Z pravěkého sídliště se postupem času stala památka UNESCO. Sassi di Matera je celé z kamene

Tak mohl začínat příběh města Matera před tisíciletími. Archeologické nálezy skutečně dokazují, že oblast Matery patří k nejdéle nepřetržitě obydleným místům – její historie sahá až do paleolitu. Od doby kamenné přes antiku a středověk žili lidé v místních skalních obydlích nepřetržitě po mnoho generací.

Samotné město Matera údajně založili Římané ve 3. století př. n. l. pod názvem Metheola, proslavila jej však zejména starobylá čtvrť Sassi di Matera neboli „Kameny Matery“ – labyrint úzkých uliček, kamenných domů, kostelů, klášterů, a především jeskynních obydlí vyhloubených přímo do skály.

Během staletí se tohle kamenné sídlo rozrůstalo a měnilo. Ve středověku se do skal tesaly nejen nové domky rolníků, ale i svatostánky – už v 7. a 8. století místní jeskyně obývali benediktinští a pravoslavní mniši, kteří je proměnili v kaple a kláštery. Dodnes lze v některých „skalních kostelích“ obdivovat vybledlé fresky světců.

Matera zažívala i krušné časy: prošla si nájezdy dobyvatelů i morovými ranami, přesto její obyvatelé své příbytky ve skále neopustili. Po generace zde život plynul pomalu a ve stejných rytmech – ve znamení tvrdé práce na polích, prostých večeří při svíčce a nocí strávených v tesaných jeskyních, jež poskytovaly přístřeší stejně jako dávným předkům.

Ještě v první polovině 20. století zůstával obraz života v Materě takřka středověký. Ve vlhkých skalních domech tu žilo v bídě a temnotě kolem dvanácti tisíc lidí společně s hospodářskými zvířaty. Hygienické podmínky byly otřesné – obyvatelé trpěli malárií, tyfem a dalšími nemocemi, děti bývaly zavšivené a podvyživené.

„Nikdy v životě jsem neviděl takový obraz bídy,“ poznamenal otřeseně spisovatel Carlo Levi, když Materu navštívil v 40. letech. Tento italský intelektuál v knize Kristus se zastavil v Eboli vykreslil Materu jako peklo na zemi – obrázek, který šokoval poválečnou Itálii. Skalní město začalo být v novinách označováno za ostudu Itálie, symbol zaostalosti jihu.

Zprávy o tristní situaci se donesly až do Říma. V roce 1950 přijíždí do Matery italský premiér Alcide De Gasperi a na vlastní oči spatří rodiny s devíti či deseti dětmi namačkané v jediné tmavé jeskyni po boku mezků a prasat. Šokovaný státník nazve Sassi „národní hanbou“ a rozhodne se rázně zakročit.

Vzápětí vláda připraví plán: jeskynní domy mají být vyklizeny a jejich obyvatelé přestěhováni do nových domů na náhorní planině. „Tady jsme žili po generace… Jak máme všechno opustit?“ pláče mladá matka a tiskne k sobě podvyživené děcko ve špinavých hadříkách, když se dozví o chystaném nuceném vystěhování.

Nejdříve váhající rodiny nakonec pod tlakem úřadů souhlasí s odchodem – v sázce je zdraví jejich dětí. Již v dubnu 1951 hlásá jeden z novinových titulků triumfálně: „Sassi z Matery zmizí – De Gasperi vymaže národní hanbu. Děkujeme Vám, pane premiére.“ Začíná organizované vysídlování Sassi.

Během několika let opouští své prastaré domovy na 15 000 obyvatel Matery. Dlouhé procesí rolnických rodin s povozy naloženými skromným majetkem stoupá po klikatých cestách vzhůru z kaňonu. Mnozí z těchto lidí v tu chvíli poprvé v životě vkročí do zděného bytu s tekoucí vodou a elektřinou. Pro staré vesničany je to kulturní šok – „Kam dáme naše mezky a slepice? Ve městě je mít nemůžeme…“ zoufá si nejeden z nich při stěhování.

Nové byty jsou pohodlnější, ale život v panelácích narušil jejich pevná sousedská pouta: to, co dřív sdíleli pospolu na zápražích jeskyní, se nyní rozplynulo v anonymitě sídliště. Koncem 50. let tak Sassi di Matera poprvé v dějinách zcela ztichnou. Starobylé jeskyně, vyklizené kvůli nevyhovujícím podmínkám, se promění v město duchů – smutný pomník někdejší bídy a „hanby“ na jihu Itálie.

Opuštěné Sassi tiše chátrají dlouhá desetiletí, ale jejich příběh tím nekončí. „Nejraději bych ty díry ve skále zasypal betonem,“ utrousí hořce jeden z bývalých obyvatel při pohledu na zarostlé ruiny rodné jeskynní čtvrti. Pro starší generaci představují Sassi jen bolestnou vzpomínku na bídu, kterou chtěli nechat navždy za sebou.

Mezitím však dorůstá nová generace, která v prázdných skalních domech vidí spíše jedinečný poklad. „Tohle místo musíme zachránit – znovu ho oživit,“ namítá mladý nadšenec, kterému se při pohledu na opuštěné kamenné město rozzáří oči. Na přelomu 70. a 80. let sílí hlasy architektů, historiků i místních patriotů volající po záchraně Sassi di Matera.

Místo aby byly zbořeny, mají být opraveny a znovu obydleny. V roce 1986 vláda schvaluje zákon na ochranu a obnovu historických Sassi. Staré čtvrti jsou prohlášeny za oblast mimořádného národního významu a začíná se s jejich pomalou revitalizací.

Paradoxně však většina původních rodin se do vlhkých jeskyní vrátit nechtěla – po letech si zvykly na pohodlnější život „nahoře“. Prázdné domky tak postupně nacházejí nové obyvatele z řad umělců, řemeslníků a podnikatelů. Stát nabídne dotace na citlivou rekonstrukci chátrajících obydlí a Sassi se začínají probouzet k životu: vznikají zde dílny keramiků, malé galerie, kavárničky, penziony i muzea.

Klíčový zlom přichází v roce 1993, kdy svět oceňuje unikátnost Matery – staré jeskynní město bylo zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO. Někdejší hanba se tak postupně proměnila v chloubu celé Itálie. Do labyrintu kdysi zanedbaných skalních uliček se vrací čilý ruch a zvědaví hosté.

Město si díky své autentické historické atmosféře oblíbili filmaři – už v 60. letech zde Pier Paolo Pasolini natočil film Evangelium svatého Matouše a o čtyřicet let později se Matera proměnila v biblický Jeruzalém ve snímku Umučení Krista Mela Gibsona.

Nárůst turismu vrcholí v posledních letech: roku 2019 byla Matera vyhlášena Evropským hlavním městem kultury a dnes sem míří stovky tisíc návštěvníků ročně. Řada někdejších jeskynních obydlí, kostelíků a klášterů byla pečlivě zrenovována a někdejší město duchů opět ožilo.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Sassi_di_Matera

https://www.smithsonianmag.com/travel/mater-went-from-ancient-civilization-slum-hidden-gem-180949445/

https://www.italia.it/en/basilicata/matera/guide-history-facts

https://sassidimatera.it/en/history-curiosities-of-matera/

https://girlsgottadrink.com/sassi-di-matera-history/