřejně obnaží před nezletilou dívkou, uráží policisty a stráví noc v cele.
A to vše jen pár dnů před tím, než má nastoupit do výkonu trestu za onen loňský noční útok nožem. 30. května 2011 skutečně putuje k výkonu trestu – a v Grasse si začíná odpykávat oněch 16 měsíců. Jeho psychický stav je vážný. Z ústavu ho brzy převážejí na psychiatrickou kliniku v Nice, protože lékaři usoudí, že by léčba mohla zmírnit jeho výbušnost. Jenže Samy Naceri odmítá spolupracovat. Léky na uklidnění prý brát nebude. Nakonec tak své problémy léčí jen další samotou v zamřížované cele.
Když se v září 2012 dostane na svobodu, čeká ho venku jen prázdno. Filmový svět na něj zapomněl, přátelé zmizeli. Samy se cítí na vše sám. A problémy nekončí. Jen pár dnů po propuštění ho zažaluje pařížský taxikář – tvrdí, že ho herec vulgárně urážel a dokonce před ním zase obnažil své přirození při banální hádce o jízdné. Naceri opět míří k soudu.
Tentokrát vyvázne s pokutou, ale v očích veřejnosti klesá ještě hlouběji. Média si z něj dělají fackovacího panáka, jakéhosi padoucha pro zábavu.
Přispívá k tomu i fakt, že v minulosti občas neuváženě mluvil: například v televizní talkshow se dostal do ostrého konfliktu se Salmanem Rushdiem kvůli jeho kontroverznímu románu. Tyto výstupy pak popřel a označil za nedorozumění. Jenže pověst rebela se tím dál prohloubila.
Zkrátka, Samy Naceri je v roce 2013 v troskách – profesně i osobně. Na premiéry filmů ho nikdo nezve, významné režiséry zajímá jen jako odstrašující případ. Hrdina Taxi se tak živí drobnostmi a pomalu mu docházejí peníze. Přizná, že se cítí zapomenutý a zrazený.
Cesta k (možnému) návratu
Jsou lidé, kteří by se v takové chvíli zhroutili nebo propadli úplné sebedestrukci. Samy Naceri to však nevzdává. Kdesi uvnitř něj stále plane ta stará rebelantská jiskra – a touha hrát. Roku 2015 překvapí tím, že přijme angažmá v malém pařížském divadle. Na jevišti jednoho malého sálu, před pár desítkami diváků, se znovu nadechuje k hereckému životu. Hraje drobnou roli v inscenaci neznámého autora.
Filmový svět si na něj zvolna opět vzpomíná. Natočí pár epizodních rolí v méně známých snímcích. Zkouší dokonce novou kariéru – v roce 2016 vydá rapový videoklip, kde s typickou přímočarostí rekapituluje své pády. Internet se mu posmívá, ale Samy tvrdí: „Byla to terapie. Potřeboval jsem to dostat ven.“ Ještě větší ránou pro jeho ego však bude něco jiného: Taxi 5. Producenti v roce 2018 oznámí pokračování slavné série, ovšem bez Naceriho.
Mladý režisér Franck Gastambide mu sice nabídne směšně malou roličku – pouhý štěk v závěru filmu jako nostalgické pomrknutí – ale Samy to odmítne. Bere to jako zradu. „Zasloužím si trochu víc respektu,“ vzkáže veřejně tvůrcům. Fanoušci ho sice podpoří, ale na rozhodnutí to nic nezmění. Pátý díl Taxi jde do kin bez původního Daniela. Naceri přiznává, že ho to mrzí a bolí – postava taxikáře mu změnila život a teď je definitivně pryč. Navíc kritika pátý film strhá.
V srpnu 2018 se jeho jméno ještě jednou objeví na předních stránkách novin. Naceri se totiž připlete k hromadné rvačce v moskevském baru. Tentokrát je ovšem spíše obětí než viníkem – spor o karaoke začne místní opilá parta, a když se Samy se svým bratrem brání, ochranka klubu nezasáhne. Výsledkem je několik zlámaných žeber, otřes mozku a vážně poraněné oko. Ruská média dokonce spekulují o tom, že o zrak přijde.
Samy Naceri skončí na operačním sále moskevské oční kliniky. Po probuzení dává na Instagram fotku s ovázanou hlavou a vzkazuje fanouškům: „Jsem v pohodě.“ Zprávy o údajném vážném zranění hlavy dementuje. Jako by chtěl říct: ještě nejsem odepsaný. A skutečně – z té bitky se zotaví překvapivě dobře. Zůstane jen drobná jizva u oka, která mu paradoxně připomíná jeho kdysi nejznámější roli drsného taxikáře.
Život Samyho Naceriho je plný jizev, vnějších i vnitřních. Každá z nich vypráví část příběhu o rychlé cestě na vrchol a krutém pádu.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Samy_Naceri
https://www.theguardian.com/world/2006/dec/15/film.france
https://www.leparisien.fr/culture-loisirs/samy-naceri-accuse-d-exhibition-sexuelle-par-un-chauffeur-de-taxi-13-09-2012-2163055.php
https://www.novinky.cz/clanek/koktejl-hvezdu-komedialni-trilogie-taxi-ceka-vezeni-40143712
https://www.play.cz/novinky/francouzsky-herec-naceri-odsouzen-k-pokute-za-exhibicionismus/
https://www.streetpress.com/sujet/1414404647-samy-naceri-prison-enfance-bagarre
https://www.super.cz/clanek/televize-predstavitel-daniela-ze-serie-taxi-neni-zadne-nevinatko-a-pro-ranu-nejde-nikdy-daleko-ma-jeste-jeden-osklivy-zlozvyk-1503946
