Článek
Píše se konec 50. let a v komunistickém Československu se o Coca-Cole či Pepsi mohlo jenom snít. Tyto kolové nápoje byly drahé a nedostupné, jejich exotická chuť symbolizovala dálky a zapovězený Západ. Tehdejším mocipánům se však nechtělo navěky spoléhat na sny – rozhodli se jednat.
„Vyrobte vlastní socialistickou kolu na bázi kofeinu z tuzemských surovin!“ zněl roku 1959 rozkaz shora směrem k Výzkumnému ústavu léčivých rostlin v Praze. Úkol byl jasný: najít domácí alternativu imperialistických nápojů a využít při tom pokud možno i odpadní suroviny, například přebytečný kofein z pražení kávy.
Úkolem byl pověřen farmaceut Zdeněk Blažek, ředitel zmíněného výzkumného ústavu. Dobře věděl, že bude potřebovat nejen nápad, ale i pomocnou ruku přímo ve výrobě. Proto si jako spolupracovníka vyhlédl mladého absolventa farmacie Jaroslava Knapa, který tehdy pracoval ve farmaceutickém závodě Galena Opava na výrobě rostlinných tinktur.
Oba muži se sešli v roce 1959 na sjezdu lékárníků v Karlových Varech, kde si plácli na společný postup: Blažek vymyslí recepturu a Knap ji převede do velkovýroby.
Tajemství sirupu KOFO
Blažkův tým strávil dva roky usilovným bádáním v laboratoři. Výsledkem se stal unikátní sladkokyselý sirup KOFO – směs čtrnácti bylin, ovocných esencí a kofeinu. Tento sirup obsahoval například malinový koncentrát, karamelizovaný cukr a výtažky z jablek, třešní či černého rybízu, dále sušenou pomerančovou kůru, skořici, lékořici a různé byliny (včetně listů maliníku, jahodníku či ostružiníku).
Všechny složky byly pečlivě vyváženy tak, aby výsledná chuť byla osvěžující a jedinečná. Kofola se od americké coly lišila nejen složením bylin, ale i tím, že měla téměř o třetinu méně cukru a zhruba poloviční obsah kofeinu – a neobsahovala kyselinu fosforečnou. I proto působila na konzumenty lehčím, „čajovějším“ dojmem.
Nový nápoj dostal pracovní jméno Kofokola, což naznačovalo spojení kofeinového sirupu s colovým typem limonády. Název však byl poněkud dlouhý a hrozil problém s ochrannou známkou, a tak byl zkrácen na úderné Kofola.
Sirup KOFO se začal vyrábět ve zmíněném opavském podniku Galena, kde jej Jaroslav Knap s kolegy dokázal technicky uvést k životu v průmyslovém měřítku. Výsledný nápoj – sycená tmavá limonáda s kofeinem – byl na světě.
Raketový úspěch
Roku 1960 sjely z linky v opavské sodovkárně první lahve Kofoly. Novinka zamířila na pulty obchodů a do restauračních zařízení a okamžitě si získala srdce mnoha lidí. V zemi, kde do té doby kralovaly jen červená malinovka nebo žlutá citronáda, znamenal nový hnědý nápoj s pěnou skutečnou senzaci.
zejména v menších občerstveních je hodně rozšířená
Pracující lid si Kofolu rychle oblíbil – chutnala exoticky jako cola, a přitom byla naše. Výrazná bylinkovo-karamelová příchuť některé překvapila, ale brzy vzniklo rčení, že „buď si Kofolu zamiluješ, nebo ji už nikdy nevezmeš do úst.“
Naprostá většina si ji zamilovala. Spotřeba Kofoly rostla tak rychle, že koncem 60. let Československu došly bylinky potřebné pro její výrobu a musely se ve velkém dovážet ze zahraničí.
Kofola si vydobyla místo v československé kultuře – často se čepovala jako točená limonáda do ikonických sklenic s logem a stala se neodmyslitelnou součástí jídelníčků. V tehdejší době představovala dostupnou náhradu Západu: originální Coca-Cola a Pepsi byly v 60. a 70. letech k sehnání jen za bony v síti Tuzex pro privilegované, zatímco Kofolu si mohl dopřát každý. Není divu, že popularita Kofoly vystřelila strmě vzhůru – československý lid měl svou vlastní „colu“ a byl na ni patřičně hrdý.
Zlatá éra sedmdesátých let
Svého vrcholu dosáhla Kofola na přelomu 60. a 70. let. Po obrovském úspěchu na potravinářské výstavě Ex Plzeň stoupla prestiž nápoje tak, že se o něm pořádaly konference odborníků a dokonce vznikaly hudební skladby opěvující Kofolu.
Roku 1970 dosáhla roční produkce Kofoly neuvěřitelných 180 milionů litrů. Z tradiční tuzemské limonády se stala doslova rocková hvězda mezi nápoji – i tak ji dobová média titulovala. Národní podniky po celé zemi stáčely Kofolu a někdy si dokonce na lahve lepily vlastnoručně navržené etikety; Kofola byla prostě fenomén.
Obrovská obliba ale přinášela i nečekané potíže. Zmíněný nedostatek bylin už se řešil dovozem, ale objevil se další problém: původní receptura obsahovala hodně přírodních saponinů (např. z lékořice), což způsobovalo nadměrnou pěnivost. Láhve Kofoly proto občas samovolně vybuchovaly na slunci vlivem nahromaděné pěny.
Technologové museli recepturu a výrobní proces postupně vylepšovat, aby Kofola nepěnila více, než je žádoucí – a aby lahve zůstaly celé. Roku 1968 dostala Kofola nové moderní logo (stylizované kávové zrno), které pak beze změny vydrželo na etiketách celých 30 let.
Těžké časy po sametu
Po sametové revoluci 1989 však na Kofolu čekaly těžké časy. Otevřel se trh a zaplavily jej slavné zahraniční značky, o kterých si Češi a Slováci dříve mohli nechat jen zdát. Najednou tu byly Coca-Cola, Pepsi i další colové nápoje v široké nabídce a s lákavou aureolou Západu. Kofola začala ustupovat na druhou kolej.
V 90. letech navíc došlo k chaotické privatizaci – původní recepturu vlastnila opavská farmaceutická firma Ivax (nástupce Galeny), která se ale nápojářskému trhu nevěnovala. Na značku Kofola si začalo nárokovat právo hned několik výrobců limonád, na trh se dostávaly nápoje se jménem Kofola, které s tou pravou neměly nic společného. Vedly se zdlouhavé soudní spory o ochrannou známku a zdálo se, že legendární nápoj možná úplně zmizí.
firma experimentuje s příchutěmi
Vše změnil až příchod řecké rodiny Samarasových. Kostas Samaras, původem řecký emigrant, který se v Československu usadil už v dětství, podnikal od 90. let v nápojovém průmyslu – vlastnil malou sodovkárnu Santa v Krnově. Roku 1998 vykřesal pro Kofolu jiskru naděje: získal licenci na výrobu sirupu KOFO a s rodinnou firmou začal opět stáčet pravou Kofolu.
Zakoupil od Ivaxu ochrannou známku i původní recept a postupně tak vzkřísil značku Kofola pro novou éru. Již roku 2000 plnily linky v Krnově nové lahve Kofoly a v roce 2001 dostala Kofola i modernizované logo (místo kávového zrna jej nově tvoří oranžový lístek lékořice).
Zrodila se též legendární marketingová kampaň „Když ji miluješ, není co řešit“, která od 2001 začala dobývat srdce nových generací fanoušků. Televizní reklamy (například vánoční spot s prasátkem, poprvé vysílaný 2003) se staly kultovními a pomohly nastartovat novou zlatou éru Kofoly.
Obrozená Kofola si rychle vydobyla zpět své místo na trhu. V roce 2006 už byla nejprodávanější značkou kolového nápoje v Česku i na Slovensku, čímž předčila i své někdejší západní rivaly. Z někdejší „socialistické náhražky“ se stala milovaná klasika a silná firma zaměstnávající dnes tisíce lidí.
Přísně střežená receptura
Přestože Kofola změnila majitele a prošla inovacemi, jedno zůstává neměnné – tajemství sirupu KOFO. Receptura, kterou v 60. letech vymysleli Blažek s Knapem, je dodnes v podstatě stejná.
Přesné složení zná jen hrstka zasvěcených (uvádí se pět až šest lidí) a originální recept je uložen na několika bezpečných místech, dokonce i v elektronickém trezoru. Současní výrobci recepturu nijak neupravují: „Naším úkolem není vylepšovat to, co tehdy farmaceuti vymysleli, ale udržet kvalitu a nezkazit to,“ říká Petr Pravda, vedoucí výroby současné Kofoly.
I tato úcta k tradici přispívá k tomu, že Kofola si zachovala svou nezaměnitelnou chuť napříč desetiletími. A právě kombinace pečlivě střežené receptury, nostalgie i moderní láskyplné komunikace dělá z Kofoly nápoj, který už více než 60 let Češi a Slováci milují.
Zdroje:
https://dvojka.rozhlas.cz/kofola-s-nedostatkem-kofeinu-se-pri-vyrobe-nepocitalo-zuzitkovaly-se-saze-8220735
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kofola
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/archiv/byla-namichana-prvni-kofola-202426
https://ostrava.rozhlas.cz/vznikla-na-prikaz-komunisticke-vlady-oblibena-je-ale-dodnes-kofola-ma-60-let-8177574
https://www.kofola.cz/aktuality/milujeme-ji-i-kdyz-ji-je-sedesat
https://www.startitup.sk/kofola-mala-byt-len-komunisticka-nahrada-coca-coly-nakoniec-sa-stala-legendou-a-miluju-ju-generacie/
