Článek
Bylo mu necelý rok, když malý Václav zemřel. Záškrt – tehdejší postrach dětských životů – připravil Danu Medřickou o prvorozeného syna dřív, než stačil oslavit své první narozeniny.
Ještě pár let před touhle tragédií prožívala jedno z nejšťastnějších období. Psala se poválečná léta a mladičká Medřická si plnila svůj sen o herectví. Navzdory nesouhlasu přísného otce vystudovala gymnázium a krátce po maturitě zamířila rovnou na divadelní prkna.
První angažmá nastoupila za protektorátu v Brně, poté hrála v Plzni, až se roku 1945 konečně dostala do vytouženého Divadla na Vinohradech v Praze. Divadlo milovala od dětství – už v šesti letech se rozhodla, že bude herečkou – a přes všechny překážky si svou cestu na jeviště vybojovala.
Právě ve Vinohradském divadle potkala osudovou lásku. Václav Vydra, o osmnáct let starší herecký kolega, se stal jejím mentorem, partnerem a nakonec i manželem. Vzali se na jaře 1945 a rok nato se jim narodil syn Václav. Rodinné štěstí však netrvalo dlouho – Vašík onemocněl a nedožil se ani jednoho roku.
Těžká rána Medřickou pochopitelně hluboce zasáhla. Trvalo bezmála deset let, než se s manželem odvážili znovu přivést na svět dítě. Druhorozený syn, opět Václav (rodinná tradice nepřipouštěla jinou volbu jména), se nakonec přece jen narodil a byl zdravý. Zpočátku tomu herečka sama nevěřila – překvapovala ji pouze neukojitelná chuť na citrony během těhotenství.
S úsměvem tedy později chlapečkovi říkali „Citrónek“. Z malého Citrónka vyrostl Václav Vydra nejmladší, dnes taktéž úspěšný herec kráčející ve stopách svých slavných rodičů.
Mezitím divadelní kariéra Dany Medřické strmě stoupala. Publikum ji milovalo pro její prostou autenticitu a schopnost zahrát komické i tragické postavy s neobyčejnou pravdivost. Postupně dokonce zastínila i svého manžela, což Václav Vydra nesl nelibě.
Dlouhé roky byl on tím slavným v rodině. V té době prý občas na její úspěchy žárlil. Medřická však nikdy nezvažovala, že by ho opustila. Když Vydra na sklonku života vážně onemocněl (podle svědectví syna trpěl roztroušenou sklerózou a špatně chodil), pečovala o něj do poslední minuty s neúnavnou oddaností.
Jejich syn později poznamenal, že když otec onemocněl, maminka měla doma „další dítě“ – tak bezmocným se její muž stal. Agonie trvala roky. Když Václav Vydra st. v červnu 1979 ve věku 76 let zemřel, bylo to vlastně vysvobození pro něj i pro ni. Dana Medřická zůstala vdovou – unavenou, ale ne zlomenou.
Právě v těch nejtěžších letech do jejího života vstoupil horkokrevný Španěl Artemio Precioso Ugarte. Byl to charismatický ekonom, který patnáct let žil v Československu, učil tu na univerzitě a zbožňoval divadlo.
Jako tajný ctitel prý Danu Medřickou roky obdarovával anonymními kyticemi po představení. Když se pak v 60. letech vracel s rodinou do Španělska, přišel se s ní osobně rozloučit. Tehdy zůstalo jen u pousmání a vzpomínky. Po dvaceti letech se však jejich cesty znovu protnuly – a tentokrát osud už nehodlal nechat dva osamělé lidi odejít každého zvlášť.
Artemio Ugarte pozval Medřickou i s rodinou na návštěvu do Madridu. Syn Václav s nimi jet nemohl, protože zrovna narukoval na vojnu, a Dana se sama odjet zdráhala. „Naprosto tvrdě jsem ji tenkrát přemlouval, aby letěla,“ vzpomínal syn.
Nakonec tedy souhlasila. Ve Španělsku ji čekalo vřelé uvítání – Artemio jí zařídil veškerý komfort, nemusela se o nic starat. Z té první cesty se vrátila nadšená. Připadala si tam jako královna. Zpočátku zůstával jejich vztah na úrovni starého přátelství.
Teprve když krátce nato Artemiova manželka náhle zemřela, začali si s Medřickou telefonovat stále častěji. Následující léto už strávila Dana celé prázdniny ve Španělsku – a z přátelství se zrodila hluboká láska.
Dne 7. listopadu 1981 se Dana Medřická podruhé provdala. Ve svých 61 letech tak prožívala pozdní štěstí po boku muže, kterého líčila jako „prince na bílém koni“. Novomanželé spolu v euforii procestovali autem celou zemi. „Bylo to krásný, máma doslova zářila,“ popsal ten čas Václav Vydra nejmladší. Jenže společných let jim osud mnoho nedopřál.
Manželství trvalo jen něco málo přes rok. K nově nalezenému štěstí se totiž připojilo i nečekaně obtížné rozhodování. Artemio chtěl, aby se za ním Dana natrvalo přestěhovala do Madridu. Ona sama však nedokázala opustit svoji vlast a milované povolání. Divadlo pro ni nebylo jen práce – bylo to celoživotní poslání, zdroj identity i lék na bolest.
Milovanou hru Kočičí hra byla ochotná hrát klidně dvakrát denně – strávit šest hodin na jevišti, aniž by diváci postřehli sebemenší únavu. Když ji trápila horečka či chřipka, představení nerušila. Věřila, že ji divadlo samo vyléčí.
Pověsit hereckou profesi na hřebík a začít nový život v cizině? To pro ni bylo představitelné jen stěží. Takové dilema ji vnitřně trápilo a nikdo netušil, jak se nakonec rozhodne. Nakonec však rozhodnutí přišlo samo – a nečekaně.
Na počátku roku 1982 se začaly objevovat první varovné příznaky toho, že je něco v nepořádku. Vystupňované pracovní tempo, dojíždění mezi Prahou a Madridem a nejistota z budoucnosti si začaly vybírat daň. Medřická byla často vyčerpaná a trápily ji záchvaty bolesti na hrudi.
Přesto pokračovala v hraní – jiné to ani neuměla. Večer 21. ledna 1983 stála Dana opět připravená v divadelních šatnách, odhodlaná vstoupit na scénu. Tentokrát však její vlastní srdce začalo vypovídat službu. Krátce před představením se jí udělalo nevolno a syn, který ji doprovázel, raději zavolal sanitku.
Druhý den ráno se Václav Vydra ml. dozvěděl, že jeho maminka v noci zemřela na rozsáhlý infarkt ve věku pouhých 63 let.
Ta zpráva zasáhla rodinu, přátele i veřejnost jako blesk z čistého nebe. Medřická o smrti nikdy nemluvila a patrně si ji ani nepřipouštěla. Její syn později přiznal, že maminčin odchod pro něj byl „zcela nečekaný, obrovský šok“ – ještě těžší než ztráta otce.
Smutná zpráva se rychle roznesla a národ oplakával svou milovanou herečku. Na pohřeb Dany Medřické dorazily tehdy takové zástupy lidí, že se ani nevešly do smuteční síně. „Skoro všichni plakali. Cítili, že odešel někdo, kdo je nenahraditelný,“ vzpomínala herecká kolegyně Jana Hlaváčová.
Publikum i kolegové cítili, že s Medřickou odešla první dáma českého divadla – žena noblesní a obyčejná zároveň, která rozdávala sílu čelit příkořím života. Dodnes na ni vzpomínají s láskou a úctou a řadí ji mezi naše největší herecké legendy.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Dana_Medřická
https://www.kvety.cz/lide/dana-medricka-legenda-smrt-syna-herecke-majstrstyky-spanelska-laska/
https://zena-in.cz/clanek/dana-medricka-si-pozdni-lasky-prilis-neuzila
https://www.epochtimes.cz/2024/07/11/velkorysa-laskyplna-zena-a-uzasna-herecka-dana-medricka-vzpominaji-kolegove-i-divaci/
https://cnn.iprima.cz/show-time/smutny-osud-dany-medricke-prisla-o-syna-manzel-na-ni-zarlil-pozdni-lasku-zastavila-smrt-198217
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/dana-medricka-velikani-herci-100-let-vyroci-magazin-dnes-pavel-taussig.A200817_122637_lidicky_zar
https://www.denik.cz/divadlo/herecka-dana-medricka-se-narodila-pred-95-lety-20150711.html
