Článek
Když si představíme bojová zvířata, možná nám vytanou na mysli sloni ve vojsku Alexandra Velikého, koně středověkých rytířů či slavní holubi, kteří za první světové války přenášeli depeše. Všechno už to působí dost netradičně, ale nic se nevyrovná příběhu Wojtka, medvěda sloužícího v polské armádě během 2. světové války. Tenhle chlupatý obr se stal plnohodnotným vojákem: přepravoval munici, cestoval s vojskem a dožil se i poválečné slávy. A co víc – stihl vzbudit senzaci mezi spojeneckými i nepřátelskými vojáky.
Wojtekův příběh leckdo považuje za pohádkový výmysl, ale dobové dokumenty a svědectví veteránů jasně potvrzují, že tohle nebyl jen roztomilý maskot. Stal se totiž nezanedbatelnou posilou polských jednotek, kterým pomáhal v jedněch z nejkrvavějších bojů v Itálii. Jak se medvídě zrovna dostalo do armády? A proč se u něj objevily takové „lidské“ zvyky, jako je pití piva a kouření cigaret?
Opuštěné mládě z Íránu
Polská armáda hledá cestu z východu
Abychom příběhu rozuměli, vraťme se do roku 1942. Polsko bylo už od roku 1939 v kleštích – z jedné strany nacisté, z druhé Sověti. Mnoho Poláků skončilo v sovětských lágrech, ale po jisté politické dohodě (mj. s Brity) vznikla tzv. „Andersova armáda“, která dostala povolení zamířit směrem do Britského mandátu v Palestině přes Írán. Cestou je doprovázel dav polských civilistů, kteří se chtěli dostat pryč od hrůz Stalinova režimu.
Právě na této trase, v íránském městě Hamadánu, polští vojáci narazili na klučinu, jenž u sebe měl malé medvědí mládě. Matku prý zabili lovci a on sám nevěděl, co si se zvířetem počít. Poláci viděli v medvídkovi tak trochu symbol naděje a rozhodli se ho odkoupit. Tím začala neuvěřitelná cesta – z ustrašeného mláděte se stával klíčový člen bojových sil.
Kojení z láhve a exotické jméno
Dlouho se přetřásalo, jak mládě vyživovat. Nemělo matku, a tak mu jeden z polských důstojníků zařídil speciální „stravu“: kondenzované mléko v láhvi od vodky. Postupně medvěd začal jíst i marmeládu, ovoce, jednou dokonce ochutnal pivo a docela mu zachutnalo. Vojáci mu dali jméno Wojtek, což je odvozenina slovanského jména Wojciech, volně přeloženo „veselý válečník“. Asi netušili, jak trefně tahle přezdívka jednou vyzní.
Život v kasárnách
Výcvik mezi vojáky
Wojtek rostl a rostl, ale protože vyrůstal mezi lidmi, přebíral jejich návyky. Věřte nebo ne, pil s nimi ranní kávu, „ochutnával“ cigarety (ne že by je klasicky kouřil, spíš je žvýkal nebo si s nimi hrál v tlamě) a především – s radostí si dal pivo. Jednotka si z něj brzy udělala oficiálního maskota a Wojtek tak trávil čas mezi stany, náklaďáky a děly.
Oblibu si získal i tím, že byl nesmírně klidný a učenlivý: vojáci ho dokonce naučili stát na zadních nohách ve formaci, takřka jako kdyby „pochodoval“. Na druhou stranu, byl to pořád medvěd hnědý – což znamenalo obrovskou sílu. Když spatřil, jak muži nosí bedny s municí, chtěl je napodobit. Brzy se zjistilo, že to zvládá lépe než četa vojáků dohromady.
Vojenské povinnosti a noční zahřívač
A tak se stalo, že Wojtek začal plnit úkoly: hlídal sklady, někdy dokonce „sloužil“ u aut. Miloval jízdu v kamionech, což podle pamětníků vypadalo komicky – obrovský medvěd sedící vedle řidiče a koukající před sebe. Když přišly chladné noci, dokázal díky své husté srsti zahřát i dva či tři vojáky, kteří se k němu přitulili, aby nezmrzli. V táboře se o něm šířily legendy a pro polské jednotky se stal symbolem rodinné pospolitosti v cizích a nepřátelských zemích.
Monte Cassino
Jedna z nejtvrdších bitev války
V roce 1944 se spojenecké síly, včetně polských vojáků, zapojily do bitvy o Monte Cassino, strategického kláštera na italských výšinách. Němci tam rozestavěli hnízdo kulometů, děl a odstřelovačů, aby bránili postup do Říma. Byla to série čtyř masivních útoků a zemřely desítky tisíc lidí na obou stranách.
Do téhle apokalypsy dorazil také Wojtek po boku 22. roty. Úkolem Poláků bylo zásobovat frontové jednotky granáty, jídlem, vodou a dalším vybavením. A právě tam medvěd exceloval: přenášel munici, speciálně těžké bedny se střelivem ráže 25 liber.
Váhání nacistů: střílet na medvěda?
Němečtí odstřelovači prý pozorovali, jak se medvěd s bednou v tlamě pohybuje mezi kulkami. Někteří si kladli otázku, zda je vůbec etické střílet na „bezbranné zvíře“, a tak ho často nechávali být. Existují dokonce svědectví německých důstojníků, kteří potvrdili, že spatřili toho „prokletého medvěda“ a rozhodli se nezasahovat. Zda je to pravda nebo jen legenda a medvěd měl prostě štěstí, se dnes už nedovíme.
Wojtek se proslavil až tak, že 22. rota přijala jeho siluetu medvěda nesoucího granát jako svůj oficiální znak, který si malovali na auta a uniformy. A on sám přežil bitvu bez úhony, což lze považovat za malý zázrak, vzhledem k počtu padlých v té oblasti.
Poválečný život
Nový domov na severu
Po skončení války se polské jednotky usadily ve Skotsku, konkrétně v Berwickshire, kde jim britská vláda dočasně vyhradila prostor. Wojtek s nimi odcestoval a na nějakou dobu tam žil v prostředí vojenského tábora, obklopen svými oblíbenými kamarády. Stal se oblíbenou atrakcí pro okolní obce – děti a místní obyvatelé byli nadšeni, že mohou vidět „slavného medvěda od Monte Cassina“.
Mnoho polských veteránů, kteří měli v emigraci zůstat, ho chodilo navštěvovat. Vždy je poznal – dokonce se dokázal zvednout, jakoby se chtěl postavit na zadní nohy a pozdravit. Pro Poláky, kteří přišli o domov a rodiny, představoval Wojtek důležitý emocionální symbol toho, že i v časech zmaru dokázali společně bojovat a přežít.
Poslední léta v edinburské zoo
Jakmile se vojáci rozptýlili do civilního života, nešlo držet medvěda natrvalo v provizorních vojenských barácích. Byl proto darován do zoo v Edinburghu, kde žil až do roku 1963. Ani tam nepřišel o pozornost – novináři i turisté se hrnuli, aby viděli „toho polského válečného medvěda“. Polští krajané mu nosili občas pivo a další dobroty, a podle některých historek se vždy rozzářil, když ucítil známý hlas polského veterána.
Po jeho smrti se našla spousta fotek a vzpomínek, které potvrdily, jak hluboké pouto s lidskými kamarády Wojtek během svého života navázal. Na jeho památku dnes stojí sochy v Polsku, Skotsku i Itálii. V Krakově a v Edinburghu najdeme pamětní desky, připomínající neobyčejný medvědí příběh.
Wojtek zůstává jedním z nejbizarnějších, ale zároveň nejdojemnějších symbolů druhé světové války.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Wojtek_(bear)
https://www.bbc.com/news/articles/cy4nd3n33yeo
https://edencamp.co.uk/blog/forgotten-friday-the-bear-soldier-of-the-second-world-war/
https://www.expatspoland.com/wojtek-the-bear/
