Mladá krásná herečka Grace Kelly a kníže Rainier III. Co všechno musela kvůli svému muži opustit?

V luxusním hotelu Carlton dostává neobvyklou pozvánku: monacký kníže Rainier III. ji rád přijme na audienci ve svém paláci. Setkání zařídil reportér magazínu Paris Match a má jít o nevinné fotografování pro článek. Grace zprvu váhá kvůli nabitému programu, ale nakonec souhlasí. Nikdo netuší, že se schyluje k moderní pohádce.

Od rána však nic nejde podle plánu. Výpadek proudu v Cannes ztěžuje Grace přípravy – musí si upravit vlasy potmě a obléci prosté květované šaty, které jako zázrakem nejsou zmačkané. S mírným zpožděním přijíždí k monackému paláci, kde ji místo knížete vítá jen komorník; Rainier se opozdil. Grace čekání přetrpí s nervózním úsměvem, prochází s průvodcem honosné sály plné napoleonských památek a cítí se trochu nepatřičně.

Konečně se objeví samotný kníže. Fotografové cvakají připravený „seznamovací“ snímek – formální potřesení rukou mladé herečky a vládce maličkého Monaka. Oba působí zdrženlivě. Rainier pak nabízí Grace prohlídku palácových zahrad. Ta už sice musí spěchat zpět na festivalovou recepci, ale nakonec přijme. Dvojice mizí mezi růžovými keři a na chvíli nechává novináře pozadu.

V zahradě, obklopeni vůní květin a zvědavými pohledy exotických zvířat z knížecí zoo, ztrácí Rainier i Grace počáteční ostych. Procházejí se a tiše si povídají, jako by byli jen obyčejný mladý muž a žena na odpolední procházce. Když se blíží čas rozloučení, vymění si zdvořilosti a pohledy, které prozrazují vzájemné sympatie.

„Je okouzlující,“ zašeptá Grace své společnici cestou zpět do Cannes, stále pod dojmem charismatu monackého vládce. Na festivalové párty toho večera se prý Grace neubránila snění – místo obvyklého podání ruky dokonce nabízela ruku k políbení jako skutečná kněžna. Už tehdy byla očarovaná novou známostí.

Nikdo z přítomných novinářů ten den netušil, že byl svědkem počátku jedné z největších romance 20. století. Setkání Grace Kelly a knížete Rainiera trvalo sotva dvě hodiny, přesto v obou něco zanechalo. Po návratu do svých světů – ona do víru Hollywoodu, on do tiché kanceláře paláce – na sebe nepřestali myslet. Začali si vyměňovat dopisy, zpočátku formální a zdvořilé, postupně stále osobnější. Příběh hollywoodské hvězdy a evropského aristokrata nabíral na obrátkách, zatímco veřejnost ještě nic netušila.

O Vánocích 1955 připlouvá kníže Rainier do Spojených států s významným posláním. Oficiálně jde o „poznávací cestu“, ve skutečnosti míří do Filadelfie, aby požádal o ruku Grace Kelly přímo její rodiče. Po několikaměsíční tajné korespondenci a jedné návštěvě rodiny Kellyových je jasné, že vztah není pouhým flirtem.

V rodinném domě Kellyových padá osudová otázka a šestadvacetiletá Grace souhlasí, že se stane monackou kněžnou. Dne 5. ledna 1956 pak předstupují snoubenci před novináře a oficiálně oznamují své zásnuby. Hollywood oněmí úžasem – jejich nejzářivější hvězda se vzdává kariéry, aby se provdala za skutečného prince.

Na tiskové konferenci v rodné Filadelfii září Grace vedle Rainiera štěstím a ukazuje publiku třpytivý prsten. Kníže jí původně daroval elegantní prsten s rubíny a diamanty (v barvách monacké vlajky), ale záhy jej nahradil impozantním diamantovým klenotem od Cartiera, který Grace pyšně nosí.

„Byla to největší novinářská událost, jakou jsme tu kdy měli,“ líčí místní reportéři ohlasy v Americe. Zpráva se objevuje na titulních stranách od New Yorku po Paříž. Pro mnohé je to dokonalá moderní pohádka: slavná filmová herečka si vezme evropského knížete. Publicisté hovoří o skutečné Popelce. V zákulisí se však odehrávají i praktické záležitosti – například vyjednávání s filmovým studiem MGM o ukončení Graceina hereckého kontraktu. Společnost MGM nakonec dostává exkluzivní práva natočit svatbu na filmový záznam jako dokument, čímž Grace splní své závazky vůči studiu.

Zásnuby vyvolají vlnu nadšení, ale i smutek v Hollywoodu. Režiséři a kolegové si uvědomují, že přicházejí o talentovanou herečku v nejlepších letech. Ještě naposledy se Grace objevuje na filmovém plátně ve stylové komedii High Society (Vysoká společnost), kde – jak si fanoušci později povšimnou – nosí skutečný zásnubní prsten od Rainiera. Pak už balí své elegantní kostýmy a opouští filmová studia. Čeká ji nový život v malé středomořské zemi, o níž do té doby téměř neslyšela.

Duben 1956. Monako zažívá nebývalý rozruch. Do malého knížectví se sjíždějí královští příbuzní, hollywoodské hvězdy, politici i davy zvědavců z celého světa. Ulice Monte Carla zaplavují vlaječky a květiny, místní obyvatelé nadšeně vítají každou projíždějící kolonu hostů. Svatba knížete Rainiera III. a Grace Kelly je v plném proudu a média ji už překřtila na „svatbu století“.

Obřady jsou hned dva: nejprve 18. dubna civilní svatba v soukromí paláce, kde Grace v jednoduchém světle růžovém kostýmku slavnostně složí občanský slib věrnosti Monaku. O den později, 19. dubna 1956, následuje velkolepá církevní ceremonie v Katedrále Panny Marie. Grace vstupuje do katedrály v šatech jako z pohádky – její slavné svatební šaty z dílny hollywoodské kostýmní návrhářky Helen Rose jsou z jemné krajky a hedvábí, s dlouhou vlečkou a závojem, který zahaluje její tvář až do chvíle, kdy řekne své „Ano“. V tu chvíli se z filmové herečky stává Její Jasnost kněžna Grace Patricia z Monaka.

Svatební obřad sleduje v katedrále asi 600 hostů, mezi nimi knížecí rodiny z Evropy a také Graceini kolegové z Hollywoodu. Vedle monacké aristokracie sedí například filmová legenda Cary Grant či oslnivá Ava Gardnerová – neobvyklé propojení dvou světů ztělesněné v jedné svatbě.

Venku před katedrálou a u obrazovek po celém světě ale „přihlíží“ doslova miliony dalších. Svatba je totiž jednou z prvních velkých společenských událostí vysílaných televizí do různých zemí. Přímý přenos sleduje odhadem kolem 30 milionů diváků, v době, kdy zdaleka ne každý má doma televizi. Monako praská ve švech – na malém území s pouhými dvaceti tisíci obyvateli se tísní na tři tisíce hostů a kolem patnácti set novinářů lačných senzací.

Je jich prý tolik, že to překonává i počet válečných zpravodajů za celé druhé světové války. Když už jsou fotografové příliš dotěrní, neváhá Rainier povolat dokonce francouzskou pořádkovou policii, aby udržela dav v klidu. Sám kníže působí ve svůj velký den nervózně, ale hrdě. Grace, ačkoli se usmívá do kamer, svírá v ruce růženec – později přizná, že všechen ten rozruch kolem ní jí připadal zdrcující. V soukromí se svěří, že namísto „svatby století“ to celé bylo spíš „karnevalem století“, ohromným mediálním spektáklem.

Po obřadu následuje polibek novomanželů na balkoně paláce a bouřlivý aplaus davů. Pohádka vrcholí – hollywoodská princezna a skutečný princ vstupují do společného života jako manželé. Ještě týž večer začíná svatební veselí: recepce, plesy, ohňostroj nad přístavem.

Oslavy a oficiální akce trvají několik dní v kuse. Mladý pár skoro nemá chvilku pro sebe. Když se konečně zavřou dveře jejich komnat a utichnou fanfáry, Rainier a Grace jsou natolik unavení, že dle svědectví blízkých přátel v první společné noci prostě jen usnou vedle sebe. Skutečný život totiž na rozdíl od filmu nekončí titulkem „…a žili šťastně až navěky“ – pro Grace a Rainiera v mnohém teprve začíná.

Po líbánkách na luxusní jachtě (dar od řeckého magnáta Aristotela Onassise) se Rainier a Grace vracejí zpět do Monaka a na novopečenou kněžnu čeká každodenní realita vládnoucí rodiny. Zpočátku je vše nové a vzrušující. Grace se po svatbě stává oficiální ikonou malého státu – její tvář zdobí známky a mince, všichni ji obdivují. Každodenní život v paláci však přináší i řadu omezení, na která nebyla zvyklá. Protokol monackého dvora je přísný a neúprosný, i když jde o jedno z nejmenších knížectví v Evropě.

Grace musí reprezentovat: ráno ji čekají oficiality, odpoledne charitativní audience, večer ples nebo večeře se státní návštěvou. Vše má svůj řád – jak se oblékat, jak oslovovat hosty, kdy se objevovat na veřejnosti. Ve filmovém světě za ni mnohé zařizovali agenti a studio, ale teď se každý její krok stává věcí státní prestiže. „Měla dokonce méně svobody než jako hollywoodská hvězda,“ komentují později zasvěcenci její novou roli.

Proměna Grace z herečky v princeznu zahrnuje i zdánlivé drobnosti každodenního života. Musí se například zdokonalit ve francouzštině a naučit se i pár frází v místním dialektu, aby si získala srdce monackých obyvatel. Také se vzdává uvolněné elegance filmové hvězdy – teď nosí střídmější, konzervativní modely hodné členky královské rodiny.

Žádné noční večírky s přáteli v hollywoodských vilách; namísto toho ranní audience s úsměvem a dokonalou vizáží. Paparazzi, kteří ji dříve honili po premiérách, teď čekají na každý její veřejný krok v Monaku i za hranicemi, připraveni zdokumentovat případné zaváhání kněžny. Grace tak žije pod neustálým drobnohledem – každý její účes, klobouk či gesto je probírán v tisku.

Zpočátku Grace přijímá novou etapu se stejnou noblesou, s jakou hrávala své filmové role. Vrhá se do povinností s odhodláním, učí se etiketu, zakládá charitativní nadace a kulturní organizace, aby Monaku přinesla něco ze svého světa. Na dálku sleduje, jak se Hollywood mezitím mění – objevují se nové hvězdy. „Chybí mi herectví. Jakmile vás jednou pohltí kouzlo hraní, nikdy vás to už docela nepustí,“ přiznává upřímně v jednom z rozhovorů v roce 1964, když se jí novináři ptají, zda nelituje odchodu od filmu. Její slova potvrzují, že navzdory lásce k Rainierovi a dětem občas cítí stesk po kreativním životě před kamerou.

Rainier si uvědomuje, že Grace obětovala hodně. Snaží se jí být oporou, ale je zároveň tradiční muž své doby a panovník malého státu, který na první místo klade povinnost. „Konečně jsem našel někoho, komu mohu důvěřovat,“ opakuje často o Grace s hrdostí kníže, který dříve nikoho tak blízkého po svém boku neměl. Tato věta zní jako kompliment nejvyššího řádu – a pro Grace jím také je – zároveň však naznačuje obrovskou odpovědnost.

Rainier na svou ženu spoléhá absolutně a očekává, že ho nikdy nezklame. Navenek tvoří dokonalý pár: on energický vůdce, ona ladná a vždy usměvavá kněžna po jeho boku. Za zdmi paláce ale i oni řeší běžné manželské rozpory a rozdílnosti povah. Rainier umí být tvrdohlavý a tradiční, Grace citlivá a moderní. Bulvární tisk si sem tam všimne chladnějších výrazů či odlišných názorů manželů a neváhá spustit spekulace o krizi vztahu. O rozvodu však v katolickém Monaku nemůže být ani řeči – a ani Grace by něco takového nepřipustila. Svůj slib vzala vážně.

Přesto se po několika letech manželství objeví zlomová zkouška. Kolem roku 1962 přijde nabídka, která v Grace zažehne starou vášeň: legendární režisér Alfred Hitchcock – který z ní kdysi udělal hvězdu – jí nabízí hlavní roli ve svém novém filmu Marnie. Grace cítí obrovské pokušení znovu hrát.

Rainier překvapivě svolí, snad aby udělal manželce radost, a palác to dokonce oznámí veřejně. Hollywood jásá – princezna se vrátí na plátno! Jenže v Monaku zpráva vyvolá poprask. Představa, že jejich kněžna, matka dvou malých dětí, by na plátně hrála zlodějku s psychickými problémy a líbala se s jiným mužem, je pro obyvatele nepřijatelná. Zvedá se vlna odporu a nevole, do věci se vkládají i představitelé státu, kterým vadí, že by Grace odjela natáčet uprostřed napjatých politických jednání s Francií.

Grace je zdrcená, že nemůže dostát slibu danému starému příteli Hitchcockovi, ale chápe, že její povinnost vůči zemi a rodině je přednější. Se skřípěním zubů tedy roli vzdává ještě před začátkem natáčení. Hollywoodu se omluví a veřejně zdůrazní, že kněžnin návrat k filmu byl jen jednorázovým gestem. Tím definitivně stvrzuje svou proměnu – osobní touhy musí ustoupit státnickým povinnostem.

Roky plynou a z Grace se postupně stává respektovaná první dáma Monaka. Úspěšně reprezentuje svou novou zemi, věnuje se charitě, podílí se na kulturních projektech (založí například monacký Mezinárodní festival umění a podporuje mladé umělce). Svou hollywoodskou profesionalitu využívá v novém kontextu – organizuje plesy a gala večery s dokonalou produkcí, čímž Monaku získává lesk světovosti.

V očích veřejnosti je stále symbolem pohádky o princezně z Ameriky. Časopisy pravidelně přinášejí její fotografie: elegantní Grace na oficiální akci vedle Rainiera, rodinný portrét s dětmi Caroline, Albertem a později nejmladší Stéphanií. Navenek idyla a splněný sen.

V soukromí však Grace zůstává citlivou ženou, která občas bojuje se steskem. Už nikdy nebude volná a anonymní jako kdysi. Když prochází palácovými chodbami, zdobenými zlatem a mramorem, někdy se cítí osaměle – tolik by si přála třeba vyrazit inkognito na zmrzlinu do města nebo si s kamarádkami popovídat v kavárně bez ochranky.

Takové maličkosti jsou teď nemožné. Přátelům se svěřuje jen opatrně, diplomaticky. „Ne, já si nestěžuji,“ odpovídá často s úsměvem na dotazy, jak zvládá nový život, „jsem přece kněžna Grace Patricia z Monaka.“ Přesto si blízcí všímají, že když přijde řeč na staré filmové časy, na tváři se jí objeví lehce zasněný, toužebný výraz. Je jasné, že kousek její duše zůstal v Hollywoodu.

Grace Kelly opustila světla Hollywoodu a dobrovolně vstoupila do role, která jí přinesla slávu jiného druhu – stala se mezinárodní ikonou elegance a oddanosti. Musela ale obětovat kus sebe sama. Z hvězdy se proměnila v důstojnou kněžnu, z nezávislé umělkyně v oddanou manželku a matku.

Její transformace fascinovala svět tehdy a fascinuje dodnes. Grace dokázala naplnit očekávání monackého dvora a lidu, a přitom si uchovala osobní kouzlo a lidskost. Žila v přepychu paláce, ale poznala i stísněnost „zlaté klece“. Poznala lesk královských klenotů i stín, který vrhají, když se za nimi zavřou dveře komnat. Svým způsobem sehrála největší roli svého života právě v Monaku – roli milované kněžny, která nikdy nesundává masku klidu a noblesy, i když její srdce občas teskní po dávném snu.

Grace z Hollywoodu se vskutku proměnila v Grace z Monaka – a svět ji za to obdivoval, aniž by tušil, jakou daň musela zaplatit.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Grace_Kelly

https://www.youtube.com/watch?v=ez4qYrp4nNs

https://www.britannica.com/biography/Grace-Kelly

https://www.townandcountrymag.com/society/tradition/a26860987/grace-kelly-death-true-story/

https://www.tatler.com/gallery/princess-grace-of-monacos-engagement-and-life

https://people.com/royals/on-this-day-in-royal-history-princess-grace-of-monaco-died-in-a-car-crash/