Článek
„Tohle je peklo. Přežít se to nedá. Jsem v kleci s partou psychopatů. Jsem sám a ztracený,“ zněl hlas v mysli Borise Beckera první noc v cele. Ve tmě věznice Wandsworth v Londýně slyšel křik a netušil, zda se někdo pokouší sprovodit ze světa, nebo jen ztratil rozum v osamění.
Železné dveře cely byly zavřené a někde za vysokými zdmi tlumeně doznívaly ozvěny chaosu. Jen necelé tři kilometry odtud ležel travnatý centrální kurt ve Wimbledonu – místo, kde kdysi Becker stál na vrcholu světa. Teď seděl na pryčně, tvář v dlaních, a přemítal, jak daleko a temnou cestu urazil od oněch zářivých dní na výsluní.
Zázrak z Wimbledonu
Psal se rok 1985 a sedmnáctiletý zrzavý kluk z německého městečka Leimen ohromil tenisový svět. Boris Becker se stal nejmladším vítězem mužské dvouhry ve Wimbledonu, navíc jako nenasazený hráč. Jeho dělový servis mu vysloužil přezdívku „Boom Boom“ – bum bum Boris.
Hned následující rok svůj triumf zopakoval a v roce 1989 zvedl wimbledonský pohár potřetí. Během zlaté éry své kariéry přidal tituly na Australian Open (dvakrát) i US Open a v roce 1991 se vyšvihl až na post světové jedničky. Na dvorci působil nezničitelně – energické smeče, rybičky za míčem, mohutné emoce. Diváci ho milovali, doma v Německu byl národním hrdinou.
Hvězdný status a bohatství přišly náhle. Becker s úsměvem líbal wimbledonský pohár a na kontě mu přistávaly miliony liber za vítězství. Do konce kariéry si tenisem vydělal zhruba 19 milionů liber. Jenže jak má dospívající kluk naložit s takovým tlakem? Kde je ten pomyslný návod, jak se nestát obětí vlastní záře? Becker zpětně přiznal, že nic takového neexistovalo – žádná příručka ho nepřipravila na to, jak žít život tenisového boha v teenagerovském věku.
Odvrácená strana slávy
Přes veškeré triumfy se už na obzoru rýsovaly první stíny. Počátkem 90. let se Becker zapletl do problémů s daněmi. Aby nemusel platit vysoké německé daně, předstíral trvalý pobyt v Monaku, ačkoli fakticky žil převážně v Mnichově.
V roce 2002 ho německý soud uznal vinným z daňových úniků – dlužil na daních v přepočtu asi 1,7 milionu eur. Vyvázl s dvouletým trestem odnětí svobody podmíněně a pokutou půl milionu eur. Becker vyšel ze soudní síně jako volný muž a prohlásil, že tohle je jeho „nejdůležitější vítězství – jsem svobodný, to je to hlavní“. Soudkyně mu však důrazně připomněla zdviženým prstem, že příště by už do vězení putoval natvrdo. Už tehdy se ukázalo, že vítěz Wimbledonu má sklon nebrat svá pochybení dost vážně.
Jeho osobní život nabral turbulentní spád. V roce 1993 se oženil s herečkou Barbarou Feltus, narodili se jim dva synové. Avšak osudným se Beckerovi stal rok 1999 – sezóna, kdy se loučil s profesionálním tenisem. Po vyřazení z Wimbledonu zamířil do nočního Londýna.
Jeho manželka Barbara ležela v nemocnici kvůli komplikacím v těhotenství, ale Boris místo u jejího lůžka skončil v luxusní restauraci Nobu, kde po pár skleničkách podlehl chvilkovému poblouznění s cizí ženou.
„Co mě to tehdy v noci popadlo, sám nevím,“ napsal později se zahanbením. Tento několikaminutový románek ve tmavém zákoutí podniku – bulvárem překřtěný na „epizodu v úklidové komoře“ – nezůstal bez následků. O pár měsíců později Beckerovi faxem přišla zpráva, že s tou neznámou ženou, ruskou modelkou Angelou Ermakovou, počal dceru.
Následky na sebe nenechaly čekat. Barbara Beckerová, jakkoli se snažila zachovat klid, se o manželově nevěře dozvěděla a manželství záhy ztroskotalo. Rozvod s první ženou připravil Beckera odhadem o více než 15 milionů liber a honosné sídlo na Floridě.
Ke skandálu s nemanželskou dcerou se bývalý šampion zpočátku stavěl odmítavě, ale nakonec otcovství uznal. Finančně ho tato „chvilka bláznovství“ stála další zhruba 2,4 miliony liber na urovnání a výživném. Beckerova pověst tím výrazně utrpěla – zbožňovaný sportovec se rázem stal miláčkem bulváru a symbolem nevěry.
Tato popularita měla i další odvrácené podoby. Becker si po konci kariéry užíval života na vysoké noze – luxusní vily, rychlá auta, večírky. Peníze z turnajů a sponzorských smluv rychle mizely v nákladném životním stylu. Byznysové investice, do nichž se pouštěl, často končily fiaskem.
Přesto se Becker snažil zůstat na očích tenisového světa v pozitivním světle: stal se oblíbeným komentátorem BBC a dokonce v letech 2013–2016 úspěšně trénoval srbskou hvězdu Novaka Djokoviće (společně získali šest grandslamových titulů). Vypadalo to, že navzdory bouřím v soukromí si Bum Bum Boris udržuje glanc tenisové ikony a předává dál své know-how. Jenže účty z minulosti ho neúprosně doháněly. Jeho vydělané miliony pohltil drahý rozvod, alimenty a velkorysý životní styl, přiznal posléze sám Becker.
Finanční kolaps
Problémy dlouho bublaly pod povrchem, až přišel červen 2017. Londýnský soud prohlásil Borise Beckera za insolventního. Dluhy, které za sebou zanechal, dosahovaly astronomické výše. Věřitelům dohromady dlužil údajně kolem 50 milionů liber, z toho jen na jediné nesplacené půjčce za sídlo na Mallorce více než 3 miliony.
Beckerovi právníci žádali soud o poslední šanci – tvrdili, že někdejší wimbledonský král brzy dluhy vyrovná prodejem nemovitosti ve Španělsku. Boris byl skálopevně přesvědčen, že vše je jen nedorozumění. Zuřil, že mu prý banky nedaly dost času, a zuřil i veřejně: označil proces za „výnosný byznys pro kravaťáky“ a vzkázal, že si „došlápne na ty, kdo to protlačili“.
Jeho slova zněla vzdorovitě, ale realita byla neúprosná. Soudní registrátorka Christine Derrettová, která si dobře pamatovala Beckera z wimbledonských finále, jen smutně konstatovala, že nevidí žádný důvěryhodný důkaz, že by své „podstatné“ dluhy dokázal brzy splatit. „Člověk má dojem, že ten muž zavírá před realitou oči,“ pronesla na Beckerův účet suše.
V červenci 2019 uspořádal exekutor internetovou aukci, kde nabídl 81 položek z Beckerovy osobní síně slávy. Tři zmenšené repliky wimbledonských trofejí z let 1985–1989. Maketa Davisova poháru z roku 1988. Stříbrná trofej z US Open 1989 vyrobená klenotníky od Tiffanyho.
Ba i zlatá medaile z olympiády v Barceloně 1992, kterou Becker získal ve čtyřhře. Vše muselo pryč – veškerý výtěžek do posledního haléře putoval věřitelům. „Emočně? To muselo být pro něj dost těžké,“ podotkl aukční agent suše při pohledu na šampiona nuceného rozprodat své dědictví.
Diplomat nebo podvodník?
V bezvýchodné situaci sáhl k absurdnímu kroku. V Beckerově příběhu se jím stal pokus schovat se za diplomatickou imunitu. V červnu 2018 – rok po vyhlášení bankrotu – Beckerův právní tým u britského soudu nečekaně oznámil, že jejich klient byl jmenován sportovním atašé Středoafrické republiky při EU.
Má tedy diplomatický pas, a tudíž podle Vídeňské úmluvy požívá imunity – britská justice jej prý nemůže nadále stíhat ani nutit splácet dluhy. Tvrzení to bylo šokující a obtížně uvěřitelné. Becker měl domy ve Švýcarsku a Londýně, ale v oné středoafrické zemi zmítané chudobou a konflikty nikdy v životě nebyl.
Místo sportovního atašé navíc v diplomatických ročenkách vůbec neexistuje. Neplacený titul z jedné z nejchudších zemí světa však měl Beckerovi – alespoň v jeho víře – zajistit klid před evropskými věřiteli.
Britské novinové titulky jen nevěřícně kroutily hlavou: „Boris Becker jako africký diplomat?!“ Samotní představitelé Středoafrické republiky se o novém „velvyslanci sportu“ dozvěděli až z médií – a netrvalo dlouho, než přišlo chladné prohlášení z Bangui.
„Diplomatický pas, kterým se prokazuje, je padělek,“ uvedl šéf kabinetu tamního ministra zahraničí. Pas měl číslo ze série odcizených blankotisků a postrádal podpis ministra Charlese Armel Doubaneho, bez něhož by žádný diplomatický pas nebyl platný.
Pád na dno
Diplomatická epizoda se rychle zhroutila a nad Borisem Beckerem spadla definitivně klec. Britští vyšetřovatelé rozplétali, kam se poděly jeho peníze, a došli k závěru, že se trojnásobný wimbledonský vítěz dopustil insolvenčního podvodu. Ukryl prý před likvidátory majetku v přepočtu 2,5 milionu liber v penězích a cennostech – převáděl hotovost na jiné účty, zatajil vlastnictví nemovitostí a neodevzdal některé trofeje.
Becker vinu odmítal. U soudu barvitě líčil, jak ho šokovalo a ponížilo prohlášení bankrotu, jak se spoléhal na své poradce a udělal prý vše, co mohl, aby s úřady spolupracoval. Soudkyně Deborah Taylorová však měla jiný názor. Když v dubnu 2022 vynášela nad padesátiletou sportovní ikonou rozsudek, nebrala si servítky: „Snažil jste se shodit vinu ze sebe a ze svého bankrotu na jiné. Ponižující dopad celé věci na vás uznávám, ale pokoru jsem u vás neviděla,“ kárala Beckera před zaplněnou soudní síní.
První zastávkou na cestě za trestem se stala pověstná věznice Wandsworth na jihozápadě Londýna. Ironií osudu se nachází jen co by kamenem dohodil od posvátných wimbledonských kurtů. Tvrdý žalář plný těžkých zločinců – vrahů, dealerů drog, násilníků – se stal novým domovem slavného tenisty.
„Kdo říká, že život ve vězení není tvrdý, lže,“ řekl Becker později. „Bylo to kruté, naprosto jiné, než co znáte z filmů.“Hned první noc poznal tu temnou realitu: zpoza dveří se ozývaly rány a úpěnlivé výkřiky. „Nemohl jsem usnout, protože jsem věděl, že je to skutečnost – lidé se tu vážně pokoušejí zabít, ubližují si nebo prostě šílí. Wandsworth patří k nejtvrdším věznicím v Británii a dostat se právě sem byl docela šok,“ vzpomínal.
Do věznice ho přivezli v pátek odpoledne, na začátku prodlouženého víkendu, takže až do úterý vůbec nesměl z cely – a ty „tři noci od pátku do úterního rána byly nejtěžší v mém životě“.
Hvězdná aura, která Beckera všude provázela, najednou neznamenala nic. „Ve vězení jste nikdo. Jste jen číslo,“ popsal trpce. On sám byl vězeň A2923EV. Rychle pochopil, že pro přežití si musí najít spojence. „Denně bojujete o holé přežití. Musel jsem se obklopit tvrdými hochy, potřeboval jsem ochranu,“ přiznal bez obalu.
Po osmi měsících byl Boris Becker propuštěn za dobré chování a v polovině prosince 2022 nastoupil do letadla směr Německo. Jako cizinec s trestním záznamem byl z Británie vyhoštěn – minimálně do roku 2024 se nesměl vrátit. Když došel na svobodu, čekala na něj jako první jeho 87letá matka. „Je to ten nejlepší vánoční dárek, jaký jsem si mohla přát,“ řekla dojatě přátelům.
Jak chutná svoboda, když člověk poznal dno? Boris Becker dnes říká, že si prochází „třetí kapitolou“ svého života – snad kapitolou poučenou a pokornější. Stále miluje tenis. Z vězení napsal knihu a v rozhovorech mluví o tom, co se naučil: že musí převzít zodpovědnost za své chyby, nepoddávat se sebelži a obstát sám před sebou.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Boris_Becker
https://www.theguardian.com/sport/2025/nov/20/boris-becker-prison-tennis-interview
https://www.aljazeera.com/news/2022/12/15/boris-becker-departs-for-germany-after-uk-prison-term
https://www.theguardian.com/sport/2023/apr/08/boris-becker-uk-prison-sentence
https://www.theguardian.com/world/2002/oct/25/germany.tennis
https://www.theguardian.com/world/2003/nov/04/books.sport
