Viera Husáková: manželka prezidenta zemřela při nehodě vrtulníku. Přitom jím nemusela letět

Bylo mu čtyřiašedesát, když Gustáv Husák ztuhl se sluchátkem přitisknutým k uchu. Už nic neslyšel – jen vlastní dech v prázdné prezidentské pracovně. Zpráva, kterou si vyslechl, ho zdrtila.

Když toho mlhavého říjnového večera v roce 1977 Viera Husáková nastupovala do přistaveného vojenského vrtulníku, v lázeňském parku slovenského Bardejova se rychle šeřilo, studený vzduch voněl mokrou hlínou a první dáma Československa nejistě pohlédla do šera, kde se vznášel stroj s rotory rozhánějícími mlhu.

Ošetřující lékař naléhal, a tak se tiše podvolila, přestože měla obavy. „Co se stane, když poletíme v takovém počasí?“ mihlo se jí možná hlavou. Byla silně krátkozraká, na nose tmavé brýle, a v levé paži tepala bolest z nedávno zlomené kosti.

Službu konající personál nervózně přešlapoval; všichni trvali na okamžitém převozu do Bratislavy. Viera nechtěla. Chtěla zůstat v bezpečí útulných lázní, kde jí nic vážného nehrozilo. Nakonec podlehla tlaku lékaře. Nastupuje. Dveře se zavírají.

Ještě tři dny předtím prožívala Viera klidné lázeňské ráno. Ve svých čtyřiapadesáti letech si do Bardejova přijela odpočinout od ruchu Bratislavy. Měla zde společnost kamarádky – sekretářky předsedy vlády – a užívala si léčivé koupele v proslulých slovenských lázních, které sama milovala.

Nikdo netušil, že právě tady se začne odvíjet příběh konce jedné první dámy. Při cestě na oběd toho osudného 20. října 1977 přehlédla Viera Husáková nízký schůdek u bočního vchodu do vily. Zakopla a ztěžka dopadla na zem. Když se sbírala, levá ruka jí bezvládně visela – zlomila si ramenní kost.

Na první pohled nic tragického. Lázeňští lékaři by podobné zranění zvládli sami. Jenže jakmile se rozkřiklo, kdo je pacientkou, rozjel se kolotoč horečných telefonátů, příkazů a servility mocným. Všichni se předháněli v péči o choť prezidenta. Stačilo pár hodin a z Bratislavy zamířil na východ republiky speciální vrtulník. A v něm spěchal profesor Pavol Novák – osobní chirurg paní Husákové.

Tatáž informace zastihla v Bratislavě i Gustáva Husáka. Dověděl se o manželčině úrazu a okamžitě údajně nařídil svým podřízeným, aby se Viera nechala operovat přímo v Bardejově. Nechtěl riskovat zbytečný převoz. Viera byla jeho druhou ženou a navzdory všemu, co se o něm říkalo, ji miloval.

Žili sice neobvykle – na dálku, každý ve svém městě – ale přesto je poutalo hluboké citové souznění. Když se Gustáv Husák stal dva roky předtím československým prezidentem, Viera zůstala v rodné Bratislavě. Na Pražský hrad jezdila jen na oficiální akce a občas na víkendy, jinak dál pracovala jako novinářka a překladatelka.

Manželé Husákovi se vídali málo a telefonovali si denně. Tento zvláštní model manželství jim vyhovoval – on se mohl plně věnovat práci v Praze, ona nemusela opouštět zaběhnutý život v Bratislavě. Veřejnost ji sotva znala. Teprve tragédie odhalila, jak silné pouto mezi nimi panovalo.

Zpráva o lázeňském úrazu Viery Husákové ale spustila neodvratitelný proces. Ačkoli bardejovský lázeňský ředitel zajistil pro lékaře i posádku nocleh a prosil, aby se nespěchalo, profesor Novák i posádka na návratu trvali.

Viera sama prý protestovala, zdali je nutné ji transportovat letecky večer, když venku houstla mlha. Ještě jednou zopakovala, že raději zůstane přes noc v nemocnici na východě. Její přání ale nikdo nevyslyšel. Iniciativa velí: poletíme hned.

Chvíli po páté odpoledne se z bardejovského letiště vznesl vojenský vrtulník Mi-8 s imatrikulačním číslem B-8428. Na palubě ležela Viera Husáková, vedle ní lékař Pavol Novák a vpředu tříčlenná posádka vedená kapitánem Milanem Fabíkem. Stroj zamířil na západ. Za okny rychle padala tma.

Přibližně o dvacet minut později dosedl vrtulník v Popradě, kde piloti ještě dotankovali palivo. Přes Tatry už stroj letěl nocí. S každým kilometrem se počasí zhoršovalo. V Bratislavě zatím kvůli mlze zastavili veškeré letové provozy a dispečeři varovali posádku, aby raději přistáli na náhradním letišti v Piešťanech.

Kapitán Fabík to odmítl – byl odhodlaný let dokončit. Chtěl za každou cenu „prezentovat své schopnosti“, jak později vzpomínali svědci jeho tvrdohlavosti. Krátce po půl osmé večer dorazil vrtulník nad Bratislavu. Ve tmě pod ním zela neviditelná letištní plocha.

Fabík si vyžádal plné rozsvícení naváděcích světel a pokusil se o přistání. Proud zářivek ho však oslnil - zahlásil vysílačkou, že takhle to nepůjde. Kroužil v mlze a žádal světla ztlumit. Na druhý pokus, v 19:35, se spustil znovu k ranveji. „To je moc, to je moc!“ vykřikl prý do mikrofonu ve chvíli, kdy se spojení náhle přerušilo. Pár vteřin nato se z temnoty ozval rachot ohně a drceného kovu.

Na bratislavském letišti vypukl poplach. Záchranné sbory vyrazily do terénu, ale hustá mlha pohltila všechno – i trosky zříceného vrtulníku. Až po více než hodině, kolem půl deváté večer, našli záchranáři na okraji kukuřičného pole rozmetaný vrak.

Zpoza zohavené kabiny vyprostili těžce zraněného muže – profesor Novák ještě žil, ale byl v bezvědomí. Ostatní byli v okolí, vymrštění prudkým nárazem z paluby. Viera Husáková nejevila známky života, stejně jako tři členové posádky.

Lékař Novák zemřel krátce po převozu do nemocnice. Všech pět lidí na palubě zahynulo.

Zpráva o neštěstí se k prezidentu Husákovi donesla ještě ten večer. Podle svědků mu tragédii sdělil premiér Lubomír Štrougal. Gustáv Husák prý na slova o skonu milované ženy zareagoval jen tichým vzlykem a beze slova odešel.

Nebylo co říct. Jeho životní opora byla ta tam – vytržena z jeho světa během pouhých několika hodin. Předtím obstál v ledasčem: prodělal devět let v komunistickém žaláři a odolal intrikám mocných. Teď ale poprvé poznal bolest, s níž si nevěděl rady. Ještě v noci vydal pokyn, aby se havárie vyšetřila.

Oficiální zpráva o pár týdnů později označila za viníka tragédie chybu posádky, která vůbec neměla v takovém počasí startovat. O jakékoli sabotáži či atentátu se nenašly důkazy – šlo o nešťastný sled rozhodnutí a okolností. Gustáv Husák přesto dlouho nevěřil, že to byla jen náhoda. A možná kdesi hluboko v srdci nikdy neuvěřil.

Po říjnovém večeru 1977 se z Husáka stal zlomený muž. Stáhl se do samoty a několik týdnů nevycházel na veřejnost. Působilo to, jako by po boku Viery zahynula i část jeho samotného. Teprve na Nový rok 1978 vystoupil znovu před národ s tradičním projevem. Lidé u televizí i v sále vycítili, že stojí před někým jiným než dřív.

Dle premiéra Lubomíra Štrougala při onom novoročním projevu „se mu třásly ruce a měl propadlé tváře“. Z kdysi pevných očí vyhasla jiskra a hlas měl nezvykle ztišený. Husák, známý svou tvrdostí a sebevládou, působil náhle staře a unaveně. Smrt Viery jím hluboce otřásla a už nikdy se z ní plně nevzpamatoval.

Více než čtyři desítky let už uplynuly od chvíle, kdy se na bratislavském nebi rozhořel ten tragický požár. Černobílá fotografie z roku 1977 zachycuje Vieru Husákovou naposledy veřejně – sedí s manželem v prezidentské lóži, vlídná a nenápadná. Právě taková byla.

„To všechno Viera splňovala, aktivně se zajímala o politiku, byla podobně jako Husák velmi inteligentní a byla mu bezmezně oddána,“ psal historik o jejích kvalitách. Její bezvýhradná loajalita k manželovi i straně definovala celý její dospělý život.

Už jako mladá vstoupila do komunistické strany a v poválečných letech se angažovala v žurnalistice a propagandě. Ve vztahu k Husákovi se vyznačovala mimořádnou oddaností a ochotou sdílet jeho názory. Když se dělaly stranické prověrky, právě Viera se v různých případech přimlouvala, aby Husák zasáhl a některým lidem pomohl.

Byla empatická a vnímavá, a svého muže dokázala zlidšťovat tam, kde on by snad jednal příliš chladně. Příběh Viery Husákové, kdysi téměř zapomenuté první dámy, dodnes vyvolává tichý obdiv. Obdiv k ženě, která stála v pozadí velikána s rozporným odkazem – a přece je její vlastní osud svědectvím o lidské tváři lásky a věrnosti.

Na konci října 1977 se v Bratislavě konal nenápadný pohřeb. Bez fanfár, bez veřejnosti. V tichu spadlého listí byla Viera Husáková pochována na hřbitově ve Slávičím údolí.

Její muž po celou dobu stál mlčky u rakve se skloněnou hlavou.

Zdroje:

https://sk.wikipedia.org/wiki/Viera_Hus%C3%A1kov%C3%A1

https://www.lifee.cz/historie-a-tajemno/tragicka-smrt-viery-husakove-jeji-manzel-se-kvuli-tomu-psychicky-zhroutil-z-verejneho-zivota-se-stahl-na-nekolik-tydnu_428234.html

https://www.aktuality.sk/clanok/727416/kalendarium-ku-smrti-husakovej-manzelky-nemuselo-nikdy-dojst/#google_vignette

https://zpravy.tiscali.cz/smrt-prvni-damy-nezodpovezene-otazky-kolem-padu-vrtulniku-s-husakovou-298624

https://eurozpravy.cz/magazin/232022-tajemna-viera-husakova-ceskoslovensko-pomalu-nevedelo-ze-ma-prvni-damu

https://zoom.iprima.cz/historie/viera-husakova-smrt-190873

https://www.reflex.cz/clanek/zajimavosti/106620/manzelky-prezidentu-viera-husakova-svatby-s-gustou-se-dockala-az-po-souhlasu-brezneva.html

https://www.dotyk.cz/magazin/tragicky-osud-viery-husakove-30001111.html

https://www.idnes.cz/zpravy/cerna-kronika/nehoda-vrtulnik-viera-husakova-bratislava-prezident-gustav-husak.A171010_131721_krimi_iri

https://hnonline.sk/history/nove-dejiny/1047061-zbytocny-let-v-troskach-vrtulnika-naslo-smrt-pat-ludi-aj-manzelka-prveho-muza-statu

https://www.sme.sk/c/2325941/dve-manzelky-gustava-husaka.html

http://www.vrtulnik.cz/accidents/kata014.htm