Článek
Když se vysloví slovo Viking, většině z nás naskočí představa děsivých nájezdníků s vlajícími vousy, kteří vtrhnou do poklidné vesnice, vše vyrabují a pak zapálí. Celá staletí je jejich jméno synonymem pro nelítostnou surovost a nekončící hlad po kořisti. Ale jak hodně z toho je pravda, a kolik vzniklo kvůli zveličeným příběhům, které šířili jejich nepřátelé?
Středověké kroniky jim přičítají nezměrnou krvelačnost a stovky obětí. Nicméně Vikingové nebyli jen bezduší hrdlořezové – měli svoji kulturu, víru v bohy jako Odin či Thor, a dokonce i vyspělou formu práva zvanou Thing. Často se říká, že lidská představivost ráda nafukuje příběhy o brutálních popravách a mučeních. My se podíváme na to, jaké kruté tresty jsou Vikingům připisovány, a jestli se náhodou nejedná o staré rodové mýty, kterými chtěli zastrašit své okolí.
Zabít čestně je lepší než ukrást
Proč raději čestná vražda než potají něco sebrat?
Možná to zní bizarně, ale v severské společnosti doby vikingské se krádež považovala za hrubější zločin než zabití. Jak to? Protože Vikingové věřili, že krvavé střetnutí v otevřeném duelu, předem ohlášené, je pro bojovníka čestnou záležitostí. Zabít nepřítele tváří v tvář, navíc když on sám ví, že bude vyzván, bylo pro ně nejvyšší odměnou pro válečnickou duši. Koneckonců, padnout v souboji znamenalo šanci dostat se do Valhally, onoho slavného sídla válečníků.
Oproti tomu krádež byla činem zbabělců, lidí bez cti, kteří se plíží ve tmě a nikomu se nepostaví. Tato mentalita se odrazila i v tom, že zloděj mnohdy končil na popravišti, zatímco válečník, který někoho zabil v souboji, mohl projít s menším postihem. Roli hrálo i to, že Vikingská komunita tolerovala „spravedlivou odplatu“, pokud byla veřejná a legitimní. Ovšem tajné vraždy nebo zákeřné útoky považovala za opovrženíhodné a často se vyrovnávala s viníkem extrémními tresty.
Thing: středověký parlament či soudní sněm
Možná je to překvapivé, ale tito „barbaři“ měli dost propracovaný soudní systém zvaný Thing (nebo též Ting). V rámci této instituce se scházeli svobodní muži, volili si řečníka – člověka, který znal zákon nazpaměť. Ten předčítal paragrafy, vysvětloval možnosti trestu a pak probíhala diskuze celé komunity o tom, jak potrestat zločince.
Nebylo to však tak idylické. Moc bohatších a vlivnějších rodin sehrávala velkou roli, a tak se spravedlnost často křivila podle toho, co vyhovovalo mocným. Přesto šlo o určitou formu organizované justice – rozhodně to nebyl „chaos beze všech pravidel“, jak by se mohlo zdát z filmů a seriálů.
Život plný krve
Jedna z nejhrůznějších praktik, která se připisuje Vikingům, nese poetické jméno Fatal Walk (Smrtelná procházka). Představte si situaci: zloděj nebo vrah, kterému vesnice nepřiznala milost, má rozříznuté břicho, a je nucen se „projít“ kolem stromu. Jelikož mu z rány postupně lezou střeva, kati je přivazují ke kmeni a oběť se tak s každým krokem více namotává, až se dokola omotá strom svými vlastními vnitřnostmi.
Je to scéna jak z hororu. Otázka zní, nakolik to Vikingové opravdu dělali a nakolik jde o historku, aby zastrašili nepřátele. Dobové severské ságy, jako je Njalova, zmiňují tresty podobné tomuto, hlavně v případech, kdy šlo o odplatu za vraždu důležitého náčelníka nebo krále. Některé prameny tvrdí, že slavný žoldnéř Broðir, který zabil irského krále Briana, skončil právě s vytaženými vnitřnostmi omotanými kolem stromu. I kdyby takový trest nebyl masivně rozšířený, sám fakt, že ho někdo popsal, ukazuje na krutou představivost Vikingů.
Další hrůzná legenda vypráví o tzv. „Hung Meat“, neboli zavěšení člověka jako kusu masa v řeznictví. Dotyčnému prorazili otvory v patách (někdy přímo v oblasti kolem Achillovy šlachy), provlékli jimi provazy a pověsili ho vzhůru nohama, aby krvácení a bolest byly co nejhorší. Podle Hrafnkelovy ságy takto Vikingové naložili hned s osmi muži, které obvinili z krádeží či zrady.
Nejhorší je, že oběti prý nezemřely okamžitě – visely ve strašlivých bolestech, dokud neomdlely a nevykrvácely. A pokud náhodou přežily, stejně je stihl další osud: vyhnanství nebo dodatečné popravení.
Byla to opravdu nejkrutější kultura?
Stačí se podívat na jiné soudobé civilizace: v Byzanci se prováděly popravy nabodnutím na kůl, v některých islámských regionech existovalo stínání hlav či ukřižování zločinců, středověká Evropa se nebála upalování na hranici. Krutost proto nebyla exkluzivní vikingskou záležitostí, ale spíš známkou dané doby, kde právo silnějšího platilo napříč kontinentem. Avšak Vikingové si vybudovali značku extrémního teroru, a to díky svým nečekaným nájezdům na kláštery a města, jež se neuměla bránit.
Dá se říci, že vikingské tresty fungovaly i jako psychologická válka. Když se rozkřiklo, že Vikingové vážou lidi kolem stromů jejich vlastními střevy, spojenečtí i nepřátelští kronikáři to rádi (a třeba i nadmíru) rozmazávali, aby varovali potenciální oběti. Přitom existují dostatečné důkazy, že Vikingové měli i pokročilé dovednosti v obchodě a navigaci a dokázali vytvářet mezikulturní dohody. Ale hrůzné historky se prostě šíří rychleji než pochvaly obchodních dohod.
Obraz Vikingů jako krvelačných zvířat, která neváhají provádět nejstrašnější mučení, nás fascinuje i děsí zároveň. Přestože některé ság a kroniky mohou být zkreslené, je jasné, že vyspělost jejich práva a současně syrové krutosti šly u Vikingů ruku v ruce. Nájezdy byly brutální, ale uvnitř jejich komunit fungovalo cosi jako „zákon cti“.
Zdroje:
https://www.livescience.com/archaeology/vikings/were-the-vikings-really-that-violent
https://www.heraldscotland.com/news/23511088.vikings-galloway-new-light-uncovers-just-brutal/
https://drakkavikingshields.com/blogs/news/the-brutality-of-viking-life?srsltid=AfmBOopNkKUdfZZthJivM5ZkCQKad4YW57KDKBOBG4nwyLAq0MFES_aC
https://historycollection.com/16-facts-about-the-brutality-of-viking-life/
