Článek
Greta Garbo, vlastním jménem Greta Lovisa Gustafsson, se narodila 18. září 1905 ve Stockholmu do velmi skromných poměrů. Byla nejmladší ze tří dětí; její otec Alfred pracoval jako pomocný dělník a matka prodavačka. Když bylo Gretě pouhých čtrnáct let, otec zemřel na selhání ledvin.
Tato ztráta poznamenala celou rodinu. Dosud bezstarostná dívka náhle musela dospět. Opustila školu a začala pracovat – nejprve jako pomocnice v holičství, později prodávala klobouky v obchodním domě. Každý měsíc odevzdávala výplatu doma, aby pomohla uživit rodinu. Byl to nelehký úděl malé dospívající dívky, která se musela vzdát snů a dětství ve prospěch povinnosti.
V obchodním domě si brzy všimli její vysoké, štíhlé postavy a pohledné tváře. Ředitel obchodu ji požádal, aby pózovala jako modelka pro reklamy na klobouky. Stydlivá prodavačka se tak poprvé ocitla před objektivem fotoaparátu.
Následovalo několik krátkých reklamních filmů, v nichž se mladá Greta objevila – zpočátku váhavě, z nutnosti, bez ambicí stát se herečkou. Herectví nemilovala; bylo to jen prostředek výdělku v těžkých časech.
O několik let později dokonce upřímně prohlásila: „Herectví nesnáším. Kdybychom tenkrát nebyli v takové finanční tísni, nikdy bych na to nepřistoupila a měla bych do konce života klid,“ vzpomínala trpce.
Cesta do Hollywoodu
Práce v reklamních krátkých filmech přivedla Gretu ke studiu herectví. Díky jednomu z reklamních spotů si jí povšiml režisér Erik Petschler a nabídl jí menší roli ve své komedii. Výkon mladičké dívky zaujal natolik, že získala stipendium na Královské herecké škole ve Stockholmu.
Poprvé v životě se mohla systematicky věnovat herectví – ačkoli ho stále považovala spíš za náhodu než splněný sen. Ve škole se seznámila s významným filmovým režisérem Mauritzem Stillerem, který okamžitě rozpoznal její výjimečný talent. Byl to on, kdo z Grety Gustafsson vytvořil Gretu Garbo.
Obsadil ji do svého výpravného historického filmu Gösta Berling a vymyslel jí nové umělecké jméno. Zrodila se hvězda. Film měl obrovský úspěch a z nenápadné švédské dívky se rázem stala vycházející herecká osobnost.
V roce 1925 přišla nabídka, která změnila celý její život: hollywoodské studio Metro-Goldwyn-Mayer (MGM) pozvalo Stillera do Ameriky a trvalo na tom, že jeho „objev“ pojede s ním. Tehdy dvacetiletá Greta neváhala – odjezd do neznámého světa byl riskantní, ale znamenal šanci, jaká se neodmítá.
V září 1925 připlula do New Yorku a vzápětí do Los Angeles. Hollywood ji však nevítal s otevřenou náručí. Zpočátku byla osamělá cizinka v cizí zemi – neuměla anglicky, nerozuměla lesku a intrikám filmové továrny na sny. Její první americký film Příliv nebyl neúspěšný, ale ambice studia nenaplnil. Greta měla silný švédský přízvuk, plaché vystupování a odmítala laciné reklamní triky. Producenti znejistěli – bude z té tiché Evropanky vůbec hvězda?
Pak ale přišel film Tělo a ďábel (1926) a s ním nečekaný průlom. Greta Garbo se na plátně proměnila v smyslnou svůdnici a její podmanivé herectví okouzlilo diváky. Hollywood rázem ležel téhle neobvyklé dívce u nohou. Nesplňovala tehdejší klasické ideály krásy – byla vysoká, s výraznými rysy a zdrženlivým vystupováním – přesto se stala miláčkem publika.
Filmoví kritici o ní začali psát jako o „božské Garbo“ a studio MGM záhy zjistilo, jak cenný klenot získalo. Greta točila jeden film za druhým, často bez oddechu, od úsvitu do noci. Ve 20. letech natočila přes tucet snímků a stala se nejvýdělečnější hvězdou studia. Z křehké dívky ze severu vyrostla světová celebrita – a přece v ní zůstával kus té nesmělé samotářky, kterou bývala.
Ztráty, které bolí
Úspěch v Hollywoodu bohužel neznamenal šťastný život. Mauritz Stiller, její mentor a jediný člověk, kterému v Americe bezvýhradně důvěřovala, narazil ve studiovém systému na samé překážky. Po jediném společném filmu se studiem MGM se nepohodl a byl propuštěn. Zkoušel štěstí jinde, ale neúprosný Hollywood ho semlel – zklamaný se roku 1927 vrátil do Evropy.
Greta mezitím dřela dál a v koutku duše snila, že až bude dost slavná, pomůže Stillerovi zpět na výsluní. Jenže osud krutě zasáhl. Koncem roku 1928 zastihla Gretu při natáčení zpráva, která jí roztříštila srdce: Stiller ve Švédsku zemřel. Ten telegram navždy rozdělil její život na „předtím“ a „potom“. Greta ztratila svého hereckého otce – a něco v ní navždy vyhaslo.
Po návratu před kameru už to nebyla tatáž žena. Jako by jí smrt milovaného přítele vzala schopnost radovat se. Na place od té chvíle působila chladně a uzavřeně, úsměv vykouzlila jen zřídka. Kolegové cítili, že se kolem ní něco změnilo. Greta jako by uvnitř zatvrdla. Ve své bolesti vinila filmový svět – ten svět, který Stillera údajně utrápil – a uzavřela se do sebe.
Další hlubokou ránu utržilo její srdce v oblasti lásky. Během natáčení filmu Tělo a ďábel se seznámila s pohledným hercem Johnem Gilbertem, tehdejším idolem ženských srdcí. Mezi Gretou a Johnem přeskočila jiskra a zanedlouho tvořili slavný pár. Hollywood je zbožňoval – on charizmatický milovník, ona záhadná kráska. Gilbert brzy zatoužil stvrdit vztah sňatkem a Greta po dlouhém váhání souhlasila.
Svatební den byl stanoven, připravovaly se obřad i hostina. Jenže realita připomínala špatné melodrama. Krátce před svatbou se Garbo dozvěděla, že Gilbert si mezitím potají domlouvá sňatek s jinou herečkou. Šokovaná a ponížená se zachovala rázně: sbalila své věci a v den plánované svatby odjela, aniž by vkročila do kostela.
Ženicha nechala stát před oltářem samotného. Od té chvíle s Johnem Gilbertem přerušila veškeré styky a nikdy mu neodpustila. Dokonce ani o několik let později, když Gilbert náhle zemřel, se Garbo neobjevila na jeho pohřbu. Tahle žena znala cenu zrady a vytyčila kolem sebe hranice, které nikdo nesměl znovu překročit.
Božská i lidská
Koncem 20. let patřila Greta Garbo k nejzářivějším hvězdám němého filmu. Její tvář na filmovém plátně dokázala promlouvat i bez zvuku – pohledem, gestem, nepatrným úsměvem. Ale s nástupem zvukového filmu kolem roku 1930 se nad mnoha hvězdami němé éry zavřela voda.
Hollywoodští producenti se obávali, že Garbo s těžkým severským přízvukem dopadne stejně. Mýlili se. Její hluboký, zastřený hlas s exotickým přízvukem si získal publikum stejně jako dříve její oči na plátně. Když v roce 1930 natočila svůj první zvukový film Anna Christie, studio jej propagovalo sloganem „Garbo mluví!“.
A Garbo mluvila – procítěně, jedinečně. Její angličtina možná nebyla perfektní, ale právě to dodalo jejím postavám na autenticitě. Diváci byli okouzleni. Greta dokázala nemožné a přežila přechod ke zvuku jako jedna z mála velkých hvězd své generace.
Ve 30. letech dosáhla vrcholu kariéry. Za filmy Romance, Camille (Dáma s kaméliemi) a Ninotchka získala tři nominace na Oscara a stala se nejlépe placenou herečkou v Hollywoodu. Přesto sláva nepohltila její soukromou povahu. Nenáviděla okázalost večírků a publicitu bulváru.
Na slavnostní premiéry nechodila, rozhovory prakticky neposkytovala, v reklamách se neobjevovala. Ve smlouvě s MGM měla dokonce výslovně stanoveno, že nemusí poskytovat tisková prohlášení ani propagovat své filmy – což bylo tehdy neslýchané. Novináři z ní šíleli - její mlčenlivost a plachost místo toho živily její slávu.
Garbo si pečlivě chránila soukromí a kolem svého života budovala auru tajemství. Doma v Beverly Hills měla tři telefony, ale číslo nedala téměř nikomu. Když zvedla telefon, pak jen pro hrstku nejbližších přátel.
Ačkoli se nikdy nevdala, neznamená to, že by nepoznala lásku. Právě naopak – kolem Garbo kolovalo množství pověstí o milostných aférách. Byla krásná a charismatická a mnozí muži, dokonce i ženatí, jí padali k nohám. Ona sama však po fiasku s Gilbertem vztahy pečlivě tajila a odmítala se vázat.
Šeptalo se o jejích románcích s kolegy z branže i s lidmi z vysoké společnosti. Mezi její blízké přátele patřil například spisovatel Erich Maria Remarque či fotograf Cecil Beaton. Hovořilo se i o tom, že Greta navázala intimní vztahy se ženami – zmiňována byla herečka Marlene Dietrich nebo spisovatelka Mercedes de Acosta.
Garbo však o svém soukromí zásadně nemluvila. Co se odehrávalo za zdmi jejích domovů, zůstávalo zahaleno stejně neproniknutelným tichem jako její pohled na filmovém plátně.
Dobrovolná samota
Koncem 30. let už Greta pociťovala vyčerpání. Točila neustále a „stroj na peníze“, jak jí v Hollywoodu přezdívali, začínal unavovat i sám sebe. Sama herečka občas novinářům přiznala: „Neříkám, že chci být sama navždy. Ale teď bych byla ráda, kdybyste mi dali pokoj,“ odpálkovala jednoho dotěrného reportéra.
Bylo v tom slyšet zoufalství člověka, který má vše – slávu, peníze, obdiv – a přesto touží po jediném: po klidu. Greta Garbo si pečlivě hlídala hranice svobody. Když dokončila film, stahovala se do ústraní, mizela na dlouhé týdny neznámo kam, často jen na svůj osamělý horský srub či na cestu po Evropě inkognito. Její duše volala po úniku z klece pozlátka.
V roce 1941 natočila svůj poslední film Žena dvou tváří. Ten neuspěl – doba se měnila, svět se ocitl ve válce a lehká komedie nezapůsobila. Pro Gretu to byla poslední kapka. Ve svých pouhých šestatřiceti letech učinila šokující rozhodnutí: ukončila filmovou kariéru na vrcholu slávy.
Bez fanfár a patosu jednoduše odešla. Smlouvu s MGM už neprodloužila, sbalila si kufry a odstěhovala se pryč z Hollywoodu. Usadila se natrvalo v New Yorku, v anonymitě velkoměsta, kde ji nikdo příliš neobtěžoval. Odmítla všechny další pracovní nabídky, ať už filmové role, divadelní angažmá či později televizní vystoupení. S filmovým světem nechtěla mít už nic společného.
Veřejnost byla v šoku – jak to, že božská Garbo náhle zmizela? Co ji k tomu vedlo? Ta otázka dodnes fascinuje filmové historiky i její fanoušky. Prostě odešla do ústraní a tím pro ni příběh skončil.
Sama proti času
New York se stal jejím útočištěm na další půlstoletí. Greta Garbo žila nenápadně v apartmánu na Manhattanu, daleko od kamer a reflektorů. Každé ráno chodila na dlouhé procházky městem, často inkognito v tmavých brýlích a šátku, aby splynula s davem. Milovala tyto mrazivé ranní procházky, kdy ji chladný vzduch probouzel a ulice byly téměř prázdné.
Byla sama, ale nebyla osamělá – alespoň si to namlouvala. V poledne se někdy zastavila v oblíbené kavárně, ovšem vždy požádala o diskrétní stůl vzadu nebo samostatný salonek. Nechtěla být středem pozornosti. Číšníci v okolí věděli, že tahle vysoká elegantní dáma touží po klidu, a respektovali to.
Celý svůj další život žádala od okolí jediné: nechat ji na pokoji. Přátel měla poskrovnu, ale ti, kteří u ní zůstali, ji popisovali jako laskavou a vtipnou ženu v soukromí – zcela odlišnou od ledové královny, za jakou ji měla veřejnost.
Její blízký přítel, výživový poradce Gayelord Hauser, ji doprovázel na cestách a dohlížel na její zdraví. Společně trávili dovolené ve Švýcarsku či v Itálii, kde Garbo nacházela klid v přírodě a anonymitě. Před světem se však stále uzavírala, ostražitá a plachá jako zvíře, které jednou uniklo pasti.
V roce 1954 jí Americká filmová akademie udělila čestného Oscara za celoživotní dílo. Greta Garbo ocenění přijala – ale na slavnostní ceremoniál se nedostavila. Soška jí byla doručena poštou do New Yorku, kde zůstala bez okázalostí stát na poličce.
Proč taky chodit na pódium – aby se na ni upíraly stovky párů očí? To nebylo nic pro ni. Mnohem raději místo večírků trávila čas v galerii nebo doma s dobrou knihou. Měla značné jmění, přesto žila překvapivě střídmě.
V luxusu nenacházela útěchu. Nosila obyčejné oblečení, v obchodě se dokázala dohadovat o pár centů jako každá jiná žena její generace. Sláva pro ni ztratila cenu – stala se jen ženou, která chodí na nákup zeleniny na rohu ulice a těší se, až za sebou zavře dveře bytu.
Přesto se čas zastavit nedal. Stáří dohnalo i tuto legendu. Přátelé pozorovali, že stárnutí nesla velmi těžce. Kdysi oslňující tvář se měnila a Garbo se změnám bránila možná víc, než kdy bojovala s filmovými magnáty.
Marnost takového zápasu si uvědomovala – a o to trpčeji jej prožívala. V 80. letech prodělala náročnou léčbu rakoviny prsu, kterou úspěšně překonala. Jako by se znovu vzepřela osudu.
Jenže přibyly další zdravotní trable: selhávaly jí ledviny a musela pravidelně docházet na dialýzu. Poslední roky života tak trávila v ústraní svého bytu a nemocnic, stále vzdálená světu, který na ni však nezapomněl.
15. dubna 1990 Greta Garbo v nemocnici v New Yorku zemřela – na zápal plic, bez velkého rozruchu, jak si vždy přála. Bylo jí 84 let.
„Nikdy jsem neřekla: ‚Chci být sama.‘ Řekla jsem jen: ‚Chci, aby mě nechali na pokoji.‘“ prohlásila kdysi Greta Garbo.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Greta_Garbo
https://www.vogue.cz/clanek/vogue-daily/romana-schutzova/svedska-greta-ktera-sekla-se-slavou-a-karierou
https://www.brainyquote.com/quotes/greta_garbo_388744
https://www.newyorker.com/magazine/2021/12/13/what-was-so-special-about-greta-garbo
https://www.biography.com/actors/greta-garbo
https://www.vanityfair.com/hollywood/2023/09/greta-garbo-lois-banner?srsltid=AfmBOorWUWGdlHrG1CzOvaW-g-IhdN8N4fFQuYcXOAVTHDEFYdVOPkMP
https://npg.si.edu/blog/greta-garbo-legend-hollywoods-golden-age
