Článek
Anastasia Lin se narodila v roce 1990 v čínské provincii Chu-nan (Hunan). Už jako dítě zažívala povinné školní besídky, kde velebila komunistický režim a přejímala propagandu, aniž by tušila, nakolik se realita může lišit. Když se ve třinácti letech přestěhovala s matkou do Kanady (tam poté získala i občanství), vše se obrátilo: najednou objevila zcela jiné pojetí svobodné společnosti a otevřeně sdílených informací.
Stěhování do Kanady
Tam totiž vystudovala herectví a během studií se zapojila do nezávislých projektů, které zpracovávaly příběhy obětí čínských represí. Během příprav na role se setkala i s lidmi, kteří přežili pronásledování ze strany čínských úřadů – například praktikující Falun Gongu nebo disidenty z Tibetu. Osobní rozhovory s těmito svědky a postupné poznávání jejich osudů ji přivedly k hlubšímu zájmu o ochranu lidských práv v Číně. Když se pak rozhodla soutěžit na Miss World Canada (její vítězka automaticky reprezentuje Kanadu i na globální Miss World), bylo jasné, že jejím hlavním poselstvím bude otevřeně poukazovat na tamní porušování základních svobod.
Lin se rozhodla nesklonit hlavu před mocným režimem. Svůj postoj se pokusila dostat přímo do Číny, kde se ve městě San-ja (Sanya) konalo celosvětové finále Miss World 2015. Čínské úřady jí ovšem odepřely vízum. Zůstala proto v Hongkongu, zatímco se soutěž odehrála bez ní. Tím ovšem zájem médií o její příběh ještě vzrostl. Najednou se z dříve neznámé modelky stala mezinárodní mluvčí kritiků režimu, s nimiž se – jak se ukázalo – Čína umí vypořádat i v zahraničí. Nastupující tlak pocítili dokonce i její kanadští sponzoři, jež čínská diplomacie „nedoporučila“ s Anastasií spolupracovat.
Nepřítel státu
V očích Číny se dříve neznámá modelka stala kritickou hlasatelkou problémů, které se režim snaží udržet mimo světovou veřejnou debatu. Když začala veřejně vystupovat proti pronásledování Falun Gongu, Tibeťanů či ujgurské komunity, objevily se první varovné signály. Prvním cílem byl její otec, žijící dosud v Číně, který dostal „pozvánku na čaj“ – tedy nucený pohovor se státní bezpečností. V tu chvíli pro ni nastalo rozhodování, zda upřednostnit osobní bezpečí a rodinu, nebo využít mediálního prostoru k mluvení o represích a porušování práv milionů Číňanů.
V rozhovorech Anastasia Lin zmiňuje, že na otce opakovaně naléhala tamní státní bezpečnost, aby ji přinutil k mlčení. Neměl prý na výběr, protože riskoval nejen ztrátu živobytí, ale i osobní svobodu či dokonce ohrožení dalších příbuzných. Zpočátku jí často telefonoval, aby ji prosil, ať se vzdá veřejné kritiky: chtěl svou dceru uchránit před střetem s režimem a zároveň ochránit sebe před jeho odvetnými kroky.
Rozpory v rodině
Místo toho se však Anastasia rozhodla jít opačnou cestou – mlčet odmítla a o otcově příběhu promluvila veřejně. Tím na jedné straně přispěla k jeho větší „viditelnosti“, což podle ní mohlo fungovat jako jistá ochrana. Na druhé straně tím zvýšila zájem úřadů, které začaly jejího otce znovu vyslýchat a prohledávat jeho aktivity i kontakty. Opakovaně ho varovaly, ať dceru přiměje změnit postoj, nebo ponese následky.
Podle dostupných informací se otec nestal politickým vězněm – ale žije v trvalém stresu, s omezenou možností volně cestovat a otevřeně mluvit. To ovšem znamená, že jejich vzájemné vztahy zůstávají nadále napjaté a opatrné. Někdy mu prý vůbec nemůže zavolat, aby jej neohrozila, jindy to zkouší, ale otec se drží zpátky a o citlivých tématech raději mlčí. V důsledku všeho zůstává odloučení mezi nimi nejen fyzické, ale i emoční – a právě to Anastasia považuje za nejbolestnější důsledek svého veřejného vystupování.
Dívka, která odolala tlaku
V jejím příběhu se tedy zrcadlí typická taktika čínských úřadů: zastrašovat rodiny těch, kdo se v zahraničí odvažují hovořit o potlačování lidských práv. Z každé „pozvánky na čaj“ se tak stává varování pro všechny příbuzné, že hranice neplatí pro zlovůli státní bezpečnosti. A že cenu za veřejnou kritiku režimu nakonec platí především ti, kteří v Číně zůstali.
Nechtěná publicita dala Lin ještě silnější hlas. Měla projev i v americkém Kongresu, vystoupila na půdě mezinárodních konferencí, psala komentáře pro velká média. Snaží se vysvětlovat, že život v Číně není vůbec snadný, pokud slepě nevěříte režimu a jeho propagandě. Visí nad ním stín rozsáhlých represí, cenzury a nebezpečí pro ty, kdo si dovolí veřejně vystoupit proti vládní linii.
Od roku 2016 se Anastasia Lin objevuje na různých světových fórech, účastní se diskusí o lidských právech a zároveň se věnuje (okrajově) herecké kariéře. Často vystupuje s přednáškami pro studenty či neziskové organizace a připomíná, že sociální sítě a volný trh nám poskytují nebývalé nástroje, jak se k dění v Číně vyjadřovat, případně dokonce odmítnout výrobky či firmy, jež profitují z nucených prací.
Symbol odporu
Pro mnohé se tak tato vítězka Miss World Canada stala symbolem statečnosti – kdysi „vzorná žačka“ čínských škol, dnes odhodlaná kritička režimu. Ať už ji budete mít za disidentku či idealistku, její příběh přináší svědectví o totalitní moci a tím jak se nezastaví před ničím. Když se obyčejná pozvánka na čaj promění v důrazné varování, je nasnadě ptát se, nakolik se tento způsob nátlaku rozprostírá i mimo čínské hranice. A zda vůbec existuje místo, kde se dá před dlouhým stínem státní moci skrýt.
Anastasia Lin říká, že si nikdy nepředstavovala, že by vítězství v soutěži krásy mohlo natolik zasáhnout do osudu její vlastní rodiny. Zároveň ale chce získanou popularitu využít pro ty, kdo v její rodné zemi nemohou promluvit beze strachu o život. Místo slávy na módních molech tedy dělá to, co považuje za správné: sama se postavila do první linie a otevřeně žádá větší důraz na svobodu projevu v Číně. A jak je vidět z reakcí státní moc, té to není vůbec po chuti.
Zdroj:
