Článek
Je konec roku 1978 a v kině právě vrcholí premiéra pohádky Princ a Večernice. Na plátně princ Velen zachraňuje své tři sestry ze spárů kouzelných živlů – a jednou z nich je i princezna Helenka v podání Julie Jurištové. Tehdy třiadvacetiletá herečka stojí vedle zkušenějších kolegyň Zlaty Adamovské a Ivany Andrlové, které ztvárnily její sestry, a suverénně jim stačí půvabem i talentem.
Byla to role, která ji proslavila – Helenka, nejmladší ze sester, ta něžná princezna, jež se v ději provdá za mocného Větrníka. Diváci si ale Jurištovou rychle zapamatovali i z dalších pohádek té doby.
Ještě tentýž rok zazářila jako princezna Adriana ve strašidelném příběhu Deváté srdce režiséra Juraje Herze. A zakrátko přišla komediální pohádka Láďo, ty jsi princezna! (1979), kde si zahrála titulní roli – princeznu Ladu převlečenou za chlapce, po boku mladého Jana Hrušínského.
Nebyla však jen éterickou pohádkovou bytostí. Mladá Julie zvládla i vážnější role. Ve filmu Noc klavíristy (1976) si zahrála klíčovou svědkyni vraždy po boku uznávaného Václava Vosky. V hořké komedii Stopař (1978) ztvárnila půvabnou manekýnku – milenku hlavního hrdiny, kterého hrál Josef Vinklář. A pamětníci rodinných filmů ji mohli vidět třeba jako pionýrskou vedoucí v komedii Od zítřka nečaruji (1979).
Celkem Jurištová do začátku 90. let ztvárnila na čtyři desítky filmových a televizních postav – úctyhodné číslo, které svědčí o její pracovitosti i popularitě. Kamera ji zkrátka milovala a ona milovala ji. Půvabná plavovláska se širokýma očima měla na plátně zvláštní jiskru, díky níž působila v rolích princezen opravdově a přesvědčivě.
Její cesta přitom nezačala lehce. Narodila se 29. listopadu 1955 ve Znojmě na jižní Moravě a od dětství ji přitahovalo herectví a literatura. Na první pokus ji sice nevzali na konzervatoř, nevzdala se ale a začala hrát v oblastních divadlech – nejprve v Českém Těšíně, později v Mostě.
Praxe z menších scén jí pomohla dostat se na druhý pokus na DAMU. Studium herectví na pražské divadelní akademii úspěšně dokončila v roce 1978 pod vedením legendárního prof. Miloše Nedbala.
A právě onen rok 1978 se stal pro Julii zlomovým i v kariéře filmové – krátce po absolutoriu přišla nabídka zahrát si princeznu Helenku ve Vorlíčkově Princi a Večernici, kterou neodmítla. Rázem se ocitla ve hvězdné společnosti:pohádka s Libuší Šafránkovou, Radkem Brzobohatým či Vladimírem Menšíkem patřila k tahákům Vánoc.
Jurištová sice ve filmu hrála „jen“ vedlejší postavu jedné ze sester, přesto si jí publikum všimlo. Byla krásná, jemná a působila nevinně, tedy ideální představitelka princezen. Díky tomu režiséři mladou herečku začali obsazovat stále častěji – v letech následujících natočila jednu pohádku za druhou.
V roce 1979 ji dokonce angažovali němečtí filmaři do role Sněženky (německé pohádkové fantasy Schneeweißchen und Rosenrot, tedy Sněženka a Růženka), kde si zahrála po boku Pavla Trávníčka. Zdálo se, že Julie má před sebou velkou filmovou budoucnost.
Krátká pohádka lásky
Na place pohádky Láďo, ty jsi princezna! se do sebe Julie Jurištová a Jan Hrušínský bláznivě zamilovali. Pohledný herecký idol a půvabná představitelka princezny vytvořili krásný pár nejen před kamerou, ale i v soukromí.
Podle pamětníků byli do sebe velmi zamilovaní – kolegové vzpomínají, že spolu trávili veškerý volný čas a vypadali šťastně. Jan dokonce svou lásku přivedl představit rodičům, členům slavného hereckého klanu Hrušínských, a šeptalo se o chystané svatbě.
Julie se stala Janovou nastávající snoubenkou a nějaký čas to vypadalo, že pohádka z filmového plátna pokračuje i v reálném životě. Jenže lidské osudy se neřídí scénáři s jednoznačně šťastným koncem. Románek dvou mladých hvězd nakonec trval jen pár měsíců. Co se přesně stalo, vědí jen oni dva – možná klasické neshody, možná tlak okolí, každopádně láska vyprchala dřív, než došlo na oltář.
Ani jeden z nich vztah veřejně nekomentoval. Rozešli se tiše, bez skandálů, a každý šel dál svou cestou. Hrušínský se později oženil s jinou herečkou a pokračoval ve filmové i divadelní kariéře. Jurištová si také nechala své city výhradně pro sebe. Soukromí pro ni vždy bylo posvátné – už tehdy dávala najevo, že osobní život si hodlá střežit za zavřenými dveřmi, daleko od bulvárních titulků.
O několik let později, v polovině 80. let, si Julie zahrála výraznou roli Terezky Krahulíkové v úspěšném televizním seriálu Synové a dcery Jakuba skláře. Na obrazovce sice prožívala silné herecké emoce, ale skutečnost v jejím osobním životě byla po dřívějším rozchodu jiná. S Janem už se setkávali jen jako běžní herečtí kolegové v branži.
Když pohádka skončila
Jsme na sklonku roku 1989. Československo prožívá euforii změn, hranice se otevírají, v kultuře nastává převrat. Tehdy třicetiletá Julie Jurištová má za sebou bohatou hereckou dekádu a patří stále k respektovaným umělkyním. Přesto jako by po sametové revoluci zcela zmizela z očí veřejnosti.
Zatímco někteří kolegové se rychle adaptují na nové poměry a vrhají se do privatizace divadel či nových podniků, Julie se rozhodne zůstat stranou velkého humbuku. Svět filmu a televize opouští dobrovolně – nenatočila už žádný další film ani seriál. Její poslední známou rolí zůstává menší postava v TV inscenaci z roku 1993. Pak jako by zmizela z obrazovek úplně. Proč tak talentovaná a krásná herečka, která mohla svou kariéru ještě rozvíjet, náhle přerušila slibně rozjetou dráhu?
Částečnou odpověď nabízí samotná Jurištová, i když velmi skromně a nepřímo. Po letech řekla, že odchod z filmového světa byl její svobodné rozhodnutí – chtěla jít jinou cestou, než jakou nabízela porevoluční kinematografie. Možná ji nelákal příliv zahraničních produkcí a divoký filmový byznys 90. let. Možná se nenašla v odvážnějším stylu porevolučních tvůrců, kterým vládl ironický humor a často i dráždivé náměty, tolik odlišné od nevinných pohádek minulé éry.
A možná v tom byly docela prosté osobní důvody – po letech usilovné práce zatoužila zpomalit, mít klid, rodinu. Veřejnost tehdy mohla jen spekulovat. Jurištová to nikomu nevysvětlovala: prostě jednoho dne odešla z kamer a dala přednost jevišti. Pravda je, že divadlu zůstala věrná. Už od roku 1979 byla patnáct sezón členkou souboru Městských divadel pražských, kde hrála na scénách ABC a Rokoka v desítkách inscenací klasického i moderního repertoáru.
Ani po revoluci z divadelních prken neslezla – naopak, pokračovala dál v divadle, jen mimo pozornost médií hlavního proudu. Kdo chtěl vidět Julii Jurištovou hrát v 90. letech, musel na její domovskou scénu. Televize a film pro ni přestaly existovat. V paměti publika tak postupně zůstala hlavně jako ta dávná princezna z 80. let.
Stojí za zmínku, že osudy jejích dvou „sesterských“ kolegyň z Prince a Večernice se odvíjely odlišně. Zlata Adamovská pokračovala ve filmování a stala se jednou z nejzářivějších hvězd polistopadové éry. Ivana Andrlová si také udržela hereckou dráhu, ale musela překonat těžké životní zkoušky – rozvod a deprese po odchodu manžela.
Královna dětských jevišť
Ústraní neznamenalo nečinnost. Julie Jurištová se totiž nevzdala herectví, jen přesunula svůj talent do jiné dimenze. V roce 1998 využila svých zkušeností a založila vlastní Divadelní společnost Julie Jurištové, malou scénu specializovanou na představení pro děti. V Česku se od 90. let rozmohlo zájezdové rodinné divadlo a Jurištová byla mezi těmi, kdo mu dali směr.
Její společnost začínala skromně, s pohádkovými inscenacemi pro mateřské školy a první stupeň, ale postupně se vypracovala. Od roku 2002 rozšířila repertoár i o hry pro dospělé publikum – ovšem těžiště zůstalo u dětských diváků. Sama Jurištová se stala ředitelkou, organizátorkou i duší svého malého souboru.
S herci objížděla kulturáky a sokolovny po celé republice, hrála v pražském Divadle U Hasičů či v Divadle Bez zábradlí jako hostující scéna.
Proč se však rozhodla právě pro dětské publikum? Na to Julie Jurištová odpověděla v jednom z mála rozhovorů, které kdy poskytla. Vysvětlila, že děti si získala pro jejich upřímnost a radostnost: „Získat srdce dětského diváka znamená totiž také to, že bude divadlo vyhledávat i jako dospělý a bude dávat přednost opravdové živé kultuře před programy některých televizních stanic. Ono hrát pro dětského diváka není vždycky jednoduché, protože když se jim něco nelíbí, dávají to hlasitě najevo. Naštěstí daleko častěji se děti v divadle cítí dobře. Ostatně, plný sál, smích, potlesk a rozzářená dětská očka mluví za všechno,“ prozradila před časem v regionálním tisku.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Julie_Juri%C5%A1tov%C3%A1
https://nasehvezdy.cz/clanek/julie-juristova-o-princezne-ktera-zmizela-485754/
https://www.csfd.cz/tvurce/1207-julie-juristova/biografie/
https://cnn.iprima.cz/show-time/juristova-predstavitelka-pohadkovych-princezen-filmovou-karieru-uzavrela-co-dnes-dela-453969
https://zeny.iprima.cz/kam-se-podela-a-co-dnes-dela-jedna-z-nejkrasnejsich-filmovych-princezen-julie-juristova-208531
https://www.extra.cz/osudy-sester-prince-velena-laska-na-place-boj-s-depresemi-a-zasnoubeni-s-hrusinskym-91290
https://www.super.cz/clanek/celebrity-princezna-z-pohadek-uz-to-neni-cemu-se-ted-venuje-svagrova-safrankove-z-pohadky-princ-a-vecernice-732307
