Článek
Když se řekne nacistické Německo, většině z nás naskočí především obrazy vražedné mašinérie zaměřené proti Židům, Romům a dalším „nechtěným“ skupinám. Málokdo si uvědomí, jak hluboko tuto hrůzu podpořila – a obhajovala – myšlenka tzv. árijské rasy. Tahle ideologie spočívala na pseudovědeckém dělení lidstva podle „čistoty krve“. Zdánlivě šlo o teorií zcela nepodloženou, ale nacistickým pohlavárům stačila jako záminka k vyhlazovací válce a masovým deportacím.
Ještě zrůdnější je fakt, že se nacisté rozhodli v některých případech „zachraňovat“ údajné „árijské geny“ na nepřátelských územích. Dokonce unášeli polské děti, pokud se jim zdály dostatečně blonďaté a modrooké, aby je pak v Říši převychovali. Tohle nebylo jen šílenství jedince, nýbrž celý státní aparát uvěřil, že jeho posláním je vyrobit co nejdokonalejší generaci „nadlidí“. Jak k tomu došlo? A proč se Němcům nakonec hodili i ti „méněcenní“ Slované – pokud ovšem vykazovali ten správný odstín vlasů či barvu očí?
Kdo jsou „Árijci“?
Ve své knize Mein Kampf Adolf Hitler bez ostychu hlásal, že existuje nadřazená „árijská“ rasa, které náleží vládnout světu. Nejčistějšími z nich byli podle něj tzv. Nordici: vysocí, štíhlí, se světlými vlasy a modrýma očima, rázným držením těla a nejlépe skandinávského typu. Hitler věřil, že tito lidé stáli za největšími civilizacemi dějin – od starověkého Říma až po moderní německý národ, a že představují vrchol evoluce. A právě Němci, tvrdil, jsou logickým pokračovatelem této legendární větve lidstva.
Nadšený byl i Heinrich Himmler, šéf SS. Podle některých zdrojů se dokonce zabýval esoterickými teoriemi o Atlantidě, kde měla prý původně sídlit ona mytická rasa. Kolem roku 1933–1934 vznikaly v Německu různé paramilitární a výzkumné skupiny, které se snažily „měřit lebky“ a hledat znaky „árijské krve“. S trochou nadsázky šlo o neuvěřitelný mix okultismu, špatné archeologie a populární fantazie, která ale ve stínu nacistické diktatury dostala hrůzně praktický význam.
Jak německý národ sám nesplňoval dokonalý ideál
Malá překážka tu byla. Ani průměrný Němec z Třetí říše často nesplňoval tu vysněnou „severskou“ předlohu. Nebyl tak vysoký, měl hnědé vlasy a tmavé oči. Co s tím? Nacisté nechtěli okamžitě zavrhnout vlastní populaci, a tak vypracovali složitou konstrukci: připustili existenci několika subtypů „árijců“ – krom Nordiků i typy alpské, dinárské, baltské či středomořské. Většina Němců podle nich představovala mix, v průměru tak „z 50 %“ nordická a z 50 % jiná. Tím se vyhnuli nutnosti vyčleňovat vlastní lidi jako méněcenné.
Jenže dál tvrdili, že nejčistší a nejhodnotnější je ten, kdo je nordických rysů co nejvíc. Odtud pak vycházely i statistiky, kolik procent obyvatel Finska či Anglie spadá do kategorie „pravého nordika“. Samozřejmě, nikdo to nedokázal skutečně prokázat, ale v Hitlerově režimu taková pseudovědecká data stačila k manipulaci s veřejností.
Norimberské zákony
V roce 1935 nacisté představili Norimberské zákony, které definovaly, kdo se má považovat za Žida. Na teoretických principech „krevní linie“ vznikla tvrzení: pokud měl člověk tři či více židovských prarodičů, byl automaticky registrován jako Žid, i kdyby se v životě nehlásil k židovskému náboženství. Ti, kdo měli jednoho nebo dva židovské prarodiče, se označovali jako Mischling („míšenec“).
Prakticky to znamenalo, že stovky tisíc lidí začaly zběsile dohledávat rodinné matriky, staré fotky, aby před nacistickými úřady vyvrátili židovské kořeny. A úřady? Ty se opíraly jen o takový záznam, jak se člověk kdysi modlil, nebo co uváděli jeho prarodiče v náboženské příslušnosti. Kdo neobstál, riskoval vyloučení ze společnosti, zákaz sňatků s Němci a po roce 1939 i deportaci do ghett či transporty do vyhlazovacích táborů. Bylo to děsivě jednoduché, ale smrtící.
Norimberské zákony se postupně uplatnily i proti dalším skupinám. Romové a černošská komunita v Německu byli rovněž ostrakizováni, považováni za méněcenné „cizí rasové prvky“. Byli označováni v dokumentech, razítkováni, vyřazováni z běžného života. Naproti tomu Slované – Poláci, Rusové, Ukrajinci – stáli v nacistické hierarchii ještě níž, nahlíželo se na ně jako na potencionální otroky, kteří by měli být buď vykořeněni, nebo „použiti“ na nucené práce.
Proč nacisté kradli polské děti?
Ač se Slované obecně řadili mezi nejnižší rasu, existovala jedna schizofrenní výjimka: pokud se u slovanského dítěte objevily „pravé nordické“ rysy, nacisté ho považovali za ztracenou německou krev, kterou je třeba zachránit. Uvěřitelně zvrácené? Pro nacistické pohlaváry, zejména pro Himmlera, mělo ale logiku: dítě s blond vlasy a modrýma očima prý musí pocházet z pokrevní linie starých germánských kmenů, které kdysi „zabloudily“ mezi Slovany. Proto to dítě nemůže zůstat u polských rodičů – vyrostlo by k nenávisti proti Němcům.
Takže co udělat? Prostě je násilně odebrat a vychovat v Německu jako čistokrevného „mladého Germána“. Tak nacisté v praxi unášeli polské děti (a do jisté míry i z jiných okupovaných oblastí), posílali je do převýchovných center, měnili jim jména, falšovali doklady a rozdávali bezdětným německým rodinám. Ti kluci a holky často nevěděli, co se stalo, a mnozí se už nikdy nevrátili k biologickým rodičům.
Zároveň pokud testy (měření lebek, barvy očí, rodinné genealogie) ukázaly, že dítě nemá dost nordických znaků, stávalo se z něj jen další „zbytečné“ polské dítko – odsouzené k životu ve zdecimované zemi, případně v dětských lágrech, kde panovaly otřesné podmínky. Přitom se tvářili, že je to „vědecky“ odůvodněné: argumentovali, že genetický materiál nevyhovuje, a tak z něj nemůže vyrůst loajální arijec. Taková chladnokrevná selekce připomíná, jak daleko nacistický stát zašel ve snaze proměnit střední a východní Evropu v jeden velký zásobník otroků – kromě vyzobávání pár „zlomečků“ dětí, které jim esteticky zapadly do jejich bizarní normy.
Velkou komplikací byli nacističtí spojenci. Italové rozhodně neměli nordický vzhled, japonští vojáci už vůbec ne. Přesto se jim říkalo „čestní Árijci“, protože se nacistům hodili pro válečné účely. Najednou byli nuceni popřít vlastní doktríny o rasové čistotě a vyhlašovali: i Japonci jsou vlastně takový „bratrský“ východní národ s vyššími schopnostmi. Čistá komedie.
Výsledkem nacistické posedlosti „árijstvím“ byla genocida, nucené práce, vyhlazovací tábory a i tragédie tisíců unesených dětí. Vše se opíralo o kompletně vykonstruované schéma, kde se lidská hodnota odvíjela od barvy vlasů, očí či od genealogických tabulek prarodičů. Nikdy nešlo o reálné genetické výzkumy, ale o záminku k ovládnutí Evropy a vyhlazení „nepohodlných“ menšin.
Zdroje:
https://www.facinghistory.org/resource-library/breeding-new-german-race
https://encyclopedia.ushmm.org/content/en/article/aryan-1
https://www.sahistory.org.za/article/how-did-nazis-construct-aryan-identity
https://en.wikipedia.org/wiki/Nazi_racial_theories
https://www.bbc.com/news/world-asia-india-58466528
