Vlastík Plamínek: věštec s bubínkem, který se stal bizarní hvězdou

Noční televizní studio je ponořené v bizarní atmosféře. Ve vzduchu vibruje rytmus bubínku a uprostřed scény sedí muž v dlouhém kimonu. „Štěně, štěně, štěně…,“ skanduje do kamer zvláštním zpěvným hlasem. Diváci u obrazovek se smějí a nechápavě vrtí hlavou – tohle přece nemůže být myšleno vážně.

Jenže Vlastimil Brůček, kterého celý národ zná spíše pod mystickou přezdívkou Vlastík Plamínek, pokračuje s kamennou tváří. Tohle není komedie, ale dynamická meditace, šamanský rituál s prvkem recese, který jednou provždy zapíše jméno Vlastíka Plamínka do dějin českého televizního bizáru.

Ačkoli to vypadá jako ztřeštěný nápad pro zvýšení sledovanosti, v hloubi duše má tenhle výstup zcela jiný motiv: rebelie. Plamínek se pokouší na obrazovce zosnovat malou vzpouru – doufá, že ho za tuhle absurditu z pořadu vyhodí a on bude mít klid.

V ten moment však netuší, jak krutě se osud zasměje jeho plánu. Namísto výpovědi totiž režisér nadšeně volá do sluchátek, ať pokračuje, že sledovanost letí nahoru. Plamínek nevěří vlastním uším. Jeho provokace zabrala přesně opačně – z trapného popěvku se přes noc stává virální hit.

Slůvko „štěně“ teď rezonuje internetem a Plamínek se stává legendou bizarní zábavy, ač o to vůbec nestál. V pořadu nakonec zůstává ještě půl roku a vymýšlí další bláznivé říkačky o zebrách, chobotnicích či tajemném řízku bez klíčů. Tahle nechtěná sláva však Vlastíka pronásleduje dál.

Ještě než se zrodil Plamínek mystik, byl tu Vlastimil Brůček – kluk z malé obce Příšovice u Turnova, který si odmala připadal trochu jiný. Narodil se roku 1961 do všední reality socialistického Československa, ale v duchu ho to táhlo k jiným světům. Příroda ho fascinovala od dětství.

Zatímco jeho vrstevníci honili mičudu na plácku, malý Vlastík naslouchal šepotu stromů, pozoroval mraky a s nosem zabořeným v knížkách o počasí snil o dalekých bouřích. „Byl jsem normální chlapec, kterého lákala příroda – zabýval jsem se počasím a houbařením,“ vzpomínal později. Už tehdy věřil, že svět není jen to, co vidíme očima – tušil, že kdesi pod povrchem bublá cosi mystického, tajemného.

Naplnit spirituální touhy ale nebylo v totalitním režimu jednoduché. Brůček vyrůstá v zemi, kde je esoterika považována za pavědu a náboženství i mystika jsou spíše trpěné než chtěné. A tak se mladý Vlastimil vydává cestou, která je mnohem přízemnější. Vyučí se přístrojovým optikem v Turnově.

To ho živí první roky dospělosti. Možná ironie osudu, že muž, jenž jednou bude tvrdit, že vidí i neviditelné, začínal tím, že brousil skla, aby ostatním zlepšil zrak. Jenže optika ho nenaplňuje. Mladý Brůček má bouřlivou krev a pocit, že potřebuje víc svobody.

Koncem 80. let proto odhazuje bílý plášť optika a obléká uniformu železničáře. Stává se vlakvedoucím na dráze. Jenže i lokomotiva má své koleje pevně dané, a to rebelovi nestačí.

Po nocích tajně čmárá po zdech drážních budov zakázaná hesla. Jedno z nich, napsané velkými písmeny, křičí do tmy: „Komunisti = zrádci.“ Brůček ví, že kdyby ho chytili, čekají ho velké potíže.

„Ten systém se mi prostě nelíbil,“ přizná po letech. Riziko perzekuce je reálné, trestní stíhání za podobné projevy tehdy nebylo prázdnou hrozbou. On přesto nemůže mlčet. Věčný rebel se v něm nezapře – a tahle vzpoura proti autoritám ho bude provázet celý život.

Když pak přijde vytoužená svoboda 90. let, Vlastimil Brůček stojí na životní křižovatce. Opouští železnici a zkouší proniknout do světa slov – stává se novinářem v místním turnovském deníku. Možná doufá, že teď konečně bude moci říkat pravdu nahlas a svobodně.

Jenže maloměstské poměry mají vlastní pravidla. Jeho styl ostrých investigativních článků à la slavný novinář Klíma naráží na malé rybníčky lokálních vlivů. Konflikty na sebe nenechají čekat. Mladý reportér Brůček si „dovoluje příliš“ a nadřízení to nelibě nesou.

Po pár odvážných textech je odejit z redakce – oficiálně pro nadbytečnost, neoficiálně pro svou nezkrotnou hubatost. Další dveře se tedy zavírají a Vlastimil znovu hledá, kam patřit.

A tehdy se obrací zpět k tomu, co v něm dřímalo od dětství: ke světu věštění a léčitelství. Odjakživa prý cítil v kostech, že má jakýsi šestý smysl. Teď, ve svobodné době porevoluční euforie, se nebojí tušení následovat. Absolvuje astrologicko-léčitelský kurz v Praze a dokonce začíná studovat na Pražské vysoké škole psychosociálních studií u legendárního docenta Skály.

Vypravil se prý až do dalekého Japonska za mistrem jménem Jho-Hu, odkud si přivezl jakési symbolické „mistrovské“ požehnání k své nové dráze. Přesné detaily možná patří do říše legend, ale pro Vlastimila jsou důležité: dodávají mu sebevědomí, že nejde jen dělat komedii, nýbrž kráčí po opravdové duchovní stezce.

Kolem roku 1995 tak nastupuje dráhu věštce a léčitele na plný úvazek. Nejdřív pomáhá známým a známým známých – pověst o „tom chlapíkovi z Turnova, co vidí do budoucna a léčí energií“ se šíří šeptandou. Sám říká, že reklamu si vlastně dělat nemusel: osud mu posílal klienty sám. Možná díky jeho upřímné víře, možná prostě díky charismatu podivína, k němuž se lidé v nejistých devadesátkách utíkali pro radu.

Brůček, nyní už často oslovovaný domácky Vlasta, objíždí esoterické festivaly, věští z tarotových karet, kyvadla, studuje runy, léčí dotykem rukou a bylinkami. Svou práci nevnímá jako podnikání, spíše jako poslání. „Nejde o byznys, ale o službu,“ tvrdí. Peníze z toho sice má, ale jak sám říká, pokorně prosil vesmír o hojnost a lásku a věří, že mu jsou dávány právě proto, aby je mohl rozdávat dál.

Na přelomu tisíciletí už je Vlasta Brůček ve svém světě poměrně známé jméno. Věhlas „muže, co vidí za roh budoucnosti“ nakonec neunikne ani televizním producentům, kteří hledají zajímavé tváře pro nový formát noční show. A tak jednoho dne zazvoní Vlastimilovi telefon s nabídkou, která ho zaskočí: pojďte věštit do televize.

Je to doba rozmachu ezoterických pořadů – soukromé stanice s oblibou vysílají po půlnoci živé vstupy, kde senzibilové a kartářky radí volajícím za poplatek. Trochu cirkus, trochu poradna, hlavně ale výnosný byznys s lidskou nejistotou.

Vlastimil Brůček váhá. Je tohle pro něj? Nahlédnout do kamer a hrát divadlo s osudy lidí? Vnitřní rozpor se v něm pere: na jedné straně šance oslovit víc lidí a pomoci jim, na straně druhé obava, aby se nestal jen loutkou v komerční show. Nakonec svolí – a možná sám sobě slíbí, že to pojme po svém.

První, co musí změnit, je jméno. Televize Barrandov nechce představovat nějakého Vlastimila Brůčka, to zní příliš obyčejně. Chce charakter, značku. A tak Vlastimil loví v hlavě symbol, který by ho vystihl. Volba padne na oheň, jeden ze živlů, který ho fascinuje svou očistnou silou.

„Vzniklo to kvůli pořadu, potřeboval jsem přezdívku. Plamínek jsem zvolil, protože je spojený s živlem ohně,“ vysvětlí později. Vlastík Plamínek – jméno, které má evokovat plápolající světýlko naděje i mystickou sílu transformace. Zároveň v sobě nese špetku hravosti. A hravost bude třeba.

Když se poprvé objeví na obrazovce pořadu Volejte věštce, je to pro něj skok do studené vody. Červené světýlko kamery se rozsvítí a nervózní věštec, nyní s barevně oblečenou košilí a svazkem karet v ruce, slyší režijní pokyn: „Jste ve vysílání, mluvte!“ V tu chvíli se v něm mísí tréma s euforií. Zhluboka se nadechne a spustí: „Jsem Vlastík Plamínek a hořím jenom pro vás…“

Těmito slovy vítá diváky, zatímco v podkresu zní tajuplná hudba. Lehce exaltovaný projev, který zvolil, k němu nějak patří – vždyť celá situace je sama o sobě exaltovaná. Volají první diváci a Plamínek se noří do své role. Míchá karty, věští z jejich obrazů budoucnost volající paní Aleně či nešťastnému Františkovi. Jenže netrvá dlouho a přichází střet s realitou showbyznysu.

Televizní režie i producenti totiž chtějí především sledovanost a zisk. Pořad Ezo TV: Volejte věštce se postupně proměňuje. Z původní zamýšlené duchovní poradny se stává spíše rychlá hra na volání, kde jde hlavně o to, aby co nejvíc lidí zatelefonovalo na placenou linku. Vlastík Plamínek na sobě cítí stále větší tlak.

Když chce s divákem probrat jeho trápení důkladněji, slyší od dramaturgů: zkraťte to, další hovor čeká. O jeho milované bylinky a léčivé rady „nad rámec“ věštby už není zájem – prý to zdržuje a odvádí od telefonů. Plamínkovi se to příčí. Tohle přece nechtěl, být jen loutkou lákající volající. Jeho vnitřní rebel se znovu probouzí. Začne přemýšlet, jak z toho ven.

Jenže smlouva je neúprosná: kdyby chtěl sám odejít dřív, čekala by ho vysoká pokuta. Vymanit se z televizního kšeftu není snadné. A tak kuje pikl – maličkou sabotáž přímo ve vysílání. Říká si, že když udělá něco opravdu bláznivého, vedení ho samo propustí.

Naplánuje to chytře: počká na směnu režiséra, který je nejpřísnější pedant na „správný průběh pořadu“. A tehdy to přijde – do studia si tajně přinese bubínek a tamburínu. V průběhu vysílání, zničehonic mezi věštbami, začne bubnovat a zpívat nesmyslné popěvky.

Před objektivy tančí jeho stín, jak se v rytmu bubnu rozhýbe, a z úst mu plynou absurdní rýmy. Přesně podle plánu: diváci budou zmatení, šéf zuřící, vyhazov ho nemine. „Rozhodl jsem se provést takovou kulišárnu,“ popsal to pak otevřeně. A pak vykřikl do ticha studia ono osudné: Štěně!

Jak už víme, plán selhal. Místo rozhořčení přišla euforie – z pořadu, kterému klesala sledovanost, byl rázem hit internetového humoru. Vlastík Plamínek se stal fenoménem, kterého si lidé přeposílali v krátkých videoklipech s nevěřícnými komentáři: „Tohle se fakt vysílalo?“.

Někteří mladí se začali na Ezo TV dívat jen kvůli němu, kvůli té vtipné podívané. Plamínkova chvilková sláva dosáhla vrcholu. Pozvali ho dokonce do prestižní Show Jana Krause – populární late night talkshow. Když mu produkce zavolala, myslel, že si z něj někdo utahuje. Seděl zrovna v dalekém Irsku a odmítavě reagoval, ať dotyčný radši zavolá, až vystřízliví.

Ale pozvání bylo skutečné. V září 2011 tak Vlastík sedí na červené pohovce vedle ostříleného moderátora Krause, pod paží samozřejmě svůj bubínek. Před zraky pobaveného publika pak bubnuje a přednáší Krausovi své „hity“ Štěně a Zebra naživo. Diváci řvou smíchy, Kraus se pochechtává – je to bizarní, přesto jaksi podmanivé vystoupení.

Jenomže časy internetových senzací letí stejně rychle jako létavice na nebi. Co krátce zazáří, může také pohasnout. Po odchodu z pořadu Volejte věštce se Vlastík Plamínek postupně stahuje z televizních obrazovek. Ezoterických show ubývá, publikum si našlo jiné zábavy. Vlastík ovšem nelituje – sám vystoupil z kolotoče slávy poměrně rád.

Virální videa sice kolují dál, občas se mu někdo na ulici se smíchem připomene, ale on se znovu soustředí na skutečný život a své klienty. Vrací se ke kořenům: věští, léčí, maluje obrazy, píše knihy. Ano, i malovat začal – prý po jednom zvláštním zážitku v přírodě.

Spolu s manželkou našli kouzelné místo na polosamotě Plamínek (jak symbolické jméno!) u legendami opředené hory Blaník. Tam, obklopen lesy, Vlastimil prožil mystickou chvíli: „Poprvé v životě jsem slyšel zpívat stromy,“ svěřil se. Jedno letní svítání prý zaslechl z korun stromů jemnou andělskou hudbu, jakou už nikdy potom neslyšel.

Od té doby bere do ruky štětec a maluje krajiny plné moří a oblak, nechává se vést inspirací z onoho rána. Dokonce měl i svou výstavu obrazů – kdo by to do „šaška s bubínkem“ řekl?

Jenže nálepky se odlepují těžko. Plamínek je pro mnoho lidí pořád hlavně ta legrační postavička z internetu. A jak už to v Česku bývá, co vybočuje z řady, to schytá i posměch a kritiku. Skeptici ho mají za šarlatána, který „žije z blbosti ostatních“. V diskusích se dočte, že je vykutálený podvodník, co tahá z důvěřivých lidí peníze.

„Vůbec mi to nevadí. Já prostě odhodím ego,“ říká klidně k tomu, že se mu lidé smějí. Možná ho vnitřně mrzí, že je v očích mnoha jen komediant, ale dává najevo, že pochopení přijde, až když má. Kdo chce vidět šaška, uvidí ho – kdo hledá radu a pohlazení duše, tomu ji Plamínek rád poskytne.

Za extravagantní image televizního mága se skrývá citlivý muž, kterého formovaly i obyčejné lidské radosti a strasti. V osobním životě si Vlastimil Brůček prožil své lásky i zklamání. Poprvé se oženil ještě v mládí a narodila se mu dcera. Manželství však nevydrželo – snad příliš rozdílné duše, snad neklidná povaha věčného rebela nebyla pro rodinný přístav ideální.

Rozvod byl pro Vlastimila těžkou zkouškou. O to víc si pak vážil druhé šance na lásku. S druhou manželkou Irenou našel spřízněnou duši, která sdílí jeho zájmy i víru v nevšední. Irena je nejen životní partnerkou, ale také parťačkou v oboru – společně pořádají semináře a dvousemestrální kurzy výkladu karet, kde učí nadšence základům esoteriky. Vlastík se v její přítomnosti zklidnil.

K jejich dvěma dětem se snaží být tím nejlepším tátou, jakého umí. Když zrovna nevěští a nepracuje, utíká s rodinou na svůj milovaný Plamínek uprostřed lesů. Tam spolu sbírají houby, pozorují hvězdy a on své děti učí rozeznávat stopy zvěře nebo volání sovy za úplňku.

A tak žije dva paralelní životy: jeden v tichu lesa a rodinné pohody, druhý na cestách za lidmi, kteří v něm vidí průvodce osudem. Stále věští – tiše, mimo kamery, v poradně nebo po telefonu. Rád cestuje po Česku i světě, často však ne jako turista, ale jako lovec bouří.

Jeho dávná vášeň pro meteorologii neuhasla. „Jako amatérský meteorolog jezdím po celém světě lovit tropické bouře,“ směje se. V bouřích totiž cítí podobnou energii jako ve víru lidských osudů – nekontrolovatelnou, fascinující a očistnou.

Ačkoli televizní sláva pohasla, Plamínkův příběh ještě zdaleka neskončil. Čas od času jeho hvězdička znovu vzplane a připomene se širšímu publiku. V roce 2024 překvapil, když se objevil v soutěžním pořadu Superlov (speciální verze populární vědomostní soutěže Na lovu). Nešlo o esoteriku, nýbrž o vědomosti – Plamínek tam stál jako soutěžící, který se snaží přelstít pětici kvízových „Lovců“ a vyhrát milion korun.

Diváci byli nadšení už jen z toho, že ho vidí po letech zase na obrazovce. A Vlastík nezklamal: dorazil v dlouhém exotickém kimonu a samozřejmě s pověstným bubínkem. Před startem soutěže přímo ve studiu zabubnoval a složil soutěžícím i moderátorovi novou legrační říkanku pro štěstí.

Publikum šílelo, lovci koukali s otevřenou pusou – pro mnohé z nich byl tenhle svérázný muž zjevením z jiného světa. Soutěž samotnou sice nevyhrál, ale svým vystoupením všechny pobavil a okouzlil. I skeptický moderátor Ondřej Sokol uznal, že na tak originálního hráče jen tak nezapomene.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vlastík_Plamínek

https://refresher.cz/93318-Vzniklo-to-jako-sranda-a-sprajc-nemohl-jsem-z-televize-odejit-rika-Vlasta-Plaminek-o-pisnich-Stene-a-Zebra-Rozhovor

https://www.vlasta.cz/celebrity/vlastik-plaminek-vestec-dnes-stene/

https://www.turnovskovakci.cz/zapisnik-vse/zapisnik/s-vlastikem-bruckem-plaminkem-o-hodnotach-a-konci-sveta-ktery-asi-nebude/

https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/65717/video-televizni-vestec-vlastik-plaminek-volala-mi-pani-ze-ji-svedi-bradavky.html

https://www.kafe.cz/celebrity/vlasta-plaminek-dnes/

https://zena.aktualne.cz/celebrity/excentricky-vestec-vlastik-plaminek-se-vraci-na-obrazovky-bu/r~cd896924e6c611eeae9c0cc47ab5f122?lp=1

https://www.lifee.cz/legendarni-vestec-vlastik-plaminek-predpovida-rok-2025-kdo-vyhraje-volby-a-kde-koupi-dum-agata-hanychova-131bf