Článek
Vzpomínám si, jak jsem v dětství považoval školu za místo, kde se člověk může svobodně ptát a zkoumat svět z různých úhlů pohledu. Časem jsem pochopil, že zcela svobodné prostředí pravděpodobně neexistuje nikde a ani míra svobody co máme my není všude samozřejmostí. Zejména v autoritářských režimech, kde si státní moc činí právo na svůj výklad reality i dějin, se ze školy snadno stává nástroj poslušnosti.
V Rusku se tato proměna zřetelně ukázala po únoru 2022, kdy Kreml urychlil snahu přetvořit vzdělávání tak, aby více podpořilo válečný étos a především jednostranný obraz „správné“ historie. A tak se na školních chodbách a v učebnách objevuje symbol „Z“, chválí se padlí vojáci a už i menší děti píší dopisy „hrdinům na frontě“.
Když jsem četl několik reportáží o tom, jak například žáci druhého stupně v Permu sestavují kresby s ruskými tanky, uvědomil jsem si, že to už není pouhá drobná epizoda. Jde o systémově zavedenou linii – a možná taky o budoucnost celého Ruska.
Historický kontext a současné změny
Abychom porozuměli dnešnímu stavu, musíme se ohlédnout k tradici tzv. Velké vlastenecké války. Od 40. let 20. století byla tato kapitola druhé světové války v Sovětském svazu (a později v Rusku) oslavována jako moment naprostého národního sjednocení. V kolektivní paměti se zakořenil obraz hrdinného boje proti nacistickému Německu, což státní propaganda vždy používala k budování pocitu hrdosti a loajality.
Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 se ale otevřely archivy a do veřejného povědomí se dostávaly i méně oslavné stránky minulosti – například dohoda Molotov–Ribbentrop z roku 1939 nebo represe ze strany NKVD. Nicméně jakmile se Vladimir Putin dostal k moci, začala se historie znovu utužovat v silný patriotický mýtus.
Od roku 2020 navíc ruská ústava (čl. 67.1) výslovně zmiňuje „ochranu historické pravdy“, což prakticky znamená, že kritické zkoumání sovětské éry se trestá. Známým případem je odsouzení historika Jurije Dmitrijeva, který se věnoval obětem Stalinových čistek. Jeho dlouholetý trest je mnohými pozorovateli vnímán jako přímý útok na nezávislý historický výzkum.
Do tohoto ovzduší vstupuje školní reforma: základem se stává patriotismus v kombinaci s nedotknutelným obrazem ruských válek. Loni vznikl program s názvem „Razgovory o vazhnom“ (česky „Rozhovory o důležitých věcech“), který žákům i studentům vštěpuje oficiální pohled na události na Ukrajině. Připočtěme k tomu znovuzavedení základní vojenské průpravy na středních školách a máme téměř hotový recept na vychovávání budoucích vojáků místo svobodných občanů.
Mechanismy propagandy v ruských školách
Z propagandistického pohledu je klíčové, aby děti každý týden slýchaly jednolitou verzi. Proto každé pondělí začíná slavnostním vztyčením ruské vlajky. Následuje krátká přednáška nebo diskuse, v níž učitelé musejí předložit „správný“ výklad aktuálních dějů. Důraz se klade na oprávněnost tzv. speciální vojenské operace a na negativní roli Západu.
Jak zdůrazňuje Kennan Institute ve své analýze, jde o součást širší strategie, kdy Kreml cíleně připomíná údajných „osm let ukrajinského útisku ruské menšiny v Donbasu“ a vykresluje Rusko jako zachránce. Tak se vynořuje i pojem „de-nacifikace“, založený na tom, že Ukrajina je prý ovládána neonacisty – přestože realita tomu zjevně neodpovídá.
Tento narativ se propisuje do dějepisných učebnic. Podle výzkumu aspiruje Kreml na to, aby se učební osnovy sjednotily a nově schválené knihy nepřipouštěly širší interpretace. Na příkladech ze škol často vyplývá, že běžný učitel prakticky nemá prostor nabídnout kritický pohled – nezřídka kvůli obavám z postihu. V některých případech se bohužel setkáváme i s tím, že žáci nebo rodiče udávají pedagogy, pokud je výklad „málo vlastenecký“.
Symbol „Z“ se stal takřka všudypřítomným. Děti ho malují na výkresech a pořádají se hromadné školní akce, kde se žáci řadí do formací vytvářejících písmeno Z. Takové veřejné projevy údajné podpory armády zároveň signalizují, že Rusko je jednotné v podpoře Kremlu.
Dopad na učitele a žáky
Otázkou zůstává, co tato situace znamená pro samotné učitele a žáky. Jak upozorňuje nezávislý Svaz učitelů v Rusku (Alliance of Teachers), řada pedagogů, kteří s touto formou indoktrinace nesouhlasí, se dostává do tíživého postavení. Veřejné protesty, ať už na ulici či ve třídě, mohou skončit výpovědí, pokutou nebo až odnětím svobody. Důvodem bývají zákony proti „diskreditaci ruské armády“, jež se v praxi vykládají velice široce.
Pro žáky a studenty to ovšem znamená realitu každodenního potlačování kritického myšlení. Namísto rozvoje názorové pestrosti přichází jednostranné semináře o tom, jak je Rusko „obklopeno nepřáteli“ a jak západní svět „usiluje o rozpad ruského státu“. Pro mladé lidi, kteří se ještě učí formulovat vlastní postoje, může být takový tlak devastující.
Znepokojující je také militarizovaný prvek výuky. Na středních školách se od letošního podzimu zavádí předmět „základy vojenské přípravy“, který má studenty naučit základy o střelných zbraních, pohotovostních postupech a někdy dokonce i orientaci ve „válečném právu“. Je zřejmé, že důvodem tohoto trendu je nejen politická snaha vychovat loajální oporu pro případ vojenské eskalace, ale také postupné stírání hranic mezi civilním a vojenským životem.
Zamlčovaná pravda a výchova k poslušnosti
V ruské školní praxi už zdaleka neplatí, že historie je mozaikou faktů a interpretací. Oficiální agenda požaduje jediný, státem schválený výklad. Složitější kapitoly dějin – kupříkladu zmíněná sovětská spolupráce s nacistickým Německem v roce 1939 nebo okupace pobaltských zemí – bývají buď úplně vypouštěny, nebo zaobaleny do mlhavých formulací.
Takto vzniká zamlčená zóna, v níž se žáci nikdy nedozvědí o rozsahu stalinských represí nebo o skutečnosti, že Ukrajina měla od roku 1991 jasně vymezenou hranici, uznávanou mezinárodním společenstvím. Oficiální propaganda naopak zdůrazňuje, že Ukrajina „nikdy nebyla skutečným státem“ (tento argument opakuje i prezident Putin).
Takové vyhýbání se pravdě jde ruku v ruce s formováním loajality. Kdo se příliš vyptává, riskuje, že ho okolí označí za „zrádce“ nebo že se samotný žák setká s postihy. Podle některých pozorovatelů to připomíná atmosféru Sovětského svazu, kdy rodiny musely doma vysvětlovat dětem co mohou a co nesmí říkat, aby se děti náhodou nepodřekly ve škole.
Co to znamená?
Nabízí se otázka, proč bychom se tím vším měli v České republice (potažmo v Evropě) zabývat. Odpovědí je jednoduchá zkušenost: vzdělávání ovlivňuje celé generace. Pokud dnešní školáci v Rusku vyrostou v prostředí, kde je válka oslavována a kritický pohled potlačován, může to mít dlouhodobé důsledky pro stabilitu v Evropě i ve světě.
Z historického hlediska víme, že totalitní režimy se opírají právě o systém vzdělávání. Děti, které od útlého věku slýchají, že „západní svět je nepřítel“ a že oběti na frontě jsou slavnou ochranou vlasti, si často tyto vzorce přenášejí do dospělosti. Podpora eventuálních agresivních kroků režimu tak může být v budoucnu snazší.
Zdroje:
https://uacrisis.org/en/back-to-the-future
https://www.wilsoncenter.org/blog-post/russian-schools-time-war-lesson-indoctrination
https://www.wilsonquarterly.com/quarterly/_/foreword-the-work-of-the-kennan-institute-has-never-been-more-important
https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/10758216.2024.2444600#d1e212
https://www.lemonde.fr/en/international/article/2024/02/25/war-in-ukraine-education-an-additional-cog-in-moscow-s-war-machine_6555936_4.html
https://monitoring.bbc.co.uk/product/b00029ww
