Ve dne úspěšný podnikatel, v noci vrah mladíků. Ve svém domě měl 29 těl, policie tomu nemohla uvěřit

John Wayne Gacy, jak se tento dobrosrdečně působící bavič jmenoval, byl váženým členem komunity – úspěšný podnikatel, aktivní dobrovolník a dokonce se jednou nechal vyfotografovat po boku první dámy Rosalynn Carterové jako příkladný občan.

Nikdo z přihlížejících netušil, že pod pomalovanou klaunskou maskou se skrývá jeden z nejděsivějších vrahů své doby. Když později vyšla najevo pravda, média Gacymu přisoudila přezdívku „Klaun zabiják“, která krutě kontrastovala s jeho dřívějším usměvavým alter egem. V letech 1972 až 1978 totiž Gacy brutálně zavraždil nejméně 33 mladých mužů a chlapců – a po celou tu dobu dál navenek vystupoval jako neškodný klaun a štědrý soused.

Gacy měl geniálně zvrácený talent získat si důvěru svých budoucích obětí. Většinou si vybíral mladíky ve věku dospívajících nebo rané dospělosti – některé znal osobně jako své zaměstnance ve stavební firmě, jiné náhodně oslovil na ulici či nádraží. Často lákal chlapce pod záminkou brigády, nabídky alkoholu, drog nebo i slibů snadného výdělku za sex.

Někdy se vydával za policistu – vozil u sebe falešný odznak šerifa a na svém vozidle měl červené majáčky, aby vzbudil dojem, že jde o služební vůz. Jakmile mladík souhlasil a vstoupil do Gacyho domu v klidné čtvrti Norwood Park, čekal na něj rafinovaný trik.

Gacy obvykle navrhl, že mu předvede kouzelnický „trik s pouty“: nasadil si želízka na zápěstí a bavil se tím, jak se mrštně dokáže vysvobodit pomocí skrytého klíče. Pak vybídl nic netušící oběť, aby si kouzlo zkusila také.

Ve chvíli, kdy měl mladý muž ruce spoutané, proměnila se hra ve zlý sen – pouta už nepovolila a Gacy se sám cynicky ušklíbl, že kouzlo spočívá v tom, mít klíč od zámku. Z přátelského hostitele se v mžiku stal predátor, který svou oběť uvěznil a vydal ji na milost a nemilost.

Svázané oběti Gacy systematicky týral. Nejprve je často ještě omámil alkoholem nebo drogami, aby byly zcela bezbranné, poté je znásilňoval a podroboval sadistickému mučení. Používal například prkno či rám postele jako jakési mučidlo, ke kterému mladíka připoutal, a pak ho opakovaně dusil nebo topil – přivedl ho na pokraj smrti a znovu v něm zažehnul jiskru naděje, že přežije.

Jeho zvrácenost neznala mezí; hračkou mu byla bolest druhých. Přeživší svědek Robert Donnelly později vypověděl, že během svého mučivého věznění slyšel od Gacyho mrazivá slova: „Holky není žádná zábava zabíjet. Kluci jsou zajímavější.“ Tím Gacy dával najevo, že ho zabíjení mladých mužů baví a že vraždy vnímá jako zvrácenou formu zábavy.

Svou finální vražednou metodu označoval další cynickou fintou – „trik s provazem“. Oběti většinou usmrtil pomalým uškrcením: okolo krku jim nasadil smyčku a tu utahoval dřevěnou tyčí jako garotou. Někdy proces přiškrcování a povolování smyčky opakoval, aby prodloužil utrpení zajatců.

V ojedinělých případech sáhl i po noži, ale většina jeho obětí zemřela na udušení či zardoušení provazem. Všechny tyto zločiny spáchal Gacy přímo ve svém domě, v nenápadném jednopatrovém bungalovu na poklidném předměstí – zatímco navenek dál vedl zdánlivě obyčejný život.

Koncem roku 1978 začala Gacyho vražedná jízda nezadržitelně směřovat ke svému odhalení. Dne 11. prosince 1978 zmizel patnáctiletý Robert Piest, středoškolák, který brigádničil v lékárně v Des Plaines (předměstí Chicaga).

Krátce předtím se Robert svěřil matce, že se chystá setkat s jistým „podnikatelem“, jenž mu nabídl dobře placenou práci. Tím mužem byl John Gacy, známý místní dodavatel staveb, kterého policie dosud nikdy nespojovala se zmizením mladých lidí.

Když se však Robert Piest už nevrátil domů, jeho zoufalí rodiče kontaktovali policii a uvedli právě Gacyho jako posledního člověka, se kterým byl syn viděn. Zkušený detektiv Joseph Kozenczak zpozorněl – náhlé zmizení spolehlivého chlapce a jméno respektovaného souseda v jedné rovnici nedávaly smysl. Přesto se rozhodl Gacyho prověřit.

Policie brzy zjistila znepokojivé skutečnosti: Gacy byl v minulosti už jednou trestán za sexuální napadení mladistvého a v okolí Chicaga se v předchozích letech objevilo více neobjasněných zmizení mladých mužů. Soudce proto vydal povolení k domovní prohlídce Gacyho domu na adrese 8213 West Summerdale Avenue.

Při prvním zběžném prohledání 13. prosince 1978 si policisté povšimli několika podezřelých indicií – našli třeba prsten a školní maturitní prsten s vyrytými iniciálami, které nepatřily Gacymu, a v koši ležel fotografický doklad patřící neznámému chlapci.

Tyto drobnosti naznačovaly spojitost s pohřešovanými mladíky. Přímý důkaz o osudu Roberta Piesta však zatím chyběl a Gacy, který se tvářil jako nevinný občan, byl propuštěn zpět na svobodu s policejní výstrahou.

Detektivové ale už tušili, že něco není v pořádku, a nasadili na Gacyho nepřetržitý dohled. Během několikadenního pozorování vyšlo najevo, že Gacy se chová nervózně a nelogicky – střídal nálady, stěžoval si na údajnou policejní šikanu a dokonce podal stížnost, že ho hlídka sleduje neoprávněně.

Dne 18. prosince pozval Gacy sledující policisty demonstrativně na oběd k sobě domů, snad aby dokázal, že nic netají. Tato návštěva se mu však stala osudnou: zatímco Gacy v kuchyni vařil a upovídaně odváděl pozornost, jeden z detektivů se vytratil na toaletu. V tichu domu najednou ucítil ve ventilaci pronikavý zápach rozkládajícího se masa.

Pach smrti, který se linul z topení a stoupal zpod podlahy, byl nezaměnitelný. Policista věděl, že takový odér může pocházet jen z jedné věci – z tlejících lidských ostatků. Tento moment se stal zásadním průlomem: vyšetřovatelé nyní měli pádný důkazní důvod domnívat se, že v domě jsou ukryta těla obětí.

Dne 21. prosince 1978 policie Gacyho zadržela na základě menšího prohřešku (detektivové jej přistihli, jak předává balíček marihuany známému na pumpě) a zároveň pohotově získala rozšířený zatykač k důkladné prohlídce celého domu.

Gacy, tušící blížící se konec, se téhož večera zhroutil během policejního výslechu a začal se přiznávat. V horečnatém monologu se označil za „soudce, porotu i kata mnoha lidí“ a mluvil o sobě ve třetí osobě, jako by vraždy spáchal někdo jiný jménem Jack. Bez lítosti popisoval, že „možná třicítku“ mladých mužů zabil a zakopal u sebe doma a další těla hodil do nedaleké řeky Des Plaines.

V jednu chvíli vzal do ruky papír a načrtl vyšetřovatelům hrubý plán svého podzemního prostoru – zakreslil místa pod domem, kde všude leží zahrabané ostatky. Šerif Richard Elrod, který hrůznou zpověď slyšel, situaci shrnul: „(Gacy) říká, že tu je tělo, tam tělo – jedno v řece, další zakopané – jako by ukazoval na hrob na každém rohu.“ Krátce poté policie otevřela vstup do nízkého prostoru pod Gacyho domem. To, co vyšetřovatelé pod podlahou objevili, otřáslo celou Amerikou.

Pod dřevěnou podlahou Gacyho domu se rozkládal mělký „hřbitov“, jak ho sám vrah později nazval. V prostorách sklepa a plazivého prostoru pod ním policie postupně objevila jedno lidské tělo za druhým. Rozkládající se ostatky byly zabalené do igelitových plachet či látky a navrstvené nad sebou v různých stádiích tlení – některé kostry byly propletené, jako by je vrah narychlo skládal na sebe.

Během prosince 1978 a ledna 1979 tým forenzních specialistů exhumoval 29 těl přímo na Gacyho pozemku (většina byla nacpána pod dům, další tři pohřbil pachatel v koutě garáže a pod betonovou podlahou dvorku). Další 4 oběti, jak se později ukázalo, se Gacy pokusil ukrýt tak, že je hodil do řeky – mezi nimi byl i mladý Robert Piest, jehož tělo nalezené v řece na jaře 1979 potvrdilo, že se stal Gacyho poslední vraždou.

S postupujícím nálezem ostatků rostl mediální rozruch a zděšení veřejnosti. Gacyho jednopodlažní dům se přes noc proměnil ve scénu z noční můry: ze sklepního otvoru vynášeli policisté na nosítkách pytle s ostatky, zatímco zděšení sousedé postávali opodál a sledovali šokující podívanou. Ulice zaplnily televizní štáby, zvědavci a rodiče pohřešovaných dětí, kteří se obávali nejhoršího.

Jedna z místních obyvatelek, Vyvyan Ristoffová, dokonce přivedla ke Gacyho domu své potomky a otřeseně prohlásila: „Chci, aby moje děti věděly, jaká nebezpečí číhají ve společnosti.“ Zároveň si sousedé v okolí zpětně vybavovali znepokojivé detaily – například to, že Gacy u sebe často zaměstnával partu mladých kluků, ale ti u něj nikdy dlouho nevydrželi a pak o nich už nikdo neslyšel. „Pořád se kolem něj motali nějací mladí kluci, ale žádný se tam neohřál dlouho,“ vzpomínal jeden ze sousedů na podivný koloběh brigádníků.

Uvnitř domu mezitím vládla pekelná atmosféra – i zkušení kriminalisté měli co dělat, aby zvládli psychický nápor při ohledávání tolika obětí. Jeden z pracovníků, který se účastnil vyklízení těl ze sklepa, se zhrozil: „Jestli je ďábel naživu, tak žil tady.“ Tato věta přesně vystihovala hrůzu, která na místě činu panovala.

John Wayne Gacy byl nakonec obviněn z 33 násobné vraždy – šlo tehdy o nejvyšší počet obětí zabitých jediným pachatelem v moderní historii USA. Sám Gacy nikdy neprojevil ani špetku opravdové lítosti nad svými činy. Dokonce cynicky vtipkoval, že by neměl být odsouzen za vraždy, ale maximálně za to, že „provozoval bez povolení hřbitov“ pod svým domem.

Soudní proces v roce 1980 odhalil děsivé detaily Gacyho dvojakého života. Obhájci se pokusili tvrdit, že obžalovaný byl nepříčetný a trpěl poruchou osobnosti – Gacy dokonce o sobě prohlašoval, že v něm sídlí alter ego jménem „Jack“, které ty hrůzy páchalo. Porota ale tuto výmluvu jednoznačně odmítla. Všichni dobře věděli, že před nimi stojí chladnokrevný vrah, který si po šest let systematicky a s rozmyslem vybíral, lákal a vraždil své oběti, a přitom dokonale klamal celé okolí.

Kriminologové a psychologové důkladněji studovali fenomén dvojí identity vrahů – právě Gacy se stal učebnicovým příkladem predátora s „maskou příčetnosti“, jenž navenek fungoval jako spořádaný občan a zároveň páchal nepředstavitelné hrůzy. Jeho případ přispěl k rozvoji profilování sériových vrahů u FBI a odhalil také rezervy v práci policie při pátrání po pohřešovaných osobách. Zároveň názorně ukázal, jak nebezpečné může být podcenit dřívější sexuálně násilnické činy – Gacy mohl vraždit tak dlouho i proto, že byl v minulosti předčasně propuštěn z vězení po odsouzení za zneužití mladistvých.

John Wayne Gacy byl v březnu 1980 jednomyslně shledán vinným ve všech bodech obžaloby a odsouzen k trestu smrti. Po 14 letech strávených na uzavřeném oddělení čekajíc na exekuci byl 10. května 1994 ve státní věznici Stateville v Illinois popraven smrtící injekcí.

Až do konce se tvářil vzdorovitě – jeho poslední slova údajně zněla jako jízlivá výzva: „Polibte mi …“. Gacyho zvrácené činy však dodnes rezonují v kulturní paměti. Postava usměvavého klauna, který je uvnitř monstrem, se stala námětem bezpočtu knih, filmů a dokumentů a dodnes nahání lidem hrůzu.

Zdroje:

https://www.denik.cz/ze_sveta/john-gacy-vrah-vrazda.html

https://www.biography.com/crime/john-wayne-gacy

https://graphics.chicagotribune.com/john-wayne-gacy-new-timeline/blurb.html

https://cookcountysheriffil.gov/john-wayne-gacy-victim-identified/

https://en.wikiquote.org/wiki/John_Wayne_Gacy