Génius nebo tyran? Pravda o Beethovenovi, která vám možná zboří iluze

Jenže realita Beethovenova života měla i velmi temné rysy. Za jeho fenomenálním odkazem se skrývá dětství plné bití a donucování, rodinné hádky, vleklé soudní spory i nešťastná láska.

Pro mnohé je Beethoven zosobněním hudebního Boha, jenže v zákulisí jeho života vládl chaos. Ublížil mu otec, který ho nutil v noci cvičit až do vyčerpání, a stejně tak Beethoven později téměř zničil život svému synovci, od kterého očekával, že se stane novým hudebním zázrakem. Jeho příběh tak ukazuje, že velký talent může jít ruku v ruce s hlubokým trápením a tvrdým zacházením s nejbližšími.

Fyzické tresty a noční maratony u klavíru

Beethoven se narodil roku 1770 v německém Bonnu do rodiny, kde byla hudba důležitým zdrojem obživy i společenského postavení. Otec Johann van Beethoven měl s Ludwigem velké ambice: chtěl, aby se stal novým Mozartem. Avšak jeho metoda výchovy připomínala spíš kruté vojenské drilování. Malý Ludwig musel cvičit klavír dlouho do noci, dokud nebyl téměř v bezvědomí. Jedna špatně zahraná nota a dostavil se křik nebo dokonce bití. Sousedé později vzpomínali na hochův pláč a otce stojícího za ním, připraveného uštědřit další ránu rákoskou.

Tato tvrdá výchova zasela v Ludwigovi napětí a strach, ale zároveň ho vedla k extrémnímu zdokonalování se ve hře na klavír. Ve svém okolí prý vynikal jako neobyčejně talentovaný chlapec, který už v raném věku dovedl bravurně interpretovat složité skladby. Je však otázkou, zda by se jeho genialita projevila i bez tak brutálních podmínek.

Útěk ze školy a první výdělek

Johannův alkoholismus se postupně zhoršoval. Rodinné finance chřadly a Ludwig se musel postavit do role živitele. V deseti letech opustil základní vzdělávání, aby pomohl rodině vydělávat hrou na varhany a později skládáním. Hudba pro něj přestala být pouhým uměleckým hledáním, stala se nutným zdrojem peněz. Můžeme si jen domýšlet, kolik ho to stálo psychických obětí. Byl nucen prosadit se v hudebním světě daleko dřív, než by odpovídalo jeho dětskému věku, a to všechno pod permanentním tlakem otce, který sledoval každý Ludwigův krok.

Bratr Kaspar Karl

Když se řekne „rodina“, často si představíme vzájemnou podporu. U Beethovenů to spíš připomínalo nekonečné dohady. Kaspar Karl, starší z Ludwigových mladších sourozenců, se pokoušel bratrovi pomáhat s vydáváním skladeb. Jednou však poslal Beethovenovy kompozice do nakladatelství, které slavný skladatel nesnášel. Tato věc, která by se mohla zdát banální, vyvolala tak extrémní hádku, že prý došlo i na fyzické potyčky přímo na veřejné ulici.

Historky z té doby líčí, jak dva dospělí muži – byť jeden z nich byl už tehdy respektovaným umělcem – zuřivě na sebe křičeli a tahali se za kabáty. Emoce byly vyostřené natolik, že kolemjdoucí se museli divit, kdo se to vlastně pere. Kaspar tak vyvolával v Ludwigovi hlubokou nedůvěru i zlost.

Johann přejmenovaný po otci? Taky špatně

Mladší bratr, Nikolaus Johann, se stal lékárníkem a chtěl se prezentovat pouze jako „Johann“ – údajně kvůli odkazu na jejich otce. Ludwig to vnímal skoro jako provokaci. V rodině navíc kolovaly historky o tom, že Johannova životní rozhodnutí (například svatba s dřívější hospodyní) se Ludwigovi zdála nedůstojná. Výsledkem byly opakované hádky, občas prý i další fyzické střety, jako by stačilo málo k odpálení rodinné miny.

Celkově tak Beethovenovy vztahy s nejbližšími nepřipomínaly harmonii jeho symfonií. Spíš to byl divoký chaos, který ho provázel téměř celý život a jistě se odrážel i v jeho psychickém stavu.

Proč ohluchl?

Beethoven si vybudoval pověst „hluchého génia“, která je jedinečná v dějinách hudby. Začal ztrácet sluch už okolo 28. roku života a ve 44 letech byl prakticky úplně hluchý. Příčiny se dodnes jen odhadují. Jedna teorie říká, že za vše mohlo prodělané onemocnění – možná tyfus– jiní experti poukazují na otravu olovem. Další verze zmiňuje jeho prapodivnou metodu udržování se ve střehu, kdy si poléval hlavu studenou vodou, aby zůstával vzhůru při nočním komponování.

Ať už pravda byla jakákoli, hluchota pro něj znamenala obrovskou překážku v normální komunikaci. Začal se uzavírat před okolím, s přáteli i kolegy mluvil přes psané lístečky. Podle některých zdrojů to byla právě jeho fyzická izolace, která ho přiměla ponořit se ještě hlouběji do mystické sféry hudby. Jeho díla z té doby prý nabývají až spirituálního rozměru.

Hudba jako únik a bolestná transformace

Jak se jeho sluch zhoršoval, Beethovenova tvorba dostávala stále rafinovanější podobu. Neslyšel tóny, ale představoval si je v hlavě. Devátá symfonie a některé závěrečné klavírní sonáty vykazují nezvyklou harmonickou strukturu, která v tehdejším světě působila skoro nepochopitelně. Někteří muzikologové tvrdí, že právě hluchota ho osvobodila od konvenčních zvukových pravidel a otevřela mu cestu k novým uměleckým vizím.

Na druhou stranu mu osamění a frustration přinášely prudké výkyvy nálad. Hněv, záchvaty melancholie, možná i alkohol. To vše se míchalo v jeho nitru, zatímco navenek pořád působil jako solitér, kterého hudba drží při životě.

„Nesmrtelná milovaná“

Mezi dokumenty, které se našly po Beethovenově smrti, vzbudil největší rozruch milostný dopis adresovaný tajemné „Nesmrtelné milované“. Autor v něm vyznává totální vášeň, slibuje, že bez ní nemůže žít, a žádá ji, aby s ním byla napořád. Pro romantické duše jde o jeden z nejsilnějších milostných textů historie, pro historiky o hádanku, protože identita adresátky zůstává nejasná.

Pravděpodobně šlo o ženu z vyšší společenské vrstvy, snad vdanou, kvůli čemuž byl jejich vztah nemožný. Beethoven se kvůli ní údajně dostal do depresí, které prohloubily jeho samotu. V této době se mohl cítit extrémně rozpolcený: přitahovala ho silná citová vášeň, kterou ale nemohl naplnit. Emoce tak možná rovněž kanalizoval do kompozic, čímž se prohluboval jeho status umělce s tragickým osobním osudem.

Někteří životopisci říkají, že tahle nenaplněná láska byla Beethovenovou největší životní ranou hned po ztrátě sluchu. Zažil sice různé krátké románky, ale žádný trvalý a šťastný vztah. Spojilo se to s už tak napjatou psychikou, která ho vedla k prudké výbušnosti a stavu permanentního neklidu. A právě v této kombinaci utrpení a talentu se rodily jeho nejdrásavější hudební momenty.

„Nástupce“ génia?

Beethoven sám nikdy neměl děti, a snad i proto se upnul na syna svého bratra Kaspara Karla, Karl van Beethoven. Viděl v něm budoucího génia, pokračovatele rodinné hudební slávy. Přitom šlo nejspíš o opakování scénáře, který Ludwig sám zažil s despotickým otcem Johannem.

Vleklý boj s matkou dítěte

Když Kaspar Karl roku 1815 zemřel, Ludwig se vrhl do soudní bitvy proti Karlově matce Johanně. Označoval ji za „nemorální“ a „nespolehlivou“. Někteří historici tvrdí, že jeho obvinění mohla být zčásti vykonstruovaná, aby dosáhl svých cílů. Rozhodně to však vedlo k dlouhotrvajícímu právnímu sporu, v němž se dítě stávalo figurkou v rukou dvou znepřátelených stran.

Karl tak přecházel mezi strýcem a matkou. Beethoven ho nutil do intenzivních hodin hudby, zřejmě s představou, že z něj udělá dalšího Mozarta či „malého Beethovena“. Jenže chlapec chtěl žít vlastní život a necítil takovou vášeň pro hudbu.

Pokus o sebevraždu

Napětí vyvrcholilo v červenci 1826, kdy Karl, už unavený neustálým dohledem a psychickým tlakem, zvolil drastické řešení: pokusil se zastřelit. Naštěstí výstřely nebyly smrtelné, přesto zanechaly chlapce v otřesném stavu. Podle policejních záznamů Karl tvrdil, že ho strýc „příliš trýznil“ a on to již nemohl snášet.

Tato událost v Beethovenovi zřejmě zanechala hluboké trauma, i když se to navenek snažil bagatelizovat. Někteří jeho známí vyprávěli, jak ho to rozrušilo, ale zároveň zůstal tvrdohlavý. Vztah mezi nimi se už nikdy nespravil a Karl později zcela odešel do armády, aby se od strýce odpoutal.

Jak se blížil konec jeho života, Beethoven trpěl vážnými zdravotními potížemi: chronické zažívací problémy, bolesti břicha, onemocnění jater, možná i cirhóza a výkyvy nálad ještě zhoršované izolací. Ani to mu však nebránilo v komponování. Vznikly tak díla pokládaná za vrcholná, například pozdější smyčcové kvartety, které vyžadují mimořádně otevřenou mysl a hudební intuici, zvlášť když autor neslyší vůbec nic.

V březnu 1827 ve Vídni Beethoven zemřel, údajně ve chvíli, kdy venku zuřila bouřka a blesky křižovaly oblohu. I to se stalo součástí romantického mýtu o géniovi, který odešel s hromovým burácením. Jeho pohřbu se zúčastnily tisíce lidí, kteří chtěli vzdát hold muži, jenž svým uměním navždy změnil dějiny hudby.

Ludwig van Beethoven byl bez debat jedním z největších skladatelů všech dob. Jeho Osudová symfonie, Missa solemnis nebo Devátá symfonie dodnes dokážou dojmout a inspirovat. Jenže za impozantním dílem se skrývá muž, který v dětství zažil brutální zacházení, a bohužel část té tvrdosti později aplikoval i na svého synovce.

Zdroje:

https://www.aspenmusicfestival.com/about/festival-publications/music-blog/the-lifelong-suffering-of-a-genius-beethovens-personal-struggle/

https://www.magellantv.com/articles/beethoven-and-his-father-alcoholism-and-the-gifted-child

https://www.californiasymphony.org/composer/beethoven/the-whole-story-of-beethovens-deafness/

https://www.quora.com/Did-Beethoven-have-a-happy-life-Why-did-he-compose-dark-music

https://now.tufts.edu/2015/01/14/difficult-life-ludwig