„Protože jsem krásná.“ Ursulu Andress proslavila jediná scéna v bikinách. Byla první Bond girl

Na filmovém plátně právě vystoupila z moře v bílých bikinách a představila se jako Honey Ryderová. Bylo jí 26 let a psal se rok 1962. Když v prvním bondovském filmu Dr. No promluvila, publikum slyšelo hlas úplně jiné ženy. Producenti nechali švýcarskou herečku kvůli silnému akcentu předabovat anglickou rodilou mluvčí Nikki van der Zyl.

Zpěv v písni Under the Mango Tree za ni nazpívala Diana Couplandová. Divákům v kinech to tehdy nevadilo – pohled na atraktivní blondýnku s potápěčským nožem u boku se stal jednou z nejikoničtějších scén šedesátých let. Andressová se díky ní stala mezinárodní hvězdou a idolem. Za roli ve filmu Dr. No dokonce získala v Hollywoodu cenu Zlatý glóbus pro novou filmovou herečku roku – přestože ve filmu téměř vůbec nepoužila svůj vlastní hlas.

Tato paradoxní situace dobře vystihla celou její kariéru. Ursula Andressová nikdy neměla formální průpravu v herectví a netajila se tím, že vděčí za úspěch především svému zjevu. Když se jí novináři ptali na klíč k pohádkové kariéře a později i na slavné odhalené focení, odpovídala prostě: „Protože jsem krásná.“

Před natáčením v roce 1962 přijala roli Bond girl hlavně jako dobrodružnou příležitost – lákal ji natáčecí pobyt na Jamajce, exotika a také to, že ve scénáři neměla příliš dialogů. O kvalitě špionážního filmu navíc pochybovala. „Scénář se mi vůbec nelíbil a myslela jsem, že ten film stejně nikdo neuvidí,“ vzpomínala po letech. Jenže snímek Dr. No odstartoval jednu z nejúspěšnějších filmových sérií všech dob a z neznámé herečky učinil ze dne na den symbol ženské krásy pro celou generaci.

Ursula Andressová se narodila 19. března 1936 v Ostermundigenu u Bernu ve Švýcarsku. Vyrůstala v konzervativní rodině blízko města Thun, ale od raného mládí toužila po volnosti a cestování. V pouhých sedmnácti letech utekla z domu do Říma s o mnoho let starším francouzským hercem Danielem Gélinem.

Matka na ni tehdy podle pozdějších vzpomínek nechala vydat zatykač přes Interpol – dospívající Ursula byla nakonec eskortována zpět do rodného Švýcarska. Doma však nezůstala dlouho. Krátce nato se vypravila zkusit štěstí do Hollywoodu. V roce 1955, ještě jako náctiletá, podepsala smlouvu se studiem Paramount a ocitla se ve světě zářivých hvězd.

V Los Angeles se tehdy mladá Švýcarka setkala i s vycházející ikonou amerického filmu Jamesem Deanem. Bylo jí devatenáct, jemu čtyřiadvacet a už měl za sebou první velký úspěch v dramatu Na východ od ráje. Podle dobových zpráv spolu strávili několik měsíců příležitostných schůzek. Dean dokonce vzal Andressovou 29. srpna 1955 jako svou partnerku na hollywoodský dobročinný ples The Thalians.

Bylo to jen měsíc před tím, než mladý herec tragicky zemřel při autonehodě ve svém voze Porsche 550 Spyder. „James byl introvertní, citlivý a milý kluk,“ vzpomínala Ursula o mnoho let později. Jejich známost ale trvala pouhé čtyři měsíce. Sama přiznala, že v té době už jejímu srdci dominoval jiný muž – herec John Derek.

John Derek byl o deset let starší hollywoodský herec a režisér. S Ursulou se seznámil ještě před Deanovou smrtí a velmi brzy se stali párem. V roce 1957, když Andressové bylo jednadvacet, se za Dereka provdala. Ve stejné době se Ursula osvobodila od nepříjemné smlouvy ve studiu Paramount – vadila jí přísná pravidla dlouhodobého kontraktu, jaká měla například i Marilyn Monroe.

Raději dala přednost životu s Derekem a volnosti mimo režim velkých studií. Manžel ji povzbuzoval v budování kariéry po svém. Pořizoval jí profesionální fotografické portréty a pomáhal jí s hereckými zkouškami angličtiny. Právě jedna z Derekových fotografií zaujala koncem roku 1961 producenty připravovaného filmu o Jamesi Bondovi.

Hledali nový ženský protějšek pro agenta 007 – fyzicky zdatnou, atraktivní tvář pro exotickou roli. Andressová váhala, protože si příliš nevěřila v hereckém talentu ani jazyku. Když se ale dozvěděla, že natáčení proběhne v Karibiku a její postava má jen několik málo replik, nabídku přijala.

Natáčení Dr. No probíhalo v zimě a na jaře 1962 na Jamajce a v Anglii. Ursula odjela na svou první filmovou výpravu bez manžela. Ten zůstal doma a pečlivě sledoval její první velkou šanci. Roli Honey Ryderové dodala Andressová bezprostřední kouzlo. Do legendární scény na pláži se dokonce sama částečně zapojila do podoby kostýmu, jehož návrh je spojován i s kostýmní výtvarnicí Tessou Prendergastovou.

Jamajské plavky s květinovým vzorem se jí nelíbily, a tak si od kamarádky v Londýně vyžádala jednoduchý bílý spodní díl bikin. K němu herečka přidala vlastní jednoduchou bandeau podprsenku s námořnickými popruhy přes ramena. Výsledek působil nezvykle, ale na plátně fungoval skvěle. Když film v říjnu 1962 vstoupil do kin, z absolutního nováčka udělal hvězdu první velikosti.

Po premiéře Dr. No se z Andressové stala jedna z nejvyhledávanějších tváří filmového průmyslu šedesátých let. Ačkoli jí Hollywood nabízel další role, Ursula se v té době rozhodla nevracet do dlouhodobého života v Americe. Manželství s Johnem Derekem se rozpadlo krátce po jejím průlomu – v roce 1966 byli rozvedeni. Andressová zůstala nadále v Evropě a budovala kariéru hlavně v tamní produkci.

Díky slávě Bond girl ale dostávala nabídky z celého světa. V roce 1963 si zahrála po boku Elvise Presleyho ve filmu Fun in Acapulco (českým distributorem uváděno jako Zábava v Acapulcu). Krátce nato se objevila po boku Franka Sinatry a Deana Martina ve westernové komedii Čtyři do Texasu.

Její status světové krásky a sex symbolu mezitím potvrdil magazín Playboy. V červnu 1965 otiskl dvanáctistránkový pictorial s Ursulou Andressovou a umístil ji na obálku. Fotografovaná u moře i v interiérech, Andressová nezapřela image „měsíční bohyně pláže“, jak ji tituloval článek v Playboyi. Účast v prestižním pánském magazínu ještě zvýšila její věhlas.

V Evropě pokračovala v točení dobrodružných a akčních filmů. Často byla obsazována jako ozdoba exotických příběhů, v nichž mohla využít svůj půvab. V britském filmu She – Královna pouště (1965) ztvárnila tajemnou nesmrtelnou vládkyni ztraceného města. Italská sci-fi komedie Desátá oběť (1965) ji zase ukázala v roli lovkyně v bizarní televizní hře na život a na smrt po boku Marcella Mastroianniho. Tyto snímky se staly kultovními lahůdkami pro fanoušky žánru, širšímu publiku však zůstala Andressová stále nejvíce spojena s postavou první Bond girl.

V roce 1967 přijala Ursula roli v rozverné parodii bondovek Casino Royale. Zahrála si zde po boku Davida Nivena a Petera Sellerse, tentokrát už v čistě komediálním duchu. Film si dělal legraci ze všech klišé žánru – a Andressová jako by tu s nadhledem parodovala i sebe samu a svou slavnou éru. Její postava Vesper Lyndové byla opět neodolatelně krásná a opět uhranula hlavního hrdinu.

Na rozdíl od původního Dr. No si však tady Andressová mohla svůj part konečně i sama namluvit. S angličtinou už byla jistější a tvůrci její přízvuk tentokrát ponechali. Přesto řada diváků ani nepoznala rozdíl – pro mnohé zůstávala Ursula Andressová především tváří a tělem, které definovalo éru bondovek, a nezaměnitelnou filmovou kráskou 60. let.

Herecké kritiky se na její výkony často dívaly shovívavě. Co možná scházelo v hlasovém projevu nebo v různorodosti rolí, to Andressová nahrazovala charismatem a odvahou být sama sebou.

Právě odvaha a nezávislost Andressovou provázely i její osobní život. V roce 1965 se při natáčení dobrodružné komedie Muž z Hongkongu seznámila s francouzskou filmovou hvězdou Jeanem-Paulem Belmondem. Charismatický Belmondo tehdy patřil k nejpopulárnějším hercům Evropy. Mezi ním a Ursulou přeskočila jiskra, přestože on byl v té době ženatý a ona stále vdaná za Johna Dereka. Oba své dosavadní svazky ukončili a od roku 1965 už oficiálně vystupovali jako pár.

Pro bulvární tisk to byla senzace: spojení Bond girl a drsného hrdiny francouzské nové vlny. Andressová a Belmondo se stali jednou z nejfotografovanějších dvojic druhé poloviny 60. let. Na začátku vztahu spolu natočili právě film Muž z Hongkongu a o to víc poutali pozornost na filmových festivalech, premiérách i v italských a francouzských magazínech. Usadili se v luxusní vile poblíž Říma a prožívali vztah plný cestování i společného zájmu o umění.

Jejich soužití trvalo sedm let a nechybělo v něm napětí. Belmondo byl temperamentní a žárlivý muž. „Byl okouzlující, bláznivý a přitažlivý – ale také mě bil,“ prozradila Andressová v jednom z mála otevřených rozhovorů o jejich vztahu. Jeho žárlivost neznala mezí a občas přerůstala i ve fyzické napadení.

Přesto tehdy Ursula o konfliktech na veřejnosti nemluvila. Navenek byli považováni za nerozlučnou dvojici evropského showbyznysu. Andressová se po boku Belmonda naučila plynně francouzsky a výrazně rozšířila svou popularitu ve Francii i Itálii. Koncem 60. let už měla za sebou přes tucet filmových rolí a finančně byla zajištěná.

Po roce 1972 však vztah s Belmondem tiše vyhasl. Belmondo se tehdy sblížil s mladší herečkou Laurou Antonelliovou a Ursula se rozhodla odejít. Ke skandálu nedošlo – rozešli se podle všeho přátelsky a bez veřejných sporů. Andressová v té době žila nadále hlavně v Itálii a občas přijímala další filmové nabídky.

Zahrála si například dobrodružnou novinářku ve filmu Africká výprava (1973) po boku svého přítele, italského herce Fabia Testiho. S přibývajícím věkem se ale zvolna stahovala z rolí, které vyžadovaly jen atraktivní zjev. Místo toho si vybírala menší projekty nebo nabídky televize.

Když dostala možnost zahrát si ve velkofilmu Souboj Titánů, souhlasila i s vědomím, že půjde jen o vedlejší roli antické bohyně Afrodité. Na place tohoto fantasy dobrodružství, které mělo premiéru v roce 1981, se však setkala s mužem, který znamenal zlom v jejím osobním životě.

Americký herec Harry Hamlin byl o patnáct let mladší než Ursula. V Souboji Titánů ztvárnil hlavní roli hrdiny Persea a tehdy třiačtyřicetiletá Andressová ho zaujala natolik, že mezi nimi začal vztah. V Hollywoodu na přelomu 70. a 80. let vzbudilo pozdvižení, že se známá evropská sexbomba dala dohromady s výrazně mladším mužem, který teprve začínal získávat slávu.

Andressová a Hamlin však komentáře okolí neřešili. V roce 1980 se jim narodil syn Dimitri Hamlin a Ursula prohlásila, že v pozdním mateřství našla novou životní roli. Svůj čas od té chvíle zasvětila především rodině. „Když se mi narodil syn, odsunula jsem práci na vedlejší kolej,“ konstatovala otevřeně v rozhovorech. Ve filmografii Andressové po roce 1980 skutečně najdeme už jen pár položek, většinou šlo o malé role v evropských produkcích nebo jednorázové projekty.

V první polovině 80. let se její vztah s Harrym Hamlinem rozpadl. Ursula Andressová zůstala se synem jako svobodná matka. Usadila se nastálo ve svém venkovském domě nedaleko Říma, obklopená přírodou, zahradou a vzpomínkami na mimořádný život.

Veřejně se objevovala už jen zřídka. Přesto nikdy nepůsobila opuštěně nebo zapomenutě.

Zdroje:

https://www.corriere.it/Primo_Piano/Spettacoli/2006/03_Marzo/08/ursula.html

https://www.independent.co.uk/life-style/arts-the-immortal-goddess-from-the-sea-1151957.html

https://cinema.encyclopedie.personnalites.bifi.fr/index.php?pk=46162

https://www.007.com/bond-by-the-sea/

https://tv.apple.com/us/person/ursula-andress/umc.cpc.24ymrhwrfjjfxuko6sn3gh3mq

https://www.imdb.com/name/nm0000266/

https://en.wikipedia.org/wiki/Ursula_Andress