Článek
Pamela Harriman je pro mnoho lidí neznámé jméno, a přece ovlivnila zákulisní chod politiky i společenského života ve 20. století víc, než by se zdálo. Pocházela z anglického hrabství Dorset, kde se narodila roku 1920 jako Pamela Digby, dcera venkovského barona. Na první pohled nebyla nijak oslnivá kráska – v mládí ji popisovali jako mírně při těle a spíše obyčejného vzezření. Od raného věku však měla velké plány a toužila po vzrušení daleko od klidné anglické krajiny. Její zbraň? Odhodlání, společenský šarm a zvláštní slabost pro starší muže.
Rostoucí ambice
V devatenácti letech se provdala do jedné z nejvýznamnějších britských rodin: vzala si Randolpha Churchilla, syna legendárního premiéra Winstona Churchilla. Ten sňatku přál z čistě pragmatických důvodů – chtěl, aby Randolph stihl mít potomka, než odejde bojovat do druhé světové války a aby rod Churchillů získal dědice. Pamela mu tento plán splnila, když roku 1940 porodila syna, rovněž pokřtěného Winston Churchill. Role manželky ani matky ji ovšem příliš nenaplňovala, a sama později přiznávala, že cítila, jako by si takto „odbyla“ povinnost vůči Churchillům a zbytek života chtěla prožít po svém.
Manželství s Randolphem totiž nebylo šťastné. Spoléhal na otcovo slavné jméno, měl sklon k alkoholu a hazardu, a tak se Pamela stále víc obracela k jiným mužům, kteří nabízeli to, co Randolph nenabídl: dobrodružství, peníze a často i elegantní chování. Její první velkou mimomanželskou aférou byl vztah s Averellem Harrimanem, který byl tehdy významným americkým vyslancem v Británii. Vojenské běsnění Londýna té doby nedokázalo zastavit ani další Pameliny vztahy s bohatými finančníky či vlivnými novináři jako Edward R. Murrow. Příslušníci tehdejší elity jí zahrnovali luxusními dary, a ona jim na oplátku věnovala bezostyšnou náklonnost. Přesto formálně zůstávala s Randolphem, dokud válka neskončila. Poté následoval rozvod a Pamela se rozhodla vystoupat ještě výš.
Cesta do Ameriky
Po osvobození Evropy prošla obdobím, kdy se objevovala po boku řeckých rejdařů, francouzských bankéřů či italských miliardářů. Nakonec se přesunula do New Yorku a provdala se za Broadwaye. Jejím novým manželem se stal Leland Hayward, renomovaný producent muzikálů jako South Pacific nebo The Sound of Music, který byl o osmnáct let starší. Jejich vztah mohl působit stabilněji než předchozí aféry, ale skončil jeho smrtí v roce 1971, kdy se z Pamely stala opět vdova. Prakticky hned po pohřbu se obrátila ke své staré známosti: zkontaktovala Harrimana, tentokrát sedmdesátidevítiletého. A brzy poté se za něj provdala.
S Averellem Harrimanem našla nejen partnera, ale především cestu do vrcholné americké politiky. Harriman byl prominentním členem Demokratické strany USA a Pamela se díky svým vrozeným talentům pro hostitelství a společenské intriky rychle stala jednou z klíčových osobností strany. Pořádala luxusní večírky, kam se sjížděli nejvlivnější lidé Ameriky, a pro mnohé byla zosobněním bohatství i kouzla starého kontinentu. Obklopovala se slavnými jmény jako Jackie Kennedyová, Truman Capote nebo Lee Radziwill, a málokdo pochyboval o jejím mimořádném vlivu. Známých měla nespočet, opravdových přátel však jen hrstku.
Politický vliv
Když Harriman zemřel roku 1986, Pamela se stala dědičkou rozsáhlého majetku a měla dost prostředků i znalostí na to, aby mohla dále ovlivňovat americkou politiku. Silně podporovala Billa Clintona v prezidentské kampani roku 1992 a právě Clinton ji jmenoval velvyslankyní USA ve Francii. V Paříži našla nové pole působnosti, kde mohla uplatnit vrozenou eleganci a takt diplomatky. Mezitím v soukromí čelila kritice. Její syn Winston Churchill ml. ji veřejně odsoudil za to, že se podle něj „prodávala“ a nikdy nebyla opravdovou matkou.
V únoru 1997 jí život nečekaně utnula mozková příhoda, když si šla zaplavat v hotelovém bazénu v Paříži. Její smrt vyvolala smíšené reakce: někteří prohlašovali, že odešla „poslední moderní kurtizána“, jiní v ní spatřovali ženu, která dokázala překročit omezení společenských konvencí a být skutečně svobodná. Je nesporné, že se Pamela Harriman pohybovala v nejvyšších kruzích s mimořádnou jistotou a dovedla elegantně manipulovat muži natolik, aby dosáhla toho, co chtěla.
Možná právě proto se kolem její osobnosti dlouho šířila směs obdivu a pohoršení. Kritici ji měli za „zlatokopku“ a „kurtizánu“, zatímco obdivovatelé zdůrazňovali, že se vypracovala z nenápadné venkovské dívky až k jedné z nejvlivnějších žen Ameriky. Není pochyb, že Pamela Harriman si s názory druhých hlavu příliš nelámala. Viděla před sebou cíl – opustit šedou realitu venkova a stát se důležitou figurou na velké společenské a politické šachovnici – a dosáhla ho. Svůj život možná nevybudovala tradičním způsobem, ale její příběh ukazuje, co vše se dalo v minulém století dosáhnout, když člověk spojil ambice, kouzlo osobnosti a ochotu jednat beze strachu z pomluv.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Pamela_Harriman
https://www.bbc.com/culture/article/20241015-pamela-harriman-churchills-secret-weapon-against-the-nazis
https://www.townandcountrymag.com/leisure/arts-and-culture/a61720163/who-was-pamela-harriman-new-biography/
https://www.womanaroundtown.com/sections/reading-around/kingmaker-pamela-harrimans-astonishing-life-of-power-seduction-and-intrigue/
